O věšteckém umění Keltů a magických praktikách jejich kněží – druidů – se toho dnes můžete dočíst hodně, často však nesmyslů. Většina sebejistých pojednání o keltském náboženství a magii totiž vznikla v časech novověkého romantického vzepětí, často na základě středověkých legend o králi Artušovi, nebo podle irského, skotského a welšského folkloru, v němž měly keltské tradice přežívat.
O věrohodnosti leckterých sebejistých pojednání o Keltech a druidech svědčí i to, že často považují megalitické stavby (včetně slavného Stonehenge) za keltské svatyně – i navzdory tomu, že ve skutečnosti tu prokazatelně trčely k nebi dávno před Kelty. V horším případě pak mají podobná tvrzení o keltské víře původ v době zcela nedávné, kdy se takzvané keltství stalo masovou a někdy i docela výnosnou módou.
Druidové sami nesměli o svých praktikách, znalostech a víře pořizovat žádné písemné záznamy. Řecký spisovatel Diogénes Laertios žijící v 3. století n.l. (ne, nebyl to ten, co přebýval v sudu, ale jen jeho jmenovec) konstatuje, že stejně tajnůstkářští byli i v ústním projevu. Takže jediné skutečně autentické zprávy o nich pocházejí pouze od antických autorů – a není jich mnoho. I ty ale musíme brát s výhradami. Jednak proto, že Řekové a Římané byli v té době civilizačně mnohem pokročilejší a keltskému způsobu myšlení nerozuměli o moc lépe než my rozumíme amazonským indiánům.
A jednak i proto, že Římané se snažili keltská území ovládnout a keltské kněze (druidy) právem považovali za přímou překážku své moci. Jak se na vyspělejší kulturu sluší a patří, nebojovali proti nim jen železem, ale také ideologicky, tedy prostřednictvím překrucování skutečnosti a lží.
obr: Keltský kněz – druid na podl eromantických představ z 19. století
Totéž pak – jen s opačným znaménkem – dělají dnes “novodobí Keltové”, takže zjistit, jak to ve skutečnosti bylo třeba s krvavými lidskými oběťmi, v nichž si měli druidové libovat, je velmi těžké.
Dnes víme jen to, že druidové představovali jakousi inteligenci keltského etnika a současně nejspíš jeho jediný jednotící prvek. Jejich kasta totiž měla jaksi “nadnárodní” charakter a pravidelně pořádali něco na způsob dnešních mezinárodních konferencí, kam se sjížděli z rozsáhlých oblastí keltského osídlení.
Řecký učenec Diodóros Sicilský (přibližně 90-27 př. n. l.) zaznamenává, že měli moc zastavit bitvu probíhající mezi keltskými kmeny. Na své poslání se prý připravovali 20 let. Zajímavé je i to, že archeologům se mezi keltskými hroby nepodařilo rozeznat žádné, které by bylo možné považovat za místo posledního odpočinku druidů.
Hodnověrné informace o keltské magii a věšteckých metodách driudů prakticky neexistují. Můžeme se jen domnívat, že – tak jako v mnoha jiných kulturách – i oni pracovali se změněnými stavy vědomí, podpořenými například již zmíněným pozorováním vodní hladiny, kouře, oblaků, ale i drogy. Některé zmínky antických autorů lze vysvětlovat i tak, že znali hypnózu, která byla antice neznámá (nebo spíš se její znalostí kněží v chrámech a věštírnách z pochopitelných důvodů nechlubili.)
– – – – – – – – – – –
UPOZORNĚNÍ:
Text je ukázkou z knihy Okno do budoucnosti, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Pokud knihu už nemá výš knihkupec, je možné ji objednat zde
– – – – – – – – – – –
Vrstva keltských kněží byla zřejmě rozrůzněná. Z prací antických spisovatelů vyplývá, že někteří z nich se zabývali řešením sporů, jiní léčitelstvím a magií, další věštěním nebo astrologií a astrologií, nechybí ani zmínky o matematice. Strabon skupinu keltských kněží zaměřenou na předvídání budoucnosti nazývá vates. Jiní autoři mezi nimi rozlišují například deogbairs, kteří se vyznali v drogách a liaigeims pracující jako léčitelé.
Není ale zcela zřejmé, zda druid nepředstavoval jen nejvyšší stupeň, zatímco ostatní byli buď “specialisté” kteří ke kastě druidů nepatřili, nebo adepti nižšího stupně zasvěcení teprve postupující po hierarchickém žebříku k postavení druida. Problém je i v tom, že keltský svět byl velmi nejednotný, takže různí autoři mohli popisovat situaci v jiné oblasti.
obr: Tak prý Keltové obětovali svým bohům – za živa upalovali zajatce v obrovských figurínách. Archeologické doklady takového počínání se však zatím nenašly
Čím méně toho antičtí autoři o schopnostech druidů věděli, tím více pracovala obrazotvornost jejich pozdějších vykladačů. Své k tomu přidali i romantičtí historikové snažící se vyčíst keltskou minulost z irského, skotského a welšského folklóru, který již mohl být ovlivněn křesťanstvím a importovanou znalostí antické kultury.
Podle těchto zdrojů druidové budoucnost nejen znali, ale uměli ji i aktivně ovlivňovat, v případě potřeby dokázali rozpoutat bouři, díky svým medicínským znalostem se dožívali třikrát vyššího věku než obyčejní lidé, dokázali se změnit v jakéhokoliv tvora, vypouštět z ruky blesky ničící protivníky…
Proč ale přesto dopustili, aby na přelomu letopočtu keltský živel podlehl římskému a germánskému tlaku?
Takže se zdá, že keltská magie vynikala především schopností dělat si reklamu a ohromovat naivní cizince. “Novodobí Keltové” ovšem mají jiné vysvětlení: druidské učení přešlo do ilegality a v podobě tajných řádů dodnes přetrvává. A tak nám občas servírují keltské horoskopy, keltský výklad tarotových karet a nezřídka se i na internetu veřejně chlubí, že k oněm řádům patří. Skutečným druidům by asi naskakovala husí kůže…
Jisté je jen jedno: jedinou nepopiratelnou pravdou o druidech a jejich magii je sokratovské “Vím, že nic nevím”. Můžeme se jen domnívat, že mnoho lidových a tradičních způsobů věštění rozšířených u nás a v celé západní Evropě opravdu pochází od Keltů, nebo se k nám přes jejich kulturu přefiltrovaly z ještě starších časů. Jiné mohou pocházet od Germánů, kteří přišli po nich. Které to byly, to už se díky mlčenlivosti druidů asi nedovíme.
Jan A. Novák
obr: Julius Caesar přijímá vzdávající se keltské bojovníky
Přílohový text
Keltové v čase
K lepšímu pochopení „keltského případu“ poslouží následující zjednodušená historie tohoto podivuhodného etnika
* 2400 až 2200 př. n. l.: pravděpodobný vznik Stonehenge
*1300 až 800 př. n. l.: na našem území působí knovízská kultura
700 př. n. l.: v Evropě se rodí halštatská kultura, z níž se vyvinula keltská civilizace
* okolo 750 př. n. l.: první zprávy řeckých obchodníků o keltských kmenech severně od Alp. Podle všeho se tato kultura zformovala možná přímo na našem území smíšením několika předchozích kultur
* 6. stol. př. n. l.: Řečtí spisovatelé mluví o obyvatelích střední Evropy jako o kmenu Keltoi
* 6. stol. př. n. l.: první stopy po Keltech na zbraslavském hradišti Závist. První kamenné stavby na našem území
113 př. n. l. – Keltští Bójové v Čechách odrážejí germánské kmeny ze severu. Patrně první zmínka o naší zemi v literatuře (Strabón: Geografika)
* 2. stol. př. n. l.: Rozmach budování typických keltských opevněných sídlišť u nás, tzv. oppid
* 1. stol. př. n. l.: Bójové osidlují zbraslavskou Závist a přivádějí ji k největšímu rozkvětu
* Okolo roku 0 – Keltové z našeho území mizí
* 2. stol. n. l.: Tacitus ve svém díle zmiňuje keltský kmen Bójů, který před Germány sídlil v zemi stále zvané Boiohaemum (Bohemia)
* 1. stol. n. l.: Čechy začínají osidlovat Germáni, jejichž prapůvod je ve Skandinávii
* 5. stol n. l.: co české kotliny přicházejí z východní Evropy Slované
obr: Rozšíření keltské kultury ve 3. stol. př. n. l.
Zdroj: http://www.novakoviny.eu/archiv/historie/1052-keltove-druid
