Silicon Valley je nyní centrem globálního průmyslu, který mění ekonomiku, utváří náš politický diskurz a mění samotnou podstatu naší společnosti. Objevte temná tajemství, která se skrývají za skutečnou historií Silicon Valley a velkých technologických gigantů.

Video s českým dabingem ↓

Přepis:

Silicon Valley, ležící v jižní části Sanfranciského zálivu v severní Kalifornii, není jen zeměpisnou polohou. Je to myšlenka. Vyjadřuje touhu digitalizovat informace a ukládat je do databáze. A nyní se ukazuje, že výsledkem této digitalizace je svět bez soukromí. Kde naše schopnost veřejné debaty podléhá rozmarům technologických miliardářů. Kde neexistuje svoboda a nikdo není mimo dosah Velkého bratra. Podle mnohých měli zpravodajské agentury jen štěstí, když se snažili zachytit a uložit každý detail našeho života. Je to jen náhoda, že mají nyní dostatek informací, aby sledovali naše pohyby, odposlouchávali naše hovory, mapovali naše sociální sítě a předvídali naše budoucí plány. Jako by k tomu vedl pouhý sled náhodných událostí.

Ale lidé netuší, že Silicon Valley má zvláštní historii, která vysvětluje, jak jsme se do této situace dostali a vypovídá o budoucnosti, do které kráčíme. O totálním dohledu a kontrole ze strany technologických miliardářů a jejich sponzorů. Toto jsou „Tajemství Silicon Valley. Co velké technologické firmy nechtějí, abyste věděli.“ Sledujete Corbett Report. Kdysi známé jako Údolí potěchy srdce, Santa Clara Valley bylo agrární oblastí známou mírným klimatem a ovocnými stromy.

Až do 60. let se tu produkovalo nejvíce ovoce na světě. Dnes už zemědělskou minulost údolí moc věcí nepřipomíná. Nyní v Silicon Valley našly domov největší technologické společnosti. Google, Facebook, Apple, Oracle, Netflix, Cisco Systems, PayPal a Hewlett Packard. Je centrem globálního průmyslu, který mění ekonomiku, politický směr a samotnou povahu naší společnosti. Co se stalo? Jak k této změně došlo? Proč je Silicon Valley centrem této transformace?

Odpověď je jednoduchá. Došlo k druhé světové válce. Příliv průmyslu do regionu je důsledkem druhé světové války a činů Fredericka Termana. Frederick byl synem Lewise Termana, průkopníka pedagogické psychologie na Stanfordské škole. Eugenik Lewis Terman zpopularizoval v Americe testování IQ. Pomohl provést hromadný IQ test americké armády při vstupu do první světové války. Frederick Terman získal na Stanfordu tituly v chemii a elektrotechnice. A na MIT získal doktorát v elektrotechnice pod vedením Vannevara Bushe.

Na začátku druhé světové války vedl Bush americký Úřad pro výzkum a vývoj, který řídil veškerý výzkum a vývoj pro americkou armádu v době války. A Terman vedl přísně tajnou výzkumnou laboratoř na Harvardu. Měl 800 nejlepších výzkumníků v nově vznikajícím oboru elektronického boje. Pracovali na vývoji prvních zařízení pro zpravodajství a rozvědku, včetně radarových detektorů, rušiček a klamných cílů proti německé protivzdušné obraně.

Dnešní údolí se zrodilo v době po druhé světové válce, kdy se Terman vrátil na Stanford jako děkan a přeměnil školu na západní MIT. Terman díky svým zkušenostem udělal ze Stanfordu centrum pro oblasti mikrovln a elektroniky. Harvardská laboratoř vyráběla v Americe nejlepší mikrovlnné vysílače a přijímače.

On z ní naverboval jedenáct členů a řekl: „Nemáme laboratoř, ale teď jste na Stanfordu.“ A oni na to: „Skvělé, díky.“ Přidali se ke Stanfordu a založili vlastní výzkumnou laboratoř elektroniky. A Úřad pro námořní výzkum s nimi uzavřel zakázku na testování mikrovln. V roce 1950 Terman proměnil stanfordské technické oddělení v západní MIT. V podstatě převzal válečný výzkum v oblasti mikrovln, přesunul jej do Stanfordu, kam přetáhl klíčové pracovníky. Díky financím od armády se oblast Sanfranciského zálivu změnila ve špičkové výzkumné centrum.

V roce 1951 stál u zrodu průmyslového parku, dnes známého jako Stanford Research Park. Společného podniku Stanfordu a města Palo Alto, který sem lákal velké technologické společnosti. Park měl úspěch, přilákal Hewlett Packard, General Electric, Kodak a další významné firmy. Silicon Valley tak spojilo velké firmy s výzkumem sponzorovaným vládou.

A toto propojení nebylo nijak okrajové. Jak píše Steve Blank ve své historii vojenských kořenů Silicon Valley. „V 50. letech byl Fred Terman poradcem všech hlavních složek armády. Byl členem poradního výboru pro vývoj Spojovacího sboru, výboru pro elektronická protiopatření letectva, správcem Institutu obranné analýzy, výboru pro námořní výzkum, výboru pro obranu a konzultantem prezidentova poradního výboru pro vědu.

Díky svým komerčním aktivitám byl členem správních rad HP, Watkins-Johnsonu, Ampexu a místopředsedou SVI. Je s podivem, že vůbec spal. Terman Stanfordu přihrával jeho vojenské zakázky.“ Není tajemstvím, že Silicon Valley vzkvétalo díky dolarům z Pentagonu a konexím na Ministerstvu obrany. Od eugenika Williama Shockleyho, který za války na Kolumbijské univerzitě vedl skupinu pro boj s ponorkami a bývá označován za dalšího zakladatele Silicon Valley za svou práci na polovodičích, až po Stanfordský výzkumný institut, vojenského dodavatele s vazbami na ARPA, mělo Ministerstvo obrany klíčovou roli při rozvoji regionu. Stanfordský výzkumný institut založil Terman s kolegy ze Stanfordu v roce 1946.

Měli se vyhýbat federálním zakázkám, které mohly Stanford zapojit do politiky. Stačilo půl roku, aby tuto směrnici porušili a usilovali o smlouvu s Úřadem pro námořní zpravodajství. V 60. letech, kdy centrum umělé inteligence vytvářelo Shakeyho, prvního mobilního robota vědomého si svého okolí. Jeho rysem je schopnost zotavit se z nepředvídaných nehod. Náš skřítek Charlie symbolizuje pro Shakyho změnu. Jeho senzory poznají, že krabice spadla. A jeho kočičí vousy mu prozradí, kde se krabice nachází, takže může pokračovat v tlačení.

Lidé proti SVI protestovali kvůli jeho zakázkám pro ARPA, odnože Pentagonu pro vývoj nejmodernějších technologií. Tlak donutil Stanford v 70. letech s SVI přerušit styky, ale výzkum financovaný armádou tím neskončil.

SVI měl být druhým uzlem ARPANETu, sítě Pentagonu stojící u zrodu internetu. První zpráva odeslána mezi dvěma počítači byla odeslána v síti ARPANET mezi UCLA a SVI. Šéf divize řízení ARPA Robert Kahn vytvořil první mobilní síť známou jako PRNET v okolí Silicon Valley a vytvořil satelitní síť SATNET propojující raný internet na mezinárodní úrovni.

V roce 1973 Kahn požádal Vinta Cerfa, asistenta profesora na Stanfordu, aby jako projekt Ministerstva obrany vyvinul sadu protokolů TCP/IP, která vznik internetu umožnila. V nedávné diskusi DARPA, což je přejmenovaná ARPA, Vint Cerf přiznal, že ARPANET byl podřízen potřebám Pentagonu na systém, vyhovující vojenským požadavkům. Internet byl motivován přesvědčením, že direktivní řízení může využívat počítače, aby Ministerstvo obrany využívalo své zdroje lépe než protivník.

Hlavně Bob, který program v DARPA v 70. letech zahájil, si uvědomil, že musíme mít počítače na lodích, v letadlech a mobilních vozidlech. V ARPANETu se dělaly jen pevné stroje, propojené telefonními okruhy. Ale tanky nemůžete propojit dráty, protože je přetrhnou a letadla se neodlepí od země. To vedlo k potřebě rádiové a satelitní komunikace v síťovém prostředí. Otázka globálního charakteru je snadno zodpověditelná.

Pracovali jsme pro Ministerstvo obrany, které působí na celém světě. Takže ten projekt nemohl být žádným způsobem omezující. A také nemohl záviset na spolupráci jiných zemí, třeba přidělováním adresního prostoru. Ten hloupý model k označení sítí kódy různých zemí.

Představte si, že chcete napadnout nějakou zemi, ale nejdřív jim musíte říct: „Ahoj, chystáme se za pár týdnů napadnout vaši zemi a potřebujeme adresní prostor.“ To by asi nešlo. Věděli jsme, že to musí mít globální rozsah. Jedna z prvních ukázek byl test z roku 1977 s dodávkou vybavenou rádiovým zařízením od SVI, dnes označovaný za zrod internetu. Simuloval „Mobilní jednotku v Evropě uprostřed jisté akce, která komunikuje satelitní sítí do Spojených států.“

Ale zatímco investice do této technologie sloužily záměrům Pentagonu, americká zpravodajská komunita kula svoje plány na využití potenciálu Silicon Valley a jeho sledovacích technologií. S příchodem studené války a zvýšeným napětím mezi USA a SSSR v nové technologické hře špionů bylo financování vývoje technologií zastřešeno národní bezpečností a utajeno.

Ale počátkem 50. let korejská válka všechno změnila. Po druhé světové válce jsme v podstatě demobilizovali naše vojska, zakonzervovali bombardéry a stíhačky, a chtěli si užívat poválečných výhod. 1949 Sověti odpálili svou jadernou zbraň, korejská válka přestala být studená. Spojené státy si uvědomily, že svět se opět změnil. A Stanford dostal další úkol.

Armáda požádala Termana, aby založil laboratoř elektroniky na tajné vojenské programy a zdvojnásobil výzkum elektroniky na Stanfordu. Chtěl to držet odděleně od neutajované laboratoře. Ale poprvé se tak Stanford stal plnohodnotným partnerem armády a vládního výzkumu a vývoje. Příchod peněz zpravodajské agentury vytvořil mezi vládou a výzkumníky v údolí nový vztah.

Namísto najímání technologických společností k výrobě technologií na vývoj přístrojů stále více dohlíželi vládní pracovníci, kteří je pak využívali pro celosvětové operace zpravodajství, zaměřené nejen na cizí armády, ale na obyvatelstvo celého světa. Pod rouškou národní bezpečnosti je role vlády ve vývoji technologií zastřena. Pokud však víte, kde hledat, prsty zpravodajských služeb jsou patrné téměř v každé technologické společnosti, která ze Silicon Valley vzešla.

Vezměme si Oracle Corporation, třetí největší softwarovou společnost na světě, proslulou svým databázovým softwarem. Mnozí nevědí, že název Oracle pochází od prvního zákazníka firmy – CIA. Projekt Oracle byl krycí název CIA pro obří databázi, kterou pro ně vytvářela firma Ampex ze Silicon Valley. K projektu byli přiděleni Larry Ellison, Bob Miner a Ed Oates. Přestože tento projekt nevyšel, vedl Ellisona a jeho partnery k založení Oracle Corporation, která dodnes získává 25 % svých zakázek od vlády.

Nebo Sun Microsystems, založená v roce 1982. Jejich slavná unixová pracovní stanice Sun-1 podle Computer Worldu: „Vděčí za svůj vznik půl tuctu technologií vyvinutých na několika univerzitách a ve firmách. Všechny financovala ARPA.“ Sun v roce 2010 převzala společnost Oracle za 7,4 miliardy dolarů. Pro dnešní generaci je to dávná historie. Na založení stálic Silicon Valley se podílely zpravodajské agentury a Ministerstvo obrany. Ale co dnešní Silicon Valley?

Co to má společného s Googlem, Facebookem, PayPalem a dalšími giganty, kteří se staly symbolem výpočetní techniky v době internetu? Nová éra Silicon Valley začala v 90. letech, kdy World Wide Web přinesl počítačovou revoluci do domácností po celém světě. Byla to éra .com bubliny, kdy se z malých firem mohly přes noc stát milionové společnosti. A v pozadí tuto revoluci řídily zpravodajské agentury, které financovaly technologie a platformy moderního internetu. Jedním z problémů prvních uživatelů webu bylo vyhledávání v množství osobních, firemních a vládních stránek, které internet zaplavovaly.

Aby se web změnil z hračky technicky zručných jedinců v nástroj pro všechny, musel existovat způsob, jak rychle roztřídit obrovské množství informací a vrátit seznam stránek, který by uživatele dovedl k potřebným informacím. První verze vyhledávání, včetně osobně sestavených seznamů stránek a vyhledávačů, které se spoléhaly na porovnání klíčových slov, tomuto úkolu nedostály. Šťastnou náhodou se problémem katalogizace, indexace, třídění a vyhledávání rozsáhlého množství informací zabývaly i zpravodajské agentury. Když internetem začala proudit spousta informací, NSA, CIA a další členové zpravodajské komunity najímaly nejlepší mladé mozky na pomoc s analyzováním těchto informací. A těch, kteří je hledají. A jako obvykle o pomoc požádaly Stanford a kouzelníky ze Silicon Valley.

Google, jak je známo, začal jako výzkumný projekt Larryho Page a Sergeje Brina, studentů Stanfordu. Nepřekvapí, že nemusíme moc pátrat po spojení s Ministerstvem obrany. DARPA, což je současný název původní ARPA, byla jedním ze sedmi sponzorů stanfordského projektu digitálních knihoven, který pomohl financovat výzkum Page a Brina. DARPA byla dokonce poděkována v knize, kde byla myšlenka Googlu vysvětlena. „Anatomie hypertextového vyhledávače“.

Méně známý je projekt digitálních datových systémů americké zpravodajské komunity, financovaný přes neutajované agentury, jako je Národní vědecká nadace. Podle e-mailu, v němž byl projekt v roce 1993 představen výzkumníkům na univerzitách, cílem bylo: „Pomoci zpravodajským agenturám převzít aktivní roli při výzkumu správy databází a zajistit začlenění požadavků zpravodajské komunity do komerčních produktů.“ Jak popsal Jeff Nesbitt, bývalý ředitel Národní vědecké nadace, v roce 2017 v článku pro qz.com o skutečném původu Googlu. „CIA a NSA doufaly, že nejlepší mozky dokáží identifikovat takzvané ‚vrány k vráně‘.

Jako husy létají ve velkých véčkách nebo hejna vrabců dělají společné pohyby, čekali, že podobně smýšlející lidé se budou sdružovat online. Proto sledovali digitální otisky uvnitř rozpínající se informační sítě, tehdy známé jako World Wide Web. Může být digitální svět uspořádán, aby bylo možné sledovat a třídit požadavky? Mohou být dotazy řazeny podle důležitosti? Lze v moři informací identifikovat tyto ‚vrány‘, aby bylo možné sledovat komunity a skupiny?“

V rámci projektu bylo vyplaceno přes tucet grantů po milionech dolarů, které měly realizovat cíl sledování, třídění a vytěžování online chování za účelem identifikace a kategorizace komunit a sledování skupin v reálném životě. Jeden z prvních grantů dostal tým Sergeje Brina na Stanfordu na výzkum optimalizace vyhledávání. Od svého založení až do současnosti udržuje Google úzké vazby se zpravodajskými službami, armádou a policejními složkami. Ale protože se ohánějí národní bezpečnosti, máme pouze kusé informace z veřejně přístupných záznamů smluv a dohod.

V roce 2003 podepsal Google smlouvu v hodnotě 2,1 milionu dolarů s NSA. Vládní sledovací složkou, která shromažďuje, uchovává a analyzuje data veškerých akcí. Google jí vytvořil nástroj schopný prohledávat 15 milionů dokumentů ve 24 jazycích. Tento vztah byl pro Google tak důležitý, že když smlouva v dubnu 2004 vypršela, prodloužil ji o další rok bez jakýchkoli nákladů pro vládu. V roce 2005 vyšlo najevo, že In-Q-Tel, který je odnoží CIA, což dokonale vystihuje vztah zpravodajských agentur se Silicon Valley, prodal přes 5000 akcií Googlu.

Není jasné, jak se odnož CIA k těmto akciím dostala, ale zřejmě k tomu došlo, když Google odkoupil Keyhole Inc. Vývojáře softwaru, z něhož se později stal Google Earth. Název společnosti Keyhole je odvozen od průzkumných satelitů, které americké zpravodajské služby používají desítky let k provádění mapových analýz. Keyhole Inc. s americkými zpravodajci spolupracovala.

Dokonce se chlubila, že její technologii používal Pentagon při invazi do Iráku. CIA i dnes na svých stránkách označuje Google Earth za technologii, která jim pomáhá. V roce 2010 se začaly objevovat podrobnosti o vztahu NSA a Googlu, ale obě strany se k tomu odmítly vyjádřit. Podle zpráv Google poskytoval informace o provozu na svých sítích výměnou za informace NSA o zahraničních hackerech. Z žádosti o poskytnutí informací v roce 2014 vyplynulo, že Sergej Brin a Eric Schmidt si nejen tykají s šéfem NSA Keithem Alexanderem, ale že Google je součástí takzvaného „Trvalého bezpečnostního systému“, který zahrnuje spolupráci Silicon Valley s Pentagonem a americkými zpravodajci za účelem sdílení informací po síti.

Trvalý bezpečnostní systém je jen jedním ze způsobů, jak technologické firmy na vztahu s NSA vydělávají. V roce 2013 se ukázalo, že uživatelé nelegálního sledovacího programu PRISM, který umožnil NSA přístup k datům uživatelů všech velkých technologických společností, byli vyplaceni složkou agentury, známou jako Special Source Operations. Celý proces údajně stál miliony dolarů za každé úspěšné rozšíření a tyto náklady byly hrazeny odnoží NSA, známou jako Special Source Operations.

Podle deníku The Guardian whistleblower NSA Edward Snowden označil Special Source Operations za korunní klenot agentury, který se stará o sledovací programy, vyžadující přístup k datům telekomunikačních a internetových poskytovatelů. To je považováno za důkaz existence finančních vztahů mezi technologickými společnostmi a NSA, a jak uvedl deník The Guardian, že byly peníze daňových poplatníků použity na uplacení firem, vyvolává nové otázky o vztahu Silicon Valley a NSA.

Program PRISM dokazuje, že vazby armády a zpravodajských služeb na Silicon Valley nekončí u Googlu. Každá ze stálic Silicon Valley, které dnes dominují webu, má na svět špionů podobné vazby. V červnu 2003 Úřad pro zpracování informací, křídlo DARPA, které dohlíželo na ARPANET v 60. letech, zveřejnil na svých stránkách oznámení o novém projektu. Pod označením BAA 03-30 tento leták požadoval od vývojářů návrhy na vytvoření systému Lifelog, aby zachycoval, ukládal a zpřístupnil interakce člověka ve světě. V roce 2003 byla tato myšlenka poněkud fantastická. Uživatelé měli nosit zařízení, které by zachycovalo a zaznamenávalo všechny jejich transakce a interakce, fyzické pohyby, e-maily a telefonní hovory a řadu dalších informací.

Lifelog by je prezentoval uživatelům jako automatizovaný multimediální deník a album. Jak se však dále uvádí v oznámení, shromážděná data by DARPA využila k vytvoření nových systémů, které se učí. Pokud by se projekt uskutečnil, Lifelog by zaznamenal, kam jeho uživatelé šli, co dělali, s kým mluvili, o čem mluvili, co si koupili, co viděli a slyšeli a co plánují dělat.

Okamžitě se snesla kritika, že je zjevným pokusem vlády vytvořit nástroj pro profilování nepřátel státu. A dokonce i zastánci připustili, že Lifelog by vzbudil pozdvižení, pokud DARPA jasně neřekne, jak bude řešena ochrana soukromí. Pak však bylo oznámení bez vysvětlení staženo a od projektu bylo upuštěno.

Mluvčí DARPA Jen Walkerová to vysvětlila změnou priorit agentury. Výzkumníci blízcí projektu však byli náhlým zastavením programu zmateni. „Ten výzkum bude určitě nadále financován pod jiným názvem.“ Napsal jeden z výzkumníků MIT, jehož kolegové na návrhu pracovali. „Nedovedu si představit, že by DARPA opustila tak klíčový výzkum.“ O zrušení Lifelogu informoval Wired.com 4. února 2004.

V ten samý den harvardský Mark Zuckerberg spustil první verzi Facebooku, který o uživatelích shromažďuje data do multimediálního deníku a alba. Jak se však v posledních letech ukazuje, prodává tato data dál. Není to jen tato zajímavá shoda okolností, která spojuje Facebook a DARPA.

Peníze, díky kterým tento studentský projekt přerostl v internetového giganta, vyžadovaly přesun do Silicon Valley a injekce kapitálu od zpravodajských služeb. Facebook se do Palo Alta přestěhoval v roce 2004 a získal prvních 500 000 dolarů od Petera Thiela, spoluzakladatele PayPalu. Ale skutečné peníze a zájem o Facebook přišly v roce 2005 v podobě 12,7 milionů dolarů od Accel Partners a dalšího milionu od jejich Jima Breyera. I Breyer měl zajímavé konexe.

První peníze kapitálu ve výši 500 000 dolarů přišly Facebooku od zakladatele a bývalého ředitele PayPalu Petera Thiela. Je také členem správní rady radikální skupiny Vanguard. Další finance přišly v podobě 12,7 milionů dolarů od Accel Partners. Jejich ředitel James Breyer předsedal National Venture Capital Association, kde působil s Gilmanem Louiem, ředitelem In-Q-Telu, který CIA založila v roce 1999. Tato firma působí v různých aspektech informačních technologií a zpravodajství, včetně technologie dolování dat. Breyer byl i v představenstvu BBN Technologies, výzkumné firmy, která stála u zrodu sítě ARPANET. Dnešního internetu.

V říjnu 2004 nastoupila do BBN s Gilmanem Louiem i dr. Anita Jonesová. Zajímavější je však její působení před nástupem do BBN. Byla ve správní radě In-Q-Telu a bývala ředitelkou obranného výzkumu na Ministerstvu obrany. Radila ministrovi obrany a dohlížela na výzkumné projekty DARPA.

A to není zdaleka všechno. V roce 2002 byla na výplatní listině úřadu Information Awareness Office. Jeho úkolem je shromažďovat o každém informace, aby je vláda měla k dispozici. Včetně aktivit na internetu, používaní kreditních karet, nákupů letenek, pronájmů aut, lékařských záznamů, výpisů ze škol, řidičských průkazů, účtů za služby, daňových přiznání a dalších údajů. Není tedy překvapením, že bývalou ředitelku DARPA Reginu Duganovou najal v roce 2012 Google do skupiny Advanced Technology and Projects.

A že ji v roce 2016 najal Facebook do skupiny Building 8, zaměřené na experimentální technologie, jako jsou mozkové senzory a umělá inteligence. Ani není překvapením, že DARPA už pracuje na využití virtuální reality Facebooku Oculus pro boj v kybernetické válce. Nepřekvapí ani, že Peter Thiel, investor Facebooku a spoluzakladatel PayPalu, vyvinul Palantir, nástroj pro dolování dat, který používají NSA, FBI, CIA a další zpravodajské a vojenské agentury, z algoritmu PayPalu pro odhalování podvodů. Nebo že In-Q-Tel byl jedním z prvních investorů do technologie Palantir, která používala nástroje války proti terorismu ke sledování amerických občanů.

Nepřekvapí ani, že Eric Schmidt, bývalý ředitel Googlu a současný technický poradce jejich odnože Alphabet, je nyní předsedou rady Pentagonu pro obranné inovace, která se snaží vnést vizi Silicon Valley do špičkových systémů Ministerstva obrany. Nepřekvapuje ani, že Schmidt je členem Trilaterální komise i členem Bilderberg Group, spolku finančníků, průmyslníků, vysokých státních úředníků, vojenských špiček a královské rodiny, který se každoročně schází v téměř naprostém utajení od roku 1954. Nepřekvapuje ani, že Bilderberg Group má ve svých řadách řadu stálic ze Silicon Valley.

Schmidta, Teala, ředitele Palantiru Alexe Karpa a bývalou předsedkyni Electronic Frontier Foundation Esther Dysonovou. Vlastně by bylo překvapivější najít významnou společnost ze Silicon Valley, která není nějak napojena na americkou armádu nebo zpravodajské služby. To není náhoda ani shoda okolností. Internet se zrodil v Pentagonu při vývoji technologií direktivního řízení. Od vytváření elektronických databází o povstaleckém boji ve Vietnamu až po dnešek byla tato technologie, jak vysvětluje Yasha Levine v knize „Sledovací údolí: Vojenská historie internetu“, určena k boji proti cílovým skupinám. Abychom pochopili, co je internet a čím se stal, musíme se vrátit do 60. let, kdy internet Pentagon vytvořil.

Tehdy byla Amerika relativně novou globální velmocí. Čelila stále chaotičtějšímu a násilnějšímu světu, především válce ve Vietnamu. Ale čelila povstáním po celém světě, od Latinské Ameriky po jihovýchodní Asii. Čelila také stále nestabilnějšímu a násilnějšímu domácímu prostředí. Bylo tu protiválečné hnutí, militantní černošský aktivismus, skupiny jako Weather Underground, které denně po celé zemi nastražovaly bomby. Ve velkých městech docházelo k rasovým nepokojům.

Američtí paranoidní generálové v tom samozřejmě viděli komunistické spiknutí. Viděli za tím expanzi Sovětského svazu, který způsobuje povstání po celém světě. A štve státy proti Americe. Zároveň byla opoziční hnutí i v Americe. Považovali to za nový druh války. Za netradiční válku, kterou nemůžete vést tradičními zbraněmi. Neshodíte na ni atomovou bombu, nepošlete do ní tankovou divizi.

Bojovníci nenosili uniformy a nepochodovali ve formacích. Byli součástí civilního obyvatelstva. Takže šlo o nový druh války a nové globální povstání. V určitých armádních kruzích byli lidé obeznámeni s novou počítačovou technologií. Domnívali se, že tuto novou válku lze vyhrát pouze pomocí informační zbraně. Počítačové technologie, do které vložíte data o lidech a politických hnutích.

Názory, průzkumy, ekonomické údaje, kriminální minulost, historii odvodů, fotografie, telefonické hovory, zachycené bezpečnostními službami, a to vše vložit do databází, které umožní provádět sofistikované analýzy a prediktivní průzkumy. Bylo třeba zjistit, kdo je nepřítel, izolovat ho od populace a odstranit ho. V té době někteří snili o tom, že jednou vytvoří globální systém řízení, který by sledoval svět v reálném čase a zachytil hrozby, než nastanou. Jako když radarový systém varoval před nepřátelskými letadly. To je obecné pozadí vzniku internetu.

Dnes byly jeho protipovstalecké kořeny zastřeny. Téměř se ztratily. Většina zdrojů se o nich nezmiňuje. Ale když v 60. letech vznikal, byl původ internetu a této technologie jako nástroje sledování a kontroly lidem velmi zřejmý. Lidé tehdy nevnímali počítačové sítě jako nástroje osvobození nebo utopické technologie. Vnímali je jako nástroje politické a sociální kontroly. A to se konkrétně týkalo ARPANETu.

Sítě, která pak přerostla v internet. Internet nebyl nikdy zamýšlen jako nástroj osvobození. Od počátku šlo o nástroj na sledování, dohled a kontrolu nad cílovou skupinou. A v prostředí 60. let se cílová skupina změnila z vietkongských povstalců na americkou veřejnost a všechny, kteří byli hrozbou pro Pentagon doma a v zahraničí. Vzhledem k této historii dává nedávný vývoj na internetu větší smysl.

Silicon Valley nevyrostlo na kalifornské půdě samo. Bylo tam zaseto armádou a zpravodajskými službami, aby pomocí této technologie vedly informační válku 21. století. Ministerstvo obrany v roce 2003 neoznámilo, že bojují proti síti jako zbrani ze strachu, že by internet mohli využít nepřátelé. Věděli, že už zbraní je, protože oni ho tak vyvinuli. Americká vláda se nebojí Rusů a jejich podkopání americké demokracie nakoupením reklam na Facebooku za tisíce dolarů.

To oni systém Lifelog ke sledování a kontrole obyvatelstva vymysleli. Pentagon si nedělá starosti s bezpečnostními slabinami internetu. Využívá je k vývoji ničivých kybernetických zbraní, včetně Stuxnetu vyvinutého v USA a Izraeli. A protože nová generace sítí má přidat nejen naše údaje z Facebooku, vyhledávání na Googlu, tweety a nákupy do vládních databází, ale má k nim přímo připojit každý objekt na světě, armáda je opět na špici další internetové revoluce. Internet věcí proniká stále víc do každodenního života a ekonomiky. Naši dobří přátelé a šiřitelé informací na Wikipedii definují internet věcí jako síť fyzických objektů vybavených elektronikou, senzory a síťovou konektivitou, což jim umožňuje shromažďování a výměnu informací.

V podstatě umožňuje ovládat je na dálku. A spojuje fyzický svět s počítačovými systémy. Díky chytré síti jsou systémy propojeny kvůli vyšší účinnosti za tímto účelem. Internet věcí transformuje moderní podnikání s využitím vestavěných senzorů, konektivity, digitální analýzy a automatizace, což přináší vyšší efektivitu v mnoha směrech. Armáda je lídrem ve vývoji internetu věcí, jeho komponentů i technologií, ale využití těchto výhod může rozšířit.

Národní bezpečnostní instituce také čelí výzvám při zavádění technologií internetu věcí, počínaje bezpečností až po infrastrukturní omezení a kulturní překážky. Před několika měsíci vydal program strategických technologií CSIS zprávu. Využití internetu věcí pro efektivnější armádu. Nastiňuje, jak armádě zkušenosti ze soukromého sektoru pomohou využít výhod internetu věcí. Od počátku počítačových sítí, kdy se ARPANET teprve rodil a slavný vědec ARPA J.C.R. Licklider psal svým kolegům v Palo Altu oběžníky, ve kterých je informoval o své vizi mezigalaktické počítačové sítě, až po současnost, kdy vědci DARPA plánují vojenské využití internetu věcí, technologie, kterou chtěla vláda ovládat kybersvět, pokročila mílovými kroky.

Ale samotná vize zůstává stejná. V této vizi je každý člověk sledován, jeho konverzace je nahrávána, jeho nákupy jsou monitorovány, jeho sociální sítě jsou mapovány, jeho zvyky studovány a jeho chování předpovídáno, aby Pentagon a špioni ze Silicon Valley mohli lépe ovládat lidskou populaci.

A s nástupem technologií, kdy nás bude každý předmět špehovat a vysílat tyto údaje prostřednictvím sítí obsazených zpravodajskými službami, je tato vize čím dál blíže realitě. A tuto vizi pomáhají uskutečnit velké technologické firmy, které byly založeny, financovány, podporovány a někdy i obsazeny špiony a vojáky, kteří chtějí plnou kontrolu nad kybersvětem.

To je tajemství Silicon Valley. V určitém smyslu jsou technologické firmy Pentagonem a zpravodajskou komunitou. Ministerstvo obrany a zpravodajské služby jsou technologickými firmami. Bylo tomu tak v počátku výpočetní techniky a je tomu tak i dnes. Nedivme se, že svět internetu, který nám odkázal ARPANET, se stále více podobá sledovacímu zařízení. To bylo jeho původním cílem. Veřejnost si přesto tuto realitu neuvědomuje nebo ji ignoruje a nadále zaznamenává každý svůj krok do facebookového Lifelogu, hejna vrán kladou své nejintimnější otázky Googlu a krmí svými osobními údaji tuto vězeňskou bestii.

Možná už je pozdě se stáhnout z okraje této sledované síťové propasti. Dokud si však nepřiznáme spojení těchto firem a americké vlády, nemůžeme uniknout z křemíkové pasti, kterou na nás nastražili. The Corbett Report vám přineslo předplatné The Corbett Report. Týdenní zpravodaj s úvodníkem Jamese Corbetta, doporučenou četbou a slevami na DVD Corbett Report a měsíčním videem pro předplatitele. Zaregistrujte se ještě dnes na corbettreport.com/support. Takže když budu třeba v hospodě v Irsku, každý, i moje žena, mě tam snadno najde? Přesně tak. Už se nikam neschováte.

Zdroj:  https://otevrisvoumysl.cz/corbettuv-report-tajemstvi-sillicon-valley-co-technologicke-firmy-nechteji-abyste-vedeli/