Mnozí vědí nebo alespoň čtou o tom, že jsme v době, kdy se odděluje zrno od plev, tedy v Božím soudu. Proč tomu tak je? Proč to musí být a jakým způsobem jsme souzeni?
Souzeni jsme proto, protože doba prostě dozrála do takového stádia, kdy je to nezbytné pro další pokračování života na Zemi. Pojďme však od začátku. Velmi dávno jsme jako nevědomá duchovní semena přišli na Zemi, protože jsme jako takové nevědomé semeno toužili po sebeuvědomění a tak jsme se zde dolů přišli vyvíjet, abychom se tak stali vědomými a přišli do říše ducha jako sebeuvědomělé lidské bytosti. V očekávání, že zde ze Země uděláme společným jednáním praobraz duchovního ráje, jsme se však otočili jinou cestou a zapomněli jsme na světlo, které jsme měli přijímat a rozšiřovat.
Zapomněli jsme na Boha a pokud jsme si i na něj vzpomněli, tak jsme si ho vysvětlovali po svém přes různé nauky a náboženství. Tak jako v minulosti tak to platí i dnes. Podlehli jsme vlivu Luciferovu, a tak jsme si na sebe začali nabalovat stále těžší karmu podle zákona co člověk zaseje to i sklidí. Jelikož jsme uctívali jen nízké formy, které v sobě nemají nic světlého a nic živého, tak temno tím nabíralo na síle a upevňovalo si stále více svůj vliv a moc nad námi. Začalo nás zamotávat do spletí lží a nízkých pohnutek. A protože temno je nenasytné a lidé povolní jeho vlivem, nezastaví se, dokud lidstvo nestáhne do nejhlubších hlubin.
Proto Bůh poslal obrovské množství pomocí a vyslanců, kteří nás měli navrátit zpět na správnou cestu. Nakonec však po každém vítězství světla nad temnotou v duších zvítězila lidská domýšlivost a pohodlnost a tak to, co bylo krvopotně světlem dosaženo pro lidi, aby se vrátili na správnou cestu, bylo překrouceno zapadlé prachem. Pokaždé. Dokonce i tehdy, když na Zemi sestoupil sám syn Boží, aby zachránil zbloudilé duše. Z Boží říše sešel až k nám dolů, aby nás mohl přivrátit zpět k Bohu, a my jsme ho místo díků ukřižovali. Nejen to, církev dokonce z toho vytvořila obraz oběti. Vykládá to tak, že to bylo dokonce Bohem chtěno takto nechutně zavraždit Božího syna! Prý nás tím vykoupil za naše hříchy…
Nebylo to však zbytečné, protože semínka pravdy se přece zasadila v duších, které si ji nesly v sobě a šířily ji dál a tak se zajistilo, že lidstvo se nezhroutilo do záhuby. Kdyby tato pomoc nepřišla, našimi neustále zesilujícími sklony ke všemu nízkému bychom strhli celou Zemi do nejhutnějších oblastí, jinak řečeno do oblasti pekla. Tak jako totiž nad námi existuje mnoho světlých úrovní směrem k Bohu, tak existují úrovně směrem dolů do temných oblastí. A tak jak se můžeme světlými nebo temnými myšlenkami pozvednout vzhůru, můžeme si těmi nízkými uškodit.
Děje se to jak v malém tak ve velkém měřítku. Každý svým kouskem smýšlení a cítění přispívá ke kolektivní karmě lidstva. Proto dokážeme celou Zemi hromadným vysíláním nízkých vibrací dostat níže do oblastí, které jsou více vzdáleny světlu, tedy jsou hutnější, přesně tak jako myšlenky, které nás tam dostaly. Pokud by se však Země dostala příliš nízko, nedokázal by ji již Bůh vytrhnout zpět vzhůru, aniž by nemusela být zničena, protože by byla v plném sevření temna. Světlo by se totiž nemělo o co zachytit, protože jak Lucifer dokáže šířit svůj falešný princip jedině přes lidi, tak Bůh potřebuje své bojovníky k vydobytí vítězství světla.
Takže není otázka, co udělá Bůh, ale co uděláme my! Pokud si svým jednáním přivodíme temnou budoucnost a odmítneme přijmout světlo, pak musíme zákonitě směřovat napříč temnotě až k úplnému rozkladu. Avšak Bůh je milosrdný a tak nám neustále posílal různé pomoci, aby to tak nemuselo dopadnout. My jsme se však nakonec vždy od světla odvrátili a naše směřování šlo přesně touto temnou cestou. I když máme svobodnou vůli a Bůh neví, jak se my rozhodneme, vidí budoucí události na základě našeho aktuálního nastavení. Je to jako byste viděli rychle se řítící auto do ostré zatáčky ak tomu na zledovatělé cestě. Přesně umíte určit kde skončí.
Každý z nás už byl na Zemi mnohokrát, až příliš dlouho na to, aby pokročil ve své cestě. Celé Boží stvoření je v neustálém pohybu, protože jeden ze zákonů stvoření je zákon pohybu. Všechno co v sobě má život musí být neustále v pohybu. Nečinnost existuje pouze v hmotné rovině, jakmile se člověk snaží probudit duchovně, musí vyvinout pohyb. Pohyb je totiž podstata všeho duchovního. Proto jak se točí koloběh stvoření, jednou musí dospět do bodu, kdy se budeme muset zodpovídat před Božím světlem za své všechny životy, za to co jsme v nich dokázali.
Pouze ten, kdo před tímto světlem obstojí, může pokračovat dál a stoupat vzhůru. Mnohým se to jeví jako příliš přísné, ale je to jen neúprosná spravedlnost. Kdyby alespoň trochu chápali Boží zákony, snažili se vidět to z vyššího nadhledu a uvědomovali si, kolik námahy pro nás Bůh vynaložil, i když nemusel, aby zvrátil náš osud. Vítali by to s otevřenou náručí. Je to také jediná možnost záchrany lidstva. Proč? Protože pokud budou na Zemi škůdci, kteří byť sebemenším způsobem umožňují zlu, aby se skrze ně projevilo, nebude možný vzestup, protože temno se bude šířit přes každou štěrbinku a zvětšovat svůj vliv, jak tomu bylo doposud po celé věky.
Zvlášť když se v dnešní době Země nachází příliš nízko a je tedy snáze dostupná temnotě, která to má s námi jednodušší než kdykoliv předtím. Je to tak správné a chtěné a je to spravedlnost! Bude snad farmář přihlížet šířící se nákaze mezi svými ovcemi, dokud všechny nepomřou, nebo oddělí churavělé od těch zdravých? Bůh nechal svým ovečkám dostatek času na vnitřní zrání, nyní však musí oddělit to dobré stádo od nakaženého. I když to mnozí, kteří mají nasazené kvítečkové brýle namočené v medu nedokážou pojmout, jiná možnost není. Pokud nepřijde rána shora, zřítíme se postupně do záhuby. Stačí si nastudovat pojem NWO a můžeme přesně vidět, co bylo pro nás připraveno a to by byl začátek. Proto je nyní ten nejvyšší čas, a proto mezi námi nemohou zůstat tací, kteří v sobě nemají světlo, ale šíří zde nákazu. Temno totiž samo o sobě nezmůže nic, ono může jen lákat, to my mu umožňujeme získat vliv a moc.
Proto je vyhlazení všeho temného a nastolení přísného světlého řádu jediná možnost, jak zachránit lidské duše. Proto také bude v nadcházející tisícileté říši podvázána lidská vůle a bude podřazena té Boží. Temno bude také svázáno. Pokud si ovšem i po uplynutí této doby vybereme opět temnotu a její lákadla, jediná cesta bude směřovat k našemu rozkladu. Chraňme se, aby tomu tak nebylo! Vyvíjejme všechny naše vnitřní síly k tomu, abychom stoupali vzhůru. Budeme po tisíc let podřízeni Boží vůli, aby se Země dostala opět do té výšky, kam patří a aby se nám světlo vepsalo do duší. A když budeme neúprosně zaměřeni jen na to světlé, budeme si moci toto světlo udržet a už neklesnout zpátky do bahna!
Doufám, že není zatěžko každému pochopit, proč jsme jako lidstvo souzeni a proč tomu tak musí být. Bůh jednoduše řekl dost a už v době, kdy po Zemi kráčel Syn Boží Ježíš se vysoko nad námi v Boží říši připravoval na dobu soudu druhý syn Imanuel, tedy vůle Boží, protože pád lidstva se nedal zastavit. Proto nyní s neúprosnou přesností jeho meč rozsoudí i to, co by nejraději zůstalo skryto. Měli bychom za to děkovat, protože budeme konečně zbaveni veškeré špíny a pozvednuti na místo, kam patříme a kde máme působit.
Neumíme si ani představit, kolik je toho potřeba ze strany světla provést, aby byl možný vzestup a zakotvení světla nad námi. Měli bychom se však také namáhat, a ne nečekaně pozorovat nebo vyčkávat, až se to stane. Boží vůle totiž nesoudí jen světlo a temnotu, ale soudí živé a mrtvé! To znamená živých nebo mrtvých duchem. V nové době musí přece zůstat jen tací, kteří se skutečně chtějí přičinit na stavbě světlé Země. Vlažnost nebude mít místo, vyžaduje se rázný postoj a činy. Každý musí hrdě ukázat čího ducha je služebníkem.
Jak to probíhá?
Probíhá to tak, že všechno se rozsoudí samo v sobě. To znamená, že nebudeme stát na rozsudek v nějaké řadě jako na hotdogu, ale sami se rozsoudíme na světle, které k nám přichází. čím blíže se přicházející světlo, tedy vůle Boží k nám nachází, tím větší tlak na nás vyvíjí. Dokonce i různí pozemští vědci pozorují neznámé přicházející záření z vesmíru, které se přibližuje k Zemi a nevědí co je zač. Pod tíží tohoto světla se nejde schovat nikam, a bude vyvíjet na nás tlak, který nás bezprostředně nutí rozhodnout se, změnit. To, co se nezachvívá podle Boží vůle nakonec zničí a to, co je světlé, pozvedne ještě výše. To, co je však vlažné, bude bezprostředně nutit k tomu, aby se rozhodlo.
Každou slabost vytáhne na světlo, abychom to změnili. Proto budeme moci vidět více různých nemocí, problémy ve vztazích a samozřejmě také na osobním poli. Budou pravděpodobně přibývat i úmrtí, protože budou odcházet ti, co zde nepatří. Vždyť přece nesmí zůstat nic po starém, ale všechno musí být zřízeno ve prospěch světla. Proto musí zaniknout náboženství a vůbec všechno, co není v souladu s Boží vůlí. Co je od ní příliš odkloněno, to bude odstraněno, aby se mohlo budovat od základu a co se dá ještě změnit, to se změní k lepšímu. Platí to pro každou oblast, na kterou si vzpomeneme a také pro každou duši.
Nikdo z nás přesně neví, jak se to uskuteční, ale to pro nás není až tak podstatné jako to, v jakém duševním rozpoložení se my sami nacházíme. Co si mnozí neuvědomují je, že Zemi jsme svým jednáním po celé věky stáhli do takového bahna, kde nezbývalo už nic jiného, než ji u soudu zničit.
Ale!
Boží milosrdnost je příliš velká, a nestane se tak, protože Ježíš ve své nezměřitelné lásce vyslovil i přesto, co mu lidé vykonali požadavek, aby se Bůh smiloval. Opět.
„Otče odpusť jim, nevědí co činí!“
Jaká dobrotivá prosba v takové situaci, kdy by běžný člověk zavrhl lidstvo, které takto jedná! Proto bylo rozhodnuto, že Boží vůle Imanuel se fyzicky zrodí do špíny tohoto světa a tak ji svým vyzařováním vytrhne z předurčeného rozkladu, i když by tak nemusel učinit, ale soud by proběhl bez jeho fyzického bytí zde na Zemi. Dokonce nás nepotkají tak velké katastrofy, které byly už dávno předpovězeny, protože jsme přehodili výhybku na pozitivnější sled událostí.
To neznamená, že to bude lehké, ale je to obrovská milost a proto děkujme za to. Každý si přece musí přiznat, že jen těžko se někdy změnil sám od sebe, ale potřeboval k tomu impuls a většinou je to právě ten negativní, který nás k tomu vyburcoval. Člověk bohužel potřebuje zažít strast, aby sklidil slast. Potřebujeme být otřeseni v základech, abychom si vzpomněli, že jsme si zde dole nepřišli jen užívat, ale že zde máme určitý úkol a smysl!
Kráčejme pevně po Zemi, ale hlavu mějme pozvednutou vzhůru k tomu, který nám prokazuje tolik šancí a pomocí. Naučme se s ním žít co nejdříve, abychom bouřlivými mraky prošli co nejjednodušeji.
