Fungování lidského těla je dokonalým příkladem spolupráce různých částí, z nichž každá má svou nezaměnitelnou funkci. Když tělo fungovat přestane, zůstává po něm jedinečný zdroj informací, přetrvávající celá desetiletí, staletí, a dokonce tisíciletí. Touto kronikou lidského života, v níž nám žádné lži ani polopravdy neprojdou, je naše kostra. Přesto však některé ostatky ukrývají tajemství, s nimiž nehnou ani ty nejmodernější přístroje.
Po celém světě jsou nalézány podivné kostry, o jejichž původu diskutují odborníci i laici. Šokují několikametrovou výškou, neobvyklým tvarem jednotlivých částí či neznámou DNA. Jejich výzkum se okamžitě stává senzací a těší se velkému zájmu veřejnosti. Jeden z nejoblíbenějších a také nejtajemnějších nálezů je znám pod názvem „hvězdné dítě“. Stala se snad naše planeta útočištěm odloženého mimozemšťana?
Co se skrývá v opuštěném dole?
Celý příběh se začíná kolem roku 1930 v malé vesnici jihozápadně od Chihuahua v Mexiku. Americká rodina pocházející z Mexika přijíždí navštívit příbuzné a ukázat svým dětem jejich rodný kraj. Místní obyvatelé je přitom varují před nebezpečnými doly a štolami. Dětská zvědavost však nakonec zvítězí. Mladá dívka během jedné své výpravy za poznáním narazí na opuštěnou hornickou šachtu. Bez velkého rozmýšlení se vydá dovnitř. Na konci tunelu na ni čeká děsivé překvapení. Z prachu zde trčí deformovaná ruka! Dívka kolem ní začne kopat a k svému úžasu nachází ještě další ostatky ukryté v mělkém hrobě. Těla údajně vypadají, jako by ležela v objetí. Nalezené kostry posbírá do velkého koše a vydá se domů. Kosti však nechce nikomu ukázat, proto je ukryje pod stromy na odlehlém místě. Té noci však přijde ohromná bouře a silný déšť odplaví téměř všechny ostatky až na dvě lebky. Dívka se je rozhodne vzít s sebou domů do El Pasa (Texas) a ponechat si je jako suvenýr.
Šokující objev v krabici
Tuto vzpomínku na dětství pečlivě opatruje po celý život a svůj neuvěřitelný zážitek sdílí pouze s manželem. Celou dobu uchovává obě lebky v kartonové krabici a domnívá se, že podivný tvar jedné z nich je následkem nějaké deformace. Žena umírá začátkem 90. let minulého století a neobvyklý odkaz se v roce 1998 dostává do rukou texaského páru Raye a Melanie Youngových. Ti jsou náhodou členy komunity MUFON (Mutual UFO Network), jež se zabývá kontakty s mimozemskými bytostmi. Melanie díky zkušenostem z práce porodní asistentky a fyzioterapeutky brzy začne přemýšlet o původu lebečního znetvoření, které jednoznačně nepovažuje za výsledek lidské deformity. Rozhodne se získat odborný posudek, čímž se k případu dostává americký vědec Lloyd Anthony Pye (*1946). Spisovatel a badatel v oblasti alternativního učení se tak stane koordinátorem celého výzkumu. Od té chvíle se objev stává Lloydovou posedlostí. Věnuje mu všechen svůj čas, oslovuje vědecké kapacity z celého světa a své hypotézy zveřejňuje prostřednictvím mnoha tiskových zpráv a přednášek. Co drží zarputilého vědce při jeho neúnavném bádání?
Deformovaná lebka člověka?
V březnu roku 1999 Ray Young formálně zahájí projekt Hvězdné dítě, který mu má pomoci získat finance na výzkum. Již po prvním ohledání jsou vědcům nápadné nepřiměřeně velké oční důlky, rozhodně ne lidské. Určitě se prý nejedná o nějakou genetickou anomálii. Na první pohled jsou podezřelé i další vlastnosti lebky, například její váha či tloušťka kostí, které jsou zhruba poloviční oproti průměrné lidské lebeční kosti. „Podle tvaru lebky ho začne Ray považovat za šediváka. On i Melanie vědí, jak UFO vypadá, protože se o něj už dlouho zajímají a také jsou členy komunity kolem věcí spojených s UFO,“ popisuje Lloyd na expu o exopolitice v červnu 2009 reakci Youngových. Po rozběhnutí projektu začne jeho vedoucí konzultovat problém nejdříve s experty v oblasti lebeční anatomie. U mnohých se setká s odmítavým postojem a verdiktem, že se jedná o lidskou lebku s velmi zvláštními deformacemi. Z jakého důvodu se lékaři nechtějí podivným nálezem zabývat? Bránila jim arogance, či snad měli strach z nečekaného odhalení?
Mimozemské dítě?
„Myslím, že se obávali o svou profesionální pověst, nebo to byla otázka jejich ega. V každém případě jsem se nechtěl smířit s jejich tvrzeními a začal jsem navštěvovat místní knihovnu, abych si nastudoval dostatečné množství informací o možných deformacích lebky,“ vysvětluje Lloyd. Studiem pak dochází k závěru, že všechny odborně posuzované deformace se specifickými rysy výrazně liší od charakteru lebky. Z dalšího rozboru vědec usoudí, že se jedná o lebeční ostatky mimozemské bytosti. Zásadní informaci přinese také test zubů. Na základě zkoumání horní čelisti, patra a rozborem integrity lebečních švů je odhadován věk záhadné bytosti na pět let. Rozhodně se prý ale nejedná o lidské dítě! Pye se nepovažuje za experta v problematice UFO, nicméně základy ufologie mu nejsou cizí, a nevylučuje tedy příslušnost této bytosti k mimozemské rase. Jak se však podivný tvor dostal až na naši planetu a co předcházelo jeho smrti v prachu mexické důlní šachty?
Obcovali s pozemšťankami?
Každý takový objev s sebou nese řadu dohadů, diskusí a nezapomíná se ani na starobylé mýty a legendy. Kolem místa záhadného nálezu koluje mnoho pověstí a jedna legenda si nijak nezadá s dějem povedené science fiction z pera nějakého UFO nadšence. Po celém americkém kontinentu se mezi původními obyvateli traduje zajímavý příběh o bytostech sestupujících z hvězd, které po celá staletí přicházejí za pozemskými ženami do osamocených vesniček, aby s nimi zplodily potomky. Avšak tyto hvězdné bytosti nejsou schopny pečovat o své potomstvo tak, jako to bývá zvykem ve světě lidí. Spojením těchto bytostí s lidskými ženami údajně přicházejí na svět „kříženci“, kteří zůstávají u svých matek do věku osmi let a poté se pro ně otcové z hvězd vrací, aby je vzali s sebou. Skutečně naše planeta mohla sloužit jako přechodné bydliště mimozemských dětí, jak naznačují staré legendy? Podle Lloyda je klidně možné, že zvláštní kosterní pozůstatky jsou následkem jakési vzpoury proti nechtěnému mezihvězdnému zákonu. Postavila se pozemšťanka pravidlům z vesmíru a odmítla vydat své dítě jeho otci?
Drastický důkaz mateřské lásky
Možný je i scénář, v němž se pozemská matka malého křížence nechce vyrovnat se skutečností, že jí dítě bude vyšší silou odebráno. Proto se rozhodne k razantnímu kroku, kdy se i s dítětem odebere do jedné z místních jeskyň. V tomto úkrytu se odhodlá ke konečnému řešení a potomka vlastníma rukama zbaví života, pochová jej do mělkého hrobu a sama se poté otráví. Tato legenda je jednou z mnoha možných odpovědí na otázku týkající se osudu podivného tvora. Osobitý vědec uznává, že i tato pohádka pro dospělé může přinést cenné informace do probíhajícího bádání. Nekonečné zkoumání lebky údajně mimozemského původu zabere Lloydovi osm let života a stále nemůže vynést konečný verdikt. Je podivný tvar způsoben křížením pozemské matky s mimozemským otcem, nebo se jedná o přirozenou lidskou deformaci? Tyto dohady chce jednou pro vždy uzavřít analýzou DNA. Na něco takového je však zapotřebí dostatek financí. Z prvního pokusu není Pye nijak nadšený, protože si může dovolit jen forenzní testy DNA v laboratořích ve Vancouveru. Uhlíkové testy stanoví, že obě lebky mohou být staré přibližně 900 let. Pye chce ale zjistit mnohem víc.
Odhalí laboratorní testy senzaci?
Na cestě za poznáním vědce ohrožují především finance, potřebné k technicky náročnému výzkumu. V jedné chvíli dokonce Pye vyhlásí osobní bankrot a vidina pravdy se tak zdá být v nedohlednu. Nejtěžší období badatelova života však znenadání zvrátí e-mail od Angličanky Belindy McKenzie, která se rozhodne výzkum podpořit. „Řekl jsem Belindě, že potřebuji test DNA v oficiální laboratoři s odkazem na získání pradávné DNA. Byl jsem si jistý, že forenzní laboratoř nebyla potřebně vybavena pro získávání genetického materiálu, a tudíž jejich výsledky byly nepřesné. McKenzie souhlasila, že bude po dobu jednoho roku záležitost financovat,“ vzpomíná Lloyd Anthony Pye. Jedna z lebek je po několika testech označena za lidskou, ovšem vzorky zdeformované lebeční kosti zaměstnají pracovníky laboratoře mnohem déle. Teprve v roce 2011 vydá genetik pracující na případu hvězdného dítěte zprávu o výsledcích zkoumání. Jeho mtDNA, což je část pocházející z mateřské linie, je radikálně odlišná od lidské DNA. Mají tedy vědci na laboratorním stole pokrevního člena mimozemské rasy?
Podle DNA je to kříženec!
Porovnání fragmentů DNA zkoumané lebky s fragmenty odpovídající lidské DNA může přinést jedinečný důkaz toho, že se opravdu nemusí jednat o zástupce lidské rasy. Přestože jsou fyzické anomálie na lebce Hvězdného dítěte nezpochybnitelné, pouze jasné výsledky testů DNA budou představovat nezvratný důkaz. Počáteční testy ovšem nejsou schopny úspěšně obnovit otcovskou DNA, což vede k domněnce na polomimozemského hybrida. Ve světě vědy tato zpráva způsobí ohromný rozruch a skeptici začnou volat po nových testech, s nimiž má genetika přispět k rozuzlení nekončící záhady. Následující testy však pochybovačům situaci nijak neulehčí. Odkryjí totiž DNA natolik odlišnou té lidské, že vznikne teorie o nalezení nového druhu, pravděpodobně mimozemského původu!
Co na to církev?
„Po dvanácti letech úsilí se během několika příštích měsíců chystáme formálně oznámit světu, že jsme navzdory všem pochybnostem dospěli k cíli. Totiž, že na planetě Zemi před devíti sty lety žil a zemřel kříženec člověka a mimozemšťana!“ Takto zní prohlášení, jež hodlá Lloyd se svým týmem přednést světu. Největší ránu to podle něj přinese vědcům, kteří budou celá desetiletí překonávat kolektivní prohru. Neméně prý budou ovlivněna světová náboženství. Zahrnou církve nově objevený cizí druh pod kontrolu boží moci? Vatikán bezpochyby sehraje důležitou roli v přijímání těchto odhalení, nicméně Lloyd se náboženských výtek nebojí. Po tolika letech výzkumu je pro něj největším vítězstvím fakt, že své myšlenky může svobodně šířit. Vláda, Vatikán ani zástupci vědy se zatím k těmto oznámením nijak nevyjadřují. Bude případ hvězdného dítěte zahrnut v učebnicích jako objev na Zemi žijícího mimozemšťana, nebo se výsledky testů záhadně vytratí, jako prý tomu bylo v minulosti již vícekrát?
Radka Čulejová
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.