Londýn se probouzí do prvních jarních dnů roku 1751. Ve Westminsterském opatství se chystá uložení ostatků následníka trůnu Frederika Ludvíka do hrobky. Na pohřbu se však neukáže žádný člen královské rodiny. Obřad je velice krátký a bez hudby, kterou nebožtík tolik zbožňoval.
Mezi princem z Walesu Frederikem Ludvíkem Hannoverským (1707–1751) a jeho rodiči, anglickým králem Jiřím II. (1683–1760) a královnou Karolínou (1683–1737), panovaly vždy mimořádně mrazivé vztahy. „Můj drahý prvorozený je největší netvor na tomto světě,“ poznamenává jednou při snídani Frederikova matka, která je sama pokládána za mimořádně inteligentní a vzdělanou ženu. Královský manžel si s ní v názoru na svého nejstaršího syna mimořádně notuje. Kde se ale vzala tahle zášť, v níž se nedá vyšťourat ani špetka rodičovské lásky? Je Frederik Ludvík opravdu tak příšerný člověk?
Vyrůstá jako dříví v lese
Následník anglického trůnu přichází na svět v německém Hannoveru. Zde také stráví dětství. Jeho dědeček usedá roku 1714 na britský trůn jako Jiří I. (1660–1727), a proto musí odjet ze země i s Frederikovými rodiči. Chlapce nechávají v Německu, kde prý vyrůstá jako dříví v lese. Historikové zmiňují jedinou návštěvu budoucího Jiřího II. a jeho choti v Hannoveru v roce 1720, ale to je již jejich prvorozený syn prakticky dospělý a jeho charakter veskrze prolezlý všemi nešvary.
Píše se rok 1727, když se Frederikův otec ujímá po smrti Jiřího I. vlády. Nyní je také na Frederikovi, aby se konečně vydal směrem přes Lamanšský průliv, kde ho roku 1729 čeká oficiální jmenování princem z Walesu.
Svár dvou generací
Novým domovem se mu stává Leicester House, který je proslulým londýnským sídlem nositelů titulu prince z Walesu. O paláci se přitom dá hovořit jako o opoziční buňce. Podobně jako za předchozího vlastníka se tu i nyní scházejí ti nejvyšší představitelé králových odpůrců. Jiří II. byl pro svého otce neloajálním názorovým protivníkem a stejně tomu je i v případě Frederika. Jak to tak v životě bývá, nyní, když mu syn oplácí stejnou mincí, nemá však král pro princovu mladickou revoltu pochopení. Na prsou královských rodičů se naopak vyhřívá Frederikův mladší bratr Vilém August, vévoda z Cumberlandu (1721–1765).
Výstřední rodinka
Vláda nad Anglií Jiřímu II. rychle zhořkne. Na ostrovním království mu vadí prakticky všechno. Nejvíce ho pálí, že nemůže přehlížet parlament a osobu premiéra. „Přeji si z celého srdce, aby si ďábel vzal vašeho ministerského předsedu a aby si ďábel vzal parlament a aby si ďábel vzal celý tenhle ostrov za předpokladu, že se z něj dostanu a odjedu do Hannoveru,“ nechává se jednou v rozlícení slyšet Jiří II. Současný britský historik Karl Shaw o něm píše: „Byl hnusně náladový, ukrutně marnivý a náramně záletný.“ Ještěže je královna Karolína tak chytrá a tolerantní. Manželovu milenku Henriettu Howardovou (1689–1767) prozíravě zaměstná u dvora. Když Jiří své choti posílá padesátistránkové dopisy, v nichž jí líčí své milostné avantýry, předčítá je královna pro pobavení ministerskému předsedovi Robertu Walpoleovi (1676–1745).
S matkou se nerozloučí
Synu Frederikovi má král patrně nejvíc za zlé, že je zcela nevojenský typ a chová se bázlivě. „Vždyť on raději než vyrazit si na lov bude psát básně, skládat hudbu a hrát,“ netají se svým hlubokým zklamáním Jiří II. Hádky se stupňují a neshody narůstají po celá 30. léta 18. století. Konflikt se vyhrocuje tak, že panovník dokonce uvažuje o zbavení Frederika následnictví.
Když v roce 1737 umírá královna Karolína, Frederik se s ní odmítá jít rozloučit. „Mám ho snad uklidit do kolonií?“ zvažuje tehdy Jiří II. jednu variantu. Otec se synem se nakonec úplně odcizí. „Můj prvorozený je ten největší osel a největší lhář na světě… a já si přeji z celého srdce, aby z něj zmizel,“ rozlítí se ale jednou Jiří II. a Frederika vyhání ode dvora. Zapuzený princ se s vlastní rodinou stěhuje na venkov do Clivedenu v hrabství Buckinghamshire na jihovýchodě Anglie.
Trucuje kvůli rentě
Již 8. května roku 1736 řekl své „ano“ v královské kapli londýnského St. James´s Palace princezně Augustě (1719–1772), kterou mu vybrala matka. Navzdory tomuto faktu a přes Frederikovu pověst marnotratníka a záletníka (zplodil tři levobočky) je toto manželství vcelku šťastné. „Pojď, odvezu tě do Hampton Courtu. Nepřeji si, aby u tvého porodu byla přítomna moje matka,“ říká manželce v létě 1737 před narozením jejich první dcery (postupně budou mít devět dětí). Tajně ji stěhuje z královského sídla. Frederik má tentokrát důvod trucovat. Po svatbě se totiž obrátil na parlament s prosbou o zvýšení své roční renty, ale otec jeho žádost zamítl.
Osudným se mu stal kriket
Pozitivní tvář „netvora“ Frederika odráží jeho láska k výtvarnému umění a zvlášť k hudbě. Van Dyck, Rubens nebo Breughel, to jsou jména velikánů, jejichž obrazy má princ ve svých sbírkách. Sám hraje výborně na violoncello a podporuje operu v Lincoln´s Inn Fields jako soupeře královské Händlovy opery na Drury Lane v anglické metropoli. Za své založení mu je vděčná i Královská botanická zahrada v Kew na západě Londýna, pro niž v roce 1731 zakoupil pozemky.
Frederick se však nevěnuje jen umění, jak mu zazlívá jeho otec. K Frederikovým největším hráčským vášním patří kriket. Hra, která se mu patrně stává i osudnou. Princi z Walesu je teprve 44 let, když při hře utrží úder kriketovou pálkou. Jiné verze hovoří o zásahu kriketovým míčkem nebo o zápalu plic. Každopádně 20. března 1751 předčasně umírá. Na britský trůn nikdy neusedl…
Jarmila Mevald Vodičková
Americký dík
Aby Frederikovo jméno neskončilo na smetišti dějin, o to se postarají vděční američtí osadníci. Na princovu počest pojmenují města Fredericksburg ve Virginii a Prince Frederick v Marylandu.
Neslavný královský konec
Jiří II. syna Frederika přežije o devět let. Jeho odchod na onen svět ale příliš slavný není. „Asi v půl osmé ráno zaslechl jeho komorník řev, o kterém usoudil, že je to nezvykle hlasitý královský pšouk. V ložnici pak našel krále na podlaze s tváří pokrytou krví. Zemřel na infarkt na noční stolici, když se snažil přetlačit zácpu, a při pádu si poranil obličej o roh židle,“ popisuje královu nedůstojnou smrt historik britský Karl Shaw.
Zasmušilý Angličan
Po Jiřím II. se britský trůn uvolňuje pro Jiřího III. (1738–1820), nejstaršího Frederikova syna a králova vnuka. Nový panovník je na rozdíl od svých předchůdců věrný své choti Charlottě (1744–1818), se kterou zplodí 15 potomků. Je to však zasmušilý muž, o němž už jeho dědeček zklamaně tvrdil, že „postrádá touhu někoho potěšit“. Jiří III. je však prvním vladařem z hannoverské dynastie, který se necítí být Němcem, ale už Angličanem.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.