Probudil jsem se uprostřed noci a všechno vypadalo divně a bylo podivně osvětleno. V nohách mé postele stála 122 centimetrů vysoká šedá mimozemská bytost. Jeho hubené, tenké tělo neslo obrovskou hlavu se dvěma obrovskýma, šikmýma, tekutýma černýma očima. Telepaticky mě přiměla, abych ji následoval a vedl mě do kosmické lodi… do vyšetřovny [kde]… jsem byl donucen si lehnout, zatímco oni… mi něco implantovali do nosu. Viděl jsem sklenice obsahující zárodky bytostí, napůl lidských, napůl mimozemských a jesle plné tichých, neduživých dětí. Když jsem se nakonec ocitl zpátky v posteli, uplynulo již několik hodin.


5V nekonečné knihovně lidských mýtů a legend je snad tím nejhlavnějším a nejvíce znepokojivým biblický příběh o poklesku. Odpovědný za vše, od démonizace žen po zbožnou hrůzu z přírody, sexu a těla. Máme zde téměř život nenávidějící ideologii či barbarské praktiky, které neopodstatňuje. Při tom všem neztratil v průběhu staletí tento zvláštní a znepokojující příběh nic ze své melancholické moci a zůstává stejně tajemným a pronásleduje nás jako matně zapamatovaná noční můra – a ani dnes nejsme téměř o nic blíž, abychom jej pochopili, než v den, kdy byl vyprávěn poprvé.

Pokud je „Bůh“ všemocný, tak proč vůbec potřebuje zkoušet Adama a Evu? Nevěděla by skutečná nejvyšší bytost, co se stane? Proč se had jeví jako jediný, kdo skutečně pochopil, co se děje? A s kým Bůh promluvil, když se Adam stal „jedním z nás“?

Liberální „antipsychiatr“ Thomas Szasz podotýká:

“Adamovo jablko je takto pojmenované, protože kus biblického zakázaného ovoce mu údajně uvízl v krku … Možná proto se Zakázaná pravda tak často jeví jako „přežvýkaná“, přeměněná na metafory, humor, satiru, slang (nebo sen a mýtus, samozřejmě).”

V této eseji bych chtěl použít neobvyklý postup k prozkoumání mýtu o ráji, nikoli pohledem tradiční teologie či ateistického zjednodušování, ale z pohledu několika okrajových jevů, se kterými není obvykle spojován: únosy mimozemskými bytostmi a okultní „hadí síla“ východního mysticismu.

Jak objevíme, nejsou tyto patrné rozdíly žádnými chybami, ale představují jediný přeživší klíč k odhalení jeho skutečného významu – protože legenda o Adamovi a Evě původně neměla vůbec nic společného s lidským hříchem nebo božím trestem.

Místo toho k nám příběh „rajské zahrady“ přichází jako zkreslená verze prvního zaznamenaného setkání člověka se záhadnými bytostmi z hvězd – zpackaný pokus o únos vrcholící bezděčným osvětlením dvou velmi zmatených jeskynních lidí.

Co to znamená pro náboženství jako takové, a zejména monoteismus, nechám na čtenáři, aby vytušil sám.

“Uvidíme to, na co psi vyjí ve tmě, a kočky špicují své uši po půlnoci. Uvidíme tyto věci, a další věci, které žádné živé stvoření dosud nevidělo. Přeskočíme čas, prostor a dimenze, ač bez fyzického pohybu a podíváme se na dno stvoření.”
H.P. Lovecraft, From Beyond

UFO – moderní problém?

Od úsvitu kosmického věku byly lidské sny pronásledovány podivnými vizemi létajících strojů ve tvaru doutníku nebo talíře, s cestujícími vzdáleně připomínajícími zárodek (nebo hmyz), kteří své lidské zajatce unesou, vymyjí jim mozek a dokonce je i oplodní před tím, než jim vymažou vzpomínky a zmizí do éteru.

71Stejně jako prožitky „mimo tělo“ nebo posedlost ducha, je i fenomén UFO jednou z těch záhadných „parapsychologických“ anomálií, které, jak se zdá, existují pouze za účelem výsměchu lidskému rozumu. Jedna „oběť“ tvrdí:

“Probudil jsem se uprostřed noci a všechno vypadalo divně a bylo podivně osvětleno. V nohách mé postele stála 122 centimetrů vysoká šedá mimozemská bytost. Jeho hubené, tenké tělo neslo obrovskou hlavu se dvěma obrovskýma, šikmýma, tekutýma černýma očima. Telepaticky mě přiměla, abych ji následoval a vedl mě do kosmické lodi… do vyšetřovny [kde]… jsem byl donucen si lehnout, zatímco oni… mi něco implantovali do nosu. Viděl jsem sklenice obsahující zárodky bytostí, napůl lidských, napůl mimozemských a jesle plné tichých, neduživých dětí. Když jsem se nakonec ocitl zpátky v posteli, uplynulo již několik hodin.”

Francouzský astrofyzik Jacques Vallee desítky let studoval jev mimozemských únosů, a neustále se podivoval nad kontrastní a nelogickou povahou většiny těchto zpráv. Proč se tito údajně „moudří průzkumníci z hvězd“ chovají tak bizarně? Pokud mají moderní technologie potřebné pro mezihvězdné lety, proč by ji měli využívat k návštěvě této planety, natožpak unášet hospodyňky, zemědělce a prodavače v samoobsluze za účelem použití anální sondy? Valleeho učitel, J. Allen Hynek, konstatoval:

“Zdá se mi absurdní, že by super inteligentní bytosti cestovaly na velké vzdálenosti jen proto, aby prováděly poměrně stupidní věci, jako zastavovaly auta, sbíraly vzorky půdy a strašily lidi. Myslím, že musíme začít důkazy znovu přezkoumávat. Musíme začít hledat blíže k domovu.”

Valleeho odmítnutí hypotézy o mimozemském kontaktu

Po zkoumání stovek výpovědí „kontaktérů“, folklorních příběhů a mytologií světa, dospěl Vallee nakonec k závěru, že UFO nejsou tím, čím se zdají být. Nechrlí se z galaxie Zeta Reticuli, nejsou zde, aby prozkoumávali nebo prováděli genetické pokusy a jejich přítomnost na této planetě není vůbec nedávnou minulostí. Místo toho Vallee poznamenává:

“Zprávy o tajemných návštěvnících z nebe trápí lidstvo po tisíce let – dost na to, abychom jako motiv vyloučili krátkodobý průzkum.”

116Svědci obvykle popisují „mimozemšťany“ jako humanoidní dvounožce, schopné dýchat naši atmosféru a vidět v našem světelném spektru – ale nebyli by skuteční mimozemšťané přizpůsobeni úplně jinému typu prostředí?

Údajné „vědecké“ experimenty mimozemšťanů jsou surové až groteskní …. často doprovázené sadistickou sexuální manipulací připomínající středověká setkání s “démony“ – nikoli takový druh chování, jaký bychom od moderní civilizace mohli očekávat!

A konečně, protože UFO jsou zřejmě schopna objevovat se a mizet podle své vůle, nejsou pravděpodobně „jen hromadou kosmických lodí“, ale spíše představují „mnohem zajímavější technologii, která manipuluje s dimenzemi. Manipuluje prostoročasem. A jestliže jsou schopni dělat toto, pak mohou být odkudkoliv a z kterékoliv doby“.

Frustrován nespornými domněnkami a kultovní úzkoprsostí současné ufologie, navrhuje místo toho Vallee tři alternativy „Mimozemské Hypotézy“ (EH), založené na „nepřímých“ údajích o tomto jevu UFO – spekulativní scénáře pozoruhodné ani ne tak proto, co říkají o UFO, ale spíše kvůli samotné struktuře fyzické reality.

Interdimenzionální hypotéza

Jednou z možností je, že mimozemšťané nejsou z jiné planety, ale představují „důkazy o jiných dimenzích mimo prostoročas“ – mimodimenzionální subjekty chrlící se z tajuplného světa, který se s naším překrývá, ale jen občas do něj zasahuje, bytosti z budoucnosti (nebo možná strašidelné kopie naší vlastní země) používající „čtyřdimenzionální červí díry pro cestování prostorem a dokonce i časem“ skrz „mnohovesmír, který je všude kolem nás“.

Tento „mnohovesmír“ by se mohl skládat z paralelních světů existujících vedle sebe v různých dimenzích prostoru, střídat minulé a budoucí světy, nebo dokonce i počítačem vytvořené „virtuální světy“ uložené v jakési obrovské kosmické databázi (jako ve filmu „The Matrix“); pokud je tento druhý případ pravda, říká Vallee, pak by zdánlivě stabilní a předvídatelný svět, ve kterém se ocitáme, mohl být mnohem magičtějším (nebo dokonce rozmarným) místem, než si běžně uvědomujeme.

Neexistuje-li časová dimenze, kterou obvykle předpokládáme, pak může lidský mozek prozkoumávat události pomocí asociace… Žijeme-li v asociativním vesmíru softwarových vědců, spíše než v posloupném vesmíru fyziků prostoročasu, pak již zázraky nejsou iracionálními událostmi… a iluze času a prostoru by byla pouze vedlejším efektem vědomí, když jím asociace prochází. V takovéto teorii by se očekávaly, ba dokonce by byly běžné, zdánlivě paranormální jevy, jako je mimosmyslové pozorování na dálku a jasnozřivost, a UFO by ztratilo mnohé ze své bizarnosti…

Souvislost s elektromagnetismem

Další slibný zdroj průzkumu vzniká s prací Dr. Michaela Persingera, kognitivního neurologa na Laurentian University v Kanadě, jehož „Teorie tektonického pnutí“ z roku 1975 uvádí, že UFO, mimotělní prožitky a mystické vize svatých a andělů jsou vedlejšími produkty elektrických mikrozáchvatů (tj. epileptických epizod) vyplývajících z vystavení elektromagnetickým polím, která vznikají posouváním desek v zemské kůře.

Persingerovy experimenty zahrnují sestrojení „božské helmy“, speciálně upravené motocyklistické přilby, která používá slabé elektromagnetické pole pro stimulaci parietálních a temporálních laloků mozku. Je šokující, že téměř 80% z 900 takto testovaných subjektů nahlásilo změněné stavy vědomí, vize Boha a mrtvých blízkých, a dokonce i plně rozpracované únosy mimozemskými bytostmi.

Ještě radikálnější je hypotéza „zemských světel“ Paula Devereux z roku 1989, v níž se UFO objevují jako jakýsi „dříve neznámý pozemský jev“ (pomyslete na Will O’ the Wisps – bludičky). Jsou buď odkázána na elektromagnetická pole vytvářená seizmickým pnutím, nebo jsou k nim přitahována.

Devereux konstatuje, že podivné koule světla, které se objevují a pohybují v blízkosti či okolí zlomových linií zemětřesení, se občas chovají téměř jako „zvídavá zvířata“, a spekuluje, že to mohou být inteligentní „makro-kvantové“ kuličky plazmové energie, schopné telepatie, mimiker a hypnózy.

Obě teorie předcházejí výzkumu Johnjoe McFaddena, anglického neurologa na University of Surrey, jehož Teorie vědomého elektromagnetického pole (CEMI) lokalizuje lidskou myšlenku mimo mokrý, šedý labyrint mozku, a ztotožňuje ji se slabým elektromagnetickým polem, které obklopuje a proniká do lebky.

Má-li McFadden pravdu, pak by mohlo být celé smyslové prostředí, které vnímáme všude kolem nás, pouze jakýmsi velmi sofistikovaným komunikačním vysíláním – možná jen jedním z mnoha „kanálů“, které má nervový systém člověka k dispozici.


REV. ILLUMINATUS MAXIMUS je badatel okultismu a vizionář, jehož práce byla publikována v magazínech The Independent, New Dawn a Wired. Je duchovním a je vysoce uznávaným za představení gnosticismu na Internetu.
 
 
 
 
 
 

 

Podle gnostického názoru nebyl ráj (Eden) rájem, ale laboratoří v džungli, kde prováděla oportunistická rasa mimozemských parazitů řadu bizarních experimentů, ve snaze vytvořit povolný kmen dvounohých otroků. Tito „archónti“ (řecký výraz pro „vládce“) byli vykázáni z hvězd na úsvitu času, uprchli na Zemi, kde unesli jeskynního muže „Adama“ a sexuálně napadli jeho družku „Evu“, a oběma implantovali nepravdivé (nebo mlhavé) vzpomínky.


Hypotéza kontrolního systému

Valléeho konečná alternativa elektromagnetické hypotézy je jeho Hypotéza „kontrolního systému“, ve které se mimozemšťané (nebo UFO) jeví jako nelidské inteligence úzce spojené se Zemí, které k ní však nejsou vázány – žádní malí zelení mužíčci z dalekých planet, ale halucinační šotci ze snového hyperprostoru, kteří se vždy zobrazí jen v takové podobě, v jaké je očekáváme.

Kdysi nás ovlivňovali a zdáli se nám jako bohové, duchové a andělé přijímající oběti, posílající sny a inspirující velká náboženství lidstva; pak jako víly, skřítkové, elfové a duchové šířící strach a údiv v životě středověkých rolníků; a nakonec jako vesmírem cestující „šedí“, plazí humanoidi a vznešení „plejádští“ vědci nesoucí záhadná varování o životním prostředí a vysévající nové mýty pro Informační věk.

A proč se nás tito proměnliví šibalové rozhodli navštívit? Valléeho snad nejkontroverznější tvrzení je, že tito tajemní návštěvníci jsou sami o sobě jen průvodním jevem, stíny a odrazy velkého (a velmi starého) „kontrolního systému“, který působí v pozadí, aby odpradávna manipuloval lidskými systémy víry, a vede náš druh za nějakým neznámým účelem. Vallée konstatuje:

“Pokud UFO jednají na této úrovni mýtu, bude téměř nemožné je zjistit konvenčními metodami… protože jsou prostředky předělávajícími lidské koncepty. Jediné, co můžeme udělat, je sledovat jejich účinek…”.

Tento „kontrolní systém“, který Vallée navrhuje, by mohl představovat projekci kolektivního nevědomí, činnost neznámých druhů, nebo dokonce jakýsi druh ekosystémové zpětnovazební smyčky.

Valléeho kontrolní systém a původ západního náboženství

Pokud je dlouhodobé flirtování lidstva s bohy, strašidly, skřítky a šedými nějakým vodítkem, byl s námi Valléeho mimozemský „kontrolní systém“ od samého počátku – a důkaz jeho vlivu nepotřebujeme hledat dál, než v původu abrahámovského monoteismu.

Vezměte například příběh o ráji, strašidelný příběh, který – s pouhou trochou představivosti – lze snadno číst jako zakódované vyprávění o mimozemském únosu, mimozemské epizodě, v níž jsou hovořící primáti testováni na poslušnost a přizpůsobivost :

  • Vševědoucí opatrovník (opatrovníci) stvořil člověka (nebo jej odstranil?) ze „země“;
  • Testovaný subjekt je podroben anestézii;
  • Opatrovníci produkují ženský vzorek, údajně klonovaný z jeho „žebra“;
  • Testované subjekty jsou umístěny v kontrolovaném prostředí a je jim zakázáno jíst určitý druh potravy;
  • Objeví se svíjející se hologram („zářící had“) a vyzývá je, aby porušili nařízení Opatrovníků;
  • Subjekty jsou potrestány a navráceny do volné přírody, aby své setkání strávili.

Ale je to všechno – starověcí astronauti ovlivňující primitivního člověka? Připusťme, že by to bylo neuvěřitelné, kdyby to byla pravda – ale nebyli by mimozemští vědci schopní skrýt před dvojicí jeskynních lidí i ty nejkomplikovanější chovné a kolonizační programy?

Co když skutečným účelem incidentu Eden nebylo stvoření (nebo testování poslušnosti), ale něco úplně jiného?

Vallée poznamenává:

“Nutí-li nás tento fenomén skrz křivku učení, pak nemá jinou možnost, než nás uvést v omyl. Když Skinner sestavuje stroj, který krmí potkana pouze tehdy, je-li správná páka stlačená dolů, je to pro tohoto potkana velmi zavádějící. Ale pokud potkan nestlačí správnou páku, bude velmi hladový. Člověk je hladový po vědění a moci, a pokud za UFO stojí nějaká inteligence, pak musela vzít tuto skutečnost v úvahu…”.

Možná, že bychom neměli na biblický „Poklesek“ pohlížet jako na experiment, který selhal, ale spíše jako na něco, co Vallée nazývá „otevřeným kontrolním systémem“ – metalogický labyrint, jehož účastníci „promují“ do vyšší úrovně, když jsou podněty spuštěny ve správném pořadí – v tomto případě, požití „zakázaného ovoce“.

Jinými slovy, „Adam“ a „Eva“ v testu nepropadli, když jedli ze „Stromu poznání“ – prošli.

Otevřený kontrolní systém a mytologické směsice

Tento alternativní výklad mýtu o rajském stvoření je podpořen v písmech starověkých gnostiků, neortodoxního (někteří říkají „kacířského“) hnutí v raném křesťanství, které po narození Krista soutěžilo s mladou katolickou církví několik staletí.

Gnosticismus, často odmítaný jako primitivní kacířství, které upadlo pod tíhou svých vlastních tmářských tendencí, byl naopak sofistikovaným systémem okultní hermeneutiky, jejíž přívrženci používali speciální neurolingvistické techniky vyvolávající trans, aby se zapojili do jakési memetické sabotáže, splétání, remixování a přeměňování biblických příběhů způsobem, který je zdánlivě vypočtený tak, aby způsobil maximální urážku a psychické nepohodlí. Ale proč? Jeden literární kritik konstatuje:

“Drogy, sex a moc ovládají tělo, ale „slovní zámky a zámky na představách“ ovládají mysl. To znamená, že nás „uzamykají“ do konvenčních způsobů vnímání, myšlení a mluvení, které určují naše interakce s prostředím a společností. Rozřezání těchto zámků je způsob odhalení kontroly nad slovem a představou, a tím pádem oproštění se od nich, změny vědomí, které se vyskytuje u pisatele i čtenáře textu.”

Pro gnostiky nebyly biblické příběhy stvoření božská zjevení, ale roztříštěné úlomky monstrózního a zlovolného kouzla – kontrolního systému. Předěláním a převyprávěním židovsko-křesťanských mýtů hledali gnostici klíče, které by jim umožnily přeprogramovat samotné stvoření, změnit minulost, chopit se kontroly nad nebesy a svrhnout falešného boha Bible.

Gnostická(é) verze mýtu o ráji

Podle gnostického názoru nebyl ráj (Eden) rájem, ale laboratoří v džungli, kde prováděla oportunistická rasa mimozemských parazitů řadu bizarních experimentů, ve snaze vytvořit povolný kmen dvounohých otroků.

Tito „archónti“ (řecký výraz pro „vládce“) byli vykázáni z hvězd na úsvitu času, uprchli na Zemi, kde unesli jeskynního muže „Adama“ a sexuálně napadli jeho družku „Evu“, a oběma implantovali nepravdivé (nebo mlhavé) vzpomínky:

Když archóni uzřeli Evu, jak mluví s Adamem, řekli jeden druhému… „Pojďme, zmocněme se jí a vpravme do ní naše sémě, aby nám ti, které zplodí, sloužili. Neřekněme však Adamovi, že pochází od nás, ale omamme jej a… ve spánku jej naučme, že je zrozena z jeho žebra…“

Samotná existence Archóntů, obávaných a uctívaných jako „bohové“ a „andělé“, závisí na energii zachycené a vysáté z lidské nervové soustavy prostřednictvím různých kontrolních systémů – biologických a memetických termostatů, které jim umožňují regulovat tok informací a energie prostřednictvím slov a obrazů, potěšení a bolesti:

“Duše je prý pro Archónty a Síly potravou, bez níž nemohou žít, protože ona je z rosy shůry, a dává jim sílu…”.

Adam a Eva „poklesli“, když jim archónti naprogramovali zákazy a příkazy, změnili je z primátů žijících ve věčné „přítomnosti“ na „měkké stroje“ – biologické automaty bojující se svými vlastními instinkty, parazitované sobeckými replikátory a paralyzované dvojími vazbami:

“… když uzřeli Vládci Adama a ženu, která byla s ním, chybující v nevědomosti… velmi se zaradovali… Přišli k Adamovi… pravili: „Každý strom, který je v Ráji, jehož plody mohou být konzumovány, byl vytvořen pro vás. Ale pozor! Nejezte ze Stromu poznání…“ Velmi je vyděsili…

Bohužel pro archónty se zdá, že tento podivný zákaz vyprovokoval své vlastní porušení – protože, jak nás informují gnostická písma:

… archóni nechápou, co řekli Adamovi; Spíše… to řekli tak, že by mohl ve skutečnosti jíst…”.

Dohnání na pokraj tajemným mluvícím hadem, podělili se Adam a Eva o ovoce a byli plni extáze, když se zdi Zahrady rozpadly a odhalily větší svět mimo ni. Stejně jako laboratorní potkani náhle vyzdvižení z bludiště, mohli Adam a Eva nyní vnímat vůbec poprvé jasně svou vlastní situaci:

“Pak se jejich mysl otevřela. Protože, když jedli… uviděli, že jsou nazí a zamilovali se jeden do druhého. Když viděli své stvořitele, hnusili se jim, protože měli bestiální podobu. Pochopili mnohé…”.

Vzestup hadí moci

61Tento podivný obrázek doplňuje několik dalších detailů: dovídáme se, že Adam byl tvořen „sedmi dušemi“; „had“ byl vlastně „ukrytou Matkou“ bohyní jménem „Sofia“, která bojovala proti archóntům ze svého tajného místa uvnitř Adamových „střev“ (!); a nakonec, když Eva utekla archóntům, našla útočiště uvnitř „Stromu poznání“ (v biblické hebrejštině, slovo pro „strom“ může znamenat také „páteř“.).

Pokud něco z toho zní povědomě, mělo by – jak poznamenalo nesčetné množství badatelů, celý příběh se nezdá být ničím jiným než alegorickým popisem hada Kundaliní buddhistické a hinduistické jógy:

Tantrický jogín vidí velkou Matku ve svém lidském těle jako Kundaliní. Leží skryta, jako had, stočený a tvrdě spící… ve spodní části míchy. Prostřednictvím meditace se Matka probouzí a postupuje vzhůru… dokud se nestane osvětlenou…

Podle Bentovova názoru je „Kundaliní zkušenost“ především mechanickým jevem, který nastává, když mozek začne vibrovat souhlasnou rezonancí se srdcem (7,5 Hz), vydává hrozné množství uloženého muskuloskeletálního stresu, kdy je nervový systém dočasně přeměněn na polarizovanou smyčku. To zase naopak způsobí, že mícha osciluje jako ladička, která umožňuje přijímat a předávat informace přímo z ionosféry – stejné části atmosféry odpovědné za odrážení elektromagnetických vln zpět k Zemi.


Teorie o hadu Kundaliní

Kundaliní, která je často nepochopená jako exotická zvláštnost jedinečná pro východní mysticismus, místo toho představuje transkulturální fenomén velkého stáří (a tvárnosti), který (stejně jako fenomén UFO) má mnoho rysů společných s mimotělesnou a předsmrtnou zkušeností, posedlostí ducha a šamanskou iniciací.

Stručně řečeno věří se, že lidské tělo má sedm (někdy i více) energetických center nazývaných „čakry“, které se nachází zhruba v blízkosti konečníku, genitálií, břicha, srdce, krku, čela a vrcholu lebky. Tyto „čakry“, běžně ucpané traumaty z každodenního života, se otevírají, jakmile jsou stimulovány hadovou energií, která normálně leží spící ve spodní části páteře.

Ve snu přejímá tento had podobu spící bohyně, která promítá iluzi světa; v probuzeném stavu stoupá po páteři, aby otevřela „třetí oko“ na temeni hlavy a přináší výbušný emocionální, psychologický a duchovní růst, dokonce i extázi, osvícení a získání okultní síly.

Ačkoli vědecká studie o Kundaliní je stále ještě v plenkách, existuje mnoho věrohodných teorií, které by mohly jednoho dne vysvětlit, jak to funguje. Zde jsou některé z nich:

Reichova bioenergetika

Wilhelm Reich byl odpadlým žákem Freuda, který objevil druh energie libida nazývanou orgon, která proudí skrz „sedm segmentů“ těla a svým „pomalým vlněním“ připomíná nejvíce „pohyb střev nebo hada“.

U většiny z nás je tato nepolapitelná životní síla zablokována již v raném dětství díky sociálním a kulturním vlivům a tak se shromažďuje ve svalech a tvrdne do tuhého „krunýře těla“. Tímto způsobem odkloněna od života, stává se stagnující energie strojovou parodií sebe sama, která brání v růstu lidským emocím a narušuje je, zdravé projevy lásky a sexuality obrací na závislost, pohoršení a strach.

V dlouhodobém horizontu způsobují dusivé překážky, stanovené touto neviditelnou vnější kostrou, nevýslovné utrpení oddělením mysli a těla a vytvářením podmínek nezbytných pro vznik rakoviny.

Reich, na něhož neudělalo dojem pomalé tempo a neúčinnost tradiční terapie formou rozhovoru, upřednostňoval přímý, praktický přístup, jehož cílem bylo oslabit samotný krunýř těla. V průběhu doby Reich a jeho následovníci zjistili, že neplánované události velké emocionální intenzity mohou vést ke stoupání orgonu sedmi segmenty těla spontánně, a přitom očistit obrovské rezervy potlačované emocionální energie a způsobit nekontrolovatelné vibrace těla při tom, jak se škodlivý „krunýř těla“ jednou provždy rozpadá.

 

Vysvětlení mechanické

Český vynálezce Jicchak Bentov věnoval léta studiu lidského vědomí a nakonec vyvinul to, co je dnes známé jako „holografický model“ lidského mozku.

Podle Bentovova názoru je „Kundaliní zkušenost“ především mechanickým jevem, který nastává, když mozek začne vibrovat souhlasnou rezonancí se srdcem (7,5 Hz), vydává hrozné množství uloženého muskuloskeletálního stresu, kdy je nervový systém dočasně přeměněn na polarizovanou smyčku.

To zase naopak způsobí, že mícha osciluje jako ladička, která umožňuje přijímat a předávat informace přímo z ionosféry – stejné části atmosféry odpovědné za odrážení elektromagnetických vln zpět k Zemi.

 

Epifýza a třetí oko

A konečně, bývalý psychiatr na New Mexico University, Rick Strassman, předložil hypotézu, že Kundaliní jóga nějakým způsobem stimuluje epifýzu, aby vylučovala do mozku větší množství přirozeně se vyskytujícího DMT (dimetyltriptanin) než obvykle – a tím jej přeměnila na skutečné „třetí oko“.

DMT je silný halucinogen, který se také nalézá v ayahuasce, „liáně duše“, kterou používají amazonští šamani k vyvolání mystických vizí; epifýza má mezitím svou vlastní překvapivou analogii v podobě fotosenzitivního „třetího oka“, které můžeme nalézt u mnoha druhů plazů. Je to zakrnělý orgán s plnou čočkou a sítnicí, pohřbený pod kůží uprostřed čela.

Spojitostí s biblickými mýty je mnoho a jsou zřejmé. Takže, co to všechno znamená?

Strassman, který se snažil pochopit kořeny lidského náboženství, vpravil injekcí více než 60 dobrovolníkům vysokou dávku DMT. V letech 1990-1995 provedl více než 400 takových sezení. Snad není překvapením, že více než polovina subjektů jeho testu, hlásila blažené vize nekonečné kosmické jednoty, společenství s benevolentním božstvem a „klasické předsmrtné zkušenosti“, které zahrnovaly létání tunelem „zářivého světla“.

Dalších 47% nemělo takové štěstí a nahlásilo děsivé bytosti vykreslené přímo podle hororového světa gnostického opaku ráje: hrozivé „klauny, elfy a roboty“, kteří ohrožovali a i dokonce napadli své lidské oběti. Strassman nakonec své experimenty ukončil předčasně, když jeden z jeho subjektů nahlásil, že byl „požírán zaživa“ obřím hmyzem.

Draci ve tmě

Strassmanovy závěry zde odrážejí děsivé zkušenosti Michaela Harnera, amerického antropologa, který pronikl do amazonského deštného pralesa o čtyřicet let dříve, aby sám experimentoval s odvarem z „liány duše“.

Harner hlásil, že vidí „obří plazovité tvory“, kteří pobývají uvnitř a v okolí jeho vlastního mozkového kmene, bytosti z vesmíru „podobné drakům“, které kolonizovaly Zemi před tisíciletími; hrůzostrašné je, že tyto temné bytosti prohlašovaly, že zasely na Zemi život výhradně proto, aby vytvořily různé hostitelské druhy, uvnitř kterých by se mohly skrývat.

„Dozvěděl jsem se tedy, že draku podobné bytosti jsou tudíž uvnitř všech forem života, včetně člověka,“ tvrdí Harner. „Řekli mi, že jsou skutečnými pány lidstva a celé planety. My lidé jsme jejich pouhými nádobami a sluhy…“

Když Harner přesně podle zvyklosti požadoval vysvětlení od kouzelníka, který mu podal lektvar zodpovědný za toto hrozivé vidění, starý muž se jen smál a vysvětlil mu, že „… to říkají vždycky. Ale jsou jen pány vnější temnoty…“

Závěr

Harner jasně mluví o bytostech velmi podobných Archóntům gnostického mýtu, nebo manipulativním „šedým“ moderní ufologie – ale jsou tyto subjekty pouhými symbolickými projekcemi reptiliánského mozku, jak z Harnerova vyprávění zřejmě vyplývá?

Pocházejí mimozemšťané a Archónti z vesmíru či z vnitřního prostoru? Proč je „kontakt“ s mimozemšťany (nebo Archónty) tak často doprovázen vibracemi nebo třesem, ať již svalovým nebo tektonickým? Jak bychom měli uvažovat o „hadovi“, teď když víme, že je pravděpodobně nějakým druhem spícího evolučního mechanismu? A jsou „tři velká“ abrahámovská náboženství islámu, judaismu a křesťanství opravdu nic víc než halucinační kontrolní mechanismy použité mimozemskými parazity k tomu, aby nás zotročili a manipulovali s námi?

Německý historik Klaus Theweleit napsal to, co se zdá být posledním možným slovem na toto téma:

„prvotní hřích“ líčí neúspěšnou revoluci z pohledu vítěze. Pro pokus uvést do praxe svůj slogan „Naše těla patří nám“, byli rebelové odsouzeni k životu v nucených prací… „Vaše těla patří vašemu vládci!“ – to byla odpověď. („Ráj“, ze kterého byli vyhnáni, byl blaženým stavem bytí, který byl stanoven, aniž by si to někdo uvědomoval. Dokonce i dnes je vyhnání z „ráje“’ trestem za to, že se snažili ráj vytvořit.)

Zda je příběh o ráji opravdu o UFO, nebo Kundaliní, a zda jsou takové jevy elektromagnetického nebo chemického původu, nemohu s jistotou říct (nikdy jsem UFO ani neviděl!), ale vím toto:

Požil jsem houby a viděl velké, létající černé manty, které mě pronásledovaly přes poušť, telepaticky mě drtily myšlenkami o paranoie a zoufalství. Vzal jsem si DMT a opustil jsem své tělo, abych vstoupil do krystalického světa euforických desetistěnů a čtyřdimenzionálních pyramid, rozprostřených pod velkou klenutou membránou, která dýchala, a v ten moment jsem věděl, že je tato membrána prahem mezi časem a věčností.

Cvičil jsem tantrickou jógu s dákiní a byl jsem pohmožděný a potlučený, jak jsem hyperventiloval pod vedením terapeuta reiki; a byl jsem v tmavých místnostech osvětlených pouze mihotajícími se plameny svíček, sledoval jsem, jak přátelé a členové rodiny lapají po dechu a jejich oči se obrací do jejich hlav a údy se jim nekontrolovatelně třesou, „osazeni“ dušemi mrtvých a personifikovanými přírodními silami, které znají šamani po celém světě.

Bez ohledu na to, co se nakonec ukáže, že je původem těchto a souvisejících „parapsychologických“ jevů – genetická paměť, autonomní archetypální komplexy, závady v Matrixu nebo dokonce rušivé činnosti mimozemských civilizací – pro náš druh se nic nezmění, dokud se konečně nepostavíme na nohy, nesetřeseme řetězy pověrčivosti a nevědomosti a nebudeme nárokovat naše dědictví – ne jako dětinské „testovací subjekty“, kterým je nařizováno, a které jsou trestány, ale jako dospělí kráčející vpřed do kosmu s očima dokořán, připravení převzít odpovědnost za vlastní vývoj.

Mýtus Eden, stejně jako všechny mýty, je určen na to, abychom jej žili; ne studovali, ale prožívali – zacházejme s Biblí s jejími nekonečnými přikázáními a vzduchoprázdným autoritářstvím ne jako s konečným orgánem nad lidským životem, ale jako s místem odskoku ke znovuobjevení lidského těla jako posvátného textu se svou vlastní pravdou, knihou z masa a krve s vlastními zvuky, pachy a texturami a dokonce i moudrostí – protože v konečném důsledku to může být jediná věc, kterou kdy stejně můžeme vědět.

Nebo, jak tvrdí Gnostické písmo:

“Vy jste Stromem poznání, který je v ráji, z něhož první člověk jedl, pak otevřel svou mysl, zamiloval se do bytosti jemu podobné, a odsoudil jiné cizí podoby a hnusili se mu.”

Zdroj: Matrix 2001 

 rev. Illuminátus Maximus (c)2010 Translation: Lenka Hauke