image33Na Klondike, do nehostinné krajiny v Kanadě, se na konci 19. století vydávaly tisíce zlatokopů z celého světa s nadějí, že zbohatnou. Dnes se stáváme svědky něčeho podobného. „Horečka“ 21. století ale nebude zlatá, nýbrž platinová. A ještě jeden podstatný rozdíl – bude se odehrávat ve vesmíru. Těžaři si totiž dělají zálusk na asteroidy.

Moderní civilizace je závislá na celé řadě vzácných surovin. Displeje počítačů a mobilních telefonů se neobejdou bez india. Jeho celosvětové zásoby se přitom pohybují možná jen v desítkách tisíc tun. Nebo třeba platina. Tento kov je vzácnější než zlato, drtivá většina jej pochází z Jihoafrické republiky a podle některých odhadů jeho zásoby dojdou během 20–30 let. Pro moderní průmysl je ale platina nepostradatelná. Vzácných surovin tedy bude čím dál méně, zatímco poptávka po nich bude čím dál větší. Existují ale místa, kde je těchto vzácných surovin spousta. Na naší rodné planetě je ale nenajdete. Nacházejí se totiž na asteroidech.

Jsou asteroidy nevyčerpatelným zdrojem surovin?
Vesmír byl až donedávna pro soukromé těžařské firmy příliš vzdálený cíl. To se ale začíná měnit. Jen za poslední rok se objevily dva soukromé projekty, jejichž cílem je využít asteroidy jako zdroj vzácných surovin a přímo pohádkově na tom zbohatnout. Loni to byl podnik Planetary Resources, za nímž stojí řada slavných jmen: režisér James Cameron, miliardáři z Googlu Larry Page a Eric Schmidt a mnoho dalších. Letos podobný plán oznámila firma Deep Space Industries (DSI). V roce 2015 chce vyslat do vesmíru tři 25kilogramové družice FireFly, které budou hledat asteroidy vhodné pro těžbu. Takových mohou být v blízkosti Země i stovky. O rok později se má na vesmírnou pouť vydat družice DragonFly – a vrátit se má už s pár desítkami kilogramů vzorků z asteroidů.

Pěkně drahý drobeček
O tom, že se taková těžba vyplatí, už dnes není pochyb. Například hodnota asteroidu, který proletěl v těsné blízkosti Země letos 15. února, se prý odhaduje na 200 miliard dolarů, tedy téměř 3,8 bilionu korun. Přitom asteroid, pojmenovaný 2012 DA14, je podle vesmírných měřítek pouhým zrnkem písku. Jeho průměr byl asi 45 metrů a jeho hmotnost okolo 130 tisíc tun. Jen zásoby vody v jeho nitru však byly oceněny odborníky z Deep Space Industries částkou přes 1,2 bilionu korun a hodnota cenných kovů se prý šplhá do výše 2,5 bilionu korun. Podle všeho jsou však tyto údaje DSI značně nadsazené.

Zákazníci z vesmíru
Kolem roku 2020 se to pak podle plánů DSI rozjede ve velkém. Ze Země budou vyslána o poznání větší vesmírná plavidla, která mají těžit a zpracovávat tisícovky tun surovin ročně. Přímo na palubě budou mít zařízení na získávání vody a na výrobu pohonných hmot a stavebních materiálů. Když Deep Space Industries prohlašuje: „Náš trh budou zpočátku zákazníci ve vesmíru,“ nemají na mysli mimozemšťany. Půjde o zásobování družic a vesmírných stanic, potažmo jejich obyvatel. DSI má velké plány, chce dodávat také materiály pro masivní stavební projekty ve vesmíru. Pokud chcete v současnosti dopravit pouhý kilogram nákladu do vesmíru, zaplatíte v přepočtu zhruba 200 000 korun. Na to však DSI vyzraje. Použije materiál přímo z asteroidů a na oběžné dráze jej bude prodávat za 1 milion dolarů za 1 tunu. Dodavatel získá materiál levněji a DSI na tom vydělá. Časem pak začne firma dodávat suroviny i pro odběratele na Zemi.

Postaví nám základny ve vesmíru 3D tiskárny?
DSI si nechala patentovat 3D tiskárnu s názvem MicroGravity Foundry, která údajně dokáže ze surového materiálu asteroidu vyrábět stavební materiály nebo součástky pro výstavbu vesmírných základen a satelitů. Navíc, pro tiskárnu by neměl být problém pracovat ve stavu beztíže. Další způsob, jak ve vesmíru vydělat, je vyrábět pohonné hmoty. Ty mají například v případě plánované mise na Mars tvořit až 90 % hmotnosti rakety. Pokud je nebudeme muset vozit ze Země, ušetříme spoustu peněz. Voda uvnitř asteroidů se totiž dá rozložit na vodík a kyslík, což se pak dá využít jako palivo. Toho si je dobře vědom i Eric Anderson z konkurenční Planetary Resources, který tvrdí: „Jedním z našich prvních cílů je postavit síť skladů paliva pro orbitální rakety, tedy v podstatě postavit benzinové pumpy ve vnitřní sluneční soustavě a otevřít tak dálnice pro vesmírné lety.“

Není to celé jen science fiction?
Je ale těžba na asteroidech vůbec reálná a může se vyplatit? Záleží, koho se zeptáte. Podle analýzy kalifornského Keckova institutu pro vesmírné studie to nebude až takový problém. Můžeme najít 500tunový asteroid (to odpovídá váze tří letadel Boeing 747, ale asteroid této hmotnosti bude mít jen asi 7 metrů v průměru) a přesunout jej na oběžnou dráhu Měsíce k dalšímu zpracování, to vše jen za 2,6 miliardy dolarů. To pro miliardáře z Planetary Resources není zase tak velká investice, v případě Deep Space Industries to bude větší problém, protože za nimi zatím nestojí žádní velcí investoři. Někteří vědci jsou ale k celému podniku skeptičtí. Tvrdí, že když začneme na asteroidech ve velkém těžit a dopravovat na Zem například platinu, její tržní cena prudce poklesne, a tím pádem se celý podnik najednou stane ztrátovým.

Jak přistat na shluku balvanů
Profesor planetární vědy Erik Asphaug z Arizonské univerzity upozorňuje na další problémy. Asteroidy totiž většinou nejsou pevná tělesa jako kus skály, spíš to bývá shluk suti a balvanů, který sotva drží pohromadě. Nemůžeme na něm tedy jen tak přistát s kosmickou lodí, musíme se k němu nějakým způsobem ukotvit, podobně jako moduly k vesmírné stanici. Podle Asphauga ďábel spočívá v detailech a jejich vyřešení může trvat desítky let nebo dokonce století. Obě těžařské firmy však hýří optimismem. Pokud se jim podaří uskutečnit jejich plány, nejenže na tom pohádkově zbohatnou, ale mohou vyvolat doslova platinovou horečku a odstartovat novou éru v dobývání kosmu. Planetary Resources už na svém webu dokonce láká inzerátem zaměstnance, kteří se chtějí stát „horníky“ na asteroidech. Zdá se tedy, že doba, kdy vyrazí k asteroidům první prospektoři, není až tak vzdálená a dočká se jí už naše nejmladší generace.

Svět na dlani