Zničil bájný Camelot hladomor? Kdo by neznal legendu o králi Artušovi a jeho bájném hradu Camelot? Tajemná legenda vzrušuje už po celé generace nejen milovníky historie, ale i věhlasné odborníky. S Camelotem je nejčastěji spojováno místo, zvané Cadbury Castle, v hrabství Somerset v jižní Anglii. Nejnovější archeologické nálezy ukázaly, že místo doznalo vskutku velmi bouřlivého rozvoje v době, které dnes říkáme temný středověk, v době legendárního krále Artuše.
Ať tak nebo onak, jedna otázka zůstává stále hádankou – proč byl kvetoucí hrad opuštěn? Spolu s britskými archeology se vydáme pátrat po tomto tajemství. Píše se druhá polovina pátého století našeho letopočtu a Anglie trpí pod nájezdy Germánů a Vikingů, kteří se vrhli na ostrovní říši s vidinou tučné kořisti. Anglii totiž právě opustili po téměř 500 letech Římané a slabá, vnitřními spory zmítaná země je snadnou kořistí. V oné drsné době je kvetoucích měst na ostrovech pramálo. Podle posledních archeologických nálezů mezi ně patří zejména Tintagel, Congresbury, High Peak a South Cadbury. O sto let později jsou však všechna tato města opuštěna a dnes po nich často nezbylo ani stopy. Co se stalo s jejich obyvateli? Kam tak náhle zmizeli? Tuto otázku si kladli britští vědci a nedávno na ni začali hledat odpověď. Artušovská legenda stále žije Rytířské báje a pověsti jsou neoddělitelnou součástí lidské historie. Jednou z nejznámějších legend je ta o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Oním bájným sídlem, kde se měla Artušova síň nacházet, byl hrad Camelot. Dnes již víme, že jde skutečně o báji, protože poprvé se jméno Camelot objevuje až ve 12. století a to v díle francouzského básníka Chretiena de Troyes (1130–1183). Nicméně jeho rytířské příběhy o slavném králi Artušovi daly základ pro jejich pozdější šíření. Míst, kde měl Camelot ležet, je celá řada a mnohá z nich se dodnes pyšní tím, že právě a jen to jejich je to pravé. Pokud bychom měli dát na historické prameny, jako nepravděpodobnější se dnes jeví South Cadbury, dnes nazývané Cadbury Castle v jižní Anglii, nedaleko města Glastonbury.
Zastánci této teorie argumentují zejména spisem slavného historika Johna Leylanda (1506 – 1551), který ve svých starověkých anglických dějinách uvádí: V samém nejjižnějším výběžku od kostela v South Cadbyri stával kdysi Camellate, proslulé město, nebo hrad… Lid si vypráví, že tam dnes nikoho není, ale proslýchá se, že v Camallatu(-e?) Artuš prodléval.“ Co odhalila archeologie? Vykopávky, které v Cadbury Castle probíhají už řadu let, odhalily, že místo bylo největším a nejsilnějším sídlem v oné době, přikládané vládě krále Artuše. Dnes je zdáli Cadbury Castle pouhým pahorkem, vysokým zhruba 150 metrů. Nicméně stále pokračující vykopávky ukazují, že až do roku 600, zde bylo vznosné sídlo mocného panovníka. Svědčí o tom četné nálezy bohatě zdobené keramiky, základy honosných budov a další artefakty, vynořující se postupně ze země. Zase se nám ale vrací otázka, proč bylo toto honosné sídlo spolu s kvetoucím městem náhle opuštěno? Podrobný průzkum v nedávných měsících totiž vyloučil, že by došlo k jeho násilnému zničení. Nikde nejsou ani stopy po invazi či dobývání Gadbury Castle. Největšího rozkvětu podle nálezů zaznamenalo místo v letech 400–500 n. l. Podle hrnčířských nálezů bylo město i významným obchodním centrem, přes které putovalo zboží z celého Středomoří. Konkrétně jsou to bohatě zdobené amfory na olej a na víno nalezené v rozvalinách. Podobně, ale v menším rozsahu svědčí o rozmanité řemeslné výrobě a čilém obchodním ruchu i nálezy v Tintagelu a Congresbury. Proč je tak málo důkazů?
Prakticky všechno, co je pro archeologii cenné, se nachází v zemi. Pokud je zkoumané místo v geologicky neaktivní zóně, je šance najít artefakty, které vědci potřebují pro zkoumání dotyčného období. Nejčastěji jsou takovými artefakty keramika, kamenné a kovové nástroje. Předměty zhotovené ze dřeva rychle podléhají zkáze a do dnešních dnů se jich dochová pramálo. A právě to je kámen úrazu při zkoumání artušovského období. V temném středověku bylo v Anglii dřevo nejběžnějším stavebním materiálem, zhotovovala se z něho i většina domácího vybavení. Navíc je jižní Anglie pokryta močály, mokřinami a protéká zde řada toků. A jak známo tekoucí voda je největším nepřítelem archeologů, protože nejen zničí řada artefaktů, ale další odnese daleko od místa jejich původu, což samozřejmě znesnadňuje přesnou lokalizaci předmětů. Měl pád měst na svědomí obchod? Bohaté městské sídlo s mohutným hradem, zvané Tintagel v jihozápadní Anglii, bylo rovněž často zmiňováno v souvislosti s artušovskou legendou. Původně zde stál velký klášter, okolo něhož postupně začalo růst samotné město. Také zde se nacházela velká obchodní křižovatka, slavná až do počátku 6. století, mající zcela jistě ekonomickou nadvládu nad celým jihem Anglie. I zde však stopy náhle mizí. Jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizely veškeré stopy po obyvatelích, mizí řemeslná výroba a mizí obchod. Historici se přiklánějí k názoru, že se tehdy, zatím z neznámých důvodů, změnily obchodní stezky a zvyklosti zámořských obchodníků, kteří si našli jiná odbytiště pro své zboží. Jejich lodě se prý soustředily především na východní pobřeží Anglie, kde obchodníci nalézali lepší podmínky pro obchodování než na jihu a na západě britských ostrovů. Byl zánik obchodu skutečnou příčinou toho, že se bohatá sídla jako Tintagel, Congresbury či Cadbury náhle vylidnila?
Města mohl vyhladit hlad V průběhu let výzkumů neobstála ani hypotéza některých historiků, že za pádem měst stály válečnictví a neustálý boj jak uvnitř Anglie mezi znepřátelenými kmeny, tak boj s nájezdníky ze starého kontinentu, neustále se pokoušejícími zabrat si zemi, opuštěnou Římany, pro sebe. Ani v jednom ze zmiňovaných měst nebyly však při posledních archeologických výzkumech nalezeny sebemenší stopy. Pak se náhle objevila další a zbrusu nová hypotéze, která se zdá být nejpravděpodobnější. Vědci totiž objevili v katolické kronice Encyclopaedia záznamy o hladomoru, který postihl Anglii okolo roku 550. Je to sice malý záchytný bos, ale historikům stačí k tomu, aby se pustili do hlubšího zkoumání. Viníky katastrofy byli lidé Spojili se tedy nejen s archeology, ale i s geology a zemědělskými odborníky a začali zkoumat půdní a přírodní podmínky v okolí Cadbury Castle. V okolním kopcovitém a vápencovém terénu našli mnoho známek po cílené kultivaci půdy. Vápencové podloží je pokryto jílem a následně vrstvou úrodné půdy, na které mohly být pěstovány například fazole či pšenice, jsou tam i vhodné pastviny pro dobytek. To vše tam bylo nejspíše rozvinuto až do pádu Římanů. Lze příchod hladomoru dávat do souvislosti s nějakou velkou neúrodou během temného středověku? Odpověď na tuto otázku je trochu složitější. Samozřejmě případná neúroda mohla být jednou z příčin hladomoru. Nicméně ne jedinou.
K pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat potřebujete také pracovní síly. A právě jejich nedostatek mohl být tou pravou příčinou. Šesté století bylo stoletím nesmírných utrpení. Nájezdy nepřátel, války, morové epidemie, selské vzpoury, to všechno mělo za následek katastrofický úbytek obyvatelstva, zejména mužů. Přidejme k tomu ještě nepatrné klimatické změny a výsledkem je skutečná katastrofa, která měla za následek i pád slavného Cadbury Castle. Pavel Přeučil 2. plány Umístění Camelotu je stále sporné Míst, která mohou být považována za možné sídlo slavného krále Artuše, tedy hrad Camelot, jsou v dnešní Velké Británii desítky. Je to pochopitelné, protože světoznámá legenda přitahuje do těchto míst tisíce turistů a svou roli zde hraje i místní patriotismus. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že ten pravý Camelot vůbec neleží na území britských ostrovů, ale ve francouzské Bretani či v Normandii, odkud pocházejí první legendy o Artušovi. Často se hledá umístění Camelotu podle příbuznosti místních názvů. Právě to možná napomohlo tvrzení, že tím pravým Camelotem je Cadbury Castle. Poblíže se totiž nacházejí města Queen Camel a West Camel, ba co více, nedaleko zřícenin protéká řeka Cam. Co svědčí pro Cadbury Castle? * Místo se v 6. století pyšnilo nejspíše nejdokonalejším opevněním v Anglii * Při vykopávkách byla nalezena monumentální hodovní síň, která by mohla být místem setkávání Artušových rytířů Kulatého stolu * Příbuznost názvů okolních měst a blízké řeky * Archeologické nálezy bohatého vybavení hradu * Nálezy svědčící o rozvinuté řemeslné výrobě a čilém obchodním ruchu Jak to vidí moderní věda? Dnešní vědci jsou k samotné existenci bájného Camelotu značně skeptičtí. Dokládají to mnoha dostatečně ověřenými poznatky z anglické historie i skutečností, že tak mocný hrad by musel zanechat v dějinách zcela jistě nesmazatelnou stopu. Ta však neexistuje a název Camelot se objevuje poprvé až o 500 let později, v díle výše zmíněného francouzského básníka Chretiena de Troyes, nazvaném Lancelot aneb rytíř s károu.
Nejvíce se badatelé kloní k názoru, že Cadbury Castle byl sídlem Cadora, vévody z Cornwallu (482–537), který byl tehdy mocným vládcem celé této oblasti v jižní Anglii. Artušovské legendy v umění Král Artuš je typickým přestavitelem tzv. rytířských legend, vyprávějících o čestných rytířích, nevinných pannách v nebezpečí, o lásce, zradě i o hrdinských bojích. To vše je vděčným námětem řady literárních a divadelních děl, filmů i televizních inscenací. Jako první rozvíjí legendu o králi Artušovi anglický kněz a literát Geoffrey z Monmouthu (mezi lety 1090 a 1100). Následuje známý Chretien de Troyes a asi nejvýznamnější Artušův propagátor Thomas Malory (1405–1471), z jehož pera pochází román Artušova smrt. Sláva artušovských legend naplno propukla zejména ve 20 a 21. století, kdy se jako houby po dešti vyrojily románové příběhy, filmy, muzikály i televizní seriály, inspirované Artušem a zejména jeho věrným kouzelníkem Merlinem. Jedním z posledních a možná nejúspěšnějších zpracování je britský seriál Merlin, který v současné době vysílá stanice BBC. Pravý Artuš objeven? Podle některých vědců byl tím pravým Artušem Riothamus (také Rigotamus) „Král Britů“, kterého poslal papež Leo I v roce 467 do Anglie, aby ji osvobodil ze saské poroby. Jeho křestní jméno prý bylo Artorius. Ale i zde najdeme tak trochu historické zmatky. Podle jedněch kronik zmizel Riothamus během tažení v Galii roku 470. Artuš však zemřel podle legend v roce 539 v boji u Camlanu. Tím by se délka jeho života pohybovala kolem 100 let a to je na tehdejší dobu kapánek moc. Vědci to vysvětlují tak, že Riothamus se poté, co osvobodil Brity, stal legendou, přidávaly se mu stále další a další hrdinské činy, což jej učinilo téměř nesmrtelným. Nicméně celý příběh vypadá pravděpodobně a určitě stojí za další zkoumání.
