image3Kdo vynalezl slavnou Becherovku? Mělo její vypití chránit před cholerou?


Po skromně zařízené místnosti pobíhá karlovarský lékárník Josef Vitus Becher a neustále něco hledá. Tady to je,“ zamumlá a vytáhne z jedné z polic dózičku s kořením. Trochu prášku si nabere mezi prsty a nasype ho do misky s tekutinou, kterou má před sebou. Pak hustou směs promíchá a ochutná. „Skvělé,“ zasměje se. „Teď to chutná výtečně!

V karlovarském krámku U Tří skřivanů je plno. „Já si vezmu ještě jednu lahvičku!“ křičí jakýsi muž a natahuje se přes pult. „A já rovnou dvě!“ nenechá se odbýt žena za ním. O Karlovarskou anglickou hořkou, dnes známou pod názvem Becherovka, je na počátku 19. století skutečně nevídaný zájem. A to se přitom lahodný bylinný likér prodává původně jako žaludeční lék, jenž má dokonce chránit před cholerou a mořskou nemocí! Jeho hořkosladká chuť však vyvolá takový ohlas, že se lahvičky s tajemnou recepturou začnou už v roce 1884 vyvážet za hranice. Z čí hlavy však zázračný bylinný recept vlastně pochází? Skutečně ho vymyslí lékárník Josef Vitus Becher (asi 1769–1840), nebo ho předběhne někdo úplně jiný?

Prodává ji jako žaludeční kapky!
Josef Vitus Becher se prochází po malé vinopalně a v ústech povaluje doušek hustého likéru. „Dobré, moc dobré,“ šeptá si sám pro sebe. Ví, o čem mluví, jelikož v experimentování s alkoholem a bylinkami je nadaný lékárník docela zběhlý. Průlom v jeho kariéře však nastane až v momentě, kdy se v jeho domě ubytuje hrabě Maximilian Friedrich von Plettenberg-Mietingen (1771–1813) spolu se svým lékařem Kristianem Frobrigem. „Toho lékárna Josefa Vituse logicky zajímala – nepochybně na něj udělaly dojem i pokusy lékárníka v oboru vinopalu. Na rozloučenou pak dostal Josef Becher recept na téměř zázračný elixír,“ zmiňuje se současný publicista Stanislav Hrubý. Tajemnou recepturu sice mladý drogista ještě několik měsíců piluje a ladí, už v květnu roku 1807 však začne svůj nový výtvor v podobě žaludečních kapek nabízet zákazníkům!

Zavede typické ploché lahve
Pak už jde všechno ráz na ráz. Ve městě, kam většina lázeňských hostů přijíždí právě s neduhy zažívacího traktu, se zdravotní likér zvaný Karlovarská anglická hořká rychle ujme. Na rozdíl od běžně ordinovaných žaludečních diet je totiž hořkosladká bylinková léčba daleko příjemnější. A tak není divu, že pacienti začnou brát kapky ve velkém. Poptávka po nich je tak obrovská, že Josefův syn Johann(1813–1895), který živnost převezme roku 1840, raději lékárnické misky opustí a nechá postavit továrnu. „Zlatavou Becherovku oblékl do originálních plochých lahví a sklepy domů na Steinberkách zaplnily oválné, dubové sudy,“ píše Stanislav Hrubý. Rodinné firmě nakonec Johann Becher kraluje více než tři desetiletí.

S receptem pracují pouze dva lidé!
To tajemství musíš opatrovat jako oko v hlavě,“ nahne se Johann ke svému synovi Gustavovi (1840–1921) a podá mu drahocenný recept. Trvá totiž na tom, aby unikátní receptura Becherovky zůstala navždy utajená. A to není jediný! Světe div se, ale slavný recept, který si rodina s výjimkou období komunismu předává z generace na generaci více než 140 let, je přísně střežen i v dnešní době! „Aktivně s tímto receptem pracují pouze dva lidé. Ti dodržují i takové zásady bezpečnosti, že spolu nikdy nelétají jedním letadlem, ani spolu nejezdí autem,“ podotýká bývalý výrobní ředitel společnosti Karlovarská Becherovka Viktor Šebík. Z receptury je veřejně známé jen to, že slavný likér obsahuje vodu, vysoce kvalitní líh, přírodní cukr a specifickou směs bylin a koření. Dnes tzv. „karlovarský třináctý pramen“ znají v pětatřiceti zemích světa a ročně ho firma prodá kolem 7 milionů litrů…

Aneta Bartoníková

zdroj: Akta History Revue