Biorobotizace druhu Homo sapiens uměle zastavuje přirozený evoluční proces a zároveň tlačí druh “člověk rozumný” k nevyhnutelné propasti.

Existuje přírodní zákon: pokud se druh přestane vyvíjet, pak je odsouzen. Ale objasníme jen tímto převod vyššího nervového systému člověku z dvou-hemisférného stavu v levohemisférný, ohraničený logikou a abstrakcí? Jistě, člověka s aktivní jen levou hemisférou lze lehce proměnit v hovořící stroj. A jak se to dělá, to už jsme také uvedli. Ale vzniká dojem, že tato odpověď není kompletní. Proč? Protože v přírodě existuje i zákon: pokud chceš rozdrtit svého protivníka, přinuť ho hrát podle svých pravidel a na svém prostoru. Pokud se lidstvo ve většině proměnilo v levohemisférné a spadlo na úroveň mluvících biorobotů, pak mimoděk docházíte k závěru, že ho na naší planetě nějaké síly přinutily hrát tak, jak se hodí jim. A ty síly se jako ohně bojí člověka, u kterého pracují současně obě hemisféry mozku. Jaký lze z toho vyvodit závěr? Jen jeden: tvary, které tak pečlivě převedly lidské vědomí do oblasti logiky a abstrakce, představují samy o sobě levohemisférnou, vysoce rozvinutou technokratickou civilizaci, skrytou před našimi zraky. Je zřejmě, že těmto nositelům nehumanoidního rozumu úplně chybí pravá hemisféra mozku. Ta, která dovoluje člověku vstoupit do přímého kontaktu se svou mnohorozměrnou podstatou a čerpat intuitivní znalosti z kosmické banky informací. Právě tímto je člověk, jakožto více vysoce organizovaná bytost, nebezpečný pro ty, o kterých je zde řeč. Ale člověk je nebezpečný jen v jednom případě, pokud je plnocenný a pracují mu souběžně obě hemisféry mozku. Když vyšší sféry pravé hemisféry přestanout pracovat a těžiště psychické činnosti se přesune na stranu levé hemisféry, takový člověk už pro tvary, kterým mozek pracuje jen v rovině logiky a abstrakce, není nebezpečný. Proč? Protože je to jejich herní pole a hra probíhá podle jejich pravidel. Co je to za hru? Zajímavá otázka. Je to hra na tržní ekonomiku. Tržní ekonomika nepotřebuje člověka-tvůrce, ale biorobota-spotřebitele. Jak nedávno řekl ruský ministr vzdělání Fursenko: “Nedostatkem sovětského vzdělávacího systému bylo snažení o formování Člověka-tvůrce, a nyní náš úkol spočívá v tom, vychovat kvalifikovaného spotřebitele.” Ukazuje se, že být plnocenným člověkem-tvůrcem (a tvořit může pouze člověk, u kterého současně pracují obě mozkové hemisféry – intuitivní pravá i logická levá) je nedostatkem. Podle mínění ministra je normální vychovávat lidi-stroje, spotřebitele schopné jen ničit, ale už ne vytvářet. Co sama o sobě představuje “psychologie” libovolného stroje? Jak je známo každému mechanikovi, libovolný stroj, libovolný mechanismus je krajně egoistický. Stroj pracuje jen z přinucení a je lhostejný k okolí. A zajímá se, pokud je to tak možné říct, jen o sebe. Protože stroj nijaké city nezažívá.

Nyní otázka: proč Systém potřebuje spotřebitele? Aby ten v osobních cílích spotřebovával přírodní zdroje planety. Za tyto zdroje platí spotřebitel papírky, které se u nás nazývají peníze. A které je nucen získávat u Systému jakýmkoliv způsobem. Co je to za papírky, které mají na Zemi větší cenu než čistá voda, svěží vzduch, zdravé jídlo a samotný život člověka? Ony byly instalovány systémem jako náhrada zlatých a stříbrných mincí, které ještě nedávno fungovaly v roli měny. Jen došlo k podvodu, na jeden zlatý dolar bylo bankéři vypuštěno tisíce a tisíce falešných papírových dolarů. Ale stala se podivná věc, nějakým způsobem se všechny ty falešné papírky proměnily ve světovou konvertibilní valutu. V poslední době se přidalo i euro, ale to na věci nic nemění. Aby měly své peníze, země třetího světa, včetně Ruska, prodávájí za takové papírky pánům tiskařských strojů své přírodní zdroje. A oproti získaným falešným dolarům a eurům emitují národní měnu, kurs které kontrolují ti, kteří řídí tiskařské domy. Fakticky se celá planeta ocitla ve finančním otroctví, kde je za peníze na prodej doslova cokoliv. Peníze se stali nejcennější věcí, cennější než zlato, diamanty, ropa, les, čistá voda, vzduch, cennější než úrodná půda a co je nejhorší – cennější než samotný lidský život. Bioroboti za peníze prodají vše, co je možno prodat. To je skutečná esence vytvoření člověka-biorobota na Zemi. Bez biorobota by byly tržní vztahy nemyslitelné. Ve kterých poptávka určuje nabídku. A poptávku lze lehce řídit vkládáním informačních programů do vědomí biorobotů. V současnosti se v obchodech prodávají tisíce a tisíce naprosto nepotřebných věcí, ale skrz reklamu je biorobotům vnucováno, že bez těch věcí člověk nemůže žít, že je potřebuje jako vzduch. Pro bioroboty byly vytvořeny speciální instituce, jako například instituce módy, která se neustále mění a nutí trh pracovat na hranici možností. Móda je na vše: oblečení, boty, byty, auta a jakoukoliv jinou techniku. A biorobot se nezamyslí, k čemu to všechno? On nepřemýšlí, čemu slouží vlezlá reklama. Nechápe, že je součástí systému, který ničí živé i neživé zdroje planety. Kvůli získání peněz biorobot spáchá libovolný zločin proti přírodě. Jen za 19. století zmizelo z povrchu Země několik set druhů velkých savců a ptáků. Všechny byly proměněny na peníze. V Evropě byl kvůli perám na ženské klobouky vybit bílý čáp, kvůli černé jikře a masu byl vyhuben německý jeseter, kvůli módním kožešinám byl vyhuben medvěd. V Americe takový osud postihl bizona, některé druhy kopytníků a bobra. V Africe zemřely tisíce a tisíce slonů, jejichž kly se z nějakého důvodu staly velmi cennými, a nosorožci, kteří téměř kompletně zmizeli, stejně tak zemřely miliony leopardů, lvů, v Asii divocí velbloudi, tarpani, tuři, zubři, tygři. V současnosti je tržní cena ussurijského tygra milion dolarů. Ještě pár let a tento druh zmizí z povrchu zemského podobně jako spousta jiných druhů. Ale trh pracuje nejen v oblasti vyhubení divokých zvířat. Výborně pracuje i v rovině zničení cenných druhů stromů, například v Evropě zmizel tis, a Asii druh cedru, na Kavkaze mizí další stromy. V amazonském pralese jsou káceny obrovské plochy, ještě 3-4 desetiletí a plíce planety o velikosti Evropy kompletně zmizí. Podobný osud čeká i sibiřskou tajgu. Živá planeta se před očima proměňuje v pustinu. A to vše dělá se svou matkou Zemí člověk-biorobot kvůli získání papírků, o kterých jsme psali výše. Pro něj jsou papírky mnohem cennější než život ekosystémů Země. Vše to dovoluje dělat totální celoplanetární tržní ekonomika, a z druhé strany – kvůli ní vytvořený člověk-biorobot, jehož mentalita postupně ustupuje mentalitě těch, kdo ho vytvořil. To je ona hra podle cizích pravidel na cizím poli. Hra, která nutí lidstvo řezat větev, na které sedí. Vyvstává otázka, na co bude těm, kdo dobyli s pomocí tržních vztahů planetu, pustina? Co s ní budou dělat? Jde o to, že ekosystém naší planety je ideálně přizpůsoben pro druh Homo sapiens, ale ne pro ty, kteří vedou pozemské lidstvo k zániku. Dnes už je dobře vidět, jak to dělají. Je třeba uznat, projekt je to geniální. Z jedné strany byly ohromné masy lidí zahnány do takzvaných metropolí, kde pro ně natiskli miliardy a miliardy falešných papírových peněz. Bez peněz je městský člověk prakticky bezmocný. Aby neumřel z hladu, musí si je obstarávat. S využitím instituce peněz a koncentrace na materiálno, s naprostým odtržením od přírodních ekosystémů, byl vytvořen levohemisférní obyvatel města. Fakticky jiný druh člověka, v duchovní rovině o řád níže než ten, který ještě nedávno žil na naší planetě. Potom ho s pomocí speciálních informačních programů proměnili v biorobota. Jak je známo, žádný stroj se nemůže samostatně vyvíjet. To stejné se týká i člověka. V současnosti se druh “člověk rozumný” řítí do propasti involučního (degenerativního) procesu. Ty síly, které nám podsunuly finance, tržní ekonomiku a vytvořily člověka-biorobota, fakticky vzaly kurs na zničení lidstva jako takového. Z druhé strany se ty samé síly, s využitím geniálnosti tržních vztahů a vlivu financí úspěšně, rukama samotného člověka-biorobota, vypořádávají s ekosystémy samotné planety. V biologii je známo, že pokud chcete zničit nějaký druh, je nejspolehlivějším způsobem zničení jeho životního prostředí. Pak už se druh nikdy neobrodí. Právě tento proces nyní na naší planetě probíhá. Slovy se to nazývá rozvojem civilizace. Ale podstatou to představuje mechanizmus totální entropie, spuštěný na maximální sílu. Kde je z jedné strany ničen samotný člověk a z druhé – jeho vlastníma rukama je ničeno jeho životní prostředí. Právě z tohoto důvodu Západ rozběsnil pokus Jozefa Vissarionoviče Stalina vytvořit na jedné šestině souše spravedlivou plánovanou ekonomiku. Kde měl význam nejen přírustek HDP (materiálních hodnot), ale i obnovení zničených ekosystémů. Za Stalina byla vytvořena nejúčinnější lesní služba na světě. Za něj vznikly tisíce a tisíce nových parků, a zelených zón okolo měst, vznikly cesty obnovy lesů a začala pracovat společnost pro záchranu ruské černozemě před erozí. Železná opona, kterou tak nenáviděl Západ, nedovolila plundrovat zemi, prodávat naše přírodní zdroje, ropu, vykácet naše lesy kvůli západním “zeleným papírkům”. Právě z tohoto důvodu byl pány západní civilizace zničen Stalin a jeho odkaz v podobě sovětské plánované ekonomiky.

Co vlastně chtějí oni páni západní civilizace, kteří nemají pravou hemisféru a nervový systém pracuje v rovině logiky a abstrakce? Oni to neskrývají, kamkoliv se podíváte, je vidět jejich rukopis. Fakticky probíhá transformace všech ekosystémů planety na poušť nebo polopoušť, s pomocí člověka. Přičemž, tento proces v poslední době díky tržní ekonomice postupuje mílovými kroky. Vzniká otázka: komu není milá zelená živá země, ale žlutá kamenitá mrtvá planeta? Odpověď je velmi prostá – stačí být obeznámen s biologií. Kde se nejvíce ze všeho nacházejí rozličné druhy plazů? Ukazuje se, že ne v džunglích a lesích, ale ve stepích, polopouštích a pouštích. Logicky, zemskou civilizaci Homo sapiens řídí ty bytosti, pro které je poušť rodnou zemí. Ony se v ní cítí výborně. Nejsou to snad ti krasavci s ještěří hlavou, kteří byli objeveni na území Mezopotámie ve dávných městech a mohylách civilizace Obeid*? Nejspíše ano. Jestli je to tak, pak tyto bytosti žijí s lidstvem celou jeho historii. Ale protože dobře znají zákony vesmíru, neodvažují se jít do přímého konfliktu. Ačkoliv, soudě podle ruských, indických, íránských a germánských pohádek, války mezi ještěrohlavými a lidmi byly. Ale v posledních dvou tisících letech tento proces přijal jiný charakter. Válka probíhá, jen lidstvo ničí vlastníma rukama samo sebe. A je chytře řízeno.

Co dělat? Jak vrátit lidstvo na jeho přirozenou cestu evoluce? Jak zachránit ekosystémy planety, protože zanedlouho už nebude co zachraňovat? Jediné co je možné udělat, je vytvořit uvnitř společnosti zdravý organizmus ve formě paralelní vysoce duchovní mocné civilizace. Mocné ne množstvím lidí, ale mentalitou a chápáním dějů. Kde uvnitř této civilizace budou fungovat ne tržní ekonomické vztahy, ale plánové. A lidé se budou chovat jeden k druhému ne jako smečka vlků, ale jako představitelé jedné rodiny, spojené citem jednoty. Kde se všechna rozhodnutí budou přijímat na veči (kruhu), jak se to dělalo dlouhou dobu mezi Kozáky (Kazaky). A děti se budou rozvíjet vně Systému, ne jak vyhlásil Fursenko “ve formě kvalifikovaného spotřebitele”, prakticky člověka-stroje, ale jako lidé-tvůrci, svobodní, silní, všestranní, kterým obě hemisféry mozku pracují současně a v souladu.

G.Sidorof

zdroj

http://leva-net.webnode.cz/products/kdo-potrebuje-trzni-ekonomiku-/

* civilizace Obeid – cca 6800 – 3500 př.n.l., Mezopotámie. Nalezeny sošky s ještěří hlavou: