Kněz, bankéř a špeh … to není začátek vtipu nebo špionážního románu od Johna LeCarre, ale jen poslední příspěvek k dlouhému seznamu finančních skandálů kolem Vatikánské Banky. Ovšem přes svou po rozmotání kvazi-komediální linii spikleneckého příběhu bude tento poslední pokus o defraudaci Katolické církve nejspíš blednout v porovnání s tím proslulým incidentem, do něhož byl zatažen Institut religiózních prací (čili IOR), jak je Vatikánská banka rovněž známa.
Do něj byl zatažen někdejší Roberto Calvi, předseda Banco Ambrosiano, kterého v roce 1982 našli visícího z londýnského mostu Blackriars těsně u úložiště zlata JPMorgan s kapsami nacpanými penězi a cihlami, což se v té době předpokládalo, že byl útok mafie vykonávající pomstu za ztrátu peněz při kolapsu banky Calvi – banky, jejíž byl Vatikán významným akcionářem.
Tato konkrétní vražda zůstane nejspíš nerozřešena a otázka, zda použil tuhle bandu jako svého nástroje „odplaty a spravedlivého trestu“ Vatikán zůstane nezodpovězena, jelikož muž, který v té době sabotoval vatikánskou spolupráci na základě vládní imunity, US arcibiskup Paul Marcinkus, který byl tehdy hlavou Vatikánské banky, si své tajemství vzal v roce 2006 do hrobu.
Tentokrát však, kdy už mnozí skončili se životem, můžeme nakonec nahlédnout jak až hluboko ta králičí díra, do níž patří legální a ještě důležitěji ilegální (zne)užívání peněz Katolické církve, opravdu vede.
Když se rychle vrátíme k dnešku, kdy jsme se díky FT dověděli, že knězem zapojeným do rozvíjejícího se finančního skandálu je monsignor Nunzio Scarano, 61, bankéř vysvěcený na kněze, který byl přijat ve věku 35 let po dlouholeté práci v Banca d’America e d’Italia, v Neapoli sídlícím úvěrovém ústavu, který koncem 80. let převzala Deutsche Bank. Jeho vatikánská kariéra začala ve finanční větvi Svaté stolice čili v Apsa, kde se vypracoval až k vyšší pozici v divizi analytického účetnictví této organizace. Nedávno byl suspendován, jakmile Vatikán zjistil, že je vyšetřován kvůli domnělému praní peněz.
O Scaratovi se říká, že měl ve Vatikánské bance dva bankovní účty: osobní a jeden pod jménem charity pro staré lidi. Rovněž je vlastníkem luxusního bytu ve středu města a má většinový podíl ve stavební firmě založené v roce 2012.
Podle soudních dokumentů Scaranova síť praní peněz začala v roce 2009 a obsahovala 60 místních podnikatelů a jeho přezdívkou v zasvěcených kruzích bylo „Monsignor 500“, jež poukazovala na velké euro-bankovky, které s sebou nosil.
Krátce Scarano je tím „knězem“ z výše zmíněného tria pro špionážní román. Scarano spolupracoval s Giovanni Mario Zito, bývalým agentem, který je teď důstojníkem u Carabinieri a býval u italské tajné služby, čili je to „špeh“ a také s Giovani Carenzo, finančním brokerem s kancelářemi ve Švýcarsku a na Kanárských ostrovech, čili s „bankéřem“, aby spolu upekli komplot na vyvedení 52 milionů dolarů ze švýcarských bankovních kont k rodině stavitelů lodí ve Scaranu, v domovském městě Salerna, které je umístěno na Cosa Nostrou tak oblíbené Sicílii.
Podle magistrátního soudce Nello Rossiho v červenci 2012 Scarano zašel za tím „špehem“, aby mu pomohl dostat ty peníze držené ve švýcarské bance do Itálie bez daňové a celní kontroly. Ten „bankéř“ fungoval jako fiduciary (pověřenec) vlastníků peněz. Peněz, u nichž není přinejmenším dosud jasné, jak se vůbec do Švýcarska dostaly.
„Ti tři původně plánovali si domů přivézt 40 milionů euro v hotovosti, ale později to omezili na 20 milionů euro. Do Locarna z Říma přiletěl soukromý letoun a několik dnů tu počkal, než se vrátil do Říma bez peněz. Ta hotovost nikdy Švýcarsko neopustila kvůli neshodám a nervozitě mezi těmi třemi, řekl Rossi s dodatkem, že k tomu použité mobilní telefony později zničili spálením. Zito slíbil, že využije své pozice v tajné službě, aby zamezil celní kontrole. K tomu letadlu měli přijít na ranveji na Římském letišti a tu hotovost s ozbrojenou eskortou odvézt do Scaranova domova v Římě, řekl Rossi, když tento komplot prohlásil za „intrikánsky naplánovaný.“
Je to ještě lepší: „I když ty peníze nikdy neopustily švýcarskou banku, tak Zito, který je teď ve vojenském vězení, stejně požadoval platbu, kterou mu slíbili za jeho služby.
Scarano dal Zitovi dva šeky, jeden na 400 000 euro a druhý na 200 000 euro. Zito první šek zpeněžil, ale Scarano ten druhý zablokoval, než jej mohl Zito zpeněžit vyplněním falešného hlášení, že se ztratil.“
Tohle nebyl první prohřešek tohoto kněze. Byl ve skutečnosti suspendován ze služby už před několika týdny, když jej začal vyšetřovat magistrát v Salernu. „Při tomto vyšetřování řekl jeho právník Siverio Sica, že Scaranovi darovali peníze bohatí přátelé, aby postavil domov pro smrtelně nemocné. Podle Sicy chtěl jeho klient těchto peněz použít ke splacení hypotéky, aby mohl prodat v Salernu majetek a použít to ke stavbě toho pečovatelského domu. Zjevně, aby zakryl své stopy, a tak byl Scarano obviněn, že vybral 560 000 euro v hotovosti ze svého konta ve Vatikánské bance a z rozdání různých částek přátelům, kteří mu dávali výměnou šeky. Ten pak ty šeky uložil na účet v italské bance, aby splatil hypotéku.“
A tak současný kněz a bývalý bankéř kradoucí peníze, které měly být přinejmenším na papíře určeny pro domov smrtelně nemocných… zní v tom Novém normálu už skoro jako normál.
Na závěr: „Rossi řekl, že jeho úřad bude usilovat o dovolení Vatikánu, který je suverénním státem, aby mohl vyslechnout jeho činitele.“ „To je jen kousíček v daleko větší mozaice.,“ řekl.
Samozřejmě, že je teď otázkou, jak to myslel papež František poctivě, když sliboval zjednodušení a reformu všech stínových počínání Vatikánu: protože nejspíš ani on nemá ponětí, jak až hluboko ta konkrétní králičí nora vede … nebo, co bude odhaleno, až ten poslední kriminální thriller s knězem, bankéřem a špehem dosáhne vyvrcholení.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.