Na svět přišel Josef Mengele 16. března 1911 , syn úspěšného inženýra Karla Mengeleho, který vybudoval továrnu na zemědělské stroje ve městě Günzburg an der Donau.
Nejstarší syn Josef byl určen za otcova nástupce ve vedení firmy. Josef se ale chtěl prosadit sám svojí vlastní pílí. Měl obrovskou ctižádost a vždy si přál, aby jeho jméno bylo zaneseno v naučném slovníku. Jako průměrný student složil v roce 1930 maturitu. Poté se vrhl na studium medicíny se zaměřením na antropologii a genetiku. Jeho otec byl přesvědčený nacionalista a mladý Josef šel v jeho šlépějích. V roce 1927 vstoupil do Velkoněmeckého svazu mládeže a roku 1931 do Jungstahlhelmu, mládežnické organizace Stahlhelmu. Josef se také velmi zajímal o rychlá auta a mladé slečny.
Jeho otce v roce 1932 uvítal ve městě Adolf Hitler jako vůdce pravicově orientované strany NSDAP. Po začlenění Stahlhelmu do SA se stal Josef Mengele automaticky členem SA, odkud ale v roce 1934 odešel kvůli ledvinové chorobě. Hlavně ale nechtěl mít nic společného s pouličními rváči z SA. V roce 1935 Mengele promoval v oboru antropologie, který byl velmi v módě v době nacistického režimu. Jeho práce, rasově morfologický výzkum přední části spodní čelisti čtyř rasových skupin, uhodila na správnou strunu. Jeho práce byla vyhodnocena jako výborná. Poté nastoupil k lékařské praxi v Lipsku. On však snil o kariéře vědce, badatele.
Na doporučení dostal místo asistenta výzkumu na Říšském institutu pro dědičnou biologii a rasovou hygienu univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem.Vedoucím ústavu byl Otmar von Verschuer. U tohoto profesora uzavřel Mengele svůj druhý studijní obor, lékařství. Mimo jiné pracoval také Mengele u soudů, kde byl považován za experta na případy týkající se “hanobení rasy”. On rozhodoval, kdo je Žid nebo není. Mezitím také Josef Mengele vstoupil do řad SS a 1. ledna 1939 se oženil s Irene Schoenbeinovou. Josef dychtil po válce a v roce 1942 byl poslán na východní frontu jako lékař u 5. divize Waffen SS Wiking. Na frontě dostal několik vyznamenání a v létě roku 1942 byl raněn a převelen z fronty do Hlavního úřadu rasového a osidlovacího. 30. května se Mengele hlásil v koncentračním táboře Osvětim, kam byl přemístěn na doporučení profesora Verschuera. Hlavním Mengeleho úkolem byla selekce nově příchozích vězňů, vesměs Židů. Na jednu strany posílal zdravé a silné lidi, kteří měli pracovat v zbrojních továrnách v nelidských podmínkách a na druhou stranu posílal starce a matky s dětmi. Pokud mezi přivezenými lidmi uviděl dvojčata nebo nějakým způsobem divné bytosti vzal je k sobě, aby na nich mohl provádět svoje výzkumy v oblasti antropologie a genetiky. Výsledky svých výzkumů nebo vzorky posílal profesoru Verschuerovi.
Při třídění Židů působil jako velmi vzdělaný a příjemný muž, který si pískal oblíbené melodie. Ve své laboratoři ale prováděl ohavné pokusy s dětmi, hlavně dvojčaty. Do očí jim injekcí vstříkl barvivo, které mělo obarvit oči do modra. Dětem se snažil změnit i barvu vlasů. Profesoru Verschuerovi posílal i kusy těl, například ruce, nohy, atd. V Osvětimi si našel také několik spolupracovníků z řad Židů, kteří měli být posláni do plynových komor. Objektům svých pokusů říkával “moje morčátka” a v žádném případě si nepřipouštěl, že jsou to také lidé. Nebyl to sadista ale cynik, který se nestará o své laboratorní “krysy”. 1. září 1944 pořádal Mengele v táboře vědeckou konferenci. 17.ledna 1945 opustil Josef Mengele Osvětim kvůli blížící se Rudé armádě. Sebral i veškeré dokumenty o svém bádání.
Při útěku před Rudou armádou se převlékl do uniformy Wehrmachtu, a tak mohl bez problémů projít spojeneckými tábory. Jako příslušník SS měl mít v podpaždí vytetovanou krevní skupinu, ale on si nenechal udělat z estetických důvodů. V dubnu 1945 se jméno Mengele dostalo na americkou listinu válečných zločinců. Podařilo se mu však dostat nové jméno, Fritz Hollmann, a tak se dostal na jeden německý statek, kde pracoval jako pacholek. Roku 1949 se mu podařilo přejít hranice se Švýcarskem a odtud se dostal do Itálie, Janova. 26. srpna 1949 Mengele přistál s lodí v Buenos Aires. Brzy se zde dostal mezi nacistické emigranty a získal tak vlivné a bohaté přátele. Seznámil se s Eichmannem a Rudelem (Hans – Ulrich Rudel, válečný německý pilot střemhlavého bombardéru Junkers Ju 87 Stuka), který pomáhal všem nacistickým prominentům.
V roce 1953 publikoval v místním antisemitském plátku článek s názvem Dědičnost jako biologický proces a podepsal se jako G. Helmut. V této práci dokázal, že stále vyznává nacistické ideje jako za časů Třetí říše. Dřívější Mengeleho nadřízený, profesor Verschuer, opět nastartoval svoji kariéru. Mengele se mezitím rozvedl a opět oženil, tentokráte se vzdálenou příbuznou. 30. října 1956 se Mengeleho pod jiným jménem odstěhoval do Argentiny. 27. listopadu dostal Mengele paraguayské občanství na jméno José Mengele.
Mezitím se o jeho činech začalo hodně psát v novinách a jeho syn Rolf se konečně dozvěděl pravdu o svém otci, kterého nikdy nedokázal udat. Na Mengeleho stopu se pověsila tajná izraelská služba – Mossad – v čele s Isserem Harelem. Mengele však z Praguaye odje do Brazílie, kde žil velmi dlouho. Poté žil Mengele na statku Serra Negra s manželi Hochbichlerovými. Při dovolené na pláži Berioga u Sao Paula 7. února 1979 ranila Mengeleho mrtvice a zemřel. Byl pohřben v tajnosti, aby se nikdo nedozvěděl, že manželé schovávali lékaře SS z Osvětimi. Přesto se na to přišlo a věci vyplavaly na povrch.
A tak stejně nenápadně, jako začal, skončil život jednoho z největších masových vrahů v dějinách lidstva.
Zdroj: druha.svetova.cz
| O Josefu Mengelem
Josef Mengele se narodil 16. Března 1911 v Německu. Pracoval jako nacistický lékař, kdy během druhé světové války ve věznicích v koncentračním táboře Osvětim provádí morbidní a sadistické pokusy. Sám poslal přes 400 000 vězňů do plynové komory. Umírá v Brazílii roku 1979 na infarkt při plavání. Bojujme za čistou rasu! Mengele je od druhé poloviny 30. let 20. století nadšeným fanouškem nacistické ideologie, která propaguje nadřazenost Němců (tzv. „árijské“ rasy) především nad Židy. Protože toto tvrzení Mengeleho skutečně zaujalo, začal pracovat od roku 1937 ve frankfurtském Ústavu pro výzkum dědičnosti, biologie a rasové čistoty. Od května 1943 pracuje jako lékař v SS v koncentračním táboře Osvětim. V Osvětimi provádí pokusy na lidech. Pokusnými králíky jsou Rusové, Poláci, Židé, Romové atd. Týral nevinné! Lékaři v době Nacismu se k vězňům chovali naprosto příšerně. Záměrně jim potírali kůži petrolejem, nebo různými jinými chemickými roztoky. Infikovali je tyfem. V těch nejhorších případech dokonce mají vězňům amputovat zdravé končetiny. Mengele zkoumá především pravděpodobnost toho, že žena porodí dvojčata. Dalším cílem bylo zjistit, jakým způsobem by se mohlo dosáhnout toho, aby ženy rodily více „rasově čistých“ dětí, které by mohly ovládnout svět. Tyto děti by měly být silné, odolné, inteligentní, se světlýma očima a světlými vlasy. Z tohoto důvodu prý šílený Mengele vstřikuje „pokusným“ dvojčatům různé roztoky do kůže na hlavě, do očí, provádí sešívání tepen a další obzvláště kruté operace. Za jeho doby týrá více než jeden tisíc dvojčat. Jeden z krutých pokusů Jeden z velmi krutých pokusů se odehrál za zdmi koncentračního tábora Osvětimi v jižním Polsku, cca 45 kilometrů západně od Krakova. Chráněná zrůda
Tajné pokusy nekončí Mengele prý zásadně se svými pokusy na americkém kontinentu nekončí. Naopak je zdokonaluje. Nacistický lékař prý ošetřuje ženy v brazilském městě Candido Godoi poblíž argentinských hranic. Jeho ošetření však skrývá velkou hrozbu pro ně i jejich nenarozené děti. Provádí na nich totiž své pokusy. A právě ve výše uvedeném městě se v dnešní době má rodit mnoho dvojčat! Povedlo se zrealizovat plán? Zamyšlení hodné je při nejmenším to, že ve městě Candido Godoi se rodí více dvojčat než jednotlivců. Je to prý zarážející, neboť dvojčata se běžně rodí u každého osmdesátého porodu. Navíc překvapivé je, že většina narozených dvojčat má blonďaté vlasy a modré oči, poněkud zvláštní na Brazilce, kteří většinou mají tmavší pleť a tmavé vlasy. Podle lékařů se prý všechny ženy v době 60. let 20. století mají nechat ošetřovat u jakéhosi doktora Weisse. Je prý dokázáno, že Mengele neustále měnil svá jména proto, aby ho nedopadli. Právě od 60. let 20. století se ve městě mají začít rodit dvojčata jako houby po dešti. Záhadný lékař navíc nemá pocházet z města a dává ženám samé tabletky a sirupy, navíc zkoumá jejich krevní vzorky. Vědci nesouhlasí Vše nahrává tomu, že doktor, který pečoval o ženy, by skutečně mohl být Mengele. Jiné jméno, zvláštní tabletky podávané ženám, zkoumání vzorků… Vědci ale nesouhlasí. Prý se nikdy neprokázalo, že by někdy Mengele byl v Candido Godoi. Prý ani větší množství dvojčat, které se ve městě rodí, nesouvisí s tím, že by toto městečko navštívil „Anděl smrti“. Podle jisté brazilské genetičky za velkou porodnost dvojčat může izolovanost městečka. Díky němu má totiž docházet k rozmnožování mezi vzdálenými příbuznými. To by prý skutečně mohlo vést k jistým výchylkám. Šlo by po té o jistou mutaci jedinců. Podobný jev se vyskytl také na Kanárských ostrovech, kde se rodily děti se světlými vlasy a modrýma očima. Přitom jejich předchůdci měli vlasy tmavé a pleť snědou. Pro přítomnost Mengeleho v Candido Godoi není dostatek důkazů. Dvojčata se prý také mohla rodit proto, že jejich matky prošly nějakým působením chemických látek na tělo, či přímo do krve, nebo radiace. Zdroje:
|
|
Autor: Caroline Kornelová |
