Francouzský Le Figaro přináší rozhovor se známým antropologem Emmanuelem Toddem. Emmanuel Todd: „Třetí světová válka začala“.

Třetí světová válka začala je jeho nová teze. Todd je známý tím, že správně předpověděl rozpad Sovětského svazu dlouho předtím, než k němu došlo. Byl v té době zcela osamocen.

Kdysi jsem napsal článek o jeho pozdějších předpovědích pro USA a Evropu, které se stále potvrzují. Citoval jsem ho také v článku o sociálním úpadku jako problému národní bezpečnosti.

Bohužel tento článek je ve Figaru placený. Arnaud Bertrand nám však prokázal laskavost a přeložil jeho podstatu. Zde je jeho mírně upravený text:

Todd říká, že je zřejmé, že konflikt, který začal jako omezená územní válka, přerůstá v globální ekonomickou konfrontaci mezi celým Západem na jedné straně a Ruskem a Čínou na straně druhé, se stal světovou válkou.

Domnívá se, že Putin udělal na počátku velkou chybu, která spočívala v tom, že v předvečer války všichni viděli Ukrajinu nikoli jako rodící se demokracii, ale jako společnost v rozkladu a vznikající „zhroucený stát“. Myslím, že Kreml kalkuloval s tím, že se tato rozkládající se společnost rozpadne při prvním šoku. Ale my jsme naopak zjistili, že společnost v rozkladu, pokud je živena vnějšími finančními a vojenskými zdroji, může ve válce najít nový typ rovnováhy, a dokonce i horizont, naději.

S Mearsheimerovou analýzou konfliktu souhlasí. Mearsheimer nám říká, že Ukrajina, jejíž armáda byla minimálně od roku 2014 obsazena vojáky NATO (americkými, britskými a polskými), byla tedy de facto členem NATO a že Rusové oznámili, že Ukrajinu v NATO nikdy tolerovat nebudou. Z jejich pohledu jsou tedy Rusové ve válce, která je obranná a preventivní. Mearsheimer dodal, že bychom neměli důvod radovat se z případných potíží Rusů, jelikož se pro ně jedná o existenční otázku, čím těžší by to bylo, tím silněji by udeřili. Zdá se, že tato analýza platí.

K Mearsheimerovi má však několik kritických připomínek:

Mearsheimer jako správný Američan přeceňuje svou zemi. Domnívá se, že pokud je pro Rusy válka na Ukrajině existenční, pro Američany je to v podstatě jen jedna ‚hra‘ o moc mezi ostatními. Co je po Vietnamu, Iráku a Afghánistánu ještě jeden debakl? Základní axiom americké geopolitiky zní: „Můžeme si dělat, co chceme, protože jsme chráněni, daleko, mezi dvěma oceány, nikdy se nám nic nestane„. Pro Ameriku by nic nemělo existenční dopad.

Špatná analýza, která dnes vede Bidena k bezmyšlenkovitému postupu. Amerika je křehká. Odpor ruské ekonomiky tlačí americký imperiální systém k propasti. Nikdo nepředpokládal, že ruská ekonomika obstojí proti „ekonomické síle“ NATO. Domnívám se, že to nepředpokládali ani sami Rusové.

Pokud by ruská ekonomika odolávala sankcím hodně dlouho a podařilo by se jí vyčerpat evropskou ekonomiku, zatímco ona sama by zůstala, podporována Čínou, zhroutila by se americká měnová a finanční kontrola světa a s ní i možnost Spojených států financovat svůj obrovský obchodní deficit. Tato válka se proto pro Spojené státy stává existenční. O nic víc než Rusko se z konfliktu nemohou stáhnout, nemohou ho pustit. Proto se nyní nacházíme v nekonečné válce, v konfrontaci, jejímž výsledkem musí být zhroucení jedné nebo druhé strany.“

Todd je pevně přesvědčen, že USA jsou v úpadku, ale vidí to jako špatnou zprávu pro autonomii vazalských států:

Právě jsem četl knihu S. Džajšankara, indického ministra zahraničních věcí (The India Way), vydanou těsně před válkou, který vidí americkou slabost a ví, že konfrontace mezi Čínou a USA nebude mít vítěze, ale dá prostor zemi, jako je Indie, a mnoha dalším. Dodávám: ale ne Evropanům. Všude vidíme oslabování USA, ale ne v Evropě a Japonsku, protože jedním z důsledků ústupu imperiálního systému je, že Spojené státy posilují svou pozici v původních protektorátech. Jak se americký systém zmenšuje, tíží stále více místní elity protektorátů (a sem řadím celou Evropu). První, kdo ztratí veškerou národní autonomii, budou (nebo už jsou) Angličané a Australané. Internet vyvolal v anglosféře lidskou interakci s USA takové intenzity, že její akademické, mediální a umělecké elity jsou takříkajíc anektovány. Na evropském kontinentu jsme do jisté míry chráněni svými národními jazyky, ale pokles naší autonomie je značný a rychlý. Vzpomeňme si na válku v Iráku, kdy Chirac, Putin a Schröder uspořádali společné protiválečné tiskové konference.“

Zdůrazňuji význam dovedností a vzdělání: USA mají nyní dvakrát více obyvatel než Rusko (2,2krát více ve věkových skupinách studentů). Ale v USA studuje technické obory pouze 7 % lidí, zatímco v Rusku je to 25 %. Což znamená, že při 2,2krát menším počtu studujících Rusko vychovává o 30 % více inženýrů. USA tento rozdíl vyplňují zahraničními studenty, ale jsou to hlavně Indové a ještě více Číňané. To není bezpečné a již se to snižuje. Je to dilema americké ekonomiky: konkurenci Číny může čelit pouze dovozem kvalifikované čínské pracovní síly.

O ideologických a kulturních aspektech války: Když vidíme, že ruská Duma schvaluje ještě represivnější zákon o ‚propagandě LGBT‘, cítíme se nadřazeně. Cítím to jako obyčejný člověk ze Západu. Ale z geopolitického hlediska, pokud uvažujeme v kategoriích síly, je to chyba. Na 75 % planety bylo příbuzenské uspořádání patrilineární a je cítit silné pochopení pro ruské postoje. Pro kolektivní nezápadní obyvatelstvo Rusko potvrzuje uklidňující morální konzervatismus.

SSSR měl určitou formu měkké síly, ale komunismus v podstatě děsil celý muslimský svět svým ateismem a v Indii, mimo Západní Bengálsko nic zvláštního neinspiroval. Dnes však Rusko, které se znovu postavilo do pozice archetypu velmoci, nejen antikolonialistické, ale také patrilineární a konzervativní vůči tradičním mravům, může oslovit mnohem více. Například je zřejmé, že Putinovo Rusko, které se stalo morálně konzervativním, začalo sympatizovat se Saúdy, kteří jistě těžce nesou americké debaty o přístupu transsexuálních žen na dámské toalety.

Západní média jsou tragicky směšná, stále opakují: „Rusko je izolované, Rusko je izolované„. Ale když se podíváme na hlasování v OSN, vidíme, že 75 % světa Západ nepodporuje.

Při antropologickém čtení tohoto rozdělení mezi Západem a zbytkem zjistíme, že země na Západě mají nukleární rodinnou strukturu s bilaterálními příbuzenskými systémy, to znamená, že mužské a ženské příbuzenství je rovnocenné v definici sociálního statusu dítěte. Ve zbytku, u většiny afro-euro-asijské masy, nacházíme komunitní a patrilineární rodinné organizace. Vidíme tedy, že tento konflikt, který naše média popisují jako konflikt politických hodnot, je na hlubší úrovni konfliktem antropologických hodnot. Právě tento nevědomý aspekt rozdělení a tato hloubka činí tuto konfrontaci nebezpečnou.

Tady to máte. Má ve všem pravdu? Nevím, ale Emmanuel Todd je rozhodně vždy velmi svérázný a zajímavý myslitel s výrazně odlišnou analýzou od depresivně předvídatelných špatných záběrů, které obvykle dominují francouzským médiím.

 

AUTOR: Emmanuel Todd

ZDROJE:  1  /  2   

Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ