Co je české, to je hezké a dobré… To jsem si uvědomila v jednom ostravském mléčném baru, kde mi nabídli kafe Vídeň s pravou a poctivou šlehačkovou čepicí. Balada.
Tento mléčný bar je ojedinělý tím, že za pomoci evropských peněz zaměstnává handicapované občany. Kromě toho nabízí výrobky z opravdu poctivých českých surovin. Bar funguje teprve pár měsíců, ale už se to rozkřiklo a mají plno. Poctivé máslo, smetana, mléko, tvaroh, vajíčka jsou totiž neuvěřitelná lahůdka a táhnou zákazníky.
Někteří zákazníci prý mají dokonce strach, aby je ty opravdu poctivé potraviny nezdolali. Běžně jsme totiž už bohužel zvyklí pojídat různé náhražky. Ovšem pravé české máslo z hypersupermarketu má voskovou příchuť, tvaroh je řídký, vodnatý a bez chuti, mléko nezkysne, ani kdybychom ho prosili a smetana… jak vlastně chutná pravá česká smetana od pravých českých stračen? Ta trvanlivá v kelímku totiž tu správnou chuť nemá. Ale porovnat to může skutečně jenom ten, kdo domácí pochutiny opravdu někdy okusil.
Pamatujete? Domácí tvaroh je hutný a chutný, máslo žluté a vláčné. Z domácího mléka nejdřív sebereme vrstvu žluté smetany, a pokud si chceme vyrobit hustou dobrou kyšku, která se dá jíst lžící, necháme ho do druhého dne v teple. Tak to je. Nebo spíše bylo, když se ještě na venkovských dvorcích našich babiček proháněly slepice, na louce se pásly krávy a v chlévě přibírali pašíci. Dnes na českých venkovských dvorcích pravidelně sekačkami udržujeme pravé anglické trávníky a v obchodech nakupujeme náhražky.
Když mi před časem kamarádka z Bratislavy sdělila, že kupuje jen slovenské výrobky a kontroluje etikety kvůli zemi původu výrobce, pomyslela jsem si něco o slovenském nacionalismu. Ovšem, dnes si to už nemyslím. Tím, že házíme do košíku zboží, o kterém nic nevíme, v podstatě tlučeme hřebíky do rakve českým výrobcům. A někteří z nich mají ty rakve už hodně dobře zatlučené. Bohužel.
Vždyť zkuste najít v obchodě třeba české boty. To, co se prodává v českých kamenných kšeftech, rozhodně nepotvrzuje naše dřívější prohlašování obuvnickou velmocí. Odborníci na boty se svého času oháněli obhajobou českého kopyta na české nohy a bili na poplach. Ovšem marně. A tak si my i naše děti mrzačíme nohy v botách podivné produkce. Identitu výrobce na krabici či botě totiž hledáme marně.
A zkuste zapátrat po původu masných výrobků. Kde rostly kuřátka, kravičky, vepříci? Byly to české, moravské a slezské luhy a háje? Anebo je obchodníci přivezli odkudsi z daleké zámořské tramtárie a v našich zeměpisných šířkách je jenom naporcovali a zabalili šikovné ruce zaměstnanců českých firem?
Osobně bych byla pro výrazné označení českých výrobků. Ať je na první pohled dobře vidět, co umíme. Ať doslova zasvítí v regálu. Nechápu, proč bychom se měli schovávat za slova „Vyrobeno v EU“. To mi hodně připomíná dobu, kdy se k nám jako partiové zboží vracela spousta českého zboží s nálepkami v azbuce „Sdělano v SSSR.“
Na pováženou však je i cena českých výrobků. Jak se může u nás vypěstovaný zemědělský produkt nabízet dráž, než něco, co překonalo oceán v podpalubí zaoceánské nákladní lodě? Proč to tak je? Asi tuto logiku nechápu.
Nelze říct, že všechny do našich obchodů dovážené výrobky jsou špatné a nekvalitní. Naopak, i z dovozu si lze vybrat a vybrat dobře. Ovšem pokud nebudeme podporovat nákupy naše české výrobce, zkrachují a budou muset propustit své zaměstnance. Čím více bude nezaměstnaných, tím víc se sníží kupní síla. Když bude nízká kupní síla, budeme si moci kupovat jen levné a nekvalitní náhražky. Je to koloběh. Bohužel už příliš rychle roztočený.
Mohlo by Vás dále zajímat:
http://pravdu.cz/zdrava-vyziva/proc-neni-zelenina-ze-supermakretu-k-jidlu >>>
http://pravdu.cz/konspiracni-teorie/nechci-vam-brat-iluze-ale >>>
Ilustrační foto: Věž na hradě Hazmburk s pohledem na Říp | Weboun.net
Převzato: http://pravdu.cz/k-zamysleni/vyrobeno-v-ceskych-zemich
