40: Válka bohů 3
Boje mezi bohy téměř vždy zahrnovaly i lidstvo, které často netušilo, proč vlastně válčí se svými sousedy. Tento lidsky nevysvětlitelný čin agrese jedné skupiny pozemšťanů proti druhé, iniciovaný jejich bohem, ustavil vzorec chování pro mentálně se vyvíjející lidstvo. Lidská civilizace, která se vynořovala z doby temna, vnímala toto počínání, jako něco normálního. Bůh přikázal a nabádal lidi, aby napadali příslušníky svého “živočišného druhu” a tak jim to připadalo jako něco naprosto normálního a správného. Poskytoval lidem záminku, aby se postavili všem těm “hříšným, zlým” a všem těm, kteří neplní jeho vůli.
Jenže bohů bylo více a i jejich vůle byla často rozdílná. To pozemšťany uvádělo z hlediska toho, čemu a komu mají věřit do velkého zmatku. Navíc to dostali přímo “písemně”, jako základní přikázání: “V jednoho Boha věřiti budeš”! Ale v kterého? Enlila, Nuertu (Jahveho), Marduka, Enkiho, Ningišzidu či Inannu? Jejich bůh se v každé oblasti země výrazně lišil a vedl své lidi do boje za své “božské” zájmy. Lidé biblických zemí se naučili uctívat a velebit svého boha, ale toto uctívání často přivodilo odplatu ze strany některého jiného anunnackého boha s vyšší hodností.
A tak střety mezi biblickými skupinami lidí pokračovaly téměř 3000 let, podněcované mocenskými boji Anunnaků. Vše je velmi podrobně popsáno v bibli a tak dnes máme již zdrcující důkazy o tom, že texty o těchto událostech nesouvisí se spásou a věčným duchovním posmrtným životem a spojením se s Bohem s velkým “B”, ale zde šlo o pečlivě vytvořenou propagandu a kontrolu myšlení lidských otroků, kterou uplatňovala celá řada mocichtivých a pomstychtivých bohů. Anunnakové si díky své vyšší technické, inteligentní a informační úrovni, než jakou měli lidé, přisvojili roli Boha.
Toto vysvětluje, proč v této biblické době bylo zrozeno tolik různých náboženství. Odpověď nám přináší také sumerské texty, které byly nemilosrdně přesně zaznamenány před několika tisíci lety na hliněné tabulky, ale i biblické texty ve Starém zákoně. Musíme se zbavit strachu z četby těchto textů, které mají často za úkol zmanipulovat lidstvo do slepého a bojácného fanatismu.
Prosazování starozákonních hodnot je praktikováno na Zemi dodnes, a proto je poznání “největším hříchem”. Lidem jsou podsouvány nepravdy, lži a manipulace ve všech oborech lidské činnosti, aby zůstali natrvalo poslušnými a hloupými otroky. Některé náboženské komunity o sobě sice tvrdí, že se oprostily od tohoto “primitivního” uvažování a chování, ale stačí se jen ohnat po jejich “víře v absolutní náboženskou pravdu” a uvidíte tu agresivní reakci. Všechny války od oněch raných dob kolem roku 3500 let před naším letopočtem byly motivovány náboženskými vírami v kombinaci s touhou dobývat, vlastnit a ovládat. Všechny tyto “potřeby” nám byly vnuceny či geneticky předány naředěnou anunnackou DNA.
Vedle toho je ve vývoji lidstva stále patrnější lidská touha po nalezení míru, harmonie a druhové spolupráce probouzejících se lidí, kteří postupně vykukují a unikají z frekvenčně “zabetonovaného Matrixu”, který pro nás na planetě Zemi postupně vytvořily archontské a drakoniánsko-reptiliánské entity. Jejich model – “Rozděluj a panuj” již přestává fungovat a je nahrazován poznáním: Spolupracuj, toleruj, chápej druhé, pomáhej a miluj všechny kolem sebe a řiď se svým svědomím.
Zdrcující většina lidstva, která touží po míru, je dnes již evidentním a fascinující jevem. Stále více začíná převládat ohromná schopnost laskavosti a je zřejmé, že anunnacký gen násilného mocenského chování bude postupnou evolucí nakonec úspěšně překonán.
Doba před nástupem věku Berana se ocitla v sevření chaosu a zmatku: “Poté co Marduk, Amunem se stal, království v druhé oblasti se zhroutilo, chaos a zmatek vládu převzaly.” Po vyhlazení města Agade zavládl v první oblasti rozvrat a zmatení. První království bylo v rozkladu, města bohů, do měst člověka přecházela. Na daleká místa se vláda přesouvala. Ve městě Uru krále nového jmenovali, aby jako mírotvůrce působil, rovnost na svých územích nastolil, násilím a svárům konec učinil.
Marduk zatím putoval z jedné země do druhé, všude hlásal svoji svrchovanost a získával si mezi bázlivými a poslušnými pozemšťany masívní podporu. Jeho syn Nabú mu také pomáhal zotročovat lidi a nutit je k poslušnosti pomocí strachu.
“Nabú, Mardukův syn, lid ponoukal, ovládnout Čtvrtou oblast, byl jeho plán. Mezi obyvateli na západě a východě srážek přibývalo, králové armády bojovníků shromažďovali, karavany přestávaly putovat, zdi do výše rostly. Na trůnu urimském syn Ur-Nammu Šulgi stanul, pln zla a touhy po boji Šulgi byl.” V Nibruk-ki sám velekněze pomazal, v Unug-ki radostí vulvy Inanniny vyhledával, válečníky z horských zemí do armády své verboval, východní země rozdrtil, posvátnost řídící centrály ignoroval.
Opět vidíme, jak se arogantní lidský král dopouští fatální chyby, když se staví na roveň bohů a znesvětí Enlilovu zakázanou oblast.
“Vládci vaší oblasti, všechny meze překročili! Enki Enlilovi hořce pravil. Všech potíží je Marduk původcem! Enlil Enkimu zlostně opáčil.”
Tady se nám znovu potkávají sumerské tabulky s biblickým starozákonním textem. Enlil potřeboval najít fanaticky věrného, poslušného a silného lidského vůdce, který by se postavil sílícímu Mardukově vlivu a jeho vojskům. A tak přichází na scénu jedna z nejtemnějších postav bible, otec všech budoucích biblických králů, Abrahám, otec židovské, židokřesťanské a muslimské víry.
V bibli vystupuje pod jménem Abrahám, Sumerové mu říkali Ibruum a muslimové Ibrahim. Byl to mocný muž se všemi “potřebnými” vlastnostmi, aby mohl velet Enlilově armádě. Nadešel čas, aby Enlil v boji o moc na planetě, začal uplatňovat stejnou taktiku jako ostatní anunnačtí bohové. Začal ještě více využívat lidi jako svoje štíty a vojáky:
“Potomek vznešený a udatný, s kněžskými tajemstvími obeznámen Ibruum byl. Ať chrání místa posvátná, nad odlety a přílety kočárů ať bdí. Enlil Ibruuma pověřil.”
Ale jen co odjel Abrahám do Charánu (Harran) plnit svoje nové povinnosti vůči bohu Enlilovi, dorazil Marduk a začal podněcovat lidi a získávat je na svou stranu. Právě tato okolnost přiměla Enlila, aby z Abraháma a jeho synovce Lota učinil svoje špehy, kteří mu podávali zprávy o Mardukových aktivitách a jeho spojencích.
Představte si tu rozpolcenost obyčejných lidí v té době. Jeden krutý a nesmlouvavý bůh vyžadoval naprostou poslušnost a druhý bůh, ještě krutější vyžaduje pod velkým trestem neposlušnost. Není divu, že bible vypráví neustále o nekonečných konfliktech a válkách mezi lidskými kmeny, protože patřily jednotlivým bohům, byly jimi kontrolovány, řízeny a naplňovaly jen jejich vůli.
Podle sumerských textů vychází konečně najevo, že hlavními protagonisty ve svatých válkách bible byli stoupenci Enlila, kteří bojovali proti těm, které ovládal Marduk. Oba “bohové” si počínali přísně a velmi krutě v udílení trestů a odměn svým lidským vyznavačům. Otroci, které jako nový druh Anunnaci stvořili, aby jim pomáhali těžit zlato pro záchranu jejich planety, teď začali “přetvářet” na válečné nástroje. Marduk dospěl do konečného bodu, z kterého již nebylo návratu. Povolal do svého milovaného Babylonu všechny “dostupné” Anunnaky, aby ho zde ustanovili novým vládcem planety, na základě rodového nibirijského práva a “kosmologických zákonů”. Právě končil věk býka (Enlila) a začínala éra (Marduka).
“V chrámu mém, nechť se všichni anunnačtí bohové sejdou, smlouvu moji přijmou. Marduk k ostatním bohům, původu různého, v slzách výzvu pronesl. Když ke svým přestupkům se doznal, však na vládě své trval. Výzvou jeho k podrobení bohové anunnačtí rozrušeni a vyplašeni byli. Na velké shromáždění Enlil všechny svolal, by se všichni poradili. Všichni vůdci anunnačtí v Nibru-ki sešli se, bratři Mardukovi přišli též. Běh události rozrušil je všechny, proti Mardukovi a Nabuovi všichni horovali.
Na poradě velkých bohů obvinění zaznívala hojně, výčitky vzájemné sálem nesly se. Co nadchází, tomu nezabrání nikdo, nuž Mardukovi vládu přiznejme! Radil Enki osamocen. Pokud čas Berana se blíží, tak Marduka o Spojnici Nebe-Země připravme!, pln hněvu navrhoval Enlil. Na zničení Místa nebeských kočárů všichni shodli se, vyjma Enkiho. Zbraně hrůzy navrhl Nergal nasadit k tomu, pouze Enki proti byl. O tomto rozhodnutí, Země zprávu poslala Anuovi, Anu pro Zemi slova ta potvrdil. Co předurčeno je, to svým rozhodnutím nezvrátím, tak Enki pravil, když odcházel. K vykonání té věci zlé, Ninurta a Nergal byli vybráni.”
Marduk se v této fázi usadil v Babylonu a v zásadě převzal kontrolu nad celým biblickým světem. Egypt, Izrael, Kanaán, Asýrii, Akkad a Sumer. Existovala jen hrstka pevností, která nebyla loajální vůči Raovi/Mardukovi. Anunakové dlouho rokovali, co mají proti Mardukovi podniknout. Nakonec se usnesli na tom, že jediným způsobem jak ho lze zastavit je, že vyhladí všechna jeho města včetně všech jeho lidských přívrženců, kteří v nich žili. Tou dobou byl Abrahám věrným generálem Enlila, který ho vybavil nejlepšími zbraněmi a “kočáry”. Abrahám pro něho svedl mnoho bitev, ale především bránil kosmodrom na Sinaji, který byl pro lidstvo zakázanou oblastí. Enlil ho zahrnul velkým bohatstvím: zemí, “kam až oko dohlédne, zlato, dobytek, ovce a spoustu věcí, které z něj učinily nejbohatšího člověka té doby”. Abrahám měl k dispozici elitní oddíl 380 dokonale vycvičených mužů.
Zbraně, které jim Enlil poskytl, byly tak děsivé, že s nimi tato malá skupina válečníků dokázala rozdrtit armádu o síle deseti tisíc mužů. Abrahám byl tedy nejen nejbohatším, ale i nejobávanějším mužem v zemi. V bibli najdeme několik pasáží, kdy za ním přišli králové a kněží s prosbou o slitování a milost. Poukazují na jeho úzké vztahy s bohem a zapřísahají ho, ať nezapomene na jejich dobré skutky, které pro Abraháma vykonali, až si na nich bude chtít bůh vylít svůj hněv. Každý z nich byl na smrt vyděšený z boha pomsty, kterého dnes známe jako Enlila, vrchního anunnackého velitele na zemi, jehož pozici nyní ohrožoval mladší synovec Marduk.
Bohové z rodu Enlila očividně využívali Abraháma a jeho synovce jako informátory, aby získali zprávy o činnosti Marduka a jeho stoupenců. Při několika příležitostech v bibli čteme, že za Abrahámem přišli andělé, kteří se ptali na chování lidí v jednotlivých městech. Dvě města, o kterých se bible zmiňuje velmi obšírně, byla Sodoma a Gomora. Byla to dvě města z celé řady měst pod Mardukovou nadvládou.
Hrozilo, že se v nich může sešikovat mnoho pobouřených lidských Mardukových přívrženců, kteří by mohli převzít moc nad institucemi v zemi i kontrolu nad Enlilovým kosmodromem. Když se podíváme na tuto zeměpisnou oblast, dávají všechny tyto informace hluboký smysl. Marduk vládl Egyptu a Sinajský poloostrov s kosmodromem ležel prakticky jen kousek na východ od něj, zatímco města Sodoma a Gomora jsou kousek severněji nad Sinají a tudíž představovala skvělou strategickou pozici pro útok na Enlilův kosmodrom. Nemělo by nás tedy překvapit, že těsně před zničením obou měst, přišli ještě Abraháma navštívit “andělé”, aby získali poslední informace o obyvatelích těchto měst a o tom: “jak se spolčili proti bohu”.
Bible nám popisuje činy lidí těchto měst jako zcela ničemné a zlé. Abrahám sice ještě v poslední chvíli ukáže i svoji lidskou stránku, kdy se snaží odvrátit hněv bohů a snaží se zachránit alespoň hrstku “spravedlivých” (Enlilovců), ale marně. Zbytek příběhu už znáte z bible. “Andělé” jdou do města promluvit si s Lotem. Jejich přítomnost a vyptávání vzbudí u obyvatel města velké obavy a rozhořčení, protože tuší vražedný důvod jejich návštěvy města. Města jsou následně zničena obrovskými výbuchy, které promění Lotovu ženu v “solný sloup”, ale ve skutečnosti se v podstatě vypařila. “Ninurta, syn Enliho a Nergal, syn Enkiho, byli vybráni k vykonání té věci zlé”.
Tak je odhalena totožnost oněch dvou andělů, kteří navštívili Abraháma. Byli to titíž “andělé”, kteří následně přistoupili ke zničení Sodomy a Gomory nukleárními zbraněmi. Podrobný popis a mnohem více detailů těchto událostí nám popisují sumerské tabulky, které kompilátoři bible o 2500 let později už vynechali.
Enki v srdci svém, toužebné přání choval. Snad zbraně hrůzy po pobytu tak dlouhém se vypařily! Ale Enlil, aniž by potřeboval Enkiho, dvěma “hrdinům” úkryt zbraní odhalil. Oněch sedm Zbraní hrůzy na hoře uloženo je. Enlil pravil k nim. V dutině uvnitř země ony leží, odít hrůzou, nutno je. Potom tajemství, kterak zbraně z hlubokého spánku vzbudit, Enlil jim odhalil. Dříve. než zbraně použity budou, musí Anunnakové místa pro kočáry vyklidit. Když Ninurta k úkrytu zbraní dorazil, Nergal již je ven z dutiny vynesl.
Když ME zbraní z dlouhého spánku probouzel, každé z nich Nergal jméno přidělil, celkem sedm bylo jich. “Ta, jež nemá sobě rovna”, první pojmenoval zbraň. “Spalující plamen”, nazval druhou. “Ta, jež s hrůzou drtí”, udělil název třetí. “Ta, jež hory rozpouští”, nazval čtvrtou. “Vítr, který okraj světa hledá”, pojmenoval pátou. “Ta, jež nahoře, ni dole, neušetří nikoho”, zněl název šesté. Zbraň sedmá, obludným jedem naplněna byla. “Odpařovač všeho živého”, nazval ji. S Anuovým požehnáním oněch sedm zbraní bylo Nergalovi a Ninurtovi dáno, by napáchali s nimi spoušť.
Po sedm nocí a sedm dní ti dva na pokyn od Enlila čekali. Jak v úmyslu to Marduk měl, do Babili vrátil se. V přítomnosti stoupenců svých, zbraněmi on vybaven, svou nadvládu vyhlásil. Tisíc sedm set třicet šest byl počet roků pozemských v době té, když Enlil v den ten osudný Ninurtovi znamení on dal!
-pokračování-
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.