image31V komnatě je šero a královna uléhá na lože. Zase sama. Zatímco myslí na to, že choť je někde se svou konkubínou, k její posteli se plíží mužská postava. Sluha má jasný úkol – uškrtit ji!

Francká královna Galswintha (540–568) je jednou z mnohých nepohodlných osob, které bylo třeba odstranit. Většinou v mocenském zájmu, ale mnohdy i z obyčejné ženské rivality. V 6. století našeho letopočtu si totiž na nějaká složitá diplomatická jednání nepotrpěli. Dýka nebo provaz jsou rychlejším a jistějším řešením. A neštítí se po něm sáhnout ani samy ženy.

Dar za panenství
„Já si ho nechci vzít a odjet tak daleko od domova. Kromě toho vyznává jiné náboženství,“ vzlyká Galswintha své matce v náručí. Ještě nikdy nevytáhla paty z jejich paláce v Toledu v dnešním Španělsku, a teď se má vdát za franckého krále Chilpericha I. (537/539–584) z rodu Merovejců. Jistě, je dcerou vizigótského krále, takže mohla čekat, že její sňatek se bude muset podřídit vyšším zájmům. Není na to ale připravená. Je tak jiná než její sestra Brunhilda (asi 550–613), krásná a ambiciózní žena, která se má stát chotí Sigeberta (535/536–575), vládce další části franckého území a bratra jejího nastávajícího.
Obě dívky dostanou od otce tučné věno. Galswintha se navíc může těšit z tzv. jitřního daru od svého nastávajícího. Získá ho po svatební noci jako odměnu za to, že byla panna. Chilperich je rozhodnutý ocenit čistotu své choti až jednou třetinou svého království zvaného Neustrie (severozápadní část dnešní Francie). Tři dny čekají jeho poslové v Toledu, než matka dceři domluví, že je nezbytné dodržet manželskou smlouvu a vydat se za ženichem.

Křtem si pěkně zavařila
Fredegunda (†597) zuří a v takové situaci je nejlépe jít jí z cesty. Tato lstivá a bezcitná mladá žena se neštítí ničeho. Jako bezvýznamné sloužící u Chilperichova dvora se jí podařilo vetřít se do jeho lože. To není zase tak velký zázrak. Ovšem to, jak vyšachovala tehdejší Chilperichovu choť Audoveru (†580), je kouskem mistryně intrik. Jen co vytáhl Chilperich do boje, vloudila se Fredegunda do přízně poněkud naivní královny Audovery a přesvědčila ji, že by měla jít za kmotru své vlastní dceři. Královna ovšem netušila, že tímto aktem pozbude podle tehdejších církevních regulí právo sdílet lože s králem. Jen co se její choť vrátil z války, zapudil ji a poslal do kláštera. „Tak, a teď už mi ho nikdo nevezme. Královnou budu já,“ mne si ruce Fredegunda. Ovšem nepočítá s tím, že král si chce vybrat novou manželku z modré krve. Teď proto k jeho dvoru putuje vizigótská princezna Galswintha. Dostane ji za bolestný slib – musí se zříct všech svých konkubín včetně Fredegundy…

Scény z manželského života
„Je šeredná a ještě k tomu ne a ne otěhotnět,“ stěžuje si Chilperich na svou novou choť Fredegundě. Vše je zase při starém. K milence se vrátil a oba koumají, co udělat s nepohodlnou manželkou. Galswintha zase informuje své rodiče, že ji choť podvádí. O tomto franckém trojúhelníku se hojně mluví až v její domovině. A ona se chce za každou cenu vrátit do Toleda, i kdyby tu měla zanechat své věno. V tom je ale potíž. Podle manželské smlouvy totiž v případě rozluky francký král o svůj „jitřní dar“ přijde a ta třetina jeho území, shodou okolností nejbohatší, připadne otci jeho choti, vizigótskému králiAthanagildovi (520/525–567).
Je tu naštěstí jedno mnohem praktičtější řešení. Vražda. Těžko říct, zda se ten nápad zrodil v hlavě Chilpericha nebo jeho konkubíny. Každopádně je to králův sluha, který vykoná špinavou práci. Fredegunda je v sedmém nebi. Konečně bude regulérní královnou. Nepočítá však s rodinnou mstou.

Do boje táhne sestra
Chilperich naoko oplakává svou choť, ale už chystá svatbu s Fredegundou. Skutečně nešťastná je však Brunhilda, sestra zavražděné. „Proč jen jsem ji do té svatby nutila?“ vyčítá si. Jen co oschnou slzy, chystá se rodinná pomsta, jak je v těchto dobách zvykem. Vzhledem k tomu, že otec zavražděné královny je mrtev, reklamuje „jitřní dar“, tedy Galswinthino věno, její sestra prostřednictvím svého manžela Sigeberta. Soud jí území přiklepne s tím, že posléze připadnou jejímu synovi Childebertovi(571–596). Ovšem Chilperich se nehodlá své půdy vzdát jen tak, bez boje. Mezi ním a Sigebertem, dvěma franckými králi, se proto rozhoří bratrovražedná válka. Boj střídá jednání a nakonec se válečné štěstí přikloní k Sigebertovi. Ve městě Vitry na severu dnešní Francie se chystá v roce 575 ceremonie, při níž má být uznán za vladaře i na dosavadním Chilperichově území. Nepočítá však s podlým nepřítelem v sukních…

Tesák místo království
Sigebert je opojený svým úspěchem. Ani si nevšimne dvou neznámých mužů, kteří se k němu přitočí. Místo slov vytáhnou dva Fredegundini vyslanci tesák napuštěný jedem a zaboří ho do králova těla. Jejich rány jsou přesné. Sigebert umírá a rázem je všechno jinak. Jeho choť, která dlí se svými potomky momentálně v Paříži, ale především jeho následník Childebert jsou ve velkém nebezpečí. Naštěstí se podaří malého chlapce odvézt, a tak to odskáče jen jeho matka. Vražda by byla přece jen v takové situaci problematická, a tak ji Chilperich posílá do kláštera. Chce ji zcela odstavit od moci. Ambiciózní žena se však jen tak nevzdává. Dokáže využít svých zbraní. V osidlech krásky skončí vlastní Chilperichův syn z prvního manželství Merovech (†578). Brunhilda se za něj provdá. „Lepší je si vzít synovce, než skončit v klášteře,“ míní krasavice. Ženichův otec je jiného názoru. Chce, aby se syn rozvedl, a když ho neposlechne, uvězní v klášteře jeho. Merovechovi se sice podaří uprchnout, ale pronásledovatelé jsou mu v patách. „Probodni mě, nechci padnout do rukou nepřátel,“ žádá svého sluhu. Ten jeho přání vyhoví.

Mrtvoly se kupí
Počty jsou jasné a Fredegunda ví, co má dělat. V uchvácení královského stolce by jí v budoucnu mohly bránit ještě dvě děti z Chilperichova prvního manželství. S tím ale nemá zase tak velký problém. Na nenáviděného nevlastního syna nakydá špínu, že zosnoval komplot, pak ho dá zavraždit a rozšíří do světa zprávu o jeho sebevraždě. Nevlastní dceru nechá znásilnit svými muži, takže nebude možné ji provdat a skončí v klášteře. Fredegunda ovšem jaksi nepočítá s tím, že na vraždy nemá monopol jen ona sama. Za jedné zářijové noci roku 584, když se Chilperich vrací z lovu a sluha mu pomáhá sesednout z koně, přiblíží se k němu neznámý muž a dvakrát ho bodne. Smrtelně. „Je to vrah najatý Brunhildou,“ vykřikuje Fredegunda. Tuší, že tentokrát narazila na mocnou soupeřku. Neodváží se jít ani na pohřeb svého chotě. Má strach o to větší, že je matkou čtyřměsíčního Chlothara (584–629). Čtyři její synové zemřeli předčasně, při epidemiích úplavice. Snad tentokrát bude mít s potomkem více štěstí.

Dámy na tahu
Dvě regentky vládnoucí za své syny. Osudy Fredegundy a Brunhildy mají hodně společného. Obě se snaží získat příznivce, urvat část franckého území té druhé. Rány pod pás a bodnutí dýkou při tom nechybí. Štěstí se přiklání na tu i na onu stranu a nakonec se ženská válka vyřeší Fredegundinou smrtí. Kupodivu zřejmě přirozenou. Vlády nad Neustrií se v roce 597 ujímá její jediný syn Chlothar II., o jehož legitimitu a právo na nástupnictví tolik bojovala. A tomu se podaří získat na svou stranu šlechtice z Brunhildina království. Mocná dáma je najednou v úzkých. Chlothar prokáže, že má matčinu školu. Napřed nechá zlikvidovat všechny možné Brunhildiny dědice, dílem vyvraždit, dílem zavřít do kláštera, a pak se vypořádá se samotnou Brunhildou. Je totiž příliš nebezpečnou soupeřkou. „Jste odpovědná za smrt deseti králů,“ obviní ji Chlothar. Nikdo to nepotvrdí, ale ani nevyvrátí. Tři dny ji mučí, pak ji nahou uvážou k velbloudímu hrbu. Nakonec ji uvláčejí za koněm a tělo spálí. „Je to vůle boží, jinak by ji Pán jistě zachránil,“ ospravedlní si svůj akt Chlothar. Z boží vůle se rovněž vyhlásí vládcem sjednocených franckých království.

Helena Chvojková

Vdovy mají vyhráno
Zatímco mladé dívky musejí trpělivě vyčkat, zda je jejich rodina provdá, anebo je odsoudí k životu v klášteře, vdovy ve franckém království jsou na tom podstatně lépe. Mohou se klidně uchýlit do bezpečí kláštera, ale nemusejí složit církevní slib. Pakliže se objeví nějaký potenciální ženich,nic jim nebrání v dalším sňatku. Takže i v době, která samostatnosti žen nijak zvlášť nepřeje, je vdova paní svého osudu.

History revue – RF Hobby