Prostudovat detaily chrámového komplexu by vám zabralo několik měsíců!

full1_26685

Z věží na nás shlíží zraky sošek. „Je jich na 30 milionů!“ ohromuje nás místní průvodce Čandar. Na chrámovém prostoru zabírajícím 254 krát 237 metrů se postupně mačká na 25 000 lidí. Jsme v indickém městě Madurai, u díla, které si zaslouží kralovat novodobým divům světa.

Vydáváte obdivné vzdechy před katedrálou svatého Víta, Václava a Vojtěcha, či se vám zalíbil španělský chrám Sagrada Familia, který EPOCHA prozkoumala v čísle 5/2011? Zapomeňte na evropské architekty! Zveme vás na výlet do horkým vzduchem tepající Indie. Cíl? Jako z kýčovité pohádky vystřižený chrám Mínakší, pozoruhodné dílo, o kterém se vám nebude chtít věřit, že je stvořené lidskýma rukama…

Z věží na nás shlíží zraky sošek. „Je jich na 30 milionů!“ ohromuje nás místní průvodce Čandar. Na chrámovém prostoru zabírajícím 254 krát 237 metrů se postupně mačká na 25 000 lidí. Jsme v indickém městě Madurai, u díla, které si zaslouží kralovat novodobým divům světa.

Prso navíc, rybí oči závdavkem
„Dar Šivy?“ odfrkne si znechuceně jihoindický král Malajadwadža, když mu prvně ukážou vymodleného potomka. Královna Kanchanamalai rozpačitě klopí zrak. Dítě, které mělo být předpovězeno nejdůležitějším z hinduistických bohů, Šivou, nejenže není chlapcem, ale navíc má tři prsy! „Dívá se jako ryba,“ šeptají si chůvy. Skutečně. Dívčiny oči připomínají rybí. Dostane jméno Mínakší, v překladu Rybí oko. A co hůř, jinak pohledná dívenka nezdědí po rybách jen zrak, ale také za nos tahající závan z moře vylovených ryb. Královskému páru nejvíce vadí dívčino trojprsí. Po paláci se trousí slovutní mudrci. „Až princezna potká svého ženicha, třetí prs zmizí,“ shodnou se. Kdo by o ni ale stál? Dívka, zřejmě díky otcovým rituálům páchaným v touze o syna, navíc zdědí mužskou sílu. Ženichové se tak Ryboočce raději vyhýbají obloukem.

Strakoničtí v Indii
Na ocet princezna podle legendy přece jen nezůstane. Za svou si ji vyvolí zvěstovatel jejího zrození, bůh Šiva. Stačí jediné setkání a z Mínakší je normální děvče. Osm dní nato se strojí veselka. Špitá se, že princezna není nikým menším než vtělením bohyně Párvatí, věčné Šivovy manželky. O tom, že bohy protkaný příběh patří z větší části do říše mýtů, není sporu. Z pomalu rostoucí chrámové oblasti ale udělá jedno z nejvýznamnějších poutních míst Indie. Davy sem proudí doslova dnem i nocí. V pátek, který je považován za den zasvěcený rybí vládkyni, se tu schází přinejmenším 25 000 lidí! Na prostoru většího parku se tak tlačí ještě o tisícovku více lidí, než kolik jich žije v jihočeských Strakonicích! 

full2_26685 Dominanta Maduraie
Město Madurai s milionovou populací najdete v indickém státě Tamil Nadu. Jen co vyskočíte na nedalekém nádraží z přecpané vlakové soupravy, v typické indické mlze vás nad střechami domů upoutá devět majestátních věží, takzvaných gópur. Jako protáhlé pyramidy se pnou vstříc oblakům, zároveň se svými umělými obyvateli: nespočtem sošek bohů, mytických hrdinů, skutečných králů i bezejmenných tanečníků. Jen na nejvyšší z nich jich sídlí přes 1500! Vděčíme za ně dravidianskému architektonickému stylu, jehož dlouhé prstíky se krom jihovýchodní Asie rozpínají až na Maledivy či Srí Lanku. Stačí popojít pár set metrů a staneme před vchodem do jiného světa. Teprve teď si všimneme, že přezdobených, různě velkých chrámových věží je ve skutečnosti dvanáct. Nejvyšší najdeme v jižním cípu třímetrovou zdí obehnaného komplexu. Na výšku má 52 metrů, jen o 11,5 metru méně než pražská Petřínská rozhledna.

Kam Ježíš nedošel
Procházíme velkou věžovitou bránou zvanou Raya a zouváme sandály. Před vstupem do posvátné oblasti chrámů si musí každý z návštěvníků omýt nohy v pradávné vodní nádrži. Přestože nejkrásnější a zároveň největší části chrámu pocházejí až z poměrně nedávného 17. století, kdy je nechá vybudovat vládce Tirumala Nayak (u moci 1623–1659), základy stavby odpovídají období mezi 9. až 12. stoletím. Tam, kde se dnes tyčí skvostná stavba, se kšeftuje již 500 let před naším letopočtem. Starověké město Madurai tehdy platí za obchodní tepnu, na které narazíte na obchodníky z celé Asie a dokonce i z Řecka či Říma! Punc komerce místu zůstane. Zatímco biblický Ježíš Kristus z chrámu trhovce vyhazuje, v hinduistickém světě mají ve stínu duchovních center stále své místo.

Manželské povinnosti s davem
Láska, která překoná tisíciletí? V Indii nic nemožného. Večer co večer se bůh Šiva odebírá do ložnice své vyvolené princezny Mínakší. Můžete jim nakouknout až do postele. Dvě hlavní a zároveň největší stavby chrámové oblasti patří právě zamilovanému páru. Ve 21:30 z Šivova chrámu pochoduje procesí. Uprostřed něj, na zdobných nosítkách, trůní Šivova socha. Právě putuje na noc k manželce, aby o šesté ranní, ve stejném houfu lidí pochodujících opačným směrem, lože své družky zase opustil. Že jste slavnostní průvod nestihli? Nevadí. Stačí počkat několik hodin a rituál začne nanovo…

Sloupová „zvonkohra“
Utíráme z čela kapky potu. Až se oči vynadívají na chrámové malby, které nás provedou po šedesáti čtyřech zázracích Šivy, zamíříme do Síně tisíce sloupků. Namísto dotěrných kamer shlížejí odevšad shovívavé i zlostné sošné pohledy bohů. Za nevídaný sál mohou Indové děkovat Ariyanathaovi Mudaliarovi, který stavbu ještě před vznikem hlavních chrámů roku 1569 nařídí. Jeho pozice je srovnatelná s dnešním předsedou vlády. V sále dnes sídlí i muzeum. „Vidíte těch pět pilířů?“ ukazuje náš průvodce Čandar do západního koutu místnosti. „Jsou to hudební nástroje. Každý z nich vydává při úderu jiný zvuk,“ osvětluje muzikální tajemství. „Je těch sloupů vážně tisíc?“ nedá nám zvědavost, když se rozhlížíme. Ind kroutí odmítavě hlavou: „Kdepak. Jen 985.“

Zoologická po indicku
Ve stínu atria nás oslňují sluneční paprsky odrážející se ze střechy. Jak by ne! Střecha jedné ze svatyň je celá pokrytá zlatem! „Mínakší, Mínakší!“ vyvolává neznámý hlas do poledního mumraje. V dalším z mnoha sálů nás zatím chobotem vítá živý slon! Pro Evropana bizarnost, v Indii běžná věc. Souvislost se čtyřrukým moudrým bohem Ganéšou je nasnadě. Většinu jeho portrétů – včetně těch místních – uvidíte právě se sloní hlavou. „Je tu už od roku 1997,“ vypráví nám Čandar o slonovi. Stejně jako od Ganéši, tak i od chrámového slona můžete dostat požehnání. Stačí, když se vás dotkne chobotem.

Teppan: Láska na vorech
Kráčíme rozlehlým prostorem a už nás ani nepřekvapí, že nedaleko postává živá kráva nebo dva velbloudi. Ti nám sice požehnat neumějí, zato si pravidelně vykračují v čele hinduistických slavnostních procesí. Nejvyzdobenější je můžete vidět při slavnosti Teppan, na konci ledna či začátkem února. Z chrámů vynesené obrazy princezny i jejího ženicha plují na vorech a celou slávu sledují desetitisíce poutníků. „Mínakší, Mínakší!“ ozývá se hlas zase, tentokráte přímo za našimi zády. Princeznino jméno provolávají i pečlivě vyškolení chrámoví papoušci!

Vstup zakázán!
Naposledy se rozhlížíme po pohádkové oáze v centru zaprášeného Maduraie. Pohled sklouzne k nejstarší ze všech věží, na východě stojící bráně ze 13. století. „Pojďme ještě tam,“ prosíme Čandara. Průvodce jen kroutí hlavou. „Je zavřená.“ K příběhu jej nemusíme vybízet. „Brzy po její dostavbě došlo k tragédii. Úředníci uvalili na chrám daně. Vyvolalo to prý takový nesouhlas, že jeden ze služebníků vylezl na vrchol věže a skočil dolů. Samozřejmě nepřežil. Úředníci poté daň raději zrušili.“ „A proto se tam dodnes nesmí?“ dotíráme. Čandar vševědoucně zamručí a podává nám zničující vysvětlení: „Straší tam.“

Michaela Wilhelmová EPOCHA

Jezírko nad všechny kritiky
Uprostřed chrámového komplexu leží umělé posvátné jezírko Portramarai kulam, česky Jezero zlatých lotosů. Na délku má 50 metrů, na šířku 37. Dříve se do něj podle legend házely spisy učenců – pokud plavaly na hladině, jednalo se o hodnotné dílo a bylo dále opisováno. A šlo-li ke dnu? Pak bylo navždy ztraceno