Kam až oko dohlédne, se blyští římské válečné lodě. Také pevnina kolem sicilského přístavu Syrakusy je obsypaná vojáky. Zdá se, že o osudu města je rozhodnuto. To by však na jeho hradbách nesměl stát slovutný vynálezce Archimédes! Jeho parní kanóny a obří jeřáby rozpoutají v zátoce děsivé peklo. Římské lodě pohlcují plameny a klesají ke dnu. „Ústup! Ústup!“ ječí zděšený římský vojevůdce Marcellus.
Vzduchem se zaleskne ostrá čepel. Hlava jednoho ze zajatců se zakymácí a pak se skutálí na zem. V roce 214 př. n. l. se totiž mezi Římem a Syrakusami rozhoří krvavá válka. Na vině jsou události, ke kterým dojde ve městě Leontini na východním pobřeží Sicílie. Přístav, který je vlivným římským spojencem, totiž získají pod svoji nadvládu Syrakusy. A to se Římanům ani za mák nelíbí. Okamžitě sem proto vysílají vojáky vedené Marcem Claudiem Marcellem (268–208 př. n. l.). Ten město dobije a pochytá na 2000 údajných zrádců. „Přeběhlíky, kteří se dostali do jeho rukou, dal zmrskat a popravit,“ přibližuje jejich osud antický historik Plútarchos (asi 46–127). Následně se pak rozjede zúčtovat se Syrakusami.
Zvedá nepřátelské lodě do výše
Ve tvářích syrakuských vojáků se zračí nevýslovný strach. Z vysokých hradeb se jim naskýtá nezáviděníhodný pohled. K přístavu se totiž v roce 212 př. n. l. blíží šedesát nepřátelských lodí. Po pevnině navíc kráčí další šiky Římanů. Pak ale obživnou Archimédem (asi 287–212 př. n. l.) navržené válečné stroje. Ty začnou po vojácích metat šípy a obří kamenné bloky. „Proti lodím se vysunuly berany a silou obrovského tlaku je potápěly do hlubin nebo železnými chapadly podobnými zobanům jeřábů uchopily loď, zvedly ji do výše a ponořily,“ popisuje situaci Plútarchos. Po chvíli tak musí Římané zatroubit k ústupu.
Používá kanóny, nebo vyleštěné štíty?
Stovky syrakuských vojáků pozvedají své těžké štíty. Je právě tohle Archimédova geniální zbraň, kterou zničí desítky dalších nepřátelských lodí? Podle řeckého matematika Athémia (asi 474–558) totiž plavidla zapálí sluneční paprsky odrážející se od štítů syrakuských vojáků. Nejnovější výzkumy však tvrdí něco jiného. Údajně za to mohly parní kanóny! „Možnost ostřelování z kanónů je mnohem pravděpodobnější než odrážení slunečních paprsků,“ domnívá se profesor Cesare Rossi z Neapolské univerzity. „Kanóny zřejmě střílely jílové šrapnely smíchané se zápalnou směsí. Na odpal přitom stačila jen pára vzniklá z poloviny běžného hrnku vody,“ domnívá se.
Před zničením města se rozpláče
„Nedovedeme porazit ani ubohého matematika!“ zoufá si zdrcený Marcellus. Zdá se, že není v lidských silách postavit se Archimédovým smrtícím vynálezům. Každý pokus o zteč končí krvavým fiaskem. Měsíce však ubíhají a ostražitost obránců pomalu upadá. A právě toho nakonec vytrvalý Marcellus využije. „Dal připravit žebříky a vyčíhav si vhodnou chvíli, kdy Syrakusané slavili… a oddávali se pití vína a veselí, nepozorovaně obsadil věž a hradby,“ dočítáme se. Když se za ranního rozbřesku podívá na výstavní ulice města, údajně se rozpláče. Je mu totiž jasné, že vojáci, i přes jeho přísný zákaz, metropoli vydrancují…
Probodne ho během výpočtů
Syrakuskými ulicemi se nese křik a pláč. Římští vojáci plení, vraždí a znásilňují. Archimédes však jako kdyby nic z toho nevnímal. Stojí před domem a do písku si črtá další nákresy, když tu k němu přistoupí jeden voják. „Mám rozkaz odvést vás ke konsulovi,“ řekne a přistoupí k němu blíž. Nohou přitom neúmyslně šlápne do jeho výpočtů. Archimédes zvedne zrak. „Žádám tě, neruš mi mé kruhy,“ vyštěkne a podrážděně se po něm ožene. „Tak ty takhle?“ zaječí voják, vytasí meč a jedinou ranou geniálního matematika usmrtí.
Pavel Besta
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.