Těsná blízkost průchodu Nibiru kolem většiny planet naší sluneční soustavy, vzniklé gravitační poruchy a vytržené asteroidy z pásu asteroidů způsobily obrovský rozruch a velké škody na Měsíci, Zemi a zejména na Marsu, které na něm zřejmě zapříčinily ztrátu atmosféry a odtržení části zemské kůry. Z tabulek se dozvídáme, že k těmto událostem došlo v 80. šaru po prvním přistání Anunnaků na Zemi. To by znamenalo 288 000 let po jejich příletu a z našeho pohledu před 155 000 roky.

Z nebeských lodí zkoumali zem a hodnotili škody, a zda nejsou poškozeny zlaté doly. Byly v pořádku, avšak škody na Marsu byly značné. Marduk ohlásil zdejší poškození atmosféry a i stabilita základny byla ohrožena. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude postaven nový kosmodrom v Edinu na Zemi a odtud bude těžené zlato expedováno přímo na Nibiru:

“Na Lachmu atmosféra poškozena byla, prašné bouře život i práci ztěžovaly velmi. Místo kočárů v Edinu zbudovat je třeba. Spojení stanice na Lachmu není jisté již.” Tak Marduk pravil k Enkimu. Na zemi navrátit se chci!, on otci svému prozradil.

Enki s Mardukem se rozhodli prozkoumat Měsíc, jestli by tam nebylo vhodné místo pro zbudování náhradní základny pro expedici zlata na Nibiru, protože i tam byla nižší gravitace. Po příletu si museli nasadit “orlí přílby”, protože řídká atmosféra znemožňovala dýchání a ihned zjistili, že pro mezistanici je Měsíc nevhodný. Ti dva tam přesto zůstali nějakou dobu, z rakety si vytvořili obydlí a prováděli kosmologická pozorování:

V rozloze nebes hlubokých otec a syn hvězdy pozorovali, jejich blízkostí a seskupeními Enki fascinován byl. Obloukem nebes od obzoru k obzoru nakreslil obrazy dvanácti souhvězdí. Ve Velkém pásu, Cesty Anua každé se sluneční rodinou dvanácti popároval. Každému jeho postavení přidělil a jmény měla být souhvězdí zvána. P

ak na nebesích pod cestou Anua, odkud se Nibiru vždy ke slunci blíží, další cestu v podobě pásu vyznačil a k ní dle tvaru dalších dvanáct souhvězdí rovněž přidělil. Horní řadu Enliho cestou nazval a také na ní hvězdy do dvanácti souhvězdí seskupil. Tak bylo třicet šest hvězdných seskupení na třech Cestách rozmístěno. Napříště až Nibiru přiblíží se, ze Země dle postavení hvězd seznán bude jeho kurz… tak poloha Země určena bude, během pouti její kolem Slunce!

Takhle jsme tedy zdědili znamení zvěrokruhu a základy astrologie. Marduk tohoto dlouhého klidného období zkoumání hvězdné klenby využil, aby si postěžoval a aby projevil velkou nespokojenost se svým postavením mezi ostatními protěžovanými potomky Enkiho a Enlila. Byl prvorozeným synem Enkiho a přitom ještě nezískal žádnou z vyšších pravomocí na Zemi. Z jeho slov je cítit hořkost.

Enki se ho snažil uklidnit: “Oč já jsem byl připraven, to bude tvým budoucím údělem”, ale obrovské zklamání a výbušný sediment, který se v Mardukovi postupně ukládal jako nebezpečný, sžíravý jed napáchal později obrovské střety a velkou konfrontaci…

Anunnakové v Edinu byli stále nespokojenější a připadalo jim, že jsou zavaleni prací a nyní zase oni začali požadovat pomoc ze strany otrockého druhu. Ninurta odletěl na jižní výběžek Afriky a zmocnil se několika pozemských otroků pro potřeby svých přátel v Edinu. Tak vlastně započala tradice “nekonečného” využívání otrocké síly z Afriky, která sužovala moderního člověka v příštích tisíciletích. Připomíná to výjev ze 17. Století, kdy se otroctví stalo jedním z nejvýnosnějších obchodů a kdy byli afričtí otroci chytáni jako zvířata proto, aby je odváželi a prodávali do vzdálených zemí. Tyto události jsou na tabulkách popsány velmi dramaticky:

“Na čtyřicet šarů pouze Abzu byla poskytnuta úleva! Hrdinové v Edinu křičeli. Roboty nám přibylo, že to více nelze snášet, i my chceme mít dělníky! Ninurta rozhodnutí do svých rukou vzal. S padesáti hrdiny do Abzu výpravu podnikl, zbraněmi se vyzbrojili. V lesích a stepích Abzu oni pozemšťany naháněli, do sítí je chytali, muže a ženy do Edinu odvezli. Tím počínáním Enki rozezlen byl, rovněž tak Enlil kvůli tomu zuřil: Mé vyhnání Adamua s Ti-Amat jsi zrušil! Tak Enlil k Ninurtovi pravil. S pozemšťany v Edinu teď hrdinové klidní jsou, jen několik málo šarů a nebude to věcí podstatnou, tak Ninurta k Enlilovi děl. Ať tedy zlato vrší se rychle a všichni na Nibiru se co nejrychleji vrátíme.”

Anunnakové sledovali v Edinu pozemšťany s obdivem. Byli chytří, pokynům rozuměli. Přebírali nejrůznější práce. Neustále se pářili a rychle se množili. Za šar měli jednu, čtyři i více generací (přibližně tedy žili 900 let, ale z hlediska Anunnaků to byl krátký život, z hlediska dnešního člověka to je úctyhodný věk). Enki pozoroval u pozemšťanů, že se u nich projevují regresivní sklony směrem k jejich divokému původu. Pojal plán, že stvoří civilizovaného člověka a to “na vlastní pěst”. To, co udělal, se později objevilo v bibli jako příběh Mojžíšův, který byl vychováván jako faraonův syn: Enki oplodnil dvě mladé pozemšťanky, které porodily syna a dceru. Z tabulek se dozvídáme, že byl nadšením doslova “bez sebe”:

“Kdo by o takové věci slyšel! Mezi Anunnaky a pozemšťany se početí zdařilo. Civilizovaného člověka jsem na svět přivedl.”

Svůj čin zatajil a řekl, že děti našel opuštěné v košíku na řece a tak je vzal, aby je vychoval jako vlastní. Narodily se v 93. šaru, tedy 334 800 let po přistání na Zemi, to znamená v době před 108 000 lety. Pojmenovali je Adapa (Nalezenec) a Titi (Nositelka života). Tímto činem se Enki “osobně zasloužil”, že vznikly první exempláře “Homo sapiens sapiens” a zároveň zajistil jejich budoucnost jako nového civilizovaného druhu, který se pak rozmnožil na planetě. Enki byl tedy Stvořitel (bůh) původního “Adamu” a pak později i “Adapy” “prvního civilizovaného člověka”. Jeho bratr Enlil ho vylíčil jako zlého hada a “ďábla”, od kterého by se lidé měli držet dál.

Protože ale Enlil byl nejvyšším velitelem na Zemi, který se prohlásil za boha na Zemi, tak bylo jeho slovo nejvyšším zákonem. Tento nejvyšší bůh byl autoritativní, prudérní a samolibý. Trestal přísně lidi za neposlušnost, ale také odměňoval své nohsledy hmotnými statky a mocenským postavením. Tento bůh bible a všech “člověkem” vytvořených náboženství pak podporoval v lidech skrytě materialismus, manipuloval je a bránil jim v jejich duševním rozvoji, aby pochopili širší obraz vesmíru. Chtěl, abychom věřili, že jen on je jediným, všemohoucím Bohem a Stvořitelem vesmíru… Výsledkem tohoto procesu je dnešní zanedbaný nevědomý druh, který se jako zmatený vynořil ze své kolébky, stále se ještě neorientuje v základních věcech a kterému je stále upíráno vyšší poznání.

Adapa a Titi potomci Enkiho byli vychováváni jako anunnacké děti. Enki je se svou chotí Ninki naučili všem dovednostem Anunnaků. Byl spokojen s tím, že nový druh pozemšťana byl civilizovaný a inteligentní, proto nechal přivést z Nibiru všechna možná semena a domácí zvířata, aby mohli pozemšťané pro sebe i Anunnaky pěstovat nejrůznější plodiny a osvojili si zemědělství. Podle tabulek se toto odehrávalo v době 108 000 let před Kristem.

Zajímavé je, že právě v tomto čase došlo podle antropologických nálezů k nepochopitelnému evolučnímu skoku ve vývoji Homo Sapiens. Pozoruhodné je, že stejně nepochopitelný evoluční skok se v té době odehrál v botanické říši. V té době se najednou objevili krytosemenné rostliny a druhy, které se do té doby na Zemi nevyskytovaly. Vysvětlením všeho se nabízí Enkiho “genetický experiment” a dovoz nejrůznějších obilovin, plodin a semen ovocných stromů z Nibiru, o kterém se tabulky zmiňují:

“Nechť semena k zasévání z Nibiru přivezena jsou, nechť bahnice z Nibiru, z nichž ovce budou, na Zemi dopraveny jsou, nechť nové pokolení Pozemšťanů zemědělství a pastevectví učí se, nechť Anunnakové a Pozemšťané společně syti jsou, tak Enki k Enlilovi pravil.”

Enlil a Enu byli ohromeni, že se civilizovaný člověk dokázal tak rychle vyvinout z mnohem prostšího druhu Adamu a že došlo k tak rychlému evolučnímu skoku. Z jejich výroků je patrno, že byli velmi dobře obeznámeni se zákony evoluce, a že věděli, jak dlouho trvá vyvinutí nového druhu. Byla naplánována cesta na Nibiru, aby Anu sám uviděl úžasného pozemšťana. Enkiho dva synové Ningišzida a nejmladší Dumuzi byli vybráni jako jeho doprovod a zároveň i oni měli poprvé navštívit planetu svých rodičů – Nibiru. Když vzlétli, tabulky popisují Adapův strach:

“Co Adapy se týče, jeho nepěstěné vlasy oholeny byly, přilba orla byla jemu dána, namísto zástěrky bederní, přiléhavý oděv obléci si měl. Dovnitř toho-co-stoupá-vzhůru byl Adapa umístěn. Když signál vydán byl, nebeský kočár zaburácel a zachvěl se, v úleku Adapa skrčil se a vykřikl: Orel bez křídel vzlétá. Když jednu míli do výše se vznesli, na Zemi vyhlédli, její souše viděli, světadíly rozdělené moři a oceány. Když dvě míle ve výšce byli, oceán na pouhou káď se zmenšil, souš velká jako košík byla. Když tři míle ve výšce byli, Země nyní malá koule byla, mořem temným pohlcená. Adapa rozrušen byl, skrčil se a vykřikl: Vezměte mne zpět. Ningišzida ruku na Adapův krk vložil a v mžiku Adapa se utišil…”

Enki se přiznal své nevlastní sestře Ninmach a Ningišzidovi, že Adapa a Titi jsou jeho potomci a zdůraznil, že svým počínáním vlastně zajistil Anunnakům přežití na Zemi a dostatek potravy, kterou jim bude nové pokolení Pozemšťanů obstarávat pěstováním plodin a chovatelstvím domácích zvířat. Mezitím Adapovova partnerka Titi porodila dva syny Ka-ina a Abela. Takže se nám tady objevuje mnoho tisíc let před biblí Ka-in a Abel, kteří se ale nenarodili Adamovi a Evě, ale Adapovi a Titi.

Ka-ina si vzal “pod své křídlo” Ninurta ve městě Bad-Tibira, aby ho naučil vše o obdělávání polí, orání, sázení, sklízení, hloubení zavlažovacích kanálů. Ka-in byl znám jako: “Ten, který na polích pěstuje jídlo”. Marduk si vzal na starost Abela – “Ten ze zavlažených luk”. Naučil ho stavět ohrady pro zvířata a pečovat o ně. Je třeba připomenout, že všichni tehdy žili velmi dlouho, protože trvalo celý šar, než se vrátil Dumuzi z Nibiru a přivezl sebou semena plodin, které na Zemi nerostla a ovce a jiná domácí zvířata, které do té doby na Zemi nežila… Pod vedením Ninmach postavili “Sál stvoření, kde množení zrna a bahnic započalo na Zemi”.

Rivalita mezi synem Enlila Ninurtou a synem Enkiho Mardokem se projevila i ve vztahu obou bratrů Ka-ina a Abela, které oba měli na starost. Učili je pastevectví a zemědělství. Napětí mezi nimi přerostlo ve spor o to, čí práce je důležitější a nakonec hádka přerostla v boj, ve kterém v záchvatu zuřivosti Ka-in Abela zabil:

“Plivali na sebe, pěstmi zuřivě se byli, Ka-in do krajnosti rozlícen, zvedl kámen, do hlavy s ním Abela udeřil…”

Rozhodnutí o trestu Abela se rodilo těžce. Nakonec byl ušetřen jeho život, ale byl vyhnán do dalekých zemí…

V 95. šaru měli Adapa a Titi syna, kterého pojmenovali Seti. Dohromady se jim narodilo ještě třicet synů a třicet dcer. Tito potomci se zdárně množili, pracovali jako oráči a pastýři a zajišťovali všem potřebnou potravu. Adapa první civilizovaný člověk “Homo sapiens sapiens”zemřel ve 108. šaru roku 55 000 před naším letopočtem. Žil 15 šarů, takže se musel dožít 55 800 let. Marduk se v té době zamiloval do pozemšťanky a stal se prvním Anunnakem, který si vzal pozemšťanku za ženu, což opět způsobilo bouřlivou odezvu mezi Anunnaky. Marduk se musel vzdát svého následnictví na Nibiru a do celé záležitosti dokonce zasáhl nejvyšší Anu:

“Marduk oženit se smí, leč na Nibiru princem nebude již nikdy víc.”

Právě toto počínání starších dohnalo ctižádostivého Marduka, aby se v budoucnu postavil všem Anunnakům… Po svatbě “Sarpanit” byl Marduk poslán do země, kterou dostal do správy jako svatební dar. Šlo o “panství nad Abzu, v zemi jež k Hornímu moři sahá, území jež vodami od Edinu odděleno je, místo kam loděmi se dostat lze”. Hovoříme zde o Egyptě, místu, kde Marduk v příštích letech vládl jako bůh “Ra”.

Také Iggigové využili situace kolem svatby Marduka a říkali: “Co Mardukovi je povoleno, ani nám by nemělo být upíráno.” Igigové se domlouvali: “Pojďme mezi Adapitami sobě ženy vyberme a děti zploďme.” (Pozemšťankám se říkalo – Adapity po svém prapředkovi Adapovi). “Enlil zuřil, aniž se nechal uchlácholit.” Enlil se stává postupně mstivým bohem bible, jenž bedlivě pozoruje každý krok lidí a snaží se zajistit, aby příliš nezmoudřeli, nezesílili a v budoucnu ho neohrozili:

“V Edinu oni zůstat nesmějí! Pln hněvu Enlil křičel. Znechucen, shromáždění opustil, v srdci svém proti Mardukovi a Pozemšťanům jeho, již Enlil věci osnoval. Rukama našima vlastníma tahle planeta se zástupy Pozemšťanů bude zničena.”

Enlil nakonec rezignoval s podmínkou: “Nechť Igigové a ženy jejich Zemi opustí…” Ale za chvíli stál před dalším dilematem. Dozvěděl se totiž, že podmínky na Marsu se natolik zhoršily, že už tam není možné prakticky žít. Přistěhovalci z Marsu byli izolováni v okolí kosmodromu v cedrových horách a hovoří se o nich v sumerských překladech, jako o “dětech z raketových lodí”:

Někteří se později přidali k Mardukovi a někteří odešli do “dalekých zemí vysokých hor”. To oni byli původními faraóny pod nadvládou Marduka, jenž začal utvářet početnou a věrnou skupinu pozemšťanů, kteří ho následovali, poslouchali a uctívali. Na zemi se stal mocnou silou, která začala Enlila i Enkiho znepokojovat:

“Jaké pikle Enki a Marduk kují? Otce svého Enlila Ninurta se ptal. Země do dědictví Pozemšťanů připadne! Enlil Ninurtovi pověděl. Jdi potomky Ka-inovi najdi a s nimi své vlastní panství připravuj!”