„Kdo je ta nádherná dívka?“ ptá se Perikles. „Říkají jí Aspasia a přišla z Milétu,“ odpoví mu architekt Hippodamos. „Chtěl bych si s ní promluvit. Můžeš to nějak zařídit?“ Hippodamos se vědoucně usměje: „To nebude problém, je to jen hétera, nevěstka.“
Athénský vládce Perikles (495–429 př. n. l.), ačkoliv je sám aristokratického původu, vstupuje do politiky jako ochránce zájmů athénské chudiny. Řecký dějepisec Plutarchos (46–127) píše, že „ačkoliv svou povahou naprosto netíhl k demokracii, přidal se ke straně lidu: před bohatou menšinou dal přednost straně chudé většiny“.
Doplatí na vlastní zákon
Perikles sází na líbivou politiku. Mezi athénské občany proto rozděluje různými formami státní peníze. Protože je to pochopitelně velmi nákladný způsob získávání vlastní popularity, prosadí nový zákon: „Athénským občanem může být pouze ten, jehož oba rodiče jsou rodilí Athéňané.“ Sám netuší, že si tím jednou nadělá pořádné nepříjemnosti. Důvodem těchto nepříjemností se stane půvabná a zhruba o čtvrt století mladší Aspasia (asi 470–401 př. n. l.), dcera obchodníka Axiocha z maloasijského města Milétu. Perikles se do této duchaplné a vzdělané krásky bezhlavě zamiluje. Opustí kvůli ní svoji manželku a ožení se s ní. Jenže v Athénách je cizinkou, takže jeho sňatek s ní je kvůli Perikleem prosazeného zákona neplatný.
Královny králů
Aspasia je původní profesí hétera, tedy společnice či kurtizána. Řekové té doby rozlišují mezi pezai héterami a héterami múzickými. Pezai hétery jsou prostitutky, které se nezvednou ze země, zatímco hétery múzické umějí tančit, zpívat, hrát na hudební nástroje a také příjemně konverzovat. Jejich vliv na muže bývá značný. Poněkud prostořeký filozof Diogenes ze Sinopy (asi 412–323 př. n. l.) je dokonce nazve „královnami králů, neboť ti prý dělají, co se oněm zachce“. Aspasia se v Athénách obklopí skupinou stejně zaměřených dívek. Mohli bychom ji tedy považovat za podnikatelku v oboru prodejné erotiky. Má sice řadu nadšených obdivovatelů, ale Athéňané jí často neřeknou jinak než „ta milétská kurva“.
Psala manželovy projevy?
Není proto divu, že jednooký athénský básník Hermippos (5. stol. př. n. l.) obviní Aspasii z bezbožnosti a svádění svobodných žen ke smilstvu. Sám Perikles pak musí před soudem nasadit všechnu svou výmluvnost na to, aby ji obhájil. Aspasia je z Milétu zvyklá na mnohem svobodnější postavení žen a ráda se obklopuje vzdělanou mužskou společností. V Perikleově domě se u ní setkávají přední osobnosti tehdejších Athén, jako sochař Feidias (490–430 př. n. l.), filozofové Sokrates (469–399 př. n. l.) a Platon (427–347 př. n. l.) nebo spisovatel Xenofon (?428–354 př. n. l.). Všichni jmenovaní patří k Aspasiiným ctitelům. Sedají u jejích nohou a obdivují její znalosti a výřečnost. Dokonce se proslýchá, že Aspasia píše Perikleovi jeho státnické projevy.
Sokrata už nezachránila
Sama zasahuje do politiky a dramatik Aristofanes (asi 448–385 př. n. l.) o ní tvrdí: „Kvůli tomu, že dvě Aspasiiny žačky ze školy héter unesli na ostrov Samos, donutila Periklea, aby Athény o tento ostrov válčily se Spartou.“ Když v roce 429 př. n. l. umírá Perikles na mor, Aspasia si brzy nachází za něho náhradu. Provdá se za bohatého koňského handlíře Lýsiklea. Podle Plutarcha jde o muže „nízkého původu a špatné povahy“. Přesto tento chlapík s Aspasiinou pomocí udělá závratnou politickou kariéru a stává se athénským předákem. O jejím dalším působení dochované prameny mlčí. Jisté je jen to, že zemřela dřív, než je v roce 399 př. n. l. odsouzen k smrti její velký obdivovatel Sokrates. Historici předpokládají, že se tak stalo v roce 400 nebo 401 př. n. l.
Hétery přišly draho
Hétery si byly vesměs dobře vědomy své ceny. Noc s takovými proslulými nevěstkami, jako byla Fryné či Gnathainy v Athénách nebo Laidy v Korintu, stála roztouženého bohatého obchodníka leckdy celý náklad jedné lodi. Výmluvný je vzkaz hétery Filumené jednomu z jejích milenců: „Proč se namáháš s dlouhými dopisy? Potřebuji padesát zlaťáků, a ne dopisy. Když mne tedy miluješ, dávej. Jestli ale už nemáš peníze, pak mne neobtěžuj.“ Na druhé straně nebyly všechny hétery jen sobecké a chamtivé. Proslulá Fryné (4. století př. n. l.), která pro své nádherné tělo stávala modelem sochařům, když tesali sochy bohyně Afrodite, dala dokonce na své náklady obnovit Alexandrem Velikým (356–323 př. n. l.) zničené hradby Théb. Vymínila si však, že na nich bude tento nápis: „Zničeno Alexandrem Dobyvatelem. Postaveno héterou Fryné.“
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.