Od tohoto roku pšenice utrpěla tři velké útoky, jejichž dopady na světové zdraví (kde se pšeničné produkty konzumují) jsou všem dobře patrné.
PRVNÍ ÚTOK
.
První útok se odehrál v Itálii v roce 1974. Nacházíme se v Casaccia u jezera Bracciano (Řím). Sídlí zde Národní výbor pro jadernou energii (CNEN), nyní přejmenovaný na Agenturu pro nové technologie, energii a životní prostředí (ENEA). S atomovou energií se experimentuje pro mírové účely. Na pšenici je proveden experiment s použitím rentgenového záření.
Vzniká nová pšenice: CRESO. Co je na ni jiného?
Nejdůležitější inovace se týká výšky rostliny, která dosahuje 70 cm oproti 150 cm a více u neozářených národních odrůd. Význam “zakrslé” pšenice spočívá v tom, že je odolnější proti poléhání a následně proti plísni před sklizní. Všichni producenti ji chtějí a v krátké době tato pšenice uspokojí 50 % italské produkce.
Jaká je nevýhoda?
Aby pšenice Creso viděla sluneční světlo, musí soupeřit s trávou, která je stejně vysoká jako ona.
Naproti tomu pšenice vyšší než 140-160 cm trávu udusí a v klidu pokračuje na své dlouhé cestě k dozrání a sklizni. V tomto okamžiku potřebuje pšenice Creso nápravu proti plevelům. Neexistují žádné problémy.
DRUHÝ ÚTOK
Ve stejném roce 1974 si společnost Monsanto nechala patentovat herbicid glyfosát. Tam, kde projde, už tráva neroste.
1 9 7 5
Od roku 1975, EMBLEMATICKÉHO ROKU, začaly zdravotní problémy, nejprve u ošetřovatelů na předseťových polích. Problémy souvisely s akutní toxicitou herbicidu a stejně závažné byly i genotoxické účinky glyfosátu, kdy se objevily rakoviny a nemoci způsobené mutacemi a delecemi v DNA samotných provozovatelů a jejich rodin. Některé anomálie se začínají objevovat tisíce kilometrů od polí, a to i u konzumentů modifikované pšenice, která stále obsahuje nízké množství herbicidu. Nejvýraznější z nich je prudce rostoucí epidemiologická křivka nejznámějšího onemocnění souvisejícího s lepkem: celiakie.
Od té doby a s příchodem “globalizace” se pšenice (a tedy i lepek) dostala do nesčetných potravinářských výrobků, které byly dříve neznámé (nebo se jimi nikdo nezabýval): přesnídávky, briošky, suchary, balené tyčinky, sušenky, průmyslové piškoty, pečivo pro snídaňové tyčinky, které jsou k dispozici ve velkoobchodě, kde jsou stále určeny hlavně dětem. Aby bylo možné uspokojit novou poptávku diktovanou trhy, musí se produkce pšenice ztrojnásobit a testují se další modifikované odrůdy pšenice. Problémem je však stále tráva. Je naléhavě nutné najít řešení.
TŘETÍ ÚTOK
Pak se zrodí nový produkt: přípravek na hubení plevele. Stále se jedná o glyfosát, ale patentovaný s jiným účelem, než je hubení plevele. Tentokrát je jeho úkolem, aby pšenice “předvídala” dozrávání v chladném a vlhkém podnebí Kanady. A protože se ošetření tímto jedem provádí ve fázi před sklizní, glyfosát přijímáme pokaždé, když do sebe hodíme výrobek připravený z mouky z této pšenice. Zkracuje délku zdravého života z 50 na 30 let a poté na 20 let… a už jsme v současnosti!
Dnes se glyfosát používá také na rýži, kukuřici, oves, k odstranění trávy rostoucí na okrajích chodníků.
Zvířata v intenzivních chovech ho získávají z krmiva. Nachází se v moči těhotných žen a v jejich mléce po porodu.
DR. GIUSEPPE TROVATO – ODBORNÍK NA LÉKAŘSKOU VÝŽIVU