Antikrist je pojem zavedený v rámci křesťanského učení a víry. Antikrist je člověkem jenž je nepřítelem Ježíše Krista.

Nový zákon

K textech Nového zákona je antikrist popisován jako škála postav – odpůrců Ježíše Krista a lidstva. Nesprávně bývá ztotožňován se Satanem. Slovo je původem řecké ἀντίχριστος (také ἀντιχρίστου) složené z ἀντί (proti) a Χριστός (Kristus). Antikrist je nazýván také člověkem hříchusynem zatracení či ztracencem.

Nejstaršími novozákonními texty (asi z období 30 až 65 n.l.) jsou listy apoštola Pavla. V 2. listě Tesalonickým (2:1-4) Pavel upozorňuje, že Kristův den nenastane, dokud nepřijde syn zatracení, který se bude vydávat za Boha:

NKB[1] 2. list Tesalonickým 2:1-4

Ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu vás tedy prosíme, bratři, abyste se nenechali snadno vyvést z míry ani lekat, ať už duchem, slovem nebo dopisem (údajně od nás), jako by již nastal Kristův den.  Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. [Ten den] totiž nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk hříchu, ten syn zatracení, který se staví na odpor a povyšuje se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá, takže se posadí v Božím chrámu jako Bůh a bude se vydávat za Boha.

O Antikristovi se píše v prvním a druhém listu Janově. Dílo tradičně připisované apoštolu Janovi bylo sepsáno mezi léty 80 a 130 n.l. Antikrist je zmiňován v následujících verších:

NKB1. list Janův 2:18-19

Děti, je poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, [tak] i nyní povstalo mnoho antikristů, z čehož poznáváme, že je poslední hodina.
Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby totiž byli z nás, zůstali by s námi, ale [vyšli z] nás, aby se ukázalo, že ne všichni jsou z nás.

NKB 1. list Janův 2:22

A kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který zapírá Otce i Syna.

NKB 1. list Janův 4:3

Ale žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista přišlého v těle, není z Boha a to je ten [duch] Antikrista, o kterém jste slyšeli, že přichází, a už teď je na světě.

CEP[2] 2. list Janův 1:7

Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.

Ze zmínek o antikristovi vyplývá následující:
Až přijde člověk hříchu, bude se povyšovat nade vše boží a sám se bude za Boha vydávat.  Jan rozeznává jednoho Antikrista (v překladech často psáno s velkým “A”) který přichází na konci dní a pak i řadu jeho předchůdců, antikristů. Tito vystupují jako svůdcové. Popírají, že Ježíš byl Kristus (pomazaný) a přišel v lidském těle, a zapírají Otce a Syna. Píše se zde také o duchu Antikrista, který je již na světě (psáno v 1. stol.).

Antikristové mají připravovat cestu pro příchod velkého Antikrista. Tento člověk hříchu se bude vydávat za Boha a započne poslední hodiny, konec našeho věku. Příchod Antikrista byl očekáván již v 1. století, jak o tom svědčí Janovy verše (1. list Janův 2:18-19).
Konec věků tehdy naštěstí nenastal. Působení antikristů bylo zmařeno a cesta temnotě přivřena. Křesťanské církve i mnozí vizionáři však dokládají, že k pokusům Antikrista-bezbožníka ovládnout svět dochází opakovaně.

NKB  2. list Tesalonickým 2:9-12

Příchod [toho bezbožníka] odpovídá Satanovu působení s [jeho] veškerou mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kdo hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni.
A proto na ně Bůh pošle [mocné] působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v nepravosti, byli odsouzeni.

V knize Zjevení Janovo, posledním textu Nového zákona, čteme varování. Jan popisuje řadu událostí, které se staly a které se stanou. Prorok spatřil šelmu, která měla sedm hlav a deset rohů. Na jejích rozích [bylo] deset korun a na jejích hlavách rouhavé jméno… A byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána moc působit po čtyřicet dva měsíce… Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak. Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i ti, kteří na ní bydlí, budou klanět té první šelmě…

NKB  Zjevení 13:16-18

A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, bylo dáno znamení na pravou ruku nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, jedině ten, kdo má znamení nebo jméno té šelmy nebo číslo jejího jména. Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy; neboť je [to] číslo člověka. Jeho číslo [je] šest set šedesát šest.

Jan ve Zjevení varuje před zbožšťování římských císařů. Do Janovy doby vládlo Římu sedm císařů. Osmým byl Domicián – ona šelma.  Viz. také Apokalypsa a 666. Některé události popisované v knize Zjevení však mohou mít různé významy pro různé doby. Lidé věřili, že historie se odehrává v cyklech a události se vrací zpět. Mnozí proto v knize Zjevení čtou předpověď doby, kdy bude obnovena Říše římská – zřejmě vláda nad celou Evropou. Antikrist se ujme vlády nad světem a pak vyvrcholí poslední boj dobra a zla. Malí antikristové již dnes mají připravit cestu ke světové nadvládě se všudypřítomnou  kontrolou všech lidí.

V Matoušově evangeliu se učedníci ptají Ježíše na konec světa. Ježíš jim odpovídá:

NKB  Matouš 24

“Dejte pozor, aby vás nikdo nesvedl. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‘Já jsem Kristus’ a svedou mnohé. Budete pak slýchat války a zprávy o válkách. Hleďte, abyste se nestrachovali, protože se to všechno musí stát…  povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne… když uvidíte ‘ohavnost zpustošení’, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě… tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají na hory. Kdo [bude] na střeše, ať nesestupuje, aby si ze svého domu něco vzal. A kdo na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. Ale běda [bude] v těch dnech těhotným a těm, které kojí… Kdyby vám v té době někdo řekl: ‘Hle, Kristus [je] zde!’ anebo: ‘Tady [je]!’, nevěřte.  Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby [to] bylo možné) i vyvolené… A hned po soužení těch dnů se zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo. Hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti budou otřeseny. Potom se na nebi objeví znamení Syna člověka…

Matouš píše o falešných prorocích a falešných kristech (antikristech) svádějících své posluchače a vyvolávajících války. V posledních dnech budou antikristi provádět divy a zázraky snažíc se svést i ty, kteří dosud odolávali. Pak přijde období tmy a konečně se objeví Syn člověka aby se postavil zlu se svými vyvolenými.

Antikrist v křesťanské historii

Pojmem antikrist byl označován někdo, kdo v rámci křesťanství nesdílel stejnou náboženskou věrouku a kdo byl považován za názorového oponenta. Antikrist sloužil i jako urážka a označovali se tak vzájemně představitelé západní a východní církve i papežové mezi sebou (v obdobích schizmatu). Katolíci tak označovali protestanty s jejich učením a ti zase za Antikrista označovali katolické papežství a Řím.

Některé křesťanské skupiny věřily, že Antikrist bude židovského původu z kmene Dan. Podle různých předpovědí se bude vydávat za židovského spasitele a většina lidí mu uvěří.[6]

Někdy je za antikrista označován ten, kdo falešně prohlašuje, že zastupuje Krista nebo se neprávem staví do role mesiáše. Slibuje věci, kterých může dosáhnout pouze Kristus, například  zajištění pravého míru a bezpečí ve světě.[3]


Antikrist s ďáblem – výřez z obrazu Kázání Antikrista.  Luca Signorelli (1450–1523)[4]

V prvních křesťanských stoletích psali o antikristu církevní učitelé Efrem Syrský, sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Jan Zlatoústý, sv. Cyril i biskupové Metodius, Hippolyt, Martin Tourský a další. Později to byli např. opat Adso z Derby, kapucín Dionysius z Lutzenburgu, Friedrich Wilhelm Helle, Robert Hugh Benson či Josef Seeber. Je zajímavé, že mnohdy jsou pojednání o Antikristovi vzájemně slučitelné i když vznikaly v různých dobách na různých místech. Ve většině spisů lze nalézt řád, souvislost a systém.[6] Pokusme se podle křesťanských spisů určit alespoň několik základních charakteristik antikrista:[c]

Antikrist – člověk

Antikristem nebude Satan, nýbrž člověk (sv. Hildegarda – Scivias). Bude to člověk, vybavený veškerou mocí Satana (sv. Jan Zlatoústý). Nebude vtěleným ďáblem, ale skutečným člověkem; nebude tedy současně ďábel a člověk (sv. Jan Damašský).

Antikrist a jeho malí antikristové

Antikrist bude mít své předchůdce, lžiproroky, odpadlé biskupy a církevní preláty, hlasatele falešného mesiáše. Kolem něj se shromáždí mnoho bludařů a své proticírkevní nauky budou prosazovat i dýkou… (sestra R. C. Asdentová). Římskou Církev rozerve strašlivé schisma, takže všechno bude připraveno k přijetí Antikrista (sv. Hildegarda).
Tak, jako měl Ježíš své apoštoly, bude se je snažit mít i Antikrist. Tito malí antikristové budou připravovat cestu pro svého Antikrista a napodobovat svého pána. Apoštolové Antikrista budou vychvalovat židovství nad jiná náboženství (Dionysius z Lutzenburgu), popírat křest i znamení kříže (sv. Augustin, sv. Jeroným). Apoštolové Antikrista budou žít v přepychu, nic jim nebude scházet. Zlata a pozemských pokladů budou mít nadbytek na rozdávání (sv. Anselm). Apoštolové budou umět mluvit obratně a mnozí posluchači jim uvěří. Budou hlásat desatero přikázání, sami však budou žít ve smilstvu a volné lásce (Dionysius z Lutzenburgu).
Antikrist propůjčí svým přívržencům bohatství, pocty a moc, a rozdělí mezi ně zdarma i pozemky (sv. Cyril Jeruzalémský). Zlatem a jiným bohatstvím přiměje mnoho křesťanů k odpadu (sv. Jeroným). Antikrist se pomocí zlata zmocní i světských vladařů, kteří jej pak uznají za svého pána (Morel).

Charisma a sebechvála

Každý, kdo Antikrista uvidí, bude k němu přitahován niternou touhou… Antikrist bude génius s velkými přirozenými dary… a nesrovnatelným řečnickým nadáním… svým vzhledem bude každému imponovat… pěknou postavou a příjemnou tváří … svou mravoukou se však bude snažit zvrátit veškerý řád na zemi (Dionysius z Lutzenburgu). Antikrist bude… pravým mistrem přetvářky … zvláště bude pokrytecky dávat najevo laskavost a dobrotu, aby si získal důvěru lidí (sv. Cyril Jeruzalémský). Kníže bezbožnosti… bude mistrem bludu i klamu, a převrátí svět (Bernardino z Busto).
Ve svatyni si Židé vystaví jeho obraz…(sv. Viktorin).

Svody – absolutní svoboda, sobectví, poživačnost

Cestu antikristům bude dláždit ztráta lásky člověka k božímu dílu a hledání absolutní svobody vedoucí k požitkářství, ztrátě morálky a odpovědnosti. Antikrist přijde, až míra nespravedlnosti bude naplněna a velice se rozšíří nemravnost, až si křesťané oblíbí nevěru a kacířství…(sv. Brigita). Před příchodem Antikrista oživne modlářství, věda i umění budou plně ve službách Satana a mnozí kněží budou nemravní… Antikrist se bude ve všem opičit po Kristu…(F. W. Helle – Antikrist).  Antikrist se prokáže jako velký dobrodince lidstva… bude hlásat lidem, aby si užívali světa a jeho radostí bez omezení. Zavrhne všechny zákony, mravy a religiózní instituce ve snaze přilákat k sobě svět, slíbí naprostou svobodu od všech Božích i církevních příkazů a každého nechá žít podle vlastních vášní a choutek. Před národy bude stát jako osvoboditel z jařma, jako obšťastňovatel světa a lidu. Bude se snažit udělat náboženství snadné a nezávadné. Bude tvrdit, že není třeba nižádného odříkání… úplně stačí Boha milovat. Antikrist bude hlásat volnou lásku a zničí nejposvátnější svazky rodinného života(sv. Hildegarda). Již v čase Antikristova mládí zmizí ze světa veškerá spravedlnost… téměř každý bude mít něco, čeho se potají zmocnil… svět ovládne bezbožnost, chamtivost, žádostivost a smyslnost (Lactantius Firmianus). Na jeho dvoře bude hodování, hýření a všemožných zábav bez počtu a bez smyslu (Dionysius z Lutzenburgu). Bude hlavou všech pokrytců… bude předstírat všechny ctnosti: zbožnost, čestnost, upřímnost, dobrosrdečnost a svatost… (sv. Řehoř Veliký).

Od spasení světa ke globální vládě a absolutní tyranii

Syn zatracení bude nejprve sladkými slovy lákat lidstvo, ale tam, kde nepochodí, bude hrozným a krutým tyranem … bude se prohlašovat za spasitele světa (sv. Hildegarda). Antikrist vystoupí na Východě také jako válečník… (sestra Nativitas).

Židé přijmou a uznají Antikrista za mesiáše (sv. Irenej, sv. Amrož, sv. Augustin, sv. Jeroným aj.). Antikrist si svou mimořádnou štědrostí a soucitem získá srdce Židů, takže jej ve všech končinách světa budou vychvalovat jako poloboha (sv. Anselm). Židé mu… nabídnou královskou korunu (sv. Metodius) … a vstaví mu ji na hlavu… a prohlásí jej za svého dobrovolně vyvoleného krále (Malvenda)… Židé tedy budou první, kteří se přidají k Antikristovi; oni, kteří kdysi zavrhli pravého Mesiáše a neuvěřili pravdě, budou nyní věřit lži, jak o tom svědčí již Janovo evangelium:[6]

NKB  Jan 5:43

Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

Antikrist se usadí v jeruzalémském chrámu a bude vyžadovat uctívání. Ve svatyni si Židé vystaví jeho obraz, jehož prostřednictvím bude občas mluvit se satanem a věřícím sdělovat požadovanou odpověď (sv. Viktorin). Pak se však Antikrist rozlítí a začne je zabíjet (sv. Efrem).

Antikrist obnoví… tureckou říši (Holzhauser). Podle údajného proroctví z 15.stol. bude Antikrist uctíván také muslimy:[6]
Až se přiblíží vzkříšení, dojde k deseti znamením. V čase, kdy to budou muslimové potřebovat, přijde Mahdí (Antikrist) a zničená místa znovu vystaví. Předtím se však musí mezi lidmi stát mnoho zlých skutků… Budou postaveny vznešené vysoké budovy… Teprve pak se zjeví Mahdi (Antikrist) a obnoví panství islámu.

Časem bude téměř celý svět patřit ke stoupencům Antikrista, kteří jej budou uctívat. Antikrist si získá početné národy… stoupenci Antikrista se po něm pojmenují stejně, jako se křesťané nazývají podle Krista (sv. Hildegarda). Všem obyvatelům země bude poté nařízeno vystavit obraz a vzývat obraz Antikrista (Zj 13-20).

Básník F.W. Helle v r. 1904 píše: Vláda nad všemi národy bude podpořena vynálezy, které usnadní takové spojení všech zemí, že již nebude ani řeči o nějakých vzdálenostech.[6] [8]

Antikrist má nastoupit v době celosvětové vlády, která má kořeny v římské říši.
Jakmile padne římská říše, bude zde i Antikrist (sv. Jan Zlatoústý). Až padne železná noha (viz. Daniel 2), přiblíží se čas Antikrista (Bellarmin).

V La Salettě zaznělo roku 1846 toto proroctví: Vzplane mnoho válek, až do války poslední, rozpoutané deseti králi Antikrista, kteří mají tytéž úmysly být jedinými vládci světa. Než toto nastane, bude na světě panovat jakýsi falešný mír; lidé nebudou myslet na nic jiného, než jak se bavit… Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista… Církev bude upadat, svět se ocitne v chaosu… Řím zanikne, z nebe spadne oheň… propast se otevírá. Zde je král temnoty, zde je bestie se svými poddanými a prohlašuje se za spasitele světa… Viz. takéPoslední papež a konec světa?

Podle některých proroctví bude antikrist podporovat poznání člověka vedoucí k jeho oslabení a zkáze. Mohlo by se jednat o vědecké výzkumy odhalující brány do jiných světů (viz. Janova apokalypsa – číslo šelmy), genetické inženýrství vedoucí ke změnám genomu člověka (proroctví o pupku člověka) aj.

Antikrist v jiných náboženstvích

Pojem antikrist již svou stavbou je spjat s Kristem, tedy křesťanstvím. Přesto je však existence postavy podobného charakteru známá i v jiných náboženstvích. Společnými znaky těchto anti-mesiášů jsou příchod na konci dní, klamání lidí a vydávání se za spasitele i pokus ovládnout svět. Tradice se shodují také v tom, že Antikrist  či falešný mesiáš bude nakonec poražen skutečným spasitelem, pokud si to lidé zaslouží.

Judaismus

Charakteristice antikrista se blíží např. postava známá jako Armilus. Mohl být symbolem Říma. Armilus se neobjevuje v Bibli ani Talmudu ale pouze v židovských spisech 7. až 12. století. Na konci našich dní má ovládnout celý svět a svést všechny národy kromě Izraele. Zabije Mesiáše (syna Josefova) a vyžene židovský národ do pouště. Další Mesiáš (syn Davidův) však nad Armilem zvítězí a započne mesiášský věk.[3]

S Antikristem někdy bývá spojován termín Góg a Magóg (Ezechiel 38).

Předobrazem Antikrista měl být syrský král Antiochos IV. Epifanés (173 – 163 př.n.l.)

Islám

Islám zná postavu lháře a podvodníka jménem Dadždžal, často nazývanou Al-masín ad-dadždžal – falešný mesiáš. Muslimové věří, že falešný mesiáš bude v závěrečné bitvě u Jeruzaléma poražen Isou (Ježíšem) po jeho návratu na zemi.[3]

Paralely k antikristům, tedy lhářům přiklánějícím se na stranu temnoty a nepřátelům lidského pokolení, lze hledat i ve starších náboženstvích. Egyptské a řecké mýty vyprávějí např. o 72 proradných pomocnících temného božstva Suteha/Tyfóna, který bojoval proti Osirisovi, nositeli civilizace, zákonů a světla.

Znaky současných antikristů

Apoštol Pavel píše: “… povstalo mnoho antikristů … Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby totiž byli z nás, zůstali by s námi, ale [vyšli z] nás, aby se ukázalo, že ne všichni jsou z nás.”. Tyto verše se mohou vykládat tak, že antikristové  se snaží vypadat jako křesťané ale nejsou jimi a nemohou být. Navenek mohou vytvářet dojem, že patří do společenství křesťanů, hovoří často o křesťanské lásce a někdy se i obklopují duchovními, ti jsou však falešní či zbloudilí a mnohdy slouží temnotě.

Pavel dále varuje: “To je ten antikrist, který zapírá Otce i Syna …”. Antikristové se vyhýbají zmínkám o Bohu otci i Ježíši synovi. Snaží se zevšeobecňovat téma Otce stvořitele a rozmělňovat křesťanské učení. Antikrist bude působit zcela důvěryhodně, bude mít dar oslovit a zcela oblouznit své posluchače, neboť … Bůh pošle [mocné] působení bludu, aby uvěřili lži…

Popis a charakteristiky antikristů  se vyvíjely s vývojem lidské společnosti. Je logické domnívat se, že pokud mají antikristové mít schopnost oslovovat lidskou společnost, musí se jejich vlastnosti a chování s postupem doby měnit a přizpůsobovat okolnostem. Pokusme se nastínit alespoň některé znaky současných antikristů:

Antikrist se snaží oslovit co nejširší okruh posluchačů a hrát úlohu spasitele, svádí však člověka do temnoty. Používá lež, polopravdy a psychologickou manipulaci. Slibuje jednoduché řešení složitých problémů. Hlásá dobro, pravdu a lásku, jde za ním však zlo, lež a nenávist. Hovoří všude o míru, ovocem jeho stromu však bývá krveprolití a válka.

Antikristové neznají morálku. Neumí zachovávat věrnost v manželství či trvalém svazku. Partnera, se kterým žijí, často zneužívají a podvádějí. Antikrist nedokáže dávat, umí jen brát a využívat partnera i ostatní své blízké. Antikrista lze dobře poznat podle nešťastného života jeho životního partnera. Antikrist se snaží navenek působit jako ochránce potřebných a spasitel, žije však amorálně a působí k morálnímu rozkladu lidské společnosti.

Antikrist navenek rozvíjí duchovní život. Výsledkem však bývá degradace duchovna a růst modlářství. Dává přednost efektní a líbivé formě před vnitřním duchovním obsahem.

Antikristové mají silnou touhu po majetku a moci. Snaží se tuto slabost marně skrývat. Často hovoří k lidem o pokoře, skromnosti a odříkání, žijí však v ostrém protikladu. Nečiní jim žádný problém získávat moc a majetek nečestným způsobem.

Antikristové připravují cestu k jedné neomezené vládě nad celým světem.

Antikristové ve svém okolí vyvolávají nepořádek a chaos. Nezvládají běžné povinnosti, potřebují kolem sebe často někoho, kdo se o ně stará a slouží jim. Neznají však jakýkoliv pocit vděku. Hrají často roli velkých dětí, předstírají neobratnost, skromnost až plachost aby snadněji zneužili své okolí ke svým cílům. Špatně zakrývají svou sobeckost a pýchu. Mají nutkavou potřebu vystavovat veřejnosti své portréty, být neustále oslavováni a ctěni.

Antikrist má silné charisma, kterým přitahuje pozornost lidí. Ve své podstatě však bývá mnohdy slabý a bojácný. Snaží se hrát úlohu vůdce a má neustálý hlad po moci a slepé úctě všech kolem. K silným a mocným osobnostem  se chová servilně až patolízalsky. Svým oponentům se málokdy staví veřejně, ve skrytu se je však snaží zničit jakýmikoliv prostředky. Často je loutkou ve hře jiných.

Antikrist bude podporovat vědecké výzkumy potencionálně nebezpečné pro člověka.

Uvedli jsme několik znaků, které lze sledovat v běžné sféře života. K uvedeným charakteristikám lze samozřejmě nalézt mnoho našich bližních, to však neznamená, že by byli antikristy. Mnoho lidí na své cestě občas zbloudí, láska ke stvořiteli a jeho dílu však ukáže správný směr. Již Ježíš varoval “Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!

Další znaky antikristů lze zařadit do duchovní sféry života. Existují znamení a symboly, které mohou před antikristy varovat. Jejich působení bývá doprovázeno přírodními katastrofami. Antikrist se potřebuje projevovat v rovině symboliky a duchovna, otvírat cestu duchu Antikrista (1. list Janův 4:3). Někdy se účastí okultních rituálů a obřadů či podporuje budování magických staveb a artefaktů. Jindy neodolá a alespoň gestem světu ukáže některý ze symbolů svého vůdce.

Antikristé v moderních dějinách

Přibývá těch, kteří vkládají do příchodu antikristů naděje a spatřují v nich osvoboditele lidstva. F. Nietche sepsal dnes již klasické dílo Antikrist, ve kterém vítá Antikrista.

Ve jménu osvobození člověka se v lidské kultuře a umění začíná stále silněji prosazovat relativizace dobra a zla, ztráta morálky a studu, oslavy násilí a sexuálních výstřelků, rouhání a zesměšňování víry člověka v Boha.

Za antikristy působící v hudební sféře bývají považováni např. američtí zpěváci Madonna či již zesnulý Michael Jackson. Jinou zvláštní skupinou jsou např. tzv. akcionisté, kteří často ve svých obrazech, fotografiích, filmech a hrách útočí na křesťanské symboly. Jejich “umění” je mnohdy  plné sexuálních orgií, oslav zvráceností a násilí ve snaze ušpinit vše kolem. [a]

Ve sféře politické bývali za antikristy považováni ti, kteří se sliby a předstíranou dobrotou dostali k moci, aby se pak snažili ovládnout zemi. Mezi poslední antikristy byl řazen např. Adolf Hitler. Zasvěcení však tvrdí, že v jeho případě se nejednalo o antikrista ale o posednutí duše démonem. [b] V českých dějinách bývá za antikrista považován první prezident České republiky.[5] Pokračovatelem jeho díla má být další a mocnější antikrist, který u nás nyní začíná veřejně působit.

———– pokračování příště ————



[a] Obdivovatelem tohoto druhu umění je údajně např. český politik Karel Schwarzenberg.[7]
[b] Antikrist je člověk, která koná zcela dobrovolně. Naopak člověk posednutý démonem dobrovolně nekoná, jeho činy řídí démon.
[c] Citace v kapitole jsou převzaty z díla F. PIRAGO – Antikrist: Důsledně podle učení tradice, Písma svatého a soukromých zjevení.[6]
[d]

[1] Flek, Hoffman. Nová Bible Kralická: Nový Zákon našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Sdružení pro Novou Bibli Kralickou./NKB/ www.nbk.cz. V elektronické formě SW BibleWorks.
[2] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
[3] Antikrist. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013, 21. 2. 2013 v 11:13 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antikrist
[4] Antichrist. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013, 2 March 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Antichrist
[5] HÁJEK, Petr. Smrt v sametu. V Praze: Daranus, 2012, 314 s. ISBN 978-808-7423-387.
[6] SPIRAGO, Franz. PRO FIDE CATHOLICA. Antikrist: Důsledně podle učení tradice, Písma svatého a soukromých zjevení. 1931-1995. 1995.
[7] Schwarzenberg zahájil šokující výstavu vídeňských akcionistů. BORGIS, a.s; Seznam.cz, a.s.Novinky.cz [online]. Praha, 2012, 19. října 2012, 9:01 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z:http://www.novinky.cz/kultura/282063-schwarzenberg-zahajil-sokujici-vystavu-videnskych-akcionistu.html
[8] HELLE, F. W. Gottesminne. 1904.
[9]
[10]
Mýty.cz