Stvoření člověka
Pozoruhodný je tento zápis v jílu, který pojednává o událostech zhruba před 350 000 lety, nedlouho před tím, než se objevil na Zemi “Homo sapiens”. Nedostatek pozornosti vůči problémům nižších “bohů – Anunnaků” a jejich těžká práce vedli k jejich vzpouře a povstání. Už toho měli dost! Anu však dal jasně najevo, že těžba zlata je nutná a práce musí pokračovat, vždyť na ní záviselo jejich přežití na Nibiru.
Nejvyšší Anunnakové s nimi tedy začali vyjednávat a zkoumat různá řešení. Snad mohli unavené horníky – Anunnaky poslat domů nebo mohl Enki vymyslet nové a účinnější stroje. Vypadalo to, že situace nemá žádné reálné řešení, ale nakonec přišel klíčový okamžik v dějinách lidstva. Enki se poradil se svým synem Ningišzidou a pak hrdě přednesl tento návrh:
“Stvoříme Lulu, primitivního dělníka, aby těžkou práci převzal. Bytost ta, nechť těžkou robotu Anunnaků na svých bedrech nese.”
Zbylí členové rady zůstali ohromeně hledět. O něčem takovém ještě neslyšeli a neměli ponětí o experimentech, které Enki se synem již dlouho prováděli. Nevěřili, že lze stvořit bytost z ničeho a dokonce moudrá Ninmach jejich nevlastní sestra vysvětlovala, že evoluce je síla skrývající se za vznikem nových druhů: “Jedna bytost ze druhé po věky se vyvíjela a z ničeho žádná ještě nevznikla.” Enki ale hrdě před ostatními prohlásil:
“Bytost ta, kterou potřebujeme, existuje již. Nám pouze stačí vtisknout jí znak esence naší. Tak primitivní dělník stvořen bude.”
Bylo to pevné prohlášení, které ukazovalo, že Enki disponuje znalostmi genetiky a klonování a dále vysvětloval:
“Chodí po dvou nohách a je vzpřímený. Přední své nohy co paže používá, rukama vybaven je, oblékání do oděvů nezná… Porostlé chlupy je celé jeho tělo… S gazelami strkají se, s tvory, co hemží se ve vodách, dovádějí.”
Barvitější popis “Homo erectus” si snad ani nelze přát. Enki žádal souhlas ostatních, že má v práci pokračovat. V této chvíli se setkáváme s morálním dilematem, před kterým Anunnakové náhle stanuli. Týkalo se to stvoření jiného živého tvora, nového druhu a také otroka, což bylo jejich závaznými zásadami průzkumné výpravy přísně zakázáno. Enki vzal všechny přítomné na exkurzi do “Domu života”, kde některé z těchto tvorů choval v klecích. Vrhali se proti kolemjdoucím a bušili pěstmi do mříží: “Mručeli a odfrkovali, slova žádná z nich nevycházela”. Ten pohled všechny ohromil. Enki byl tak unešen novými vyhlídkami, že prohlásil:
“Primitivní dělník stvořen bude. Příkazům našim bude rozumět, s nástroji našimi bude zacházet, robotu v dolech vykonávat bude. Pro Anunnaky v Abzu úleva nastane!”
Enlil byl striktně proti této myšlence a zde poprvé slyšíme, jak některý Anunnak mluví o “Bohu všehomíra”:
“Při slovech těch Enlil zdráhal se. Ta věc velmi vážná je! Na planetě naší otroctví dávno bylo zrušeno, nástroje otroci jsou, na roveň ostatních bytostí postaveni nejsou! Nového tvora, dosud neexistujícího, přivést na svět chceš? Toto tvoření ale jen v rukou Otce veškerého počátku spočívá!”
Enki mu odpověděl: “Nikoli otroky, ale pomocníky zamýšlím…”
Než Enkimu dovolili přistoupit ke “stvoření” dlouho se rokovalo o tom, zda by jim Bůh dal takové znalosti, kdyby nechtěl, aby je využili ve svůj prospěch. Jedna strana v čele s Enlilem tvrdila:
“Vážná je to věc, zálibu v ní nenacházím, děl Enlil. S moudrostí tou vyrábějme nové nástroje, však nové bytosti netvořme. Pravidlům pro putování mezi planetami příčí se, pravidly pro příchozí na Zemi, ona zakázána byla. Těžit zlato bylo cílem naším, nahradit Otce veškerého počátku nikoli!”
Druhá strana byla reprezentovaná jeho bratrem Enkim ale i Ninmach, která zase prosazovala:
“Moudrostí a pochopením Stvořitel všeho, naší životní esencí naplnil, za jakým účelem toho schopni jsme, když ne proto, k čemu předurčeni jsme? S tím, co naší esenci přidáno bylo, my nástroje a kočáry zdokonalili, zbraněmi hrůzy jsme hory rozechvěli, nebe zlatem hojíme.”
Nakonec bylo rozhodnuto, že tento spor posunou dál a předloží ho starším z Nibiru, aby rozhodli oni. Rada nakonec rozhodla, že bude stvořen “primitivní dělník”. Tak započal celý náročný projekt klonování prvních lidí Enkim, jeho chytrou nevlastní sestrou Ninmach a jeho synem a vědcem Ningišzidou, který měl celý projekt vést.
“Dlouhé a lité debaty to byly, o životě a smrti.”
To, co ale následovalo, připomínalo spíše ukázky z hororu. Dávná prehistorie je plná zdeformovaných hybridů. Ningišzida ukázal Ninmach výsledky mnoha svých tajných experimentů:
“Přední část od jednoho druhu měli, partie zadní od jiného druhu vlastnili. Tvory ze dvou druhů, s esencemi sloučenými, ukazoval jí.”
Stvoření otrockého druhu trvalo dlouho a vyžadovalo mnoho pokusů, než dospěli k dokonalé genetické kombinaci. Jeden pokus za druhým selhávaly a tým často propadal zoufalství a frustraci. Použili samice jako náhradní matky a do dělohy každé vkládali oplodněné vajíčko, ale tyto pokusy nedopadly dobře. Tady se poprvé v dějinách dozvídáme o spojování různých DNA:
“Ona dvě propletená vlákna dělí se a zase slučují, aby vzniklo ono potomstvo. Abychom obdrželi kýženou esenci, v postupných krocích a nibirská esence jen po troškách, smí být zkoušena.”
Následující text zachycený v hliněných destičkách je, jako by byl převzat s nejmodernějšího ústavu, který popisuje umělé oplodnění a přitom je mnoho tisíc let starý:
“V nádobě křišťálové Ninmach směs chystala, než ji vložila do dělohy samice, pomocí ME semenem anunnackým vajíčko oplodnila. Pak vajíčko zpátky do lůna dvounohé samice vložila.”
Co ještě potřebujeme slyšet, abychom uvěřili tomu, že Anunnakové přesně věděli, co dělají a že velmi dobře rozuměli genetice. Vše si ale vyžadovalo mnoho pokusů a mnoho úprav “směsi”. Potomci se stále rodili zdeformovaní, hluší, chlupatí, slepí, s krátkými nohami a s dalšími vadami. Je zřejmé že “tvořili” pouze samce:
“Jedna bytost ochrnuté nohy měla, další sémě ukapávalo, jednomu ruce se třásly, další špatná játra měl, další plíce nedostatečné měla.”
Nakonec se dočkali úspěchu, s kterého se velmi radovali, ale jen do té doby, než zjistili, že jinak “kvalitní” zplozenec postrádá schopnost řeči a stále převládá zvířecí genetika:
“O mluvení on povědomí neměl, jen vrčení a frkání šlo z něj.”
Tady do děje vstoupil Enki a navrhl, aby se oplodněné vajíčko vložilo do anunnackého lůna. Tento úkol nakonec na sebe vzala Ninmach, protože to byl její projekt:
“Oplodněné vajíčko do lůna Enki Ninmach vložil, početí zdařilo se.”
Konečně dosáhli výsledku, který si předsevzali. Enki byl radostí bez sebe:
“Vzhled jeho dokonalý byl. Hladká byla jeho kůže, hladká, jako kůže anunnacká, jako tmavorudá krev byla barva její, jako hlína z Abzu odstín měla…”
Enki si nově stvořeného tvora zamiloval. V jeho osobnosti můžeme spatřit svérázného tvořivého vědce, který cítil ke svému “Adamu” velkou náklonnost a chtěl pro něj získat to nejlepší. Postoj Enlila byl mnohem pragmatičtější a vnímal tuto stvořenou bytost jako primitivního člověka, stvořeného pro těžkou práci a zotročení.
Tento rozdílný pohled na lidskou populaci obou nejvyšších Anunnaků se později stal předmětem velkých neshod mezi těmito “božskými” bratry a vždy rozděloval Anunnaky na dvě frakce s rozdílným pohledem na to jakým směrem se má lidstvo vyvíjet, co mu ještě bude dovoleno a kolik vědění mu bude poskytnuto. Tyto dvě síly s naprosto antagonistickým přístupem kolem nás pulzují dodnes.
Nyní ale bylo potřeba vyřešit, jak toto dítě rozmnožit, aby vznikla velká skupina dělníků. Z několika stovek anunnackých žen bylo vybráno sedm dobrovolnic, které se uvolily donosit nově “vytvořené” otroky:
“Z města Šurubak Ninmach léčitelky povolala, úkol požadovaný jim vyložila, k postýlce Adamua zavedla je, by spatřily novorozeného pozemšťana. Zhostit se úkolu přikázáno není, rozhodnutí jen na vašem přání závisí. Ze shromážděných žen anunnackých sedm předstoupilo, sedm jich úkol přijalo. Úkol jejich hrdinský je, jejich přičiněním rasa primitivních dělníků spatří světlo světa. Nechť jejich jména připomínána jsou navěky!” Ninmach k Enkimu pravila.
Tyto ženy historicky vešly ve známost jako “matky rodičky” a těchto sedm žen bylo později velmi uctíváno ve védských básních, v hararské i v dalších asijských kulturách. Často jsou zobrazovány na pečetích a reliéfech. Sedmi matkám-rodičkám pak vpravili do lůna oplodněná vajíčka, aby zárodky donosily. Přivádět na svět dělníky byl zdlouhavý proces, proto Enki rozhodl:
“My nyní ženy stvořit musíme, aby mužům protějšky byly. Nechť jeden druhého poznají, dva tak jedním tělem se stanou. Nechť sami mezi sebou množí se, nechť vlastní děti plodí, primitivním dělníkům nechť sami život dávají, by anunnackým ženám ulevilo se.”
Tentokrát k vytvoření směsi pro oplodnění využili Adamovu krev a jeho DNA. V pravý čas se narodila první pozemšťanka, vydávala lidské zvuky a byla zdravá, pojmenovali ji Ti-Amat, “Matka života”. Dále stvořili sedm dalších pozemšťanek.
“Nechť muži oplodňují ženy, nechť sami primitivní dělníci své potomstvo plodí. Co týče se Adamua s Ti-Amat, od roboty v dolech uchráněni budou, do Edinu vezmeme je, bychom naše dílo Anunnakům předvedli. Do Eridu, Enkiho města v Edinu vzati byli, příbytek v ohradě jim postavili, by toulat se tam mohli.”
Na Adamua s Ti-Amat se sjížděli dívat všichni Anunnakové: Enlil, Ninurta, Ninlil i Marduk z Marsu. Také Igigové to chtěli vidět. Všichni doufali, že pro ně bude konec těžké práce. Mezitím ostatní pozemšťané dospívali a začali se pářit, ale k žádnému otěhotnění nedocházelo.
“Enki nad věcí tou rozmýšlel, o tvorech nakřížených dumal hluboce. Žádný, ni jeden z nich, potomstvo nezplodil. Esence Adamua a Ti-Amat nutno znovu prozkoumat. V Šurubaku, v domě léčení, esence Adamua s Ti-Amat podrobili zkoumání. S životními esencemi žen anunnackých srovnávali je. Jako dva propletené hady Ningišzida esence oddělil, jejich kousky srovnatelné byly, dvacet dva do počtu jich bylo, schopnost plodit však neobsahovaly. Další dva kousky přítomné u Anunnaků Ningišzida ukázal ostatním. Jeden mužský, druhý ženský, bez nich nebylo plození…”
Ze studií mitochondriální DNA a chromozomu Y již víme, že první lidé Homo Sapiens se objevili před 200 000 lety. Mezi sumerskými destičkami a biblí můžeme uvidět četné paralely, včetně stvoření Adama. Je to zarážející, zejména když si uvědomíme, že tyto tabulky většinou předchází bibli 2 000 let a více. Tady se dovídáme pro některé – strašnou pravdu, která by nás ale měla vytrhnout ze stavu chaosu a zmatku, v němž se jako druh nacházíme.
To, že našemu “stvoření” velmi přispěli vyspělé bytosti s pokročilými znalostmi a my jsme je od počátku začali uctívat jako nejvyššího Boha, ať už dobrovolně nebo povinně, tak jsme zaměnili skutečné božské principy za principy světské a přízemní. Tomuto zbožštění napomohl postoj celé řady “těchto bohů” Anunnaků, kterým se zalíbil ješitný a povýšený přístup k lidstvu a postupem času se stále více nechávali uctívat proti vůli vrchního velitele na planetě Zemi – Enlila.
Ningišzida navrhoval řešení, ke svým starším Enkimu a Ninmach on šeptem promluvil, pak ve třech se dvěma pozemšťany osaměli. Ningišzida na ně seslal spánek hluboký, že opustil ty čtyři všechen cit. Z Enkiho žebra životní esenci získal, do žebra Adamuova on životní esenci vpravil, ze žebra Ninmach životní esenci získal, do žebra Ti-Amat on životní esenci tu vpravil. Kde zářezy vedl, kůži uzavřel, pak všechny čtyři Ningišida vzbudil. Hotovo! Hrdě prohlásil. K jejich Stromu života dvě větve přidány byly, se schopností plození jejich životní esence nyní propleteny jsou.
Enki a Ningišzida museli provést další genetickou manipulaci, sumerské tabulky nám detailně popisují, jak postupovali. Nový druh měl 22 chromozomů, které nezahrnovaly pohlavní chromozomy X a Y, proto se nemohli množit. (Jak asi neznalý písař mohl znát před 4 500 lety tak podrobné znalosti genetiky?) Od té doby mají všichni lidé 23 párů chromozomů.
Pár se směl toulat v sadech Edinu, kde se jim jejich tvůrce Enki snažil vštípit základy rozumového uvažování. Očividně si přál, aby nový druh byl co nejinteligentnější a nevyvíjel se jen pro otrocké postavení. Chtěl je povznášet věděním. Enkiho znakem byl propletený had, který je dodnes používán lékaři. Právě tento obraz vedl k odvěké dezinformaci, jaká byla vypuštěna a týká se vztahu mezi “Stvořitelem” a zlým hadem, který “pokoušel” Adama a Evu v zahradě Eden. Enlil zuřil, když se dozvěděl, že se otroci mohou sami rozmnožovat. Tohle v plánu nikdy nebylo. Nejen že byl vytvořen nový druh, což se nemělo stát, ale navíc jim teď dali esenci inteligence a života, kterou disponovali Anunakové.
“Veliký hněv byl Enlilův, zuřivá byla jeho slova. Celá ta věc po chuti mi nikdy nebyla, hrát si na Stvořitele nechtěl jsem…”
Genetická manipulace Anunnaků, ale také způsobila další charakteristiky: to že umíráme, trápí nás nemoci a další, nedokonalé funkce, související s nekompletním genomem. Ningišzida se snažil Enlila uklidnit vysvětlením, že dar věčného života novému druhu neposkytl:
“Znalost plození jim byla poskytnuta, větev dlouhého žití do jejich esenčního stromu nikoli.”
Tento výrok vysvětluje, proč žili Anunnakové tak dlouho či snad dokonce věčně a proč je bylo možno vzkřísit z mrtvých. Také naznačuje, že museli na lidech v budoucnu provést další zákroky genetického inženýrství, protože i lidé v dávnověku žili na rozdíl od těch dnešních velmi dlouho.
“Ninmach poté si slovo vzala, k bratru svému Enlilovi hovořila: Jakou možnost máme bratře můj. Ukončit to všechno s nezdarem, Nibiru ke zkáze odsoudit, na pospas osudu ji ponechat, nebo zkoušet a zkoušet a skrze plození nechat pozemšťany, by robotu zastali?”
Enlil se ale uchlácholit nenechal a prohlásil:
“Potom nechť jsou tam, kde jich zapotřebí je. Do Abzu, pryč z Edinu, nechť vyhnáni jsou.”
Tento příběh je znám pak dobře z bible jako “pád člověka”.
Enlil se procházel ve stínu stromů v Edinu a hledal dva pozemšťany. Když je potkal, uviděl, že jsou odění do zástěr z listí, které vytvořila Ti-Amat. V této fázi se tito pozemšťané už naučili spoustu věcí od jeho bratra Enkiho. Z toho Enlil vyvodil, že jim někdo podsouvá vědění a informace, což Enlil důrazně zakázal.
Vyhnal je z Edinu za to, že začali být příliš informovaní a připojil přísnou výstrahu, že se nesmí spolčovat se zlým hadem a nechávat se svést jeho snahami a sliby, že jim zprostředkuje poznání a naučí nejrůznější dovednosti. Tady vychází najevo, kdo byl tím hadem. Byl jím Enki, tvůrce a “stvořitel” lidstva, který podle Enlila byl ztělesněním ďábla, zatímco Enlil se od této chvíle stává “bohem strachu a pomsty”, který dělá vše, aby lidi utiskoval, ovládal a bránil jim v poznání.
V Abzu se zatím všichni pozemšťané vesele množili, včetně Adamu a Ti-Amat. Ninmach a Enki je v úžasu pozorovali. Nově narození lidé rozuměli příkazům, nestěžovali si na horko, prach a tvrdě pracovali za příděly jídla. Tak se stalo, že po uplynutí jednoho šaru (3 600 let) byli Anunnakové nakonec osvobozeni od těžké roboty. Tou dobou už osadníci se vzdálené planety obývali Zemi zhruba 240 000 let. Vybudovali stabilní infrastrukturu na těžení zlata pro svoji domovskou planetu, jejich řady se rozmnožily a nyní mezi ně patřilo i mnoho Anunnaků, kteří se už narodili na Zemi a Nibiru neznali.
Také se v tabulkách můžeme dočíst, že pobyt na Zemi urychloval proces stárnutí: “Ač životními cykly z Nibiru obdařeni byli, cykly pozemskými oni urychleni byli”. To znamenalo, že děti na Zemi rostly rychleji. Osadníci vykonávali požadovanou práci a za odměnu dostávali vše, co potřebovali. Nenacházíme žádné zmínky o penězích či potřebě za něco platit. Byla to spolupracující komunita, která pracovala pro blaho všech Anunnaků a měla vše důležité zabezpečeno.
Rušivé vlivy ale přišly z vesmíru. Ke slunci se totiž blížila po své dráze Nibiru. Tentokrát se ale planeta ocitla příliš blízko pásu asteroidů a svou gravitační silou vyrvala a přitáhla mnoho kamenů, a jak je vlekla, tak se srážely s vnitřními planetami včetně Země. Nejvíc utrpěl Mars a Měsíc. Marduka, který byl umístěn na Marsu, se zmocnily velké obavy a stěžoval si svému otci Enkimu:
“Silné větry rušivé jsou, hrozivé prašné bouře vyvolávají! V Kovaném náramku vřava panuje. Na Zemi ohnivé kameny z nebe padaly. Kingu, Měsíc Země a Lachmu též byly tou smrští stiženi, tváře všech tří pokryly se nesčetnými jizvami.”
Tabulky popisují, jak se těsně k Zemi přiblížila kometa:
“Od obzoru do půli nebe táhl se ten netvor, jak drak ohnivý, jednu míli měla jeho hlava, padesát mil na délku měřil, hrozivý jeho ocas byl… Přes den nebesa na Zemi zatemňoval.”
Když ale Nibiru oběhla slunce a zmizela v hlubokém vesmíru, vše se zase zklidnilo.
– pokračování-
Předchozí článek::
https://knihya.cz/6-000-let-stare-sumerske-texty-nam-odhaluji-historickou-pravdu-3/
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.