Únosci bez milosti popravovali zajatce a vyhazovali je z letadla. „Bojujeme proti terorismu a bojujeme tvrdě,“ prohlašuje na konci listopadu 1985 Usáma el Baz, politický poradce egyptského prezidenta Husního Mubaraka. Obhajuje tak zásah protiteroristického komanda na mezinárodním letišti na Maltě, při němž zahynulo 58 rukojmích z uneseného letadla EgyptAir. Jde o jeden z nejkrvavějších incidentů svého druhu.
Celkem pět bezpečnostních kontrol čeká na pasažéry letu EgyptAir 648 na letišti v řeckých Athénách, než mohou konečně nastoupit na palubu Boeingu 737. Krátce před tři čtvrtě na devět večer se z letištních ampliónů ozývá poslední výzva pro opozdilce. Letadlo startuje přesně ve 21:06 místního času. Jakmile vystoupá do patřičné letové hladiny, nabírá jižní kurz. Míří do egyptské Káhiry. Na jeho palubě se nacházejí cestující nejrůznějších národností, ať už jsou to Egypťané vracející se z dovolené, řečtí obchodníci nebo američtí a izraelští turisti. Nechybí ani skupina tanečnic z exotických Filipín…
Nevybíravá pasová kontrola
Letadlo je však ve vzduchu teprve 22 minut, když z jednoho sedadla v přední části stroje znenadání vyskakuje dobře oblečený mladík. Z plastového sáčku vytahuje zbraň a namíří ji proti palubnímu personálu, který právě roznáší noviny a časopisy. „Ani hnout!“ křičí ve stejném okamžiku další ozbrojenec v zadní části letadla. Třetí v tu chvíli míří na hlavu kapitána letu Haniho Galala. Únosců je celkem pět. Okamžitě vybírají od cestujících pasy. A s nikým se nemazlí. „Jeden je vytahoval vyděšeným lidem přímo z kapes,“ popisuje později egyptská pasažérka Loretana Chafiková. „Zvlášť hrubý byl k mladým Izraelkám.“
Prostřílený plášť boeingu
Všechno je otázkou několika minut. Znenadání proti únoscům vyráží s pistolí v ruce Medhat Mustafa Kamal, egyptský bezpečnostní agent, který je účastníkem letu. Jednoho z únosců okamžitě zastřelí. Jako odpověď teroristé vypálí salvu, která kromě Kamala zraní i dvě letušky. Zbloudilé kulky se zakusují do trupu letadla a vážně ho poškozují. V kabině rázem klesá tlak. Ze stropu se uvolňují kyslíkové masky. Zkušený pilot Galal začíná s letounem klesat z 10 600 metrů do přijatelnější výšky 4200 metrů, aby vyrovnal tlak v kabině.
Bravurní přistání do tmy
„Letíme do Lybie!“ přikazuje mu jeden z únosců, jakmile se situace na palubě trochu uklidní. Kapitán si je však dobře vědom problémů s poškozeným trupem letadla, a aby doletěl až do severní Afriky, na to mu nezbývá dost paliva. Naštěstí se mu daří teroristy celkem bez potíží přesvědčit o změně plánu. Jako optimální se nyní jeví pro přistání mezinárodní letiště na středomořském ostrově Malta. Maltské úřady o uneseném letadle na svém území nechtějí ani slyšet. Žádost kapitána Galala razantně zamítají. „Bezprostředně hrozí, že se strojem kvůli nedostatku paliva narazím na mořskou hladinu,“ vyhrožuje pilot kontrolní věži. Malťané konečně souhlasí. Světla na letištní ploše jsou však zhasnutá a kapitán Galal musí předvést bravurní kousek, aby dosedl na potemnělou ranvej.
Premiér v roli vyjednavače
„Jsme egyptští revolucionáři,“ představují se únosci letadla maltským úřadům. Požadují okamžitě doplnit nádrže, aby mohli vyrazit k Libyi. Jinak začnou v pravidelných intervalech popravovat rukojmí… Nic jiného kromě paliva nechtějí, nemají žádné politické požadavky, nezajímá je výkupné. Malta je skutečně malá zemička. Jejímu premiérovi Karmenu Mifsudu Bonnicimu (*1933) trvá jen několik minut, než se osobně dostaví na letiště. Sám se ujímá vyjednávání. Je plný optimismu. Věří, že situaci rychle vyřeší. Společně s tlumočníkem přemlouvá teroristy, aby propustili rukojmí, jinak že jim nebude dotankováno palivo. Vzápětí jsou skutečně dvě zraněné letušky a 11 pasažérů (jde o ženy včetně filipínských tanečnic) na svobodě. Bonnici však pokouší trpělivost únosců dál…
Pasažéry střílejí jako psy
Zbývající čtyři teroristi už neudrží nervy na uzdě. Nebezpečně pokukují po kupičce vybraných cestovních pasů. „Všechny Izraelky se přihlásí!“ rozkazují teď pasažérům. V naději, že bude také propuštěna na svobodu, se ze sedadla zvedá 24letá Tamar Artziová. Jeden z únosců na ni však namíří pistoli a vypálí. Žena zázračně v posledním okamžiku uhýbá hlavou, takže ji kulka jenom škrábne do tváře. Přesto padá k zemi. Teroristi v domnění, že je mrtvá, vyhazují její tělo z letadla na ranvej. Hledají další oběť. Už se jim nikdo nechce přihlásit dobrovolně. Podle fotky v pasu však identifikují další Izraelku na palubě, přítelkyni Artziové, 23letou Nitzan Mendelsonovou. Spoutávají ji ruce a tlačí k otevřenému východu z letadla. Mezi dveřmi ji střílejí do hlavy a opět shazují na letištní plochu. Nitzan už nemá takové štěstí jako její kamarádka. Artziová se k jejímu tělu ještě snaží doplazit. Když si pohybu všimne jeden z únosců, začne po ní pálit jako zběsilý. „Stříleli nás jako ze sportu. Jakoby stříleli psy,“ vzpomíná později žena. Jedna kulka ji zasáhne do boku. Raději předstírá smrt.
O popravách vtipkují
„Welcome (anglicky Vítej – pozn. red.)!“ bručí si s potutelným úsměvem další únosce. Právě navrchu kupičky pasů objevil ten patřící Američanovi Patricku Scottu Bakerovi (28). Je další na řadě. Teroristé opět vyhazují jeho tělo z boeingu. Podobně jako v případě Artziové si nevšimnou, že zranění, která mu způsobili, jsou jen povrchová. V nestřeženém okamžiku se krvácejícímu Bakerovi daří odplazit do bezpečí. Následují další dvě popravy amerických občanů – jeden je na místě mrtvý, 30letá učitelka Jackie Pflugová má štěstí. Teroristi jatka oslavují. Po každé střelbě hýří mezi sebou vtipem, pozpěvují si. „Byli to krvežízniví šílenci, kterým by nečinilo potíže vyhodit letadlo do vzduchu,“ popisuje kapitán Galal.
Egypťané vyhrávají závod s časem
Postup maltských úřadů k ničemu nevede. Sami Egypťané se rozhodnou jednat. Koneckonců je to jejich letadlo. Prezident Husní Mubarak (*1928) schvaluje operaci elitního protiteroristického komanda – jednotky 777. Malťanům tak nezbývá nic jiného, než ji na svém území přijmout. Podle některých zpráv na místo cestují i speciálně vycvičení Američané, ale Egypťané jsou rychlejší. Dopoledne 24. listopadu 1985 přistává jejich stroj C-130 Hercules na mezinárodním letišti na Maltě, aniž by si ho teroristé povšimli. Mají jinou práci. Nervy na palubě uneseného letounu pracují naplno. „Smířil jsem se se skutečností, že budu zastřelen,“ vzpomíná australský pasažér Tony Lyons. Malťané zadržovaným lidem dopravují potraviny a vodu. Další zásoby však už odmítají poskytnout, dokud nebudou propuštěny ze zajetí děti (těch na palubě zbývá devět). Únosci o tom nechtějí ani slyšet.
Souhlas prezidenta
Mezitím se připravuje plán záchranné operace. Tři týmy mají proniknout do letadla skrze zavazadlový prostor a předními a zadními dveřmi, obklíčit teroristy a zlikvidovat je. Ve 21:15 místního času konečně prezident Mubarak vydává povolení ke startu akce. O pět minut později už se záchranná operace rozjíždí (některé zdroje uvádějí, že se do ní egyptské komando pustilo bez vědomí Malťanů). Co se odehrálo v následujících pěti minutách, zůstává dodnes tak trochu záhadou.
Dusivá zkáza
Podle plánu Egypťanů měla záchranná mise trvat pouhých 90 vteřin. Ty se ale pro většinu pasažérů uneseného letu proměňují v peklo na zemi. Snad za to mohou výbušniny, které egyptské komando použilo pro odpálení vstupů do letadla, možná granáty teroristů. Každopádně uvnitř stroje se vznítí plastové součásti a kabinu pohlcuje toxický kouř. „Všude náhle byly granáty, samé střílení, oheň – hustý, štiplavý dým, který dusil, když se chtěl člověk nadechnout,“ líčí dramatické okamžiky Lyons. „Klopýtal jsem přes lidi, vypadl jsem ze dveří na ranvej.“ Jako jeden z mála má štěstí. Při „záchranné“ operaci totiž umírá 58 pasažérů, včetně devíti dětí! Drtivá většina z nich se udusí.
Epocha speciál dodává:
Co byli krvežízniví únosci letadla, kteří neměli ani žádné požadavky, vlastně zač? Egyptský prezident Husní Mubarak z útoku obviňuje palestinskou teroristickou skupinu Abú Nidala (1937–2002). Ta tvoří opozici k Arafatově Organizaci pro osvobození Palestiny a zároveň udržuje blízké vztahy s Mubarakovým úhlavním nepřítelem – libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím (*1942). Právě proto během krizové situace Mubarak také posiluje obranu egyptských hranic s Lybií. A proč si teroristi nekladli žádné podmínky? Podle jedné teorie čekali na pokyny od svého vedení, které však nikdy nedorazily.
*****
Doživotní spravedlnost
• Zásah egyptského komanda na Maltě nakonec přežívá jeden z teroristů. Úřady ho identifikují jako Omara Mohameda Alího Rezaqa.
• Postaví ho před maltský soud, který ho odsuzuje k 25 letům vězení. Po osmi letech se už však únosce ocitá na svobodě, což vyvolává diplomatickou roztržku mezi Malťany a Spojenými státy.
• Malta Rezaqa okamžitě vyhošťuje ze své země. Bezprostředně po příjezdu do Nigérie je opět zatčen a vydán do USA. Tamní soud nad ním v říjnu 1996 vynáší doživotní trest bez možnosti odvolání.
