Rovnováha mezi planetami by se měla porušit nejdříve za 2,2 milionu let.
Mohla to být další ze stovek nově objevených hvězdných soustav – hvězda podobná Slunci se čtyřmi planetami. U této však vědci strnuli úžasem. Dvě z planet totiž obíhají kolem své hvězdy po stejné oběžné dráze. Jako by se honily dokola!
Podivuhodnou soustavu objevil vesmírný teleskop Kepler, který za dva roky své existence již objevil stovky planet mimo sluneční soustavu. Žádná ze soustav však nebyla tak zajímavá jako tato. Jak je možné, že se obě planety už dávno nesrazily? EPOCHA vám prozradí víc.
Žádní drobečci
Soustava je pojmenována KOI-730, kde zkratka znamená Kepler Object of Interest (objekt zájmu teleskopu Kepler) a číslo je pořadovým číslem hvězdy, kolem které planety obíhají. Obě planety KOI-730, které obíhají po stejné dráze, nejsou žádní drobečci. Jsou přibližně 2,5krát větší než Země, ale kolem své hvězdy obíhají ve vzdálenosti pouhých 0,092 astronomické jednotky (1 astronomická jednotka = vzdálenost Země od Slunce). Jeden jejich oběh tak trvá jen necelých deset pozemských dní. „Systémy jako tento nejsou běžné, je jediný svého druhu, s jakým jsme se dosud setkali,“ popisuje překvapení astronomů jeden ze spoluobjevitelů Jack Lissauer z kalifornského Amesova výzkumného centra NASA.
Vliv přitažlivosti se ruší
Vzdálenost mezi planetami je přibližně 60 stupňů, což je šestina jejich oběžné dráhy. Leží v takzvaných Lagrangeových bodech neboli libračních centrech. To jsou body, kdy se gravitační síla dvou těles (zde hvězdy a planety) vzájemně ruší. V libračních centrech mezi Zemí a Sluncem jsou umístěny některé astronomické satelity, jako například SOHO, což je sluneční a heliosférická observatoř, která od května roku 1996 zkoumá Slunce. Ve sluneční soustavě se však můžeme setkat v libračních centrech i s přírodními objekty. V libračních centrech Jupitera leží celá řada planetek a asteroidů, takzvaných trojanů. Podle nich je tato konfigurace těles označována jako „trojanská“.
Podobného souputníka měla i Země
Dvě planety na stejné oběžné dráze však nemusí být tak nečekané, jak se může zdát. Podle hypotézy, se kterou před šesti lety přišli astronomové Richard Gott a Edward Belbruno z americké univerzity v Princetonu, se tento fenomén vyskytoval na našem vlastním „vesmírném zadním dvorku“. Podle této teorie měla v libračním centru svého souputníka o velikosti Marsu i Země. Po jejich srážce se pak měl zformovat pozemský Měsíc, přibližně 50 milionů let po vzniku sluneční soustavy.
Jak vznikl Měsíc?
Gott považuje objev teleskopu Kepler za potvrzení své teorie. „Nové objevy ukazují, že se to mohlo stát tak, jak jsme si představovali,“ tvrdí. Ostatní astronomové se shodují, že Měsíc vznikl po nárazu Země s objektem o velikosti Marsu. Jsou však skeptičtí v tom, že se jednalo o planetu, která obíhala po stejné dráze jako Země. Odpůrci Gottovy teorie tvrdí, že těleso, které do Země narazilo, se muselo pohybovat poměrně nízkou rychlostí. Jen tak se mohlo uvolnit do prostoru dostatek materiálu pro vznik Měsíce. Ale pohyb poměrně nízkou rychlostí by na stejné oběžné dráze nebyl možný.
Srazí se obě planety?
Gott nicméně věří, že by k podobné srážce mohlo dojít i v případě planet obíhajících kolem KOI-730. „Bylo by to něco úžasného,“ neskrývá své nadšení. Astronomové nepochybují o tom, že rovnováha mezi oběma planetami je pouze dočasná. Předběžná simulace nicméně naznačuje, že zatím je soustava velice stabilní a rovnováha mezi planetami by tak neměla být porušena dříve než za 2,2 milionu let. Navíc není stále jisté, že obě planety skutečně sdílí jednu oběžnou dráhu. Sami autoři objevu připouštějí, že se mohli při interpretaci dat z teleskopu mýlit a dvě planety na stejné orbitě ve skutečnosti neobíhají. Potvrdit, nebo vyvrátit tuto teorii mají až další pozorování.
Pavel Škopek EPOCHA
Vesmírný teleskop Kepler – objevitel nových planet
Americký vesmírný teleskop Kepler, který nese jméno německého astronoma Johannese Keplera (1571–1630), byl vyslán na oběžnou dráhu kolem Země 7. března 2009. Jeho úkolem je hledat vzdálené exoplanety (planety mimo sluneční soustavu) podobné Zemi. Během 3,5leté mise má prozkoumat více než 100 000 hvězd v souhvězdí Labutě a v souhvězdí Lyry. Teleskop váží 1039 kilogramů, měří 4,7 metru a v nejširším místě je široký 2,7 metru. Je vybaven dalekohledem s hlavním zrcadlem o průměru 1,4 metru a digitální kamerou s rozlišením 95 megapixelů (to je 9,5krát víc, než je nejběžnější rozlišení u dnešních kompaktních fotoaparátů).
