Pět let po vypuknutí mezinárodní finanční krize nabírá na síle debata o odchodu zadlužených zemí z eurozóny.

bank-catalunya-caixa-620x300Před pěti lety, 9. srpna 2007, zmrazila velká francouzská banka BNP Paribas tři ze svých investičních fondů, které se octly ve víru americké hypotéční krize. Hrozilo rozpadnutí ohromné pyramidy komplexních finančních produktů. Mezinárodní finanční krize právě začala. Vlády, emisní banky a mezinárodní organizace se od té doby snaží zamezit zhroucení mezinárodního finančního systému. Ale finanční krizi, která momentálně nabrala podobu bankovní krize, dluhové krize a krize eura, se přes veškeré úsilí (nebo naopak v jeho důsledku? – pozn. Reformy.cz) nepodařilo překonat. Čím déle bude trvat, než se najde účinné řešení krize eurozóny, o to více se prodraží. Alespoň se toho obává velká část ekonomických komentátorů.

Slabé platební bilance

To, co někteří před dlouhou dobou jen naznačovali, se mezi tím na finančních trzích, ale i v politice, stalo předmětem diskuse, jejíž důležitost stále roste: Je myslitelný či dokonce žádoucí odchod některé z členských zemí z eurozóny? Nejprve se začalo diskutovat o Řecku jako jedné ze slabých zemí eurozóny („Greek Exit,“ „Grexit“), poté přišla řeč na Španělsko a také Itálii. V poslední době se objevují rozličné argumenty, že by „nejlevnějším“ řešením krize eurozóny mohl představovat odchod Německa, jež je pro země na periférii eurozóny hospodářsky příliš silné.

Ekonomický komentátor Michael Pettis, hlavní stratég čínské společnosti Shenyin Wanguo Securities, nepochybuje, že eurozóna ve své současné podobě přežít nemůže. Ani bankovní licence pro ESM, ani fiskální nebo bankovní unie nemohou zásadně změnit hlavní problém eurozóny – rozdílnou hospodářskou sílu zúčastněných zemí. Podle Pettise nejde ani o chybějící důvěru trhů, jako o nesouhlasící aritmetiku platební bilance: Vysoce zadlužená země potřebuje ke snížení dluhů přebytek obchodní bilance, respektive bilance výkonů. Pokračuje-li únik kapitálu, snížení musí být odpovídajícím způsobem větší.

Neatraktivní alternativy

Jak tedy může nějaká země jako třeba Španělsko dosáhnout dostatečně velkého přebytku obchodní bilance? Jednou z cest je politika úspor, jež však vede ke kolapsu domácí poptávky a navýšení reálné zadluženosti. Pettis považuje politické důsledky za dlouhodobě neudržitelné. Druhou cestou je oživení domácí poptávky zemí exportními přebytky, tedy především z Německa. To by ale dále zvýšilo zadlužení těchto států. Třetí cestou je pak návrh ekonoma Marina Feldsteina na devalvaci eura. Ta by ale byla výhodná pro mezinárodně konkurenceschopné přebytkové země.

Vzhledem k tomu, že se tyto tři cesty nejeví zrovna slibně, vidí Pettis jako nejpravděpodobnější variantu, že se Španělsko vydá čtvrtou cestou: Zmrazení všech bankovních vkladů, odchod z eurozóny, devalvace nové měny a restrukturalizace státních dluhů. Pettis si uvědomuje, že to bude pro Španělsko i eurozónu dost bolestivé, nicméně by to zemi mohlo učinit opět konkurenceschopnou a odpovídajícím způsobem vylepšit její platební bilanci. Momentální stav je naproti tomu těžko zastavitelnou sestupnou spirálou stále slabších konjunktur, nedostatečných státních příjmů a narůstajícího úniku kapitálu (s odpovídajícím zhoršením aritmetiky bilance výkonů).

Úspornost si vyžádá desetiletí

Ostatní komentátoři jako Mike Shedlock ze Sitka Pacific Capital Mangment věří, že ještě před Španělskem z eurozóny vystoupí Itálie. Za možný impuls považuje především výsledek parlamentních voleb příští rok a z něj vycházejících politických vlivů. Roger Bootle z konzultační společnosti Capital Economuis zdůrazňuje stejně jako Pettis nízkou konkurenceschopnost (a špatnou aritmetiku) zadlužených zemí eurozóny. Nevidí žádnou možnost, která by zemím jako Řecko, Španělsko či Itálie při současně nastavené úsporné politice, která si vyžádá přinejmenším roky ale spíše desetiletí k redukci cen a mezd, umožnila efektivně překonat dluhovou krizi. Jedinou cestou je tak odchod slabých a zadlužených členských zemí z eurozóny.

Přeložil Bohumír Žídek.

Kam dál:

http://www.reformy.cz/zpravy/kdo-jako-prvni-opusti-eurozonu/