Když Howard Carter v listopadu roku 1922 pronikl do hrobky nedospělého krále Tutanchamona, objevil mezi “nádhernými věcmi” i sérii skříněk podobných arše, které byly poskládané jedna do druhé jako ruské matrjošky. Jelikož měl před sebou mnohem více vzrušující poklady, ani Carter, ani nikdo jiný nevěnoval těmto artefaktům mimořádnou pozornost – rozhodně to byly duplikáty podobných skříněk, jaké se už v Egyptě našly.

image15Přestože se tento bod jen zřídka zdůrazňuje, uvedené egyptské skříňky jsou ve skutečnosti z hlediska designu prototypy mnohem cennější skříňky – biblické Archy úmluvy. Ve Starém zákoně se uvádí, že detailní popis instrukcí ke zhotovení archy dal Mojžíšovi sám Bůh:

“Udělají z akáciového dřeva schránu dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden a půl lokte vysokou. …Zhotovíš příkrov z čistého zlata dlouhý dva a půl lokte a široký jeden a půl lokte. Potom zjotovíš dva cheruby ze zlata; dáš je vytepat na oba konce příkrovu.” Exodus (25:10,17,18)

Archeologické nálezy v Egyptě ukazují, že rozměry archy úmluvy – ne však její specifická výzdoba – se podobají egyptským archám. Nepřekvapuje to, protože Mojžíš vyrostl podle biblických údajů v Egyptě a jako faraonův dvořan mohl mít přístup ke všem pramenům poznatků kněží, jaké si jen vybral. Opravdu překvapující je však účel, ke kterému byly archa určena.

I když se archa popisuje jako schránka na úschovu kamenných desek Desatera, které dostal Mojžíš na Sinaji, a jako sídlo samotného Boha, z biblického textu je celkem zřejmé, že primární určení Archy úmluvy bylo plnit úlohu zbraně Izraelitů – a to dokonce zbraně velmi nebezpečné.

Doklady o jejím vojenském využití si každý z Vás může detailně přečíst v knize Marťanská Genesis, autora Herbieho Brennana. Ale bodem, který se vztahuje k tomuto článku je to, že archa zřejmě spočívala na principu elektřiny. Popis spočívající na biblických údajích na takový závěr ukazuje. Archaúmluvy byla pro jistotu zakrytá speciálním (izolačním?) plátnem. Manipulovat s ní mohli jenom členové zvláštního řádu duchovních – levité. Jestliže se jí dotkl někdo jiný, často zemřel způsobem, který připomíná popravu na elektrickém křesle. Archa měla účinek lokalizovaného pole, který pokládali za příznak přítomnosti Boha. Vyzařovala “oheň”, který se odlišoval od obyčejného ohně, byl však schopný spálit předměty, zvířata i lidi.

Zdánlivý rozdíl mezi dnešními elektrickými zbraněmi a izraelitským vnímáním Archy úmluvy jako náboženského artefaktu není tak extrémní, jak by se mohlo zdát. Elektrický výboj představovaný bleskem tehdejší lidé téměř všeobecně pokládali za dílo Boží. Není třeba velké představivosti, abychom porozuměli tomu, že je možné elektrický přístroj s obrovskou destruktivní silou pokládat za sídlo bohů.

Jestliže byla Archa úmluvy, jak se zdá, opravdu elektrickým zařízením, její nejzákladnější design téměř určitě vznikl v Egyptě.

(Čerpáno z knihy Herbieho Brennana – Tajné dějiny Starého Egypta)

http://tajemstvi.eu/archa-posvatny-artefakt-nebo-smrtici-zbran.a55.html