Ivo Wiesner ve svých knihách zmiňuje rozsáhlý a zapomenutý kmen Nýsů, sestávající z mnoha rodů a kmenů, jejichž potomky jsou dnes různé slovanské národy žijící v Evropě a na Balkáně. Tento rozsáhlý kmen vedl podle Wiesnera kmen Čitů. Byl to kmen, co do počtu příslušníků, malý. Sestával z volchvů a jejich rodin. Byl to ale lid vědomý, silný, a proto vedl ostatní kmeny. Usadil se v české kotlině a s největší pravděpodobností jsme my jejich potomky.

Proto je v našem národě tolik citlivých a vnímavých osobností, z nichž mnozí mají probuzené mimosmyslové schopnosti různého druhu. Jsme národem, jenž často ohýbal hřbet, aby toto území udržel. A udržel. V současné době ale nastává čas se narovnat a oprášit dědictví našich Předků. Zanechali nám velké dědictví uchované zejména v jazyku a slovech. Proto byly a jsou podporovány neustálé snahy nepřátel Slovanů o zjednodušování a “modernizaci” jazyka a tak Slovany zbavit národní svébytnosti, našich hlubokých národních kořenů a mohutné síly odvozené s rodového ukotvení a rodových tradic. Mnoho z tohoto národního dědictví již bylo sice ztraceno, ale stále ještě zůstalo tolik, abychom skrze slovo, řeč a jazyk probudili naši národní paměť. Paměť našich Předků, Čitů.

Slovo – čit – cit.
Být Vědomým znamená cítit. Cítím-li, mohu se vcítit. Dokážu-li se vcítit, umím číst – v lidech, v přírodě, knihách, ale i “mezi řádky”. Umím-li číst, mohu načítat (zůstat na povrchu), sčítat, počítat – (protože i matematika je základem vědění), vyčítat, ve významu výčet (vyjmenování) čehokoliv a prostřednictvím toho všeho mít patřičný přehled.

Mohli bychom jmenovat mnoho dalších slov, v nichž je základem “cit – čit”, či “čet” (součet, počet), nebo “ču” (čuju – cítím). Pokud se ponoříte do svého nitra, tak vás jistě překvapí, kolik neobyčejných a květnatých slov máme, jak spolu souvisí a kam až se některá významově posunula.

https://celostnivzdelavani.cz/pamet-nasich-predku-citu