image24Říká se, že meč je duší samuraje. Typický samurajský meč zvaný katana má nejen pohnutou historii, ale dodnes skrývá svá tajemství tak pečlivě, že se je nepodařilo odhalit ani moderní vědě. Jak se tato zázračná zbraň vyráběla a co znamenal rodinný meč pro své nositele – japonské samuraje. SVĚT NA DLANI vám poodhalí roušku tajemství, vznášející se nad tímto smrtícím nástrojem.

Přesekne syrové vejce, lidský vlas ve vzduchu, ocelovou hlaveň pušky či měděný plát silný dva centimetry a člověka rozsekne od hlavy po rozkrok. Vypadá to jako zkazky, ale to všechno samurajský meč skutečně dokáže.
Obecně prameny uvádějí, že onen slavný meč katana se začal používat od 15. století. Tento údaj je ale velmi zavádějící a na jeho vzniku se podílí nejspíše velký rozmach používání mečů v obdobích velkých bojů mezi japonskými klany právě v této době. Pravda je však jiná. Ty nejkvalitnější meče typu katana vznikaly už kolem 10. století a v onom 15. století už se vyráběly masově pouze jejich méně kvalitní napodobeniny. Přesto se tyto středověké meče na aukcích nabízejí za velké částky pohybující se v přepočtu na koruny od 150 000 do 500 000 korun.

Na počátku byla nespokojenost císaře
Historie této zázračné sečné zbraně začíná někdy kolem roku 700 n. l. Za jejího otce je považován kovář Amakuni z provincie Yamato. Byl císařským zbrojířem a po jedné z bitev si jej zavolal císař s tím, že jeho meče se snadno zlomí či ztupí o brnění nepřátel. Amakuni se zavřel ve své kovárně se svým synem a po třiceti dnech přinesl císaři nejslavnější ze všech mečů – dlouhou, jednobřitou a zahnutou katanu. Rodinný poklad v podobě tajemství výroby katany se předával z otců na syny a každý z nich přidal nějaké vylepšení. Zdokonalilo se čištění železné rudy, její mísení s uhlíkem i samotný proces kování meče. Největší slávy dosáhla výroba těchto mečů v 10. – 14. století n. l. Meče vyrobené v tomto období jsou skutečná mistrovská díla a nazývají se „koto“.

Proč ten tvar a délka?
Původní japonské meče byly poměrně krátké do 50 centimetrů. Takovou délku vyžadovali především jezdci na koních, kteří mohli meč snadněji ovládat. Ve 13. století však vtrhli do Japonska pod velením slavného Kublajchána Mongolové a taktika boje se musela změnit. Pozemní jednotky byly proto vybavovány delšími a méně zahnutými katanami o délce 70–73 centimetrů, které byly v boji zblízka vhodnější. Zánik legendární techniky výroby mečů koto nastává v 15. století. Celá země stála v ohni občanské války a už se tolik nehledělo na krásu a lesk samurajských mečů, ale především na jejich rychlou, sériovou výrobu. Od 17. století se japonští mistři zbrojíři pokoušeli přijít na kloub starým technikám výroby mečů koto, leč bez úspěchu.

Zázračná zbraň katana
Až moderní elektronové mikroskopy dokážou odhalit neobyčejnou strukturu japonských samurajských mečů a jejich precizní zpracování. Katana má mírně zakřivenou čepel, ostří je broušeno pouze na jedné straně. Rukojeť je delší, aby se meč dal ovládat obouručně. Moderní analýzy prokázaly vysoké metalurgické schopnosti starých mistrů už před více než 1000 lety. Hluboko ve struktuře materiálu čepele jsou zapracovány různé druhy oceli, z nichž každý plní jinou úlohu a ve spojení přispívá ke smrtícímu účinku zbraně.

Staří mistři byli umělci i vědci
Stará japonská pec byla postavena z hlíny s řadou otvorů po stranách. V každém z nich panovala jiná teplota, dosahující největšího žáru až 2500 °C. Kvalitní ocel se skládá z železa a uhlíku. Staří Japonci neměli o existenci uhlíku ani tušení, ten byl objeven jako prvek teprve v druhé polovině 18. století. Přesto mistři zbrojíři vlastností uhlíku dokázali využít, a to tak, že v pecích topili dřevěným uhlím.

Svět na dlani RF Hobby