Jeho film Občan Kane je považován za naprostou špičku světové kinematografie, ne-li rovnou za nejlepší film na světě. Svému tvůrci, na současné poměry tehdy otřesně mladému režisérovi a zároveň představiteli titulní role Orsonu Wellesovi, však štěstí nepřinesl. Také následující filmy pro Wellese znamenají jen problém za problémem – až do jeho smrti. Mohla za to kletba brazilského šamana, anebo režisérova nepokojná, rozevlátá duše? Anebo obojí zároveň?
Natočil několik filmů, z nichž v paměti lidem utkvěl jen jediný, Občan Kane. Jeho prvotní úspěch vede filmovou společnost RKO (Radio-Keith-Orpheum) ke spřádání dalších plánů – vyšlou mladého filmaře Orsona Wellese (1915–1985) do Brazílie natočit nový filmový trhák. Jenomže namísto hvězdné slávy přichází strmý pád. Kromě finančních problémů prý za ním stojí i něco mnohem temnějšího – černá magie voodoo a kletba rozzlobeného šamana! Vydejte se s Enigmou po stopách jedné z nejvýraznějších osobností světa kinematografie.
Rodina mu nepřidá
Počátky neklidné povahy amerického filmaře Orsona Wellese lze vystopovat již v jeho nelehkém dětství. Narodil se ve městě Kenosha ve Wisconsinu v rodině vynálezce a továrníka Richarda Hodgdona Heada Wellese. Orsonův otec má tu „smůlu“, že sestrojil komerčně velmi úspěšnou karbidovou lampu. Roku 1917 usoudí, že ve svých 46 letech může odejít do důchodu. Prodává svoji firmu, utržené peníze začne bez zábran propíjet a velmi brzy se stává notorickým alkoholikem. O neuspořádaných rodinných poměrech svědčí i to, že Orsonova staršího bratra Richarda rodiče neváhají kvůli problémům ve škole dát raději do ústavu. Když se Wellesovi přestěhují do Chicaga, Orsonova matka, klavírní virtuózka, dotuje rodinný rozpočet hrou na klavír při lekcích malíře Dudleyho Craftse Watsona (1885–1972) v Chicago Art Institute. Bohužel umírá na žloutenku sotva několik dnů po Orsonových devátých narozeninách.
Dětství na cestách
Po smrti matky se Orsona ujímá právě Watson a bere ho k sobě. Tady se poprvé projeví chlapcova neklidná povaha. Když je mu deset let, utíká z domu spolu s Watsonovou třetí dcerou, stejně starou Marjorie. Obě děti jsou nalezeny o týden později, jak si na nároží v Milwaukee vydělávají na živobytí hudbou a tancem. To je však teprve začátek Orsonova cestování. Během následujících tří let objede s otcem dvakrát svět. Jak se však otcův alkoholismus zhoršuje, stává se jejich další soužití neúnosné a Orson putuje do Toddovy internátní školy. Tam ho o dva roky později zastihne zpráva o otcově smrti a Orson Welles se ve svých patnácti letech pomalu začíná starat sám o sebe. Po dokončení školy začne dálkově studovat na Chicago Art Institute, ale již o rok později v irském Dublinu ztvární svoji první divadelní roli, Hamleta, a píše do místních novin. Jeho další cesta pak vede do Maroka a do Španělska, kde se živí psaním brakové literatury. A když dostane příležitost, vyzkouší si také, jaké to je postavit se v koridě býkovi. V roce 1931 pro změnu cestuje po Spojených státech s kočovnou divadelní společností.
Občan Kane přichází
Hollywoodská společnost RKO tehdy razí zásadu, že její filmy musí být nejen podívanou pro diváky, ale zároveň mají mít i značné umělecké kvality. Proto se zaměřuje na vyhledávání mladých nezávislých umělců. S Wellesem podepisuje RKO v roce 1940 do té doby nevídanou smlouvu na dva filmy s rozpočtem 225 000 dolarů a bez jakéhokoliv tvůrčího omezování. Pětadvacetiletý Welles nezklame a jako první natočí na tehdejší dobu značně kontroverzní dílo Občan Kane. Příběh tiskového magnáta bez skrupulí, který „dostane vše, co chce, a o vše také přijde,” vzbudí obrovskou pozornost i proto, že je charakterizován jako „neamerický“. Nekonformní Welles si dovolil sáhnout na americké ideály, dobro v jeho díle nebylo odměněno a zlo potrestáno. A co hůř, v titulní záporné postavě se poznává skutečný mediální magnát té doby, William Randolph Hearst (1863–1951). Bojkot filmu ze strany jím ovládaných sdělovacích prostředků znamená komerční propad filmu. Nezachrání ho ani Oscar za scénář, ani tehdy převratný způsob vyprávění příběhu od konce, tedy od okamžiku magnátovy smrti.
Brazilská anabáze
V době premiéry Občana Kanea se píše rok 1941 a na Ameriku se valí hrozba 2. světové války. Orson Welles podléhá odvodní povinnosti, avšak podle dobových dokumentů se z ní snaží nějakým způsobem vyvléct. Do války se mu evidentně nechce, zvlášť, když má pro RKO podle smlouvy natočit ještě druhý film. Tím se stanou Skvělí Ambersonové, moralitní variace na téma sňatku z lásky a pro peníze. V době, kdy je film již natočen, ale ještě nesestříhán, dostává Welles dva týdny po japonském útoku na Pearl Harbor od americké vlády prostřednictvím studia RKO nabídku, která řeší i jeho problémy s hrozícím odvodem. Má začátkem následujícího roku odjet do Brazílie a natočit tam za milion dolarů dokumentární film o karnevalu v Riu, který by ukázal jednotnost a souznění všech tří Amerik – Severní, Střední i Jižní – v boji proti fašismu.
Chce to příběh
Welles si tuto zakázku přebere po svém. Jenom karneval se mu zdá málo. Chce do filmu nazvaného To všechno je pravda dostat i nějaký příběh – především ten o čtyřech chudých rybářích, jangadeiros, kteří se plaví 2400 kilometrů podél pobřeží do Ria, aby na svou bídu upozornili brazilského prezidenta Getúlia Vargase (1882–1954). Ani to mu však nestačí. Ve filmu se má objevit ještě dokument Příběh samby nebo dojemné vyprávění o přátelství mezi mexickým chlapcem a býčkem určeným k zabití v koridě. A nabízí se stále další a další témata – těžba nerostných surovin, nešťastná láska nebo kořeny jazzu. Zdá se, že film přerůstá režisérovi přes hlavu. K tomu v květnu 1942 dojde k tragické nehodě při natáčení s rybáři. Jejich předák Olimpio Meira, zvaný Jacaré čili Aligátor, spadne z voru a utone v mořském proudu. Jeho rozkládající se hlavu a rozpadající se paže se o týden později najdou v útrobách právě uloveného dvoumetrákového žraloka. Do Ameriky navíc pronikají zprávy o divokých mejdanech, chaotickém natáčení, o penězích vyhozených z okna. To nový, právě ustavený prezident společnosti RKO nehodlá tolerovat a celý projekt jako „obrovskou chybu” nekompromisně ruší.
Krutá kletba
Charismatický mladý Američan Welles ovšem zatím stačil v Riu ledacos rozjednat. Zamýšlí například natočit opravdový obřad voodoo a v tom smyslu také osloví jednoho místního šamana. Sám o tom vypráví: „Byl to čaroděj, který ovládá tajemnou magii voodoo. Narazil jsem na něj v Rio de Janeiru v Brazílii. Natáčeli jsme tam dokumentární film, a tak jsem zorganizoval – a nebylo to snadné – natočení filmu o voodoo. Měl jsem smůlu. Z Hollywoodu jsem dostal zprávu, že prezident filmového studia byl odvolán. Musel jsem štábu oznámit, že natáčení končí.“ Jak tato zpráva zaúčinkuje na samotného šamana? „Ten čaroděj to vzal jako velkou urážku. Byl jsem zděšen. Na mém psacím stole ležely desky se scénářem a celý ten svazek byl proražen dlouhou ocelovou jehlou. K ní bylo přivázáno dlouhé vlákno červené vlny. To bylo znamení voodoo,“ konstatuje režisér. Šlo snad o znamení toho, že film, a zřejmě i jeho režisér je prokletý?
Příliš brzký pád
Po návratu do Ameriky Welles zjistí, že zatímco natáčel v Brazílii, nechalo nové vedení RKO sestříhat jeho druhý film Skvělí Ambersonové. Zřejmě proto, aby byl divácky atraktivnější, byl film výrazně zkrácen (o 43 minut) a skončil jinak, než Welles původně plánoval. Finanční úspěch se však nedostaví ani tak. Po ztrátovém Občanu Kaneovi studio prodělá i na Skvělých Ambersonových a Welles dostává ve svých sedmadvaceti letech nálepku režiséra, který není schopný natočit komerčně úspěšný film. Podle svých životopisců se z toho již nikdy nevzpamatuje.
Věřil v kouzla a magii
Wellesův spolupracovník Peter Bogdanovich (*1939), který s ním psal jeho autobiografii, krach natáčení v Brazílii vidí takto: „Welles nikdy neměl takovou příležitost udělat tak dobrý film. Vím, že Orson si vždycky myslel, že byl proklet spolu s celým brazilským podnikem. Orson byl hrozně pověrčivý, věřil v kouzla, černou i bílou magii a myslím, že tomu všemu věřil doslova. Že cítil, že ten film byl zakletý a že ta kletba na něj působí. Myslím, že ho to pronásledovalo až do smrti.” A zdá se, že to je pravda. Když se podíváme na Wellesovu celkovou pracovní bilanci, svého Občana Kanea již nikdy nepřekonal. Nedařilo se mu ani v Americe, ani v Evropě. Častokrát přijal roli ve špatném filmu jen proto, aby z honoráře financoval své vlastní projekty. Jako režisér natočí ještě 13 celovečerních filmů, jejichž jména dnes běžnému divákovi nic neřeknou. Dalších 13 filmů Welles roztočí, ale nikdy je nedokončí. Několikrát se pokouší dotáhnout do konce i onen „brazilský” film. Jenže část natočeného materiálu je ztracena a dotáčky by zabraly příliš mnoho času, který tomuto projektu Welles již nechce obětovat. Promarnil tak šanci na usmíření s uraženým šamanem?
Další oběť voodoo?
Kletba údajně na své síle neztrácí ani Wellesovou smrtí 10. října 1985. Následujícího roku se jeho blízký spolupracovník a vrstevník Richard Wilson (1915–1991), který se podílel i na natáčení v Brazílii, rozhodne využít tehdy natočený materiál k vytvoření dokumentárního „filmu o filmu” s názvem To všechno je pravda: Nedokončený film Orsona Wellese. Nejprve vytváří asi dvacetiminutovou ukázku a začíná shánět prostředky na natočení celého filmu. To se mu však nepodaří. Roku 1991 umírá na rakovinu.
Zlomené prokletí
Další ze spolutvůrců tohoto filmu, režisér Bill Krohn, to nevzdává ani potom. O kletbě samozřejmě ví a usoudí, že by možná šla nějakým způsobem zrušit. Obrátí se proto na šamanku brazilského původu Linu de Souza. Ta nejprve rozhodí po stole pár mořských mušliček a z nich vyčte, k čemu vlastně došlo. Šamanka dospěje k názoru, že ten, kdo kletbu seslal, odvedl „dobrou práci“. V dokumentárním pořadu Tajemné příběhy Lina de Souza konstatuje: „Bylo těžké ji zrušit, ale šlo to udělat.” O tom, nakolik byla šamanka úspěšná, svědčí fakt, že poté se konečně podaří sehnat dosud chybějící finanční prostředky a dohodnout se se společností Paramount, současným majitelem Wellesova původního filmového materiálu, na dokončení díla. „Nemám o kletbách žádné zprávy, nevím, odkud pocházejí ani kam jdou, ale myslím si, že jedna kletba na mě působila 11 let a jsem šťasten, že jsem našel někoho, kdo o kletbách věděl víc než já, protože si myslím, že jinak bych ten film nedokončil,” uzavírá celou historii Wellesův pokračovatel Bill Krohn. Opravdu se Welles nikdy nemohl dostat na vrchol kvůli kletbě voodoo, nebo mu historka posloužila jen jako omluva?
Jitka Lenková
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.