Existuje kategorie literatury, kterou bychom mohli označit jako veskrze neobyčejnou. Existuje skutečně málo písemného materiálu, který se zabývá kontinentem MU (Lemurie) a není skoro vůbec žádné literatury, která by se systematicky a do hloubky zabývala konfliktem mezi těmito dvěma civilizacemi. Konfliktem, který nakonec vyústil v otevřenou a devastující válečnou katastrofu. Následující velmi závažné a pro nás dozajista unikátní informace jsou svědectvím indiána kmene Hopi, který se jmenoval „Bílý Medvěd“. Díky jeho velkorysosti byla tato nesmírně zásadní kapitola jeho předků, která byla předávána z generaci na generaci po tisíce a tisíce let vyjevena širší vrstvě společnosti. Bílý Medvěd v podstatě vypráví příběh svého lidu, Hopi a jeho vztahu k „tvůrcům“, kteří přišli z poza hvězd a které oni od nepaměti nazývali „Kachinové“.


Jeho vyprávění odhaluje nesmyslnost této globální předvěké války, která vrhla proti sobě lid na kontinentu MU (Kasskara) a lid Atlantisu (Talawaitichqua), jež nakonec vyústila ke zničení obou světů. Pointa následujícího příběhu může být konečně i důrazným varovným mementem v kontextu se současnými událostmi a to hned z několika důvodů.

Za prvé každý z nás si v genech nese větší či menší traumatické záznamy o tomto dramatickém konfliktu a za druhé, víte, jak to bývá, historie má takovou zvláštní schopnost se opakovat. Však víte, co mám na mysli. Bílý Medvěd velmi detailním způsobem popisuje bolestné vyhnanství lidu jeho předků, který vyústil v osídlení amerického kontinentu.

Tyto informace samozřejmě diskreditují všechny ty moderní teorie o tom, že původní indiánské obyvatelstvo přišlo na americký kontinent zhruba před 10 až 12 000 lety a to přes Beringovu úžinu.

Budete číst velmi pozoruhodný příběh. Následující informace mají základ v dokumentu, který v malém nákladu vyšel pouze jednou v roce 1979 v německém jazyce pod názvem “Kasskara und die Sieben Welten” (Kasskara a sedm světů). Autorem publikace byl vědec Joseph F. Blumrich, který v letech 1959 – 1974 pracoval v NASA, přičemž se podílel na návrhu konstrukce pohonu známé rakety Saturn V., která umožnila americkým astronautům oficiálně vkročit na Měsíc. Mimo to pracoval i na konstrukci zařízení Skylab.

Joseph F. Blumrich zemřel v roce 2002. Na uvedeném materiálu je pozoruhodné, že do dnešních dní nebyl nikdy přeložen do žádného jiného jazyka. Můžeme se jen dohadovat proč tomu tak je. Každopádně následující informace, které jsem zpracoval do platformy, kterou vám nyní předkládám, čerpají jen z těch nejdůležitějších pasáží citované publikace. Mnohým je jasné, že to nebude dnes ani hned zítra, kdy Blumrichem zaznamenané skutečnosti najdou ocenění v široké vrstvě veřejnosti.

A tak mám v podstatě jen jedno přání. Nechť ti, kteří chtějí vědět, si najdou čas na čtení….

Předmluva od Josepha F. Blumricha k jeho knize Kasskara a sedm světů”

Po krátkém váhání, jsem se nakonec rozhodl hned na úvod v rámci jakési předmluvy zařadit některé z důležitých myšlenek Josepha F. Blumricha, které mohou tvořit velmi důležitý úvodní vstup do samotného vyprávění…..

„V soudobých dějinách člověka se ukazuje, jak málo toho víme o světe ve kterém žijeme, jak málo toho víme o naší historii, jak málo toho víme o životě jako takovém. Ale jsou mezi námi tací, kteří se domnívají, že vědí více. Tito lidé mnohdy žijí uzavřeni ve světě diferenciálních rovnic, počítačů či výherních statistik. Jejich fakta a poznatky vysvětlující prakticky všechno vychází z přesvědčení, které však ve skutečnosti může být křehčí jak mýdlová bublina.

bily_medved

Budeme-li však takovou bublinu studovat bez předsudků a pýchy, nepředpojatým způsobem, můžeme odhalit neuvěřitelný potenciál toho všeho, co doposud zůstalo lidskému vědomí připoutanému ke svému konvenčnímu způsobu myšlení utajeno.

Je tedy velmi dobře, že jsou mezi námi tací, kteří se rozhodli hledat pravdu. Že jsou mezi námi tací, kteří se s pokorou sobě vlastní naučili naslouchat informačním zdrojům, jež které nejsou ovlivněny oním pro nás bohužel tak klasickým druhem logiky, způsobem myšlení a tradic. (Obr. vlevo: “Bílý Medvěd”).

Abychom mohli naslouchat, je třeba vybudovat dostatečně kvalitní mosty k těmto zdrojům, které se k nám snaží promlouvat z „druhé strany“. Zjistil jsem, že právě díky těmto zdrojům jsme schopni po určité době rozpoznat jemné linie doposud skrytých, ale důležitých fakt, které doposud zůstávaly skryty pod povrchem pevných myšlenkových dogmat.

V životě každého z nás čas od času sehrají velmi důležitou roli okolnosti, které bychom mohli jednoduše nazvat „náhody“. Já na náhody nevěřím. To co je pro mne důležité je skutečnost, že právě tyto jakoby náhody nakonec dovedly k Bílému Medvědovi a jeho manželce Noemi.

Poté trvalo mnoho let, než se vzájemná důvěra upevnila natolik, aby mohl Bílý Medvěd začít s vyprávěním starodávného příběhu svého rodu. Mou úlohou bylo nejen naslouchat, ale také se postupně naučit porozumět zcela novému světu, který se přede mnou z čista jasna vynořil.

Jistě nebude překvapivé, když sdělím, že budování mostu mezi mnou a indiány (mezi dvěma tolik odlišnými světy) se neobešlo bez obtíží. Ovšem jak se zdá z mnoha různých důvodů náš postupně sílící vztah doprovázelo štěstí. V rámci jakési „rodinné anamnézy“ mne Bílý Medvěd postupně zasvětil do mnoha tradic svého lidu. A ta je mnohem, mnohem bohatší a větší než jak jí v současné době Hopiové oficiálně prezentují.

Velmi mne překvapilo, jak rychle se Bílý Medvěd dokázal přizpůsobit bělošským zvyklostem, ale i způsobu našeho uvažování. Mnohdy jen pro to, abych dobře pochopil aktuální informace, se dokázal odchýlit i od zaběhlých tradic svého kmene. Na druhou stranu jsem velmi rychle zjistil, že kdykoliv když se dotkl tématu, jež souvisel s jeho předky, náboženství, nebo hlubokých kultovních vědomostí, jak jeho osobnost naplnila vášnivá láska ke svým kořenům spojená s hlubokou úctou a pokorou.

Tak jak jsem naslouchal, začal jsem si uvědomovat, že již mnoho let sleduji na mnoha ostrovech v blízkosti Jižní Ameriky indicie, o kterých Bílý Medvěd hovořil, ba co víc, byl jsem stále více a více přesvědčen o tom, že v těchto místech museli po sobě Hopiové zanechat zcela nepřehlédnutelné stopy. O těchto úvahách jsem nemohl oficiálně hovořit, jelikož každý ví, že Hopiové (přinejmenším v současné době jsou spojeni s územím, které se rozkládá v místech dnešních Spojených Států).

Přesto mne tyto myšlenky neustále vzrušovaly, až jsem se jednoho dne s touto svou představou odhodlal svěřit svému indiánskému příteli. Očekával jsem od něho podobně vzrušenou reakci. Místo toho se na mne podíval klidným a tichým pohledem a řekl:

„Já jsem vám neříkal, že jsme přišli právě z tohoto směru?“

Toto je příběh mých předků a rodin, kteří přišli na tento kontinent. Kontinent, na kterém žili mí předci před tím, se rozprostíral uprostřed moře, ale ten museli mí lidé opustit. Museli jsme se přemístit na nový kontinent, který povstal z moře a který se objevil daleko na východě. Díky tomu jsme mohli vstoupit do nového počátku. Mnohé z toho co se stalo, bylo způsobeno postoji mých předků v jistých situacích. Povím vám, proč se některé z těch věcí přihodily a za jakých okolností mí předci dorazili na nový kontinent, který nazýváme „Čtvrtým Světem – Tóowakachi“ a co jim stalo poté.



Ale nejdříve mi dovolte říci, že jsem všem lidem, kteří mi poskytli dar poznání a porozumění. Mnohé z věcí jsem se dozvěděl, když jsem byl malé dítě, jiné pak, když jsem byl mladý muž a jiné, když jsem vstoupil do stáří svého života. Za svůj život jsem prošel mnohými z obřadů a slavností, které po generace udržovaly v mysli a srdci mého lidu vzpomínky na naše dějiny.

Jistě asi víte, že v tradicích Hopiů je velmi důležitá rodová linie, která se vine skrze matku. Proto také za mnohé vděčím své matce, babičce a dalším ženám v mém rodu. Ženy v mém rodu pocházely tradičně z prastaré linie „Kojotů“ a muži pak z linie „Medvědů“. Součástí této linie byl i můj otec. Po stovky let byli muži této linie pro náš národ tzv. „Průvodci“ čili„Oraibi“. Všechno to co jsem se naučil od mého otce a strýce – náčelníka „Tawaquaptiwa“vychází z poznatků z linie „Medvědů“.

atlantida_konta_muExistuje mnoho jiných mých přátel, kteří se podělili se mnou o množství své moudrosti a poznání a všem jsem za to vděčný. Všichni patří do rodů a rodin, jenž v současné době žijí v této oblasti. Tyto rody si dodnes ve své paměti uchovávají vzpomínky na bolest a trpení našich předků které jim přinesla jejich migrace.

Jsem přesvědčen o tom, že v těchto chvílích nadešel čas, kdy je potřeba hovořit o tom, kdo jsme a proč jsme právě tu v naději, že jednoho dne bude naším slovům porozuměno. Jde o určité poselství, které by mohlo být považováno v této době i za jisté varování. I to je jeden z důvodů proč o těchto věcech mluvím právě teď.

V souvislosti s příběhem, který se chystám vyprávět, čas nehraje takovou roli jako v dnešním světě. Implementace času do soudobého fungování civilizace mnohdy všechno spíše komplikuje, čas se stává překážkou. Rovněž tak materiální věci tohoto světa mají pro národ Hopiů jen malý význam. Pokud byste nás delší dobu sledovali, zjistili byste, že děláme jen to, že žijeme naše dějiny.

Pakliže byste navštívili naše vesnice, uviděli byste, že naši lidé nikdy nezapomněli na starý příběh našich předků. A právě tento příběh se v následujících řádcích budu snažit co nejlépe popsat.

Dávné doby

Podle naší tradice jsme v prehistorických dobách žili na dvou jiných světech (zemích) a to před tím, než jsme dospěli do světa třetího a poté i světa čtvrtého, ve kterém žijeme dodnes. V našem prvním světě Bůh Táiowa stvořil člověka. Taiowa stvořil všechno v tomto vesmíru. Neexistuje nic, co by nestvořil. Nikdo neví, kde se nachází, ale tam někde ve vesmíru se nachází dodnes. Člověku poskytl Mysl a také všechno to co člověk potřebuje ve svém životě. Poskytl mu práva, ale také uložil povinnosti, které souvisely s odvěkými principy tohoto vesmíru.

První svět byl zničen ohněm a to z toho důvodu, že lidé se ve svém jednání a chování dlouhodobě porušovali uvedená nařízení. Mnozí z našich předků však tuto pohromu přežili a ve svém vývoji posunuli dále. Druhý svět byl zničen ledem a mrazem. Zbytky našich předků nakonec dorazili do dalšího působiště, které dnes nazýváme třetí svět.

Třetí svět – „Kasskara“

Třetí svět se nazýval „Kasskara“. V současné době jen velmi málo lidí zná skutečný význam tohoto prastarého jména. Já jsem se jeho význam dozvěděl od Otto Péntewa.Znamená – „Matka Země“. Kasskara byl kontinent. S největší pravděpodobností šlo o stejnou zem, která se v současné době nazývá „Mu“, nebo také „Lemurie“. V tehdejších dobách se většina kontinentů nacházela jižně od rovníku a jen malá část pevnin byla orientována severně. Kasskara byla nádherná země. V porovnání se stavem dnešního světa byla skutečným rájem.

 

lemuria

Lemurie podle známé mystické vize Cortezze a Mórgany

Mohli jsme pracovat, ale nemuseli. Od našeho vzniku v „Prvním Světě“ jsme sledovali plán našeho Stvořitele. Vždy jsme měli hojnost potravin. Jedna z těchto potravin s námi prošla přes „Druhý“„Třetí“ svět až do současné doby. Tou potravinou je kukuřice. Díky tomu, že jsme mohli komunikovat s rostlinami i živočichy dozvěděli jsme se mnoho tajemství o tomto světě. Dozvěděli jsme se mnoho užitečných informací o jevech a věcech, které jsou stále skryté před přítomností lidských smyslů.

V tehdejších dobách k sobě lidé projevovali velmi silnou a upřímnou úctu. Velké rody měly své duchovní vůdce. V sociálním prostředí našich předků byl střídavým způsobem zvolen vždy jeden kmen, který měl po určitou dobu vůdčí roli. V této roli jednotlivé kmeny, se postupně střídali stále dokola. Tento stav však netrval věčně. Po určité době došlo k velké a velmi nepříjemné změně. Úroveň úcty počala klesat. Jedinci, ale i skupiny počaly mezi sebou soutěžit o bohatství, které však ve skutečnosti nebylo ničím jiným než pomíjivou iluzí, ale zároveň i těžkou zkouškou pro náš národ.

Než budu pokračovat dál v mém vyprávění, chtěl bych zdůraznit, že předci Hopiů nebyly pochopitelně jediným národem na tomto světě. Na jiných místech našeho světa se nacházeli lidé jiných národů a civilizací.

Atlantis

Na východ od naší země se nacházel kontinent, který jsme nazývali „Talawaitchqua“ čili„Země na východě“. V jazyce hopiů dodnes slovo „tichqua“ znamená „země“. Mezi oběma kontinenty se rozkládala velká vodní plocha. Lidé současné doby znají onu zemi spíše pod názvem „Atlantida“.

Na počátku „Třetího Světa“ žili lidé z Atlantidy s námi v míru. Měli jsme stejný božský původ. Měli jsme podobné písmu a dokonce i jazyk. Ale postupem času se situace změnila. Atlanťané začali objevovat tajemství Stvořitele, která se člověk neměl nikdy dozvědět. Jistá tajemství patří pouze Bohům, a pokud je lidská bytost začala studovat, vstoupila do rozporu s původními pravidly a zákony.

Ve skutečnosti má Člověk stejná práva jako jeho Tvůrce, ale tajemství měla být člověku odhalena postupně v souladu s jeho duchovním stářím. To se však nestalo, jelikož lidská bytost přišla na metody jak toto důležité pravidlo obejít. Jde skutečně o velmi důležitou věc. Rád bych se u této skutečnosti na moment zastavil. Velmi mi záleží na tom, aby všechny důležité souvislosti tohoto tomatu byly dobře pochopeny. Již tenkrát bylo zřejmé, že každý, který přináší světu jakýkoliv objev, nese zároveň vysokou dávku odpovědnosti, jak bude s jeho objevem později naloženo. V lidské historii je však velmi zřetelným písmem vepsáno, že až na pár výjimek nemá objevitel prakticky žádnou možnost ovlivnit, jak bude s jeho objevem v budoucnosti naloženo.

S velkým znepokojením náš lid sleduje soudobý výzkum směřující k vyrobení umělého člověka. Vidíme, že historie, jak již mnohokrát se začíná opět opakovat. Náš Stvořitel nám na samém počátku naší evoluční pouti sdělil velmi vážná slova. Náš lid na ně nikdy nezapomněl:

„Pakliže chcete být mé děti, nesmíte používat své znalosti k ničení a zkáze. A pokud nebudete respektovat tento zákon, pak nemůžete být již nadále mými dětmi“.


Ke konci „Třetího Světa“ se stala nejvyšším vůdcem Atlantidy žena. V našem jazyce se nazývala „Kickmongwuity“. Byla nejvyšší kněžkou a královnou. Byla velmi silná a krásná. Během své vlády dostala od mnohých důležitých osobností velké množství šperků. Měla jich tolik, že byla často nazývána „Tyrkysovou ženou“. Mezi těmito osobnostmi byli i učenci. Spíše řečeno „diskutabilní učenci“. Jelikož vzdělaný člověk nemusí být vždy dobrým člověkem.

Atlantida začala postupně rozšiřovat svůj vliv a podmanila si národy v mnoha zemích směrem na východ v oblasti dnešní Evropy a Afriky. Atlantida nebyla nijak velkou zemí, ale měla obrovský vliv. Můžete to přirovnat k dnešní Anglii. Také to není nijak velká země, ale má obrovský vliv po celé planetě.

Atlanťané byli známí tím, že zkoumali tajemství Stvořitele a to ta tajemství, o kterých neměli vědět. Po stránce evoluční zralosti ještě nedosáhli takové úrovně, aby mohli tvůrčím způsobem pro dobro své, ale i jiných národů použít získané znalosti. Mnoho lidí při mnoha různých pokusech a experimentech tohoto typu zemřelo. Studovali také i jiné planety a snažili se expandovat na tyto tělesa. Vesměs ale šlo o mrtvé planety, kde žít nemohli.

Nakonec tedy obrátili svou pozornost proti Kasskaře. Věděli, že morálně a duchovně byl národ Kasskary mnohem silnější a tak velkou roli hrála také závist. Proto také dala královna Atlantidy našemu národu ultimátum, které pokud by bylo přijato, způsobilo by jasnou ztrátu naší národní suverenity. Pohrozila také, že jinak bude náš kontinent zničen z oběžné dráhy kosmickými plavidly Atlantidy. Náš národ se ale odmítl vzdát. Nakonec se uskutečnilo setkání všech významných lidí té doby.

Jak jsem již řekl, byli mezi námi lidé, kteří nesmírně toužili dostat se k moci. Jejich vnitřní duchovní přesvědčení velmi rychle sláblo. Stejně tak sebeúcta a úcta k druhým lidem. Byli jsme v situaci, která byla velmi podobná té, kterou zažívá dnes. V průběhu času vliv této ženy – královny vedl k rozdělení našeho národa. Bylo stále více a více těch, kteří byli přesvědčeni o tom, že když se přikloníme na stranu Atlantidy a přijmeme jejich požadavky, budeme mnohem silnější.

moonlightProtivníci začali vyhrávat. Studovali i nadále mnohá z tajemství Stvořitele, ale byli stále tací, kteří se těchto aktivit nechtěli účastnit. Chtěli jsme zůstat mírumilovnými lidmi v přirozeném nijak uměle ovlivněném vývoji. A tak mezi jednotlivými komunitami naší společnosti narůstaly rozpory. Komunity se vzájemně mnohokrát setkaly a snažili se vzniklou situaci řešit. Ovšem skupina těch s vědeckými poznatky byla mnohem silnější a postupně přešla k útoku. Přitom v hojné míře využívali svých vynálezů.

Všechny tyto informace jsem se dozvěděl od své babičky a také od člověka našeho rodu, který je v podstatě posledním, jenž zná celou historii našeho národa. Včera během setkání našich mudrců bylo konstatováno, že v mnoha ohledech se dostáváme v současné době do analogické situace. Tedy do bodu, ze kterého není návratu. V tehdejších pravěkých dobách měli naši lidé znalosti srovnatelné s těmi Atlantskými, ale byly využívány pouze pro dobré a užitečné věci. Také jsme velmi dbali na to, abychom svým konáním a jednáním nepřekračovali meze určené našim aktuálním evolučním rámcem.

Tenkrát jsme se bránili v domnění, že to je jediná cesta jak přežít. Neuvědomovali jsme si, že tím přispíváme jen a pouze ke konfrontaci, kterou jsme tak nevědomky posilovali. Neuvědomovali jsme si, že tím ve skutečnosti nijak nepřispíváme našemu přežití. Jisté analogické příklady lze vidět i v současné době. Vláda Spojených Států nám poskytla rezervaci. Museli jsme se přizpůsobit, ale mohli jsme také bojovat. Ale mělo by to nějaký smysl? Zlepšili bychom si nějak své vyhlídky? Pak přišla od vlády další a další nařízení. My víme, že to co přichází z tohoto směru, není vůči Stvořiteli fér. V současné době, ale také víme, že i přes to všechno to nebudeme my, kteří budou zničeni. Nyní jsme ve větším souladu s jistou starobylou moudrostí, která říká, že ten nejsilnější štít „ochrany“ spočívá v naší mysli. Podívejte se na Spojené Státy jako celek a pak se podívejte na náš skromně žijící kmen. Kdo má potíže?

Bez jakékoliv zlé myšlenky je náš lid přesvědčen o tom, že přežije existenci impéria Spojených Států. Pojďme se ale vrátit do prehistorie našeho „třetího světa“. V jedné chvíli se na naše města snesly bomby. V tu dobu jsme ovšem byli schopni prostřednictvím naší mysli vytvořit štít, který jakoby zahalil jeden region na kterém se mnozí z nás shromáždili.

Přesto obrovské množství našich měst bylo zničeno a mnoho lidí zahynulo. V jedné chvíli se však stalo něco nepochopitelného. Nevíme, kdo zasáhl, či jaká síla byla uvedena do aktivity. Jednoho dne uprostřed tohoto konfliktu se však celá Atlantida začala poměrně rychle potápět. Souběžně s ní se však začala potápět i naše Kasskara. Ta se ale propadala do oceánu poměrně pomaleji. Bylo to neuvěřitelné apokalyptické divadlo. Je možné, že během tohoto konfliktu se spustily nějaké pro nás tenkrát neznámé planetární procesy, které v souladu s vyšší vůlí potopily oba dva kontinenty.

Víme také, že tyto síly byly součástí gigantického reinkarnačního modelu. Takže ohromné množství těch, kteří jak ze strany Atlantidy, tak ze strany Kasskary způsobili onen fatální válečný konflikt, se v jiných časech opakovaně zrodili v prostředí této planety, aby znovu a znovu z různých, ale vždy klíčových pozic ovlivnili běh globálních událostí. Tato skutečnost je jedním z několika velkých tajemství, se kterými se lidé seznámí v přesně stanovený čas.

Je zvláštní, že již od existence „prvního světa“ se lidstvo zformovalo do dvou velkých skupin. Na ty, kteří jsou poslušní zákonů Stvořitele a na ty, kteří svým jednáním jsou proti Němu. I toto je velké tajemství, které teprve čeká na své odhalení. Nyní bych rád pověděl, co se stalo v dobách po pádu Atlantidy a Kasskary v rámci „čtvrtého světa“ a jakou roli v tomto velkém příběhu hrají Kachinas.

Kachinas

kachina

Ve „třetím světě“ (ale vlastně již od „prvního světa“) jsme byli ve spojení s Kachinas. Pojem „Kashin“ znamená „Zasvěcený“. Naší předkové v prehistorických časech je nazývali „Kyápchina“, ale i náš jazyk v průběhu času vyvíjel, takže nyní je nazýváme Kachinas. Pojem „Kyápchina“ se také vztahuje pouze na jednu osobu. Takže kdyby někdo chtěl hovořit o Kachinas v množném čísle, pak by měl použít termín „Kyákyapichina“.Tento pojem je úzce spojen s termínem „Chinakane“, což znamená „duchovní růst“. Z toho vyplývá, že po celou dobu spojujeme bytosti Kachinas s faktorem duchovního růstu.

Kachinas mohou být viditelní, ale někdy přichází i v neviditelné podobě. Pocházejí z Vesmíru. Nejsou z naší Sluneční soustavy, ale z velmi vzdáleného hvězdného světa. Jsme přesvědčeni o tom, že vaší astronauti se s nimi ve velmi blízké době setkají. V řeči našeho národa Hopi se jejich domov, jejich planeta nazývá „Tóónátakha“, což znamená „blízko sebe“. Nikoliv ovšem ve smyslu fyzickém, ale ve smyslu duchovním. Protože všichni lidé mají k sobě velmi blízko, ať se jejich domov nachází kdekoliv v galaxii. V širším slova smyslu pak „Tóónátakha“ znamená „spojený svazek dvanácti planet“. Vaši lidé by to s největší pravděpodobností nazvali „Konfederací dvanácti planet“.

Kachinas jsou velmi zvláštní bytosti. Dokážou vesmírem cestovat rychlostí myšlenky. Víme o tom, že jejich lodě využívají nám neznámých magnetických sil celé galaxie.

Jaroslav Chvátal

Zdroj: MATRIX 2001