http://www.knihya.cz/21322/jak-se-penezomenci-zmocnili-vlady-nad-svetem-4
Dokonalou „svobodu“ pro nadnárodní kapitál zajišťuje zastupitelská demokracie s pokud možno úplnou liberalizací ekonomickou, tj. zcela volným trhem, v němž nikdo nemůže kapitálově nadnárodnímu kapitálu konkurovat. Jako příklad lze uvést výkupy přírodního bohatství Ruska v postkomunistické éře Jelcinově, který takovou ekonomickou liberalizaci připustil. V osobě Jelcina jsme velmi pravděpodobně odhalili jednoho velmi významného lokaje. Obdobně to platí i pro privatizace v ostatních postkomunistických zemích. Napadne dnes někoho, komu patří přírodní či průmyslové bohatství ČR?
Když si globalizační kapitál zajistí vládu nejprve v rozhodujících státech světa ale i v těch méně důležitých, může začít řídit svět podle svých potřeb. Prvním krokem bude celosvětová kontrola peněz. V USA provádí globalizační kapitál kontrolu a řízení amerických financí prostřednictvím Federálního rezervního systému (FED), což je největší soukromá státní banka na světě a na FED je napojeno 12 regionálních Federál Reserve Banks, z nichž nejvýznamnější je v New Yorku. Akcionáři těchto federálních bank dnes již na internetu zjistitelní nejsou, ale před několika léty ještě byli a tehdy to byli a určitě i dnes jsou jen ti nejbohatší: Rockfeller, Rothschild, Morgan, Schroeder, Warburg, Kuehn a Loeb a několik menších.
V Anglii funkci FEDu vykonává Rothschildovou a královskou rodinou ovládaná polosoukromá Bank of England. V dalších státech světa prosadí globalizační kapitál zákonně nezávislost centrálních bank na státní správě a jmenování jejich šéfů – guvernerů bude svěřeno jen oddaným a spolehlivým osobám. Kdo nebude tuto zásadu ctít, jako dnes Maďarsko, ten nebude dost demokratický a budeme jej k pravé svobodě a demokracii musit dotlačit.
Další zákonné úpravy budou směřovat k liberalizaci ekonomické svobody, aby díky své finanční nepřekonatelnosti mohl globalizační kapitál (také nazývaný finanční elity) za jím tištěné papírové peníze bezkonkurenčně koupit cokoliv a kdekoli jej napadne. Stát, který takovou liberalizaci nepřipustí, nebude rovněž pokládán za stát demokratický.
Zákonné úpravy se budou týkat daní , obchodování na burzách, práva vedení válek proti možným konkurentům, samozřejmě oficiálním důvodem nebude ekonomická konkurence, ale důvody jiné, pro veřejnost přijatelné, dnes je to terorismus nebo hrozba vlastnictví zbraní hromadného ničení, nebo dokonce zbraní nukleárních, v budoucnosti jiné ušlechtilé důvody Zákonné úpravy budou oklešťovat občanské svobody a taková omezení budou zdůvodňována pro obyvatelstvo srozumitelně, např. nebezpečím terorismu, rizikem rasismu atd. Ochrana před rasovými útoky povede k omezení základních lidských práv a protože globalizační kapitál je z velké části ovládán Židy, bude zákonnou cestou prosazována jejich výsostná ochrana, což se děje již nyní i u nás, aniž si toho většina vůbec povšimla.
„Svoboda”, jakou potřebuje globalizační kapitál, je v rozporu se svobodou, jak si ji představují občané , ale i političtí teoretici. Proto je velmi pravděpodobné, že globalizační kapitál se bude snažit vytvořit jinou formu „svobodných“ států svou formou a plánovanou ekonomikou blízkých socialistickým, v nichž však plánování nebude řídit komunistická, nebo socialistická vláda, ale elita globalizačního kapitálu.
Ostatně stojí v této souvislosti za zmínku, že současný vývoj v Číně odstartovaný Xiao Pengem kopíruje první podobný pokus známý pod názvem NEP (Nová ekonomická politika), na němž se pod vedením Leninova „přítele“ a naftařského podnikatele Armanda Hammera zúčastnilo 26 největších amerických korporací v době, kdy nikdo SSSR ještě neuznával.
K tomu je dále třeba dodat, že to bylo v době, kdy za pomoci politické a finanční podpory části tehdejšího světového kapitálu uspěla bolševická revoluce a SSSR vedli Lenin a Trocký . Že to po porážce Trockého Stalin zastavil je záležitost jiná. Již jsem se zmínil o tom, že zmíněný Armand Hammer se jako devadesátiletý sešel s Xiao Pengem v roce 1978 a NEP v Číně byl odstartován. Tím nechci říci, že by stařec Hammer hrál při startu nové čínské ekonomické politiky významnou roli, ale jeho účast jistě není náhodná. Doporučuji velkou opatrnost při hodnocení současného čínského komunistického režimu. Vše je ovšem skryto a teprve budoucnost ukáže, do jaké míry bude v Číně globalizační kapitál úspěšný, nebo zda se mezi čínskými komunisty neobjeví jejich Stalin. Spíše tipují, že globalizační kapitál po stalinském poučení v SSSR Čínu zvládne.
Kapitál obecně není vlastenecký, globalizační ještě méně . Jeho vedení za poslední dvě století změnilo sídlo z Paříže přes Londýn do New Yorku. Vůbec nepokládám za vyloučené, že jeho dalším sídlem bude Peking.
Nejdůležitějším budoucím cílem globalizačního kapitálu bude ochrana jeho nedotknutelnosti. Jeho lokajové po celém světě budou bojovat s každým pokusem o jiný způsob vládnutí, než je kapitalistický, ekonomicky je přijatelné jen zákony chráněné soukromé vlastnictví, každá i jen teoretická zmínka o vlastnictví společenském bude potírána s odkazem, že to už tady bylo a stálo to miliony lidských životů a ekonomické krachy.
Sociálně demokratický socialismus někdy ano, ale jen pod kontrolou, která už v Evropě řadu let funguje. Vždyť už i Zeman mluvil a dával za vzor Blairův socialismu pro ostatní , ačkoliv musil vědět, že Blairova Labor party už ztratila sociálně demokratický charakter i program. A protože Zemanova vláda schválila bombardování Jugoslávie, mám pocit, že i Zeman možná byl také lokajem.
Z uvedeného je zřejmé, že žádný historik ani politolog ani dnešní novinář nemůže dospět k věcně správnému závěru své práce, týkající se historického vývoje v druhé polovině 19., celého 20. století a samozřejmě i vývoje současného, pokud nebude vycházet z existence a rozhodující a faktické politické moci světového nadnárodního (globalizačního) kapitálu
Může mít pouze štěstí, že problematika, kterou se právě zabývá, není předmětem zájmu tohoto kapitálu.
Otázky na něž je třeba hledat odpovědi:
1. Co nebo kdo je nadnárodní globalizační kapitál?
2. Cíle a metody nadnárodního kapitálu
3. Jak se bránit?
Ad 1) Obecně známé přesvědčení lidu říká, že peníze světem vládnou. To je jistě stará pravda, ale je na místě otázka, jaké peníze světu vládnou dnes. Ekonomická věda rozeznává různé druhy rent a z toho i různé boháče. Renty podle výnosu jsou děleny na zemědělskou, domovní, výrobní (průmyslovou), obchodní a finanční. Něco postavit přinese rentu vyšší, než činnost zemědělská, výrobní podnikání více, obchodní činnost ještě více, ale nejvíce vynáší obchod penězi a jejich využívání. Kapitalismus ve své více než stoleté historii vytvořil téměř dokonalá pravidla obchodního podnikání. Dnes převažuje podnikání formou obchodními zákony upravených společností, individuální podnikání je na ústupu Velké podniky po celém světě jsou vesměs organizovány jako akciové společnosti Rozhoduje anonymní akcionář, vlastnící největší balík akcií. Největší balíky akcií výrobních a obchodních podniků po celém světě drží banky ve svých portfoliích.
Banky jsou ovšem také organizovány jako akciové společnosti a balíky akcií menších bank drží banky větší a ty největší kontrolují rozhodující banky na celém světě. Z toho lze dedukovat, že balíky akcií rozhodujících průmyslových podniků nepatří již dávno selfmademanům, ale jsou pod kontrolou bank. Světovou ekonomiku ovládá podle této úvahy několik největších bank, jejichž největšími akcionáři je jen několik bankéřských rodin a skupin, o nichž byla dříve řeč, tedy finančnická elita.
Banky vydělávají nejen na průmyslovém podnikání jimi ovládaných podniků, ale i na vhodném investování a na půjčování peněz. Rothschild první pochopil, že nejlepší obchod je půjčování peněz vládcům a zřejmě našel metodu, jak o takové peníze nepřijít. A stát se v 19. století spoluvládcem svých královských dlužníků, když se z něj stal první mezinárodní bankéř.
V 19. a 20. století přibyli další, ale na úrovni rodiny Rothschildů jich je jen několik, Rockfeller, Morgan, Goldmann, Schroeder, Warburg, Kuehn a snad ještě několik málo. Nejbohatšími lidmi na světě ve smyslu této úvahy nejsou lidé typu selfmademana Gatese, ani šikovného spekulanta Sorose, kteří disponují miliardami dolarů, ale sjednocený nadnárodní kapitál spojených skupin rodiny Rothschildů, klanu Rockfellerů, Morganů a některých výše zmíněných, kteří již po několik generací disponují ne miliardami, ale biliony dolarů a ne v papírcích, ale ve zlatě a diamantech. To jsou skuteční vládci světa, to je onen globalizační kapitál . Jaká to náhoda, že jsem se svou úvahou dostal k stejné úzké skupině těch nejbohatších, které Winkler pojmenovává Luciferentes v souvislosti se zednářskými ložemi a dnešními tajnými a polotajnými organizacemi.
Ad 2) Základním cílem finančních elit nepochybně je udržení a upevnění jejich světovlády K dosažení tohoto cíle mají všechny předpoklady. Plně ovládají a kontrolují obě dnešní světové měny Dolar i Euro a díky tomu úspěšně dokázaly zadlužit prakticky celý svět a stát se plánovaně jediným rozhodujícím světovým věřitelem. Kontrolují přes své lokaje naprostou většinu vlád světa, v případě potřeby prosazují své zájmy silou s pomocí svého četníka, mám na mysli současné Spojené státy a jejich někdy potřebného spojence NATO Ovládají téměř všechna informační světová media a tím zpracovávají a vytvářejí veřejné mínění tak, jak to potřebují . Přitom se kalkuluje s lidskou zapomnětlivostí a řekl bych nepoučitelností. Jako příklad uvedu informování o likvidaci Jugoslávie v devadesátých létech minulého století, včetně bombardování na počátku století dvacátého. Tehdy se jim podařilo přesvědčit celou světovou veřejnost o zločinnosti Srbů, kterou bylo správné potrestat . A sotva lidé pochopili, že všechno bylo jinak, o tři roky později jsme věřili ve zbraně hromadného ničení v Iráku, o pár let pozdějí na Al Kaidu v Afghanistánu , a zase za pár let na jiné neexistující teroristické hrozby.
Bohužel se asi nemýlím, když řeknu, že tato kontrolovaná světová media dnes si už ani příliš hlavu nelámou s tím, jestli lidé jejich informacím o světovém dění věří, nebo ne . Jak jinak chápat mediální kampaně o Kadafim masakrované opozici v Libvi s následným zřízením bezletové zony a zásahem NATA, nebo dnes o opozici a dezertérech v Syrii, když snad opravdu každý ví, že v obou těchto případech šlo a jde o promyšlené akce na změnu tamních režimů a to nikoli na změny k demokratizaci, ale na změny požadované. Což mohou země jako Katar, Saudská Arabie, nebo Kuvajt, kde jsou demonstrace zakony zakázány, kde justice neskrytě slouží monarchům, být nositelem demokracie? Nebo opakované kampaně proti nepříteli Putinovi v Rusku, nebo vládě na Ukrajině, nebo Bělorusku. Nebo snad ještě dnes platí Goebelsovo rčení, že tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou?
Ad 3) Odpověď na otázku jak se bránit je velmi obtížná, protože prvním předpokladem je, aby občané všech ovládaných zemí pochopili právě ten rozdíl, o němž je a byla řeč, tedy rozdíl mezi mocí formální a faktickou . Když by to občané většinově pochopili , pak by to bylo lehké. Postačilo by změnit ústavy demokratických zemí světa tak, aby finanční politiku jednotlivých států nekontroloval nadnárodní kapitál, ale banky ve vlastnictví států. K tomu by samozřejmě patřila proklamace podobná té islandské, mám na mysli tu o níž naše ani jiná světová media jaksi nevědí, tedy: žádné dluhy nebudeme platit a žádné jiné, než státem kontrolované banky v naších zemích nepovolíme
Rozhodující tedy pro budoucnost lidstva je zabránit všemi dostupnými prostředky finančním elitám, aby znovu a tedy opakovaně ovládly myšlení obyvatel země a dále pokojně vládly pomocí lokajů a hlupáků. Na první pohled jednoduché, ale ve skutečnosti nepředstavitelně těžké, protože většina obyvatelstva nebude ochotna věci pochopit, bude svázána svoji výchovou, svým finančními elitami upraveným vzděláním a vlastní tupostí.
Bojím se nejvíc té lidské tuposti a neochoty pochopit.
Hlásné trouby „demokracie“ budou přes elitami ovládaná media přesvědčovat nevědomé o nesmyslnosti tvrzení svých odpůrců, o nesmyslnosti jejich teorií, o katastrofálních důsledcích, o zadlužení dětí, vnoučat a pravnoučat a bůh ví, co ještě. Nebude to snadný boj a k výhře snad pomůže, pokud ji elity včas nezničí nějakým světovým zákonem ala ACTA, současná svoboda Internetu.
To je vše, co jsem chtěl na závěr říci.
V Praze, 16. dubna 2012
JUDR Václav Komrska
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.