…..znovu musím zopakovat, že se lidstvo momentálně nachází v období velkého odhalení a velkého SHOW. Nikoliv nadarmo složil Fredy Mercury skvělou píseň THE SHOW MUST GO ON. Vzpomeňte si, kolikráte jsem ji připomínal. Dnes platí o to více než v minulosti. Většina lidstva, která se neprobudila a nebo značně tápe v dnešním systému pravdy a lží, musí hodně pátrat, aby mohli oddělit zrno od plev. Dokonce i odborníci, kteří nemají otevřené oči a nesledují důkladně film, se začínají divit. Nutné konstatovat, že se hned den po zvolení z DEGENERÁTA stala NEŘÍZENÁ STŘELA. Už to všichni vidí.

K dnešnímu dění můžeme uvést i slova bývalého premiéra Jiřího Paroubka.

Český expremiér je v šoku z nového prezidenta PETRA PAVLA.

Doslova se udiveně vyjádřil:

„Místo toho, aby se zajímal, že většina dětí v ČR nemá možnost obědvat ve školních jídelnách, tak volá na Tchaj-wan.

Teď jenom čtu věci v médiích a nevím, jestli tomu mohu věřit, co říká ten člověk, který byl shodou okolností zvolen prezidentem. V sociální oblasti by to znamenalo naprostý debakl pro nízkopříjmové a středněpříjmové kategorie lidí. Zpochybňuje valorizace důchodů, mluví o důchodové reformě, mluví o tom, že by se měly zvýšit majetkové daně. Já vůbec nechci věřit, že jsou to jeho slova. Hned krátce po volbách volá prezidentce Tchaj-wanu místo toho, aby se zajímal, jestli děti mají co jíst, protože pětina dětí v ČR nemá na školní obědy. Co nám to sem sakra dodali Američani, to nám sem dodali pěkný materiál,“ říká Paroubek.

I na Slovensku jsou někteří politici a odborníci v šoku.

Slovenský politolog Eduard Chmelár se na sociálních sítích zamýšlí, co přinese Čechům nově zvolený prezident Petr Pavel.

Konstatuje, že média označují dosluhujícího prezidenta Miloše Zemana za neúspěšného politika, zatímco o Pavlovi se objevují samé ódy. A to nehledě na to, že po volbách „odhodil masku pohodového sympaťáka a ukázal, proč je nebezpečné zvolit si arogantního militantního člověka, který mlčí o svých skutečných záměrech a podává vám politické morfium v podobě nekonkrétních až kýčovitých hesel o slušnosti, pravdě a lásce“, píše Chmelár.

„Svět šokoval, když se vyslovil pro co nejrychlejší přijetí Ukrajiny do NATO (ačkoli tento záměr byl jedním ze spouštěčů války) a prohlásil, že by neváhal poskytnout Kyjevu i bojové stíhačky, které Německo, Francie a dokonce i Spojené státy striktně odmítají dodat. Jeden z prvních telefonátů neabsolvoval s nejdůležitějšími partnery v EU a NATO, ale s tchajwanskou prezidentkou a ukrajinským prezidentem. Nevyloučil přitom, že Tchaj-wan oficiálně navštíví a na kritiku odsekl, že ‚respektujeme politiku jedné Číny, ale jsme suverénní země a můžeme přijímat suverénní rozhodnutí’. Nevím, jestli mu někdo vysvětlil, že každé rozhodnutí má své politické následky,“ vysvětluje Chmelár.

Chmelár však za nejzajímavější označil okamžik, kdy Petr Pavel po telefonátu se Zelenským oznámil, že ukrajinský prezident projevil zájem o jeho hodnocení vojenské strategie Ukrajiny. Pavel to označil za přirozené a nevyloučil, že Ukrajinu navštíví ještě do své inaugurace.

„Ale, od jeho zvolení uplynuly jen čtyři dny, ještě ani nezačal vládnout, a už vyrábí jedno diplomatické faux pas za druhým. Kdo mu vysvětlí, že ještě prezidentem není a že obejít legitimní vedení státu a jít radit sousední zemi ve válce jako generál je, mírně řečeno, mezinárodněpoliticky problematické, nechceme-li říci, že skandální? Jistě, jeho pochlebovači to budou i v tomto případě bagatelizovat jako „milé gesto“. Ale on by si už měl konečně uvědomit, že každé takové gesto v jeho postavení má už vážné následky, a možná si to uvědomuje, ale v tom případě je třeba se ptát, zda generál Pavel hodlá změnit pravidla a nasměrovat Českou republiku k vojenskému režimu,“ píše dále Chmelár.

Podle Chmelára prezident nemůže zemi zatáhnout do války z hlediska pravomocí, ale může vyprovokovat eskalaci konfliktu. Ale Pavlovo počínání podle slovenského odborníka předčilo i ta nejhorší očekávání. Podle něj Pavel pouze ukázal, že nedokáže myslet jako státník, ale pouze jako voják.

Pavel svým výrokem, že „trvalý mír je iluze“ popřel dějiny a smysl EU. Podle Chmelára, když nevěří a odmítá myšlenku vytvoření mírových a diplomatických struktur, tak je to pouze poroto, že si mír nepřeje.

„Marketingoví kandidáti zahraničních sil mají v satelitních státech přesně takové poslání. Generál Pavel neodhodil svou mentální uniformu. Začal jen novou vojenskou misi,“ konstatuje Chmelár.

Kdyby znali scénář DS a věděli, že jeho kroky (PP) nejsou volba myslícího svobodného člověka, ale klonu a biorobota, tak by se určitě nedivili.

Pro mnohé je nutné vysvětlení, jak takoví kloni vznikají a kde se „vyrábějí“. Pro znalce je to rutina a mohou si vyrobit 3D tiskárnou jakéhokoliv člověka z vašeho okolí. Stačí když mají jeho DNA. Následující řádky budou pro mnohé sci-fi, pro čtenáře tadesca jenom zopakováním a též běžnou rutinou.

Použijeme na vysvětlení část článku ze sériálu Emery Smith, kde se vyjadřuje ke klonům. Jenom na doplnění je nutné uvést, jak se takové operace dělají. Najdete pod výpovědí Emeriho Smithe

Dále necháme vypovídat Emeryho Smithe.

„Pracoval jsem na programu super-vojáků, kde se mísila hybridní a lidská DNA v 1. fázi v Petriho miskách a dále tyto hybridní tkáně s titanem. Tkáň rostla uvnitř titanu a výsledkem bylo, že se kosti staly mnohem pevnějšími, než byly původní. Člověk by si myslel, že to nejde, směšovat organickou tkáň s titanem. To jsme si mysleli všichni, ale s rozvojem nových technologií, materiálů a nanočástic byl tento proces dešifrován a nanočástice napodobily kostní dřeň a pomocí kmenových buněk pak tělo titan přijímalo jako přirozenou složku.

Ocel a titan se používá při operacích už dlouho a tak vznikla myšlenka, že by titan mohl zpevnit lidské kosti. Velký problém ale byl se svaly a šlachami. Svaly dokážou růst nekonečně a šlachy byly problémem, protože se tenocyty pěstují velmi špatně a nedokázaly nést a snášet titan. Proto byla zvolena cesta hybridizace DNA se silnějšími tenocyty od jiných živých bytostí. To, že lidé mají v noze titanové šrouby nebo tyče je už běžná věc, ale tady se bavíme o zcela jiných věcech.

Dnes umíme z malé části DNA vytisknout během 9 až 24 měsíců celé naše tělo se vším včetně vzpomínek uložených do DNA. Také dnes můžeme ten titan rovnou vložit do tkáně a 3D tiskem ho pokrýt veškerými chrupavkami. Těmito procesy můžeme zdokonalovat jakéhokoliv super-vojáka.

Dnes jsou těla vytvářena pomocí chemických látek, neuropřenašečů, hormonů a speciálních aminokyselin nepozemského původu, které umožňují tkáním a buňkám rychlejší regeneraci. Problémem je ale mozek, jenž neroste tak rychle jako všechno ostatní. Při transplantacích i v genetice se musí používat buňky a tkáně, které rostou stejně rychle jako lidské. Příkladem je třeba použití prasečích chlopní, které rostou stejně rychle jako lidské. Kdybychom použili psí srdce, zemřeli bychom, protože roste rychleji, stejně jako jeho buňky. Proto jsou zkoumány nejrůznější živočišné a mimozemské druhy, které v sobě spojují stovky dokonalejších genů a ty pak používají na vylepšení lidského těla.

Protože je vše propojeno celou řadou algoritmů, používají superpočítače pro simulace a teoretická řešení. Začali s prázdnýma rukama a pak k tomu začali přidávat mimozemskou DNA, podobnou té lidské. Pokud jsou přidávány různé buňky, mění se růstové podmínky hybridizace. Do těla se pak přidávají určité chemické látky, aby mozek s tím procesem držel krok. Kost lze pěstovat a tisknout přes titan nebo jsou používány i jiné látky, které jsou pružnější a odolnější než je titan, aby ti vojáci, programovatelné formy či klony déle vydržely v bitvě nebo nějaké misi. Titan je ale nejpoužívanější a nejzavedenější substance pro osseointegraci a používá se na celém světě.

Kvůli mutacím, k nimž dochází při pěstování buněk, mají takto vytvořená těla menší dobu dožití. Experimentují s DNA, přidávají a odebírají postupně různé části DNA, aby zjistili, co bude dohromady lépe fungovat. Problémem je, že všechno se vším chce spolu neustále bojovat a tak dochází k odmítavým a imunitním reakcím, které brání tomuto procesu. Proto byla vytvořena metodika, jak se zbavit protilátek, antigenů i těchto nežádoucích reakcí. Naučili se naprogramovat buňky k přijetí.

Už dávno jsou vyráběny klony, to už není žádné tajemství. Jsou vytvářeny a skladovány po tisících. Dokážou je udržovat naživu, pokud je neaktivují. My je nazýváme jako programovatelné živé klony. Pravděpodobně je chtějí použít pro válku, protože je vnímají jako nástroj, jenž může být zničen, protože nevím, proč by jinak skladovali takové množství klonů v jedné oblasti. Všechny vědecké informace a pokročilé technologie unikly do soukromých laboratoří a myslím, že se celý hybridizační proces a klonování stal etickým problémem. Tito lidé výrobu klonů neřeší a nevnímají duchovně, ale jen jako výrobu hmotných těl, které pak chtějí vylepšit…“  Zdroj: [1],  [2]

Každému doporučuji si přečíst veškeré jeho vypovídající články o skrytých skutečnostech v Hotelu Země.

Nyní možná chápete, že ani jeho žena popřípadě okolí nemusí zjistit, že se jedná o klon. Protože má veškeré vědomí a vše, co prožil originál před stvořením klonu. Výměna probíhá jednoduše. Po vytvoření požadované bytosti, která ale nemá duši, opět pozvou originál na nějaké jednání, v noci ho uspí v hotelovém pokoji plynem, odvezou pryč a eliminují. Popřípadě i jiným způsobem. Na jednání druhý den přijde už jeho klon a zapojí se do celého dění, jako kdyby nebyl vyměněn. Klony jsou velmi těžce rozeznatelní od originálu a ani jejich rodinní příslušníci nepoznají výměnu. Ano ti kteří vědí, mohou klona rozpoznat určitým způsobem. To je ale jiné téma na jiný článek.

Možná nyní chápete nepochopitelné kroky PETRA PAVLA. Nutné dodat následující upozornění: Možnost vyrábět tyto klony má jak WH, tak DS. Jeho pániček mu potom dává příkazy, které vykonává. Jsou buď konstruktivní nebo destruktivní. Při volbě byl zvolen ten destruktivní. Jeho kroky jsou už dnes jasné. Pozorujte SHOW a těšte se na zakončení finále. Konec bude ohromující. Nevěřte nám, studujte sami a pochopte, že sci-fi může být realita a realita sci-fi. Jsem rád, že mnozí chápou, že jsme humorný a satirický web. No, kdo by tomuhle mohl v dnešní době ještě věřit, že ano????

Napsal tm

https://tadesco.org/doplneni-a-vysvetleni-nekterych-faktu-ke-klonum-v-politice-a-volbe-ceskeho-prezidenta/

Časopis Die Welt přiznává: Ukrajina prohrává

Není to tak dávno, co se i v Německu na žádost náčelníka ukrajinského generálního štábu Valerije Zalužného pohlíželo, jako by ukrajinská armáda mohla s 300 dalšími tanky pochodovat až do Moskvy. Nyní se zdá, že těm prvním dochází, že to není pravda.

Člověk by si skoro mohl myslet, že se věci přece jen postupně vracejí zpět: poté, co americký ministr zahraničí Antony Blinken minulý týden předstíral, že předkládá návrh na vyjednávání, egyptský ministr zahraničí měl tento týden hrát posla a RAND Corporation právě navrhla, aby se na Ukrajině přece jen nevedla dlouhá válka, se nyní v časopise Die Welt objevil komentář, který vlastně konstatuje skutečnost: „Proč je téměř nemožné, aby Ukrajina ještě vyhrála“.

Důvody uvedené autorem: Západ se příliš bojí eskalace. Ukrajinskou infrastrukturu se nepodařilo ochránit a byla z velké části zničena. Rusko disponuje obrovskými zbrojními zdroji. Ukrajině docházejí vojáci. A Rusko by pravděpodobně zvítězilo i politicky.

Kyjevu dochází čas, jak je správně poznamenáno. Autor však následně předstírá, že Západ by mohl něco změnit dalšími zbraněmi. Nemůže; poslední vtip z tohoto směru byl, že jediná zbývající továrna v NATO, která ještě vyrábí tankové motory, MTU ve Friedrichshafenu, v současnosti visí na vlásku mateřské společnosti Rolls-Royce.

Opravdu se Západ bojí eskalace? Snad už se k nám dostalo poselství, které minulý týden v reakci na Blinkenovy polovičaté výroky vyslovila Maria Zacharovová. „Po ukončení všech jednání ze strany Ukrajiny bude tato otázka řešena na bojišti. Ať už na nátlak, nebo z vlastního rozhodnutí, Kyjev zakázal veškerá jednání s Ruskem na vládní úrovni. To je vše. Zbytek je pro vojenské odborníky.“

Podle deníku Die Welt se Západ obává „rozšíření“ konfliktu. Jde o to, že mantra „dodáváme zbraně, ale neúčastníme se“ v reálném světě neplatí a ruská strana již naznačila, že se blíží konec její trpělivosti; a až trpělivost dojde, pak se ke všem válčícím stranám bude prostě přistupovat jako k válčícím stranám. To se ovšem ve světě nedá říct tak jasně, a tak se válka rozlévá jako polévka na talíři.

Pokud jde o ukrajinskou energetickou infrastrukturu, jedná se o typický případ západního nepřemýšlení. Sovětská energetická soustava byla provozována s jiným vysokým napětím než západní, proto existuje pouze jedna adresa pro výměnu všech zničených ukrajinských transformátorů: Rusko. To je nepříjemné. Ale v podstatě je to stejné jako se zbytkem ekonomiky – pod kontrolou Západu by se Ukrajina navždy zadlužila a stala by se kořistí BlackRock a Goldman Sachs, což je osud, který bychom Ukrajincům opravdu nepřáli.

Nejzajímavějším bodem celého komentáře je toto přiznání: „Čím déle válka trvá, tím více vojáků Ukrajině dochází. (…) Na frontu jsou nyní posíláni muži starší 60-ti let.“ Tady je skutečná, nefalšovaná pravda; a nemusíte být matematický génius, abyste si uvědomili, že Kyjev by sotva postavil Volkssturm, kdyby byly dosavadní ztráty skutečně tak nízké, jak se dříve tvrdilo. Podle ukrajinských údajů jich je pouze 30 000; různé odhady kolující po síti se pohybují od 220 000 (z Izraele) do 500 000 (z Číny). A tady mluvíme o padlých, ne o zraněných… Ale v podstatě tento jeden bod stačí – muži starší 60-ti let. V době, kdy nacistické Německo dosáhlo tohoto bodu, tedy na jaře 1945, byly již celé ročníky vyhlazeny.

A co se týče politického vítězství: „Členství Ukrajiny v NATO bude po uzavření příměří nebo mírových jednáních v dohledné době pravděpodobně vyloučeno a vstup Ukrajiny do EU bude – v nejlepším případě – trvat mnohem déle, než Kyjev v současnosti požaduje.“ Malá nápověda pro čtenáře Die Welt, kteří zůstali tak v nevědomosti, že přesně takový výsledek jste mohli mít v prosinci 2021, a to bez ztrát na životech, sankčního divadla, uprchlíků a ztráty bohatství vůbec, by byl opravdu hezký. Jen aby si i neznalí uvědomili, jak moc je obě spolkové vlády zavedly na scestí.

V tomto bodě však autor klame sám sebe. S kým by měla Moskva jednat? V Kyjevě není nikdo, kdo by mohl rozhodovat, a celý kolektivní Západ se svým nezákonným jednáním znemožnil jako smluvní partner, a tím bohužel i jako partner pro jednání. Je to tak nemožné, že ani nejhorlivější mávání bílou vlajkou v Kremlu důvěru pravděpodobně nevyvolá.

Jakkoli je tato dávka nezvyklého realismu překvapivá, autor Die Welt si musel uvědomit, že desetiletí, kdy Západ bude moci stát v koutě, mimochodem globálně, a to nejen vůči Rusku, pro něj budou mít také nepříjemné důsledky – i když důsledky druhé varianty, tedy kompletní výměny politického personálu, by byly ještě nepříjemnější.

Ještě před dvěma nebo třemi měsíci byl napadán i kancléř Olaf Scholz, protože neřekl, že Ukrajina musí vyhrát, ale pouze, že nesmí prohrát. Nyní je tedy patrné, že ani dění na bojištích, ani dění ve světové ekonomice se neřídí tím, co by si německá politická a mediální bublina přála.

Je jen smutné, že si to neuvědomili už před několika měsíci. Protože bez ohledu na to, jak a kdy bude ruské vítězství zpečetěno, přišli o něj i všichni mladší šedesáti let, kteří přišli o život v období mezi jednáním v Istanbulu, které „vyhodil do povětří“ Boris Johnson, a tímto budoucím okamžikem, protože nikdo ve zmíněné bublině v Německu ani v jiných zemích EU nebyl ochoten pojmenovat nevyhnutelnou porážku ukrajinského loutkového státu dříve, ale všichni se přidali ke kyjevskému skandování „zbraně, zbraně, zbraně“, jako by šlo o skandování fanoušků na fotbalovém zápase a to, co bylo prolito, byla jen filmová krev.

Zdroj: de.rt.com

https://tadesco.org/casopis-die-welt-priznava-ukrajina-prohrava/