Většina muzikantů, kteří se věnují hře na hudební nástroj, si ho dokážou naladit sami, kdykoliv je třeba. Zpravidla však ne klavíristé. Dát znovu do formy 200- a více strunové piano, to je práce ryze pro profesionální ladiče. I když možná právě ti by se pomalu měli začít strachovat o svou práci!
Americký strojní inženýr Don Gilmore, jehož denním chlebem je výroba strojů pro vojenský muniční průmysl, sedí jen tak večer u televize. Vzpomene si při tom na hromadu hudebních nástrojů, které mu domy zbyly po dědečkovi, a z ničeho nic ho osloví zvláštní múza: „Nešlo by pouštět do jednotlivých strun elektrický proud a měnit tím jejich frekvenci?“ ptá se v duchu. Okamžitě vstane z pohovky, popadne starou kytaru a jednu z jejích strun zahákne krokosvorkami s proměnlivým stolním napájením. Když jimi pustí do struny 1–2 volty, podaří se mu změnit její výšku!
A tak vše začalo…
Kouzelné tlačítko?
Od roku 1993 tedy začal Gilmore vyvíjet mechanické samoladicí zařízení pian. Než konečně přišel se současnou verzí elektronické ladičky, vynalezl 12 prototypů. Celý systém ladění funguje následujícím způsobem. Na spodní pravé části piana je hned pod klávesami umístěné spouštěcí tlačítko. Když se zapne, jednotlivé obvody aktivují magnetické cívky, které udržují kontakt se všemi klavírními strunami. Infračervený sensor měří při zaznění tónu frekvenci, na které vibrují. Vše porovnává s předešlým vzorem záznamu, který byl do počítače nahrán ihned po naladění piana odborným technikem.
Nažhavené struny
A co když počítač shledá, že výška tónu struny potřebuje doladit? Systém vyšle elektrický proud skrz pružiny, které se dotýkají plošných spojů všech ladících kolíků a zahřívají je přibližně na 95 °C. To způsobí nažhavení ztuhlých strun, které se následně uvolní, roztáhnou a sníží tak výšku svého tónu. Naopak postupným ubíráním elektrického proudu se struna ochlazuje a její tón zvyšuje. „Aby se piano mohlo ladit, struny musí být vždy zahřáté. Jinak jsou příliš napjaté,“ vysvětluje Gilmore. Celý tento složitě vypadající proces ladění stihne Gilmoreova ladička pod dvě minuty!
Má to své mouchy
Podle amerického klavíristy Bruce Brubakera z konzervatoře v Nové Anglii však samoladičky pian nemohou lidskou práci plně nahradit. Technici se totiž starají nejen o ladění, ale i o klávesy či samotnou zvukovou stránku klavírů. Na tu může mít vliv například i velikost místnosti nebo okolní teplota. Jiní klavírní experti si zas nejsou jistí tím, zda nebude mít teplo elektrického proudu negativní dopad na klavírní dřevo a neubere mu tak na životnosti. Jak by si Gilmoreova samoladička poradila s těmito faktory, zatím není jasné. Pokud se však vynálezci podaří aspoň některou z těchto překážek překonat, můžeme se těšit na boom pian, která se o sebe dokážou sama postarat.
Jan Holeček
Gibsonova robotická kytara
Moderní technologie pochopitelně nejsou vyhrazeny jen klavírům. V roce 2007 přišla na americký trh limitovaná edice kytar, pyšnících se speciální robotickou ladicí mechanikou. Ta je schopná nejen udržovat správné naladění během hry, ale také naladit kytaru hned po výměně strun. Opět stačí jen zmáčknout tlačítko, a nástroj je během několika sekund v požadované kondici.
Automatická funkce spočívá především v mikrofonu a detektorech zabudovaných v těle kytary, které komunikují s procesorem na vyhodnocování tónů. Ve výbavě nechybí ani elektromotorky, schopné otáčet ladicími kolíky. Muzikant má navíc možnost zvolit si ze šesti předvolených typů naladění, takže mu pak kytara například může znít „nakřáple“, jako kdyby na ni hrál samotný Jimi Hendrix.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.