Patriarcha Moskevský i celé Rusi Kirill sdělil 21. septembra 2010 na televizním kanále Rossija tento svůj názor: “Pravoslavná Církev uchovává ve své historii důležitá jména, která jsou rovna apoštolům Cyrila a Metoděje. V určitém smyslu jsme církví Cyrila a Metoděje. Oni vyšli z osvíceného řecko-římského světa a přišli kázat Slovanům. A kdo to vlastně byli Slované? Byli to barbaři, lidé hovořící nesrozumitelným jazykem, lidé druhé třídy, v podstatě zvířata. A hle, tu k nim přišli osvícení muži a přinesli jim světlo Kristovy pravdy a udělali něco velmi důležité – začali s nimi hovořit jejich jazykem. To oni vytvořili slovanskou azbuku, gramatiku a do toho jazyka pak přeložili Slovo Boží.”
Kirill a všichni jemu podobní se snaží neustále potlačit už od dob násilné kristianizace, která přinesla miliony mrtvých odpůrců tohoto surového protilidského procesu, vysokou morální a jazykovou vyspělost Slovanů a vnutit jim názor, že byli nevzdělaní a zaostalí etničtí bastardi. “Jsou neschopní přijmout a nést dědictví Árijské rasy, a celkově se Slované ani nehodí na to, aby byli nositeli kulturnosti. Slované nejsou tvořivý národ, ale jsou to zvířata. Jsou absolutně nepřizpůsobiví na rozumovou činnost”. (P. J. Göbbels, 1942, “Denníky”)
Zmanipulovaná lingvistická “věda” nám vnucuje názor, že “Cyril a Metoděj”, jsou slovanští buditelé, kteří vytvořili slovanský jazyk, že byli hlasatelé křesťanství a jako první přeložili bohoslužebné knihy do slovanského jazyka. Ale lingvistům je dobře známé, že jednotný “slovanský jazyk” neexistuje, ale existuje skupina, či rodina slovanských jazyků. Cyril a Metoděj proto nemohli udělat překlad do všech slovanských jazyků, protože i tyto jazyky vyžadují mezi sebou překlad. Také otázka vzniku cyriliky je velmi sporná, protože Cyril údajně “vytvořil” první církevněslovanskou azbuku r. 863, ale nejstarší “cyrilické” nálezy se datují už o století dříve.
Navíc bylo objeveno více jak 1 000 textů psaných na březové kůře v jedenácti městech Staré Rusi: Novgorod, Stará Rus, Toržok, Smolensk, Vitevsk, Mstislav, Tver, Moskva, Stará Riazaň, Zvenigorod Galický, které jsou umístěné velmi daleko od center pravoslavného křesťanství té doby – Byzance, Kyjeva, Bulharska, Slovenska. Dalším protiřečím je, že se nedochovaly žádné křesťanské texty, ale texty většinou hospodářského charakteru. Dalším rozporem je, že cyrilské písmo bylo v době Cyrila již velmi rozšířeno, což potvrzuje čilá korespondence mezi světskými adresáty, kteří se nacházeli jak v městech, tak i na venkově. Celý ruský národ už tehdy svobodně psal i četl.
Dnes také můžeme s určitostí říci, že tehdy už také značná část žen uměla číst a psát a texty v sobě odrážejí svobodnější společnost se ženskou účastí, která byla na vyšším vývojovém stupni, než byla pozdější společnost, blíže k našim časům. Existuje zakořeněné dogma, že církev byla monopolem v oblasti vydávání a šíření knih. Tento blud je podporován samotnými církevníky, ale písemné nálezy ukazují, že na Staré Rusi nepsali jen popové, ale psal celý ruský národ!
Pokud se podíváme podrobně na život Cyrila, tak nalezneme další závažné nesrovnalosti. Cyril totiž (podle různých veřejně dostupných zdrojů) neznal ruský jazyk… Cyrilika byla naopak zakazovaná samotnou církví od počátku své existence a bohoslužby vedené podle cyriliky byli zakazované též. Tady rozebíráme etymologii a vznik “cyriliky”, která umožnila církevníkům ztotožnit ruský druh písemné kultury s osobou Cyrila. Ten ve skutečnosti Cyrilem původně ani nebyl, protože ho zpočátku nazývali Konstantinem.
Pokud budeme hledat zdroj mýtu “o Cyrilovi – vynálezci cyriliky” tak se můžeme obrátit k církevnímu zdroji – Biblické encyklopedii (encyklopedickému slovníku). Její první vydání – “Ilustrovaná plná populární Biblická encyklopedie” opata Nikifora uviděla poprvé světlo světa v roce 1891 a dodnes představuje nejlepší, původní, nepřeložený materiál o biblickém textu v Rusku. V r. 1990 byla encyklopedie znovu vydaná jako reprint a požehnaní k tomu dal tehdejší Patriarcha Moskevský (po smrti po něm zůstal majetek ve výši 4 miliard dolarů…?). Na vydání spolupracovali i pracovníci Moskevského patriarchátu. Zajímavé ale je, že ani církevníci 19. století, ani církevníci moskevského patriarchátu nezahrnuli pro sebe do materiálů této encyklopedie Cyrila ani vyprávění o jeho objevu cyriliky.
V druhém encyklopedickém slovníku je kapitola “Cyril”, ve které je uvedený podrobně vyčíslený seznam: “Cyril”, jméno několika svatých a duchovních osob: sv. otec církve, 315-386; sv. biskup turovský, kazatel a spisovatel, 1130-1182; metropolita kyjevsko-vladimirský od r. 1250 kazatel belozerský, 1337-1427; kazatel Semionovič Terlecký, biskup ostrožský. Zemřel v roce 1607; Lukaris, 1572-1638… Ale “sv. Cyrila” v této encyklopedii nenajdete.
Jen v článku “Cyril a Metoděj” je řečeno, že “Cyril a Metoděj, svatí, rovni apoštolům, nositelé světla Slovanům se v roce 862 vydali na Moravu, aby kázali Slovanům v slovanském jazyku. Knihy, které přinesli Cyril s Metodějem na Moravu, se ale střetly s nepřízní latinského duchovenstva. Papež Mikuláš I. je pak za to povolal na soud do Říma. A dále se píše, že jazyk překladu byl bulharským nářečím nebo nářečím panonských Slovanů”. To znamená, že knihy už existovaly a jazyk nebyl ruský.
Tisíc roků po jejich smrti v roce 1863 vyhlásila Římská církev za “rok slovanského jubilea” s centrem oslav na Velehradě V tom stejném roce ruská Nejsvětější Řídící Synoda stanovila jejich posvěcení na “paměť završení tisíciletí od prvopočátku osvícení našeho jazyka Evangéliem a vírou Kristovou”.
Ze všech těchto skutečností jasně vyplývá, že Cyril a Metoděj nebyli vynálezci ruské azbuky, která má mnohem starší tradici, ale byli jednoduše obraceči Slovanů – na křesťanství. A jakmile byli v Římě kanonizovaní v roce 1880, tak je po tomto datu začala najednou ruská církev oficiálně představovat jako “vynálezce” ruské azbuky. Před tímto datem ani Řím, ani Ruská pravoslavná církev o těchto “vynálezcích” základů ruské písemnosti nic neříkala, ani nepsala.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.