Finanční příloha kanadského deníku National Post uvedla, že pokud říkáme, že EU je v krizi, pak by se v případě Spojených států mělo mluvit o paralýze.

23_288_1924Autor příspěvku se zúčastnil evropské konference o dluhové krizi, a při poslechu mnoha odborníků zjišťuje, že Spojené státy jsou v mnohem, mnohem větších potížích než Evropa. Larry Kotlikoff z Bostonské univerzity na přednášce v Mezinárodním institutu veřejných financí říká, že Řecko sice může zbankrotovat, ale stav v USA vypadá jako gigantická pyramidová hra. Kotlikoffove výpočty ukazují, že americké nekryté závazky v celkové výši cca 222 bilionů dolarů (12% z časové hodnoty amerického GDP) jednou bude nutné uhradit – jde o peněžitý veřejný dluh, deficity Sociálního zabezpečení a nekryté závazky veřejného zdravotního zabezpečení. 

Můžeme se bavit o správnosti některých z jeho výpočtů, ale nikdo nemůže popřít, že USA je ponořena ve vážných fiskálních problémech daleko více než kterákoliv jiná vyspělá ekonomika. Situace v USA je nejextrémnější případ mezigeneračních nerovnosti. Generace za generací se zapojuje do Ponziho schématu, pyramidové hry, nechávaje zaplatit mladším daňovým poplatníkům nefondové benefity utracené a projedené staršími generacemi. Kotlikoffovo označení takových praktik jako “potomstvem fiskálního zneužívání”, je trochu silný termín, ale není daleko od pravdy. 

Evropa je sice také ve finanční krizi, ale tvrdě pracuje na hledání řešení, jak se vypořádat s problémem zadlužování. Jako další řečník zdůraznil, podle tržních úrokových sazeb a CDS je více než 50%-tní pravděpodobnost, že jedna nebo dvě země opustí euro v příštích třech letech. Neřízený odchod z eura, zejména pokud by se jednalo o zemi jako je Španělsko, by mohl mít za následek globální úvěrovou krizi, protože státní dluh v držení bank by prudce ztratil na hodnotě. Přesto, odpověď na fiskální problémy nejsou další fiskální stimuly, které se přidávají na horu veřejného dluhu, jak naléhali někteří ekonomové jako Paul Krugman. 

Místo toho, musí zadlužené ekonomiky převést hluboké strukturální reformy ve veřejném sektoru, které povedou k lepšímu hospodářskému růstu bez tlačení ekonomik do recese. Evropa pomalu postupuje v řešení svých problémů uváděním významných a bolestivých reforem, včetně škrtů na důchodové dávky, lepší daňové struktury, lepší politiky trhu práce a významných škrtů ve veřejném sektoru. Irsko bylo nejlepším příkladem strukturální reformy, která má i pozitivní vliv, a to navzdory jeho rekordním deficitům. Itálie zredukovala výdaje a deficity a nyní dosahuje významný primární přebytek – na rozdíl od Spojených států. 

 

Největší problém Unie je to, jak vytvořit soubor pravidel v nepřítomnosti ústřední vlády s politickou mocí na restrukturalizaci hospodářství a převod podpory pro problémové ekonomiky. Obě skupiny severní i jižní státy, včetně Německa, se shodly, že by bylo mnohem lepší zachovat hospodářskou unii, jak ji nechat rozpadnout. Avšak voliči v severních státech, které mají ekonomickou sílu pro pomoc jihu, nesouhlasí s házením peněz do černé díry. Očekávají, že za podporu, kterou tyto bohaté státy předávají, se bude konat v jižních státech hluboká restrukturalizace. To je však politicky složité. Návrh Německé hospodářské rady by vložil špatné bankovní a státní dluhy do společného evropského fondu. 

Během 25 let, by zadlužené ekonomiky splácely tyto prostředky, stejně by dělaly kroky nutné k ekonomické restrukturalizaci. Je to skvělý nápad, protože dává manévrovací prostor problémovým evropským ekonomikám. Nicméně, to neřeší problém důvěry, protože politici později nemusí dodržet své sliby bez významného postihu. Evropané se tedy neomaleně potýkají s vlastním těžkým fiskálním problémem. Ale kde jsou američtí politici a veřejnost, kteří ještě nechápou míru jejich potenciálního fiskálního bankrotu? 

USA má politickou strukturu na efektivní opatření, ale zdá se být příliš ochromena na to, aby se pustila do řešení hrozící fiskální katastrofy. 

Ekonomové z Wall Street bezostyšně sázejí na fiskální propad v roce 2013, což má za následek významné šetřící škrty a vyšší příjmy a mzdové sazby. Jejich obavy se zaměřují na zpomalení v běžném roce, a tím odsouvají dluhový problém dále do budoucnosti. Jedna ze sázek je, že Kongres odloží snížení výdajů nebo zvýšení daní. Republikáni ani demokraté stejně neřeší problém dluhu dostatečně. Republikáni jsou proti zvyšování daní, i když závažnost fiskálního problému je tak velká, že bez nových příjmů se rozpočet USA neobejde. 

Demokraté zase svým bezmyšlenkovitým hraním se s daněmi z příjmů, narušují daňový systém, který svazuje růst. Dokonce i jejich návrhy zdravotní politiky nepochybně zvýší náklady na zdravotní péči, což je největší kapitálové nekryté ručení ze všech nekrytých nákladů. USA vyžadují silnou dávku fiskálních reforem na restrukturalizaci veřejného sektoru. Daně by se měly transformovat, ne jen zvedat. Ve skutečnosti by se sazby měly snížit a příjmy vzrůst, pokud budou odstraněna daňová zvýhodnění. 

Na program jednání by se měla dostat Federální spotřební daň. Náklady veřejného sektoru musí jít prudce dolů, včetně různých nárokových programů. Pravidla pro restrukturalizaci, která by pomohla vypořádat se s americkou fiskální krizí, navrhl Bowles-Simpsonův výbor navržený samotným prezidentem US, ale ty byly (opět stejným prezidentem) ignorovány. 

Pouze Paul Ryan, republikánský kandidát na viceprezidenta, zdá se pochopil nutnost velké fiskální restrukturalizace (kterou nyní podporuje i Romney, republikánský kandidát na prezidenta). Ryan alespoň diskutuje o zásadních restrukturalizacích veřejného sektoru. Spojené státy by se měly stydět. Zatímco mnozí odborníci kritizují Evropany za to, že neřeší krizi společně politicky, zadlužení Spojených států je mnohem větší a nebezpečnější pro světovou ekonomiku.

zdroj: http://jurajpolacek.blog.sme.sk/c/306457/SkodoRadostna-sprava-US-su-horsie-ako-Europa.html#ixzz24eBrCWyB

http://www.czechfreepress.cz/amerika/skodo-radostna-zprava-us-jsou-horsi-nez-evropa.html