“V Edinu Lu-Mach předákem byl, vynucovat uloženou práci byla jeho povinnost, příděly jídla krátit Pozemšťanům úkol jeho byl. Chotí jemu byla Batanaš, dcerou bratra Lu-Machova otce byla. Krásou oslnivou obdařena ona byla. Enki synu svému Mardukovi zprávu poslal: Do panství svého Lu-Macha povolej, nechť učí Pozemšťany, jak město se staví. A když byl Lu-Mach do panství Murdochova povolán, do domácnosti Ninmach, v Šurubaku, choť svou Batanaš on přivezl, by před masami rozezlených Pozemšťanů zajistil jí ochranu. Načež Enki sestru svoji Ninmach v Šurubuku velmi brzy navštívil. Na střeše obydlí, kde koupala se Batanaš, Enki za podbříšek chytil ji, políbil a do lůna jejího sémě vypustil. Dítě Batanaš počala. Bílá jako sníh byla jeho pleť, barvu vlny měly jeho vlasy, jako nebesa byly jeho oči, zářivě oči jeho svítily. Ohromen a vyděšen byl Lu-Mach. Syn Batanaš narodil se, nepodoben byl Pozemšťanu, porodem tím velmi zmaten byl. Lu-Machovi tajemství syna svého Batanaš neodhalila. Jako Ziusudra – Ten z dlouhých zářivých dní života, pojmenovala jej. V Šurubaku byl on vychován. Ninmach našla v chlapci zalíbení, ochrannou ruku nad ním držela. Chápavostí velkou byl on obdařen, vědění obsáhlé Ninmach jemu předala. Enki dítě převelice zbožňoval, spisy Adapovy naučil jej číst, rituálům kněžským, kterak konat a dodržovat je, naučil se.”

Zde se nám ukazuje promiskuitní a vysoce sexuální rys Enkiho povahy, znovu se vynořuje na světlo a vyvolává další spory. Enki opět vkládá svůj genofond do lidského druhu. Svedl krásnou Batanáš, která mu porodila syna jménem Ziusudra. Podobně jako Adapa – Enkiho první lidsko-anunnacký potomek, byl i Ziusudra velmi bystrý, vykazoval značnou inteligenci a Enki tohoto chlapce, který vypadal, jakoby mu “z oka vypadl”, úplně zbožňoval. Popis dítěte nám dává podrobnou představu, jak Enki vypadal. Ziusudra se narodil ve 110. šaru, 396 000 let po přistání na Zemi, tedy 47 000 př. n. l. Byl člověkem, který přežije potopu v arše, a který byl skutečnou postavou, kterou bible nazývá – Noe.

Anunnakové mezi sebou, Ziusudra i Adapa používali úplně jiné písmo dávno před tím, než potopa srovnala většinu světa se zemí. Existuje ale jen málo příkladů, což by vysvětlovalo, že naprostá většina všeho byla pohřbena pod horami písku a bahna. Sumerské tabulky hovoří o prapůvodních časech, kdy na Zemi panoval jiný řád, kdy i řeč a písmo bylo jiné. Bylo to v době před Babylonskou věží a předtím než bohové “zmátli řeč” člověka. Byla to doba, kdy nepanovaly dobré časy. Jakoby vše bylo polapeno do sestupné kulturní i ekologické spirály. Igigové se rychlým tempem množili s pozemšťankami, což Enlila přivádělo k zoufalství: “V očích jeho mise Anunnaků na planetě Zemi, zvrhla se.” Najednou se zde vyvinul nový druh, který nevznikl zcela přirozeným způsobem a jeho imunitní systém nebyl uvyklý mikroorganismům, které se v té době na Zemi vyskytovaly. A tak by nás nemělo překvapovat, když se z tabulek dozvídáme, že:

“Rány morové a nákazy pustošily Zemi, bolesti, závratě, třesavky a horečky pozemšťany deptaly. Učme pozemšťany léčení, by sami uměli se léčit, Ninmach pravila. To výnosem svým zakazuji, na její prosby Enlil opáčil. Učme pozemšťany stavět rybníky a kanály budovat, by oni sobě z vod ryby a výživu zajistili, tak Enki k ostatním vůdcům hovořil. To výnosem svým zakazuji! Enlil Enkimu odpověděl. Nechť pozemšťané hladem a nákazami zhynou! Po jeden šar jedli pozemšťané trávu na polích, po druhý i třetí šar pomstou Enlilovou trpěli. V Šurubaku, městě Ziusudry, muka k nesnesení byla. Do Eridu Ziusudra, pozemšťanů mluvčí odcestoval, do domu Pána Enkiho vedl kroky své, o pomoc a záchranu prosil jej, leč Enki vázán byl výnosy Enlila…”

Enki a jeho nevlastní sestra Ninmach zamířili do Abzu, a tam začali shromažďovat všechny životní formy, které byly na Zemi, aby je posléze mohli obnovit.

“Samčí a samičí esence a vejce života sbírali, do bezpečné úschovy je dali, než Země oběh vykoná, by potom ty druhy, pomocí sloučení, opět oživili. V Sipparu všichni Anunnakové se sešli, den Potopy očekávali.”

Enki ale ještě neskončil. Krev jeho krve Ziusudra měl být zanechán svému osudu na Zemi, aby zahynul. Sumerské tabulky nám líčí velmi podrobně, jak daleko Enki proti zákazu Enlila zašel, aby Ziusudrovi pomohl, jak mu sdělil přesné plány na postavení lodi, včetně toho co má vzít dovnitř lodi.

“Noci té do rákosové chýše, kde Ziusudra spal, Enki potají se odebral, aniž přísahu porušil, nikoli k Ziusudrovi, leč ke stěně chýše pan Enki hovořil. Když Ziusudru slova jeho vzbudila, jemu Enki zpoza rákosové zástěny děl: Chýše rákosová, mým slovům dopřej sluchu, mými pokyny se řiď! Na města veliká pohroma dopadne, bouře strašlivá je smete, zkáza lidstva a jeho potomstva to bude. Toť konečný výnos, zpráva ze shromáždění Enlilem svolaného, toť rozhodnutí Anuem a Enlilem a Ninmach vyřčené. Nyní poslyš moje slova, pozor dávej na sdělení, které tobě předám: Opusť dům svůj a postav loď, majetky zavrhni, život zachraň!
.

Pro loď, kterou musíš postavit, nákres a rozměry jsou na tabulce dány, u tvé rákosové chýše tabulku tu zanechám. Záležet dej si, by loď ta dokonale kryta byla, vidět slunce zevnitř nesmí být, dobrá smůla řádně těsnit musí, by vodě odolala. Loď ta musí být schopna točit se a kutálet, by vodní příval přežila. Za sedm dní postav tu loď, svou rodinu a příbuzné v ní shromáždi, v lodi té mnoho jídla a vody k pití připrav, domácí zvířata přiveď též. Pak v určený den, znamení ti bude dáno, v ten den do lodi, musíš nastoupit, poklop její musíš těsně uzavřít. Strašlivá Potopa, jež od jihu přijde, země a život zpustoší. Loď tvou z kotviště vyzvedne, loď ta bude točit se a kutálet. Strach neměj, do bezpečného útočiště tě dovede, díky tobě sémě civilizovaného člověka přežije! Ne k tobě, Ziusudro, hovořil jsem, nýbrž k rákosové chýši mluvil jsem. Tak Enki děl. Z rozhodnutí Enlilovva přísahou vázán jsem ke všemu co Anunnakové odpřísáhli, pokud mou tvář uzříš, zcela jistě jako všichni pozemšťané zemřeš!

.

A nyní, rákosová chýši, mými slovy řiď se. Účel lodi a tajemství Anunnaků u tebe musí zůstat tajemstvím! Když měšťané vyptávat se budou, ty povíš jim toto: Pán Enlil na mého pána Enkiho se rozhněval, do Enkiho příbytku v Abzu plavím se, snad Enlil k usmíření svolí! Tabulku z lapis lazuli, lesknoucí se ve světle měsíčním, Ziusudra zpoza rákosové stěny spatřil a zvedl, na ní byl obraz lodi nakreslený, zářezy udávaly její míry. Ráno on měšťanům pravil: Ve městě tomto nemohu již žít, ni do Edinu nesmí moje noha vkročit, do Abzu, panství pána Enkiho, proto na lodi jež rychle musí být postavena já odpluji. Ráno ještě neskončilo a již lidé kolem Ziusudry shromáždili se, jemu loď rychle stavět chtěli a navzájem se k tomu nabádali. Zatímco tesaři prkna k sobě stloukali, Ziusudra v kotli živici rozpouštěl. Živicí zevnitř i zvenku loď proti vodě utěsnil. Tak jako na kresbě z tabulky byla loď pátého dne dokončena. Měšťané do lodi jídlo a vodu jemu nosili, od vlastních úst si jídlo utrhovali, by Enlila usmířili, pilně se všichni činili.

.

Čtyřnohá zvířata byla na loď nahnána, též ptáci z polí sami nalétali dovnitř. Na loď Ziusudra s ženou svou a syny nastoupil, jejich ženy s dětmi přišli též. Všechny, kdož odjet chce do země pána Enkiho, na palubu nechte vstoupit též! Tak Ziusudra ku shromážděným lidem prohlásil. Jen několik řemeslníků výzvu poslechlo. Šestého dne Ninagal, Pán velkých vod, na palubu přišel, synem Enkiho on byl, jakošto lodivodem pro loď Ziusudry vybrán byl. Krabici z cedrového dřeva v rukou nesl, po boku svém na lodi ji neustále měl. Životní esence od živých tvorů obsahuje, panem Enkim a Ninmach nasbírané, před hněvem Enlilovým musí být ukryty, by život opět vzkříšen byl, jestliže Země svolná bude…”

Trvalo mnoho let, než vody úplně ustoupily. Sedimentace po takové události musela být obrovského rozsahu. Vše bylo pokryto velkou vrstvou hornin, hlíny a bahna. I v Abzu a Edinu se vše ztratilo pod vrstvou bahna. Všechna města v celé Mezopotámii byla pohřbena pod blátem a naplaveninami. Mohutná kamenná plošina v Cedrových horách byla ale dále na svém místě a dala se používat, protože ležela mnohem výše, než ostatní osídlení. S největší pravděpodobností se jedná o starodávnou kamennou plošinu v Baalbeku na severovýchodě Libanonu. Když se díváte na ty gigantické megality umístěné vedle sebe tak, že vytvořily dokonalou rovinu o velikosti 90 000 metrů čtverečních, pochopíte, proč by prehistoričtí lidé potřebovali stavbu tohoto druhu. Použité “kameny” váží od 200 do 1 200 tun. I dnes je jenom pár obřích jeřábů, které by dokázaly takové giganty zvednout. Navíc jsou dokonale vyřezané, vytvarované a jejich hladké strany do sebe dokonale zapadají, podobně jako kousky lega. Pohled na tuto plošinu Anunnaky inspiroval k tomu, jaké stavby by v budoucnu obstály takovým katastrofickým událostem a zároveň by sloužily jako maják, podle kterého by byly navigováni piloti přilétávající z vesmíru (pyramidy).

Zkáza se neomezila jen na Zemi. Také dorazivší Igigové z Marsu přišli se zprávou, že jejich planeta byla hodně poničena a stala se neobyvatelnou:

“Průletem Nibiru, Lachmu zničen byl… Atmosféra jeho vysáta byla, vody jeho, následně vypařily se, místem prašných bouří se Lachmu stal.”

Všichni si uvědomovali, že jejich hlavním úkolem je prosté přežití. Vyzvedli ME (tabulky vědění) ze Sálu stvoření, vybudovaném v podzemí poblíž startovací rampy. Je fascinující, že je zmíněn dokonce použitý materiál. Byl to diorit, kámen tvrdší než železo, s hodnotou 8 na stupnici tvrdosti: “Truhlice z dioritu, pečetěmi opatřeny byly”… Vyzvedli celou řadu těch nejdůležitějších věcí, včetně semen, původně přivezených z Nibiru. To jim umožnilo opět začít sít a sázet plodiny.

I zprávy z Nibiru byly znepokojující. Gravitační síly strhly zlatý štít na Nibiru a atmosféry zde opět ubývalo. Znovu nastala velká sháňka po zlatě, zrovna, když už se Anunnakové chystali, že se vrátí na Nibiru. Tentokrát už ale nebyli k dispozici žádní dělníci, neboť všechny usmrtila voda a také Anunnaků bylo mnohem méně, protože naprostá většina se vrátila na Nibiru: “Řízením osudu či předurčením, které mohlo vzejít jen z vůle Stvořitele všeho na Zemi i na Nibiru, zavládlo zoufalství veliké.” “Bohové” znovu prozkoumali svět a Ninurta se vrátil s velmi dobrou zprávou se vzdálených zemí za oceánem. Potopa způsobila velikou erozi hor, která odhalila bohaté naleziště zlata, v podobě čistých zlatých valounků. Velké množství zlata se nacházelo v údolích okolo jezera Titicaca, na bolívijsko-peruánské hranici. Tyto nálezy stály u zrodu starodávné civilizace Inků:

“Z horských úbočí nesčíslná kvanta zlata v nugetech velkých i malých do řek dole spadla, bez dolování lze nyní zlato získávat.”

Enlil a Enki byli ohromeni: “Zlato, čisté zlato, bez čištění a nutnosti tavby všude kolem povalovalo se.” Tak začala jihoamerická prehistorická zlatá horečka. Anunnakové však museli poblíž nalezišť zbudovat přistávací plochu, odkud by mohli vozit zlato na Nibiru. Tou se stala planina na Nazce. O takzvaných liniích se napsalo mnoho teorií. Různé spekulace odolávaly po staletí těm nejlepším archeologům. A přitom jednoduchou odpověď nám opět přinášejí texty na sumerských tabulkách. Všem pochybovačům dává pádnou odpověď krystalicky čistý klínopisný text:

“Nyní nové místo pro kočáry zbudujeme, odtamtud zlato na Nibiru poputuje. Novou pláň, jejíž půda vyschla a ztvrdla, hledat započali, na opuštěném poloostrově oni takové místo nalezli. Rovné bylo jako hladina jezera, bílými horami obklopené.”

Tento popis jednoznačně sedí na nehostinný poloostrov v Nazce, který je obklopen pohořím And, jejichž vrcholky musel i tehdy pokrývat bílý sníh…