O ztraceném městě Petra
Kdybychom ve městě stáli před 2000 lety, spatřili bychom obrovské obchodní centrum schované mezi skalami přibližně 100 kilometrů severovýchodně od prastarého jordánského města Aqaba. Detailně propracovaný systém kanálů a nádrží zásobuje vodou rozlehlé skalní město. Město bylo hlavním obchodním centrem mezi Evropou, Asií a Afrikou. Z přístavu na jihu Arabského poloostrova do skalního města proudí davy beduínů převážející drahé koření jako je šafrán, kardamon, kadidlo a další drahocenné zboží dovezené z Indie a Číny. Městu Petra se nemůže říkat jinak, než důležitá obchodní křižovatka. Míří totiž odtamtud zboží do Mezopotámie, Persie, či Středomoří a dále do západní Evropy. V dobách, kdy je město skutečně v rozkvětu, ho obývá okolo 30 000 obyvatel. Nejen, že ve městě žijí, ale také tam pohřbívají své mrtvé předky. Ukládali je do starobylých hrobek vytesaných ve skalách. Vše by bylo naprosto idylické, kdyby nepřišlo zemětřesení, které srovnalo Petru se zemí. Z města zbyly ruiny. Mnoho staveb bylo poničeno a navíc byl poškozen i vodovodní systém. To byl konec života v Petře. Je na dlouhá leta opuštěna a na starověký skalní útvar se na dlouhá staletí zapomíná. Roku 1812 ho však opět připomene mladý švýcarský dobrodruh.
Falešný kupec
J. L. Burckhardt je mladým cestovatelem, který slyšel mnoho pověstí o ztraceném městě, především na svých cestách po Jordánsku. Nikdo z beduínů mu však nikdy nechtěl říci, kde se město nachází, neboť pro ně je Petra posvátným místem. Je nemožné se od nich dozvědět jeho polohu. Mladému dobrodruhovi však město nedá spát a proto vynalezne lest, jak město najít s radou od beduínů.
Jelikož umí arabsky, přestrojí se za muslimského kupce a dá si jméno Ibrahim Ibn Abdallah. Když ho beduíni zpovídají, co ve městě chce dělat, prozradí jim, že dal slib Bohu, že přinese oběť kozy proroku Áronovi u jeho hrobu na vrcholku Džebel Hárunu, vysokého kopce hledícího na město. Tato smyšlená scéna je nezbytná, protože beduíni jsou nedůvěřiví. Nakonec se však Burckhardtovi daří v blízké vesnici přesvědčit dva beduíny, aby ho provedli přes Vádí Músá, Mojžíšovo údolí, a skrze dlouhou skalní soutěsku ho přivedli do zapomenutého města Petra, jež oko Evropana nespatřilo po sedm století.
Falešný kupec potají a ve velkém spěchu zhotoví kresbu jedné z pískovcových budov a předá zprávu o existenci skalního útvaru dál.
Dlouho se nepodaří udržet město v utajení. Za nedlouho do jordánské Petry začnou proudit davy turistů. Umělci malují její tajuplná zákoutí a snaží se vystihnout její krásu, básníci o ní skládají ódy. Hra barev, které jsou na pískovcové skále, monumentálních palácích a chrámech, je vskutku úchvatná. Jedná se prý ale jen o část kouzla starověkého kamenného města Petry. Roku 1985 je pro svoji nádheru a úchvatnost zařazena na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Je označována za jeden ze sedmi divů světa. Podle archeologů stáří tohoto města sahá až na samý úsvit lidstva. Petra má být prý dokonce součástí biblických příběhů.
Příběhy Ezaua, Mojžíše a Árona
Město Petra je přeloženo z řeckého slova, které označuje skálu. Arabové ji nazývají Al-Batra. Je datována až do období 6. století před Kristem. Za jeho stavitele je považován pastevecký kmen Nabatejců. Ti Petru mají vybudovat jako své hlavní město. I přesto však panují určité pochybnosti. Lidé pochybují, že by obyčejní pastevci byli schopni postavit takovéto skalní úchvatné dílo zcela sami. Na složitě vytesávaných chrámech a palácích muselo pracovat mnoho zručných řemeslníků po mnoho let. Lidé si spíše myslí, že kmen Nabajetců se nastěhoval do desítek, stovek či dokonce tisíce let starého města, které kdysi vybudoval někdo docela jiný.
Při archeologických výzkumech se zjišťuje, že stavba je skutečně stará více než 10 000 let! Jordánské legendy nasvědčují, že Petra může mít opravdu podstatně starší tradici, než se dnes odhaduje. Jordánskému městečku Vádí Músá se přičítá mýtus, že právě v něm udeřil do skály židovský náboženský vůdce Mojžíš, z níž pak vytryskl pramen. Právě proto se údolí jmenuje po Mojžíšovi, Mojžíšovo údolí.
Mojžíš měl bratra Árona. Ten prý je pochovaný nedaleko Mojžíšova údolí, na hoře Hor, neboli také Džebel Hárun, jak se hoře jinak říká. Židovský velekněz má být pochován na úbočí této hory, kde také leží město Petra. Áron a Mojžíš nejsou jediný, komu město Petra bylo uděleno jako poslední místo odpočinku. Buď přímo ve městě, nebo v jeho blízkém okolí má být také pochovaná Miriam, sestra Árona a Mojžíše. Již dávno však před příchodem této sourozenecké trojice má na místo dorazit Ezau, jenž byl synem biblického patriarchy Izáka, který v Petře má vytvořit starověké Edomské království. Právě starověkým Edomitům je připisováno nádherné vytesané město ve skále. Je tedy opravdu možné, že Nabajetci vytlačili Edomity z tohoto krásného města, aby se v něm sami mohli usadit.
Artefakty ukryté pod zemí
První zmínka o městě pochází již z roku 312 před Kristem, kdy je podle řeckého historika Diodóra Sicilského do Petry vyslána expedice makedonského vojevůdce Antigona. Starší nálezy tu prý zatím nalezeny nebyly. Je ale možné, dokonce velmi pravděpodobné, že se dnes biblické artefakty ukrývají pod zemí. Zatím prý bylo prozkoumáno jen 15% města, zbylých 85% je ukryto pod zemským povrchem. Nikdo neví, co přesně se ještě pod povrchem ukrývá. Odborníci zatím dávají dohromady jen útržky známé historie města, které vedou do ztracena. Původní kmen Edomitů je v 6. století před Kristem vypuzen Nabajetci, kteří zde mají vybudovat věhlasné obchodní centrum. Počátkem druhého století po Kristu se však vše začíná měnit. Jejich území ovládne Římská říše a tak se Petra stává hlavním městem římské provincie Arabia Petraea. Sláva této metropole však nevydrží dlouho. Obyvatele vyžene zemětřesení a zbytek v 7. století muslimská invaze. Petru ještě ve 12. století na velmi krátkou dobu oživí stavba křižácké pevnosti, ale ta je záhy opuštěna a na město se zapomene. Původní Nabajetci mizí beze stopy, možná asimilovaní Římany nebo muslimy.
Královské zlato
Statisíce návštěvníků, kteří se město chystají navštívit, se musí na cestu vydat stejným směrem, jakým se vydávají beduíni se svým zbožím. Jedou stejnou cestou jako starověké obchodní karavany. Nejdříve musí překonat Mojžíšovo údolí, poté musí projít křivolakým skalním údolím, které vede přímo do centra metropole. Už jen průchod skalní soutěskou zanechá v člověku hluboký dojem. Je totiž dlouhá 1500 metrů, úzká pouze 2-5 metrů. Nad hlavami chodců se tyčí jako hradby nebezpečné skalní srázy vysoké zhruba 200 metrů. Posledních pár kroků průrvou nám poté odhalí pohled na nejznámější budovu města – Kazneh, která se překládá do českého jazyka jako Pokladnice. Monumentální fasáda je zdobena sochami skalních Bohů, jejichž jména jsou již zřejmě dávno zapomenuta, stejně jako původní význam a účel stavby. Traduje se k ní však, že jde o královskou hrobku, určenou nejspíše Nabatejskému králi Aretovi III. Navíc, podle legend, které se o tomto místě tradují, se zde má ukrývat poklad. Ten má být až na samém vrcholku stavby. Kvůli pátrání po zlatě, byla budova poškozena. Hledači pokladů se totiž vrchol snažili prostřelit, aby se cennosti vysypaly ven. Jsou tam tak dodnes vidět otvory po kulkách.
Tajemství, které ukrývá Nekropole
Mnoho volně stojících staveb ve skalní metropoli bylo zničeno zemětřesením, ale zbylé budovy, které jsou vytesané přímo do skály, svou krásou zajisté seberou dech každému. Ruiny, které na místě dodnes stojí, jsou obrovské. Kromě Pokladnice se na místě také nachází klášter, divadlo pro tisíce diváků, mnohé paláce a chrámy, široké kolonády, několik kostelů z byzantské éry a stovky starobylých hrobek vytesaných do skály. Krypt je v Petře tolik, že metropole působí jako ohromná starodávná Nekropole, neboli také možná mírněji řečeno město mrtvých. Některé hrobky nebyly doposud prozkoumány. Mohou se v nich tedy skrývat mnohá starobylá tajemství. Zachované pískovcové budovy dostávají ale pořádně zabrat. Na skalní areál totiž působí drsné přírodní vlivy, hlavně pouštní větry a přívalové povodně. Město ničí také zástupy turistů, od roku 1990 se jejich počet totiž dokonce zdesateronásobnil. Nad jordánským skalním divem se snáší nejistota, zda nepodlehne ztracené a opět nalezené město Petra zkáze dříve, než archeologové odhalí jeho dávná tajemství.
Zdroje:
http://www.novinky.cz/cestovani/109296-jordansko-zeme-biblickych-pribehu-tajemnych-mist-a-ztracenych-mest.html
http://natgeotv.com/cz/staroveke-megastavby/videa/petra-staroveke-mesto
http://cs.thecircumference.org/petra
http://cestovani.idnes.cz/petra-ztracene-mesto-0r9-/kolem-sveta.aspx?c=A060410_000603_igsvet_tom
