Temní manipulátoři se nám snaží vnutit názor, že Slované byli jen zaostalý a hloupý národ. Opak je pravdou. Slované byli na vysoké technologické i spirituální rovině a navíc byli obdařeni svědomím. Jejich vysokou úroveň dokumentoval i jejich používaný jazyk. Ten se opíral o Bukvici s 49 znaky, které spolu vytvářely dokonalý lingvistický systém a obrazový celek. Veškerá slova se dala odvodit nebo použít tak, že i když je někdo slyšel poprvé, zcela jasně pochopil, oč jde. Vhodnou kombinací písmen se doslova vytvářely hologramy a víceúrovňové vnímání. Toto písmo bylo násilně vzato a nahrazeno abecedou s 26 písmeny bez svých vnitřních souvislostí.

Staroslovanská bukvice podporovala obrazové myšlení a pracovala s ním v několika úrovních čtení. To současný jazyk nedělá ani neumí. Vrátíme-li se ke staroslovanské bukvici, tak se navracíme k obrazovému myšlení a prostřednictvím obrazového myšlení pochopíme staroslovanské poznání a rozvineme schopnost víceúrovňového čtení textu. Každý, kdo se seznámí s Bukvicí, získá ohromný respekt před našimi Předky a jejich moudrostí.

V současném světě lidé hovoří mnoha jazyky. My Slované (včetně nás Západních Slovanů) máme společné dědictví – písmo. Toto písmo se nazývá древнеславянская буквица, nebo-li staroslovanská bukvice. Jako Slované jsme kdysi měli zcela jednotné písmo i jednotný jazyk. Teprve po odchodu jednotlivých rodů a národů z domoviny do nových vlastí, se společný jazyk postupně měnil. Přesto i dnes jsou mnohá slova společná nebo velmi podobná a slovanské národy se mezi sebou velmi snadno dorozumí (ta podobnost slov je ale nejen mezi slovanskými jazyky). Z původních slov se ale zachovalo nejvíce v ruštině – asi 40%, v ukrajinštině – cca 35%, a čeština a slovenština mají něco okolo 20% původních slov. Ničení slovanské slovní zásoby probíhá již mnoho století a je cílené. Staroslovanská bukvice podporuje obrazové myšlení a pracuje s ním v několika úrovních.

U každého člověka je vnímání na úrovni vědomé a podvědomé, přičemž podvědomé vnímání tvoří podstatně větší část. Hovoříme-li mezi sebou současným jazykem, tak na vědomé úrovni nám přináší sdělení základní informace, ale na podvědomé nic. Prostřednictvím našeho původního jazyka se naučíme vnímat hlubší úrovně jazyka skrz obrazy, které v sobě nese, a my získáme schopnost obrazové komunikace prostřednictvím našeho podvědomí. Právě bukvice je výborným nástrojem v dorozumění mezi vědomím a podvědomím. Je nástrojem, díky němuž můžeme dosáhnout splnění našeho životního úkolu. Tím, jak se postupně bude rozšiřovat naše vnímání, tak budeme stále více rozumět. Tento proces vytváří stále se rozšiřující a stoupající spirálu našeho vnímání a chápání.

1. Bukvice rozšiřuje naše vnímání
2. Umožňuje nám pochopit různé významy a světonázory, které jsou bukvicemi vyjádřeny
3. Učí nás rozumět hlubinnému sakrálnímu významu slov a tomu, co je zašifrováno ve slovech a písmech. Díky tomu všemu se nám zobrazí hlubinný obraz, podtext a odkaz našich Předků.

Staroslovanský jazyk má chrámový charakter, což nese v sobě význam, že je chráněný. Je to základní svatyně moudrosti a vědomostí Rodu, které by měl člověk studovat, číst a přijímat zejména tehdy, když už je na to připraven. V tomto smyslu slova na věku nezáleží, protože zde hovoříme o duchovní připravenosti. Někteří ji mají již v dětském věku, jiní se k ní prací na sobě postupně přibližují a někteří se k ní v současné inkarnaci nedopracují vůbec.

Hodně se v posledních letech mluví o pozitivním myšlení, o tvoření obrazů, jimiž si do svého života můžeme přitáhnout určitou realitu a zhmotníme svá přání. Tyto “novinky” k nám přichází ze západu upravené do vznosných slov a zahalené do kabátu tajemství. Ten či onen esoterik vydělává pěkné sumy peněz na střípcích poznání, které unikly z východu.

Jsou to ale jenom střípky, které většinou nemají v sobě to původní poselství a hlubší souvislosti. Lidé se na ně vrhají v touze rychle se něco povrchně dozvědět, zbohatnout, rychle se uzdravit, rychle vyřešit svůj problém a vtáhnout si do života bohatství a hojnost. Některým se to opravdu podaří. Ti se pak stanou vzory, za kterými se ženou povrchní davy. Toto, ale není to opravdové poznání, ale jen lesknoucí se třpytka.

Díky vnímání bukvice můžeme poodhalit celou hloubku poznání. Obrazně řečeno nejdříve uvidíme kruh, teprve později v něm uvidíme kouli. A naposled se učíme vnímat to, že tato koule není vlastně koulí, ale spirálou stoupající energie…

Образъ

Об – každý člověk přichází na svět s úkolem, sudbou, kterou mu dává do vínku bohyně Země “Mokoš”. Životní události projdou tak, jak jsou dané, pokud se člověk nebude ptát a snažit, jak je změnit. Evoluce člověka je schovaná v jeho vztahu k těmto událostem, aby mohlo dojít k přeprogramování “osudu” a jeho změně.

Разъ – pokud člověk pozná sám sebe, změní v sobě algoritmus myšlení a v důsledku toho změní i situace kolem sebe.

Pokud bude člověk myslet obrazně, dojde u něj k pochopení těch (разъ) i oněch (Об) pravd, pak může dojít k vlastnímu vnímání a vytvoření vlastní filozofie. Místo toho ale mnoho lidí opakuje a rozšiřuje pouze to, co vytvořil manipulativně tento systém.

Bukvice jsou seřazeny do tabulky o 7 x 7 čtvercích. Je jich tedy celkem 49 a tvoří zároveň mozaiku. Jednotlivé bukvice se dají číst všemi směry. Každá bukvice má svůj obraz a sjednocením obrazů ve slově vyvolává pochopení hloubkového významu slova. Bukvice jsou zapsány do tabulky určitým algoritmem, díky němuž je možné z tabulky získávat v ní vložené informace. Tímto uspořádáním je zapsán celý slovanský světonázor. Bukvice tvoří mozaiku, ve které je zapsáno veškeré vědění. Díky tomuto mozaikovému uspořádání je možné slova číst i v případě, že některé bukvice budou chybět, protože když chybí nějaký dílek v mozaice, tak jsme stále schopni vidět celkový obraz. Tato schopnost uvidět obraz je možná ale pouze do určitého počtu chybějících dílků.

Už v dávné době nebylo po chuti agresivně se moci chápajícím protilidským silám, aby tato ucelená vědomost o lidském bytí, Vesmíru a všech důležitých duchovních zákonitostech zůstala zachovaná. Proto vyslali své prodejné poslíčky, aby nás Slovany “zachránili” od vědomosti. Tito sluhové – Cyril a Metoděj upravili naše staré písemnictví a zjednodušili je tak, že se stalo sakrálně nečitelné, a tudíž ztratilo svou hlubokou hodnotu uchování zásadních vědomostí.

Dodnes je na povel za to musíme oslavovat, dokonce ještě “slavíme” i státní svátek na počest likvidace našeho slovanského písemnictví (podobně jako musíme oslavovat 6. července upálení a smrt velkého zastánce pravdy a lidství mistra Jana Husa). Od té doby se vědomosti už nepředávají “mozaikou”, ale záměrně již jen tzv. “kaleidoskopem”. To je styl předávání střípků poznání, často nepřesných, zmanipulovaných či nepravdivých, které jsou řazeny chaotickým neuspořádaným způsobem, bez možnosti jakékoliv celkové mozaikové kontroly. Takto se děti, ale i dospělí učí doposud. Když se nějaká důležitá informace vynechá, nelze nikdy poznat, co se vynechalo a patřičnou informaci doplnit.

Většina lidí je tak odsouzena k nepochopení celistvosti, celkového obrazu či celostního přístupu, ať už se jedná o historii, vědu či medicínu. A přesně o to vládnoucí garnituře šlo už v době Byzantské říše a tato tristní situace přetrvává až do dneška. Přesto Strážci poznání pro nás zachránili toto vědění pro současnou dobu, kdy k nám konečně přichází opět Světlo a mnoho lidí cítí hlad po skutečných vědomostech, poznání a pravdě. A nezachránili jenom to. Podařilo se jim ukrýt ještě hlubší a širší komplex vědomostí zapsaný v Charuně (Slovansko-Árijských Runách), z níž vyšla nejen bukvice, ale i sanskrit.