Za zakladatele moderní evropské kryptografie je považován benediktinský opat Johannes Trittheim (1462 – 1518) učenec mnoha talentů známý také jako teoretik kryptografie a steganografie.
Kolem roku 1 500 n.l. napsal první knihu o šifrování – tři svazky díla Steganographia (napsána roku 1499 a vydána 1606 ve Frankfurtu, roku 1609 byla umístěna na Index Librorum Prohibitorum.[1]), které pojednávají právě o odvětví stenografie.
Kniha, obsahovala příliš mnoho tajných informací a panovnické rody byly znepokojeny, že vyzrazuje choulostivé informace, následně obvinili Trittheima z čarodějnictví a jeho dílo bylo umístěno na Index Librorum Prohibitorum.
Principem stenografické šifry je nahrazení každého písmene slovem z předem určené tabulky. Stejného roku vydal první tištěnou knihu zabývající se popisem některých známých šifrovacích algoritmů s důrazem na dříve zmiňovaný substituční systém. Její název byl Polygraphiae libri sex.
Trittheim zavedl a doporučoval vkládat do šifrového textu takzvané „klamače.“ Jednalo se o náhodné vkládání znaků do textu za účelem ztížení statistického rozboru, který by mohl šifru prolomit.
Panovnické rody používaly tehdejší systémy k šifrování vlastní tajné korespondence, a tak byli i v pozdější době ti, kteří šifry odhalili nebo rozluštili, jako francouzský právník a matematik Francois Viete (1540 – 1610) nebo Giovani Baptista della Porta (1541 – 1615), obviněni z čarodějnictví, nebo spojení s ďáblem, což byla pravděpodobně pouze záminka k jejich stíhání.
Trittheimova tříčíselná substituce
Trittheimova tříčíselná substituce se řadí do takzvaného substitučního šifrovacího systému, o kterém jsme se dozvěděli v předešlém dílu o kryptologii. Každé písmeno otevřeného textu je nahrazeno tříčíselnou kombinací čísel 1, 2 a 3. Například A=111, B=112, C=113 atd.
Příklad Trittheimovy substituce:
Trittheimova tabulka.Samozřejmě, není radno podceňovat schopnosti analytiků šifru prolomit. Existují případy, kdy byly velmi choulostivé informace ze slabě zašifrovaného textu odhaleny a stály tak dopisovatele jeho život. Jednou takovou nešťastnicí byla skotská královna Marie Stuartovna. Její dopisy obsahující souhlas k přípravám povstání a zavraždění anglické královny Alžběty byly dešifrovány a staly se tak usvědčujícím důkazem při soudním přelíčení.
[1] Index Librorum Prohibitorum („seznam zakázaných knih“) – seznam publikací zakázaných z důvodu, že by mohly být nebezpečné pro víru členů církve. Cílem seznamu mělo být zabránit čtení knih či prací obsahujících chyby a zabránit poškození věřících.
