Jako každý rok i tenhle jsem utekl z životu nebezpečné zimní Prahy či spíše pražské zimy, totálně zdecimován špínou, smogem, jedovatým vzduchem, permanentním nachlazením a českou politickou scénou. I když musím uznat, že už ani ty zimy nejsou, co bývaly. V Brně i v Praze se v lednu promenádovali lidé v krátkých kalhotách a v košilích s krátkými rukávy, no a turisté již tradičně s rouškami na ústech. Chtělo by to asi rozprášit nad Česko trochu jedovatých aerosolů, jež slouží k odražení slunečních paprsků, ať se nám ochladí a opět se vrátí ty „krásné Ladovské zimy“.
Na rozdíl od pana prezidenta, který kam letí, tam „přednáší“, jsem neletěl na Arabský poloostrov přednášet (ostatně, kdyby mě tam na nějaké konferenci pustili ke slovu, z vězení bych už asi nevylezl), nýbrž proto, že Emirates tento rok prodávala nejlevnější letenky do Buenos Aires a nejen tam.
V této souvislosti bych si dovolil krátce zateoretizovat na ekonomické téma komparativních výhod ve světovém obchodě, ale duchaplnosti hodné Nobelovy ceny za ekonomii jako v případě pana prezidenta VK ode mne nečekejte. Proč tedy byly letenky od Emirates do Bs.As, ale nejen tam, tento rok nejlevnější?
Letecký byznys je jedním z těch, ve kterých mají ropné státy, jakými jsou třeba Spojené arabské emiráty jistou komparativní výhodu. Mají totiž ropu a tudíž i letecký benzín prakticky zadarmo. Stačí najmout pár pilotů a letušek z celého světa, nakoupit pár Boeingů, prodávat letenky o pár set korun levněji a už se může vydělávat. Mimochodem, mezi letuškami společnosti Emirates byla i jedna Česka, ale i třeba Rumunka, Mexičan, Indonézanka… v podstatě co stevadr či stevadka to jiná země. Ještě bych zdůraznil výborné jídlo. Mám pocit, že v průběhu letu jsem musel přibrat tak tři kila.
A protože ostatní třeba evropské aerolinky musí nakupovat, a to stále dráž, i letecký benzín, nemůžou emirátským aerolinkám v ceně letenky konkurovat. Třeba ČSA již existují jen díky rozprodeji svých letadel.
Napadá mě, že každá země má jisté komparativní výhody v byznysu. Tak třeba Řecko je dobré v turistickém průmyslu a v rejdařství a to hlavně proto, že má moře, krásné ostrovy (alespoň prozatím) a dlouhou loďařskou tradici. USA jsou třeba dobré ve válečném byznysu, tudíž v rabování jiných zemí (říkají tomu “demokratizace”), protože mají nejlepší armádu na světě. Avšak paradoxně díky americké armádě, můžeme dnes číst i tenhle a další články na CFP! Není potřeba zapomínat, že jak počítač, tak i internet vznikly pro účely zlepšení americké vojenské logistiky. Všechny velké objevy v USA v posledních desetiletích nějak souvisejí či souvisely s armádou. Například AIDS, HAARP, virus ptačí chřipky, bezpilotní či neviditelná letadla, jež decimují a vraždí “teroristy” po celém světě, nebo i jaderná energie. Mimochodem, když jsme již u té jaderné energie, jadernou hrozbou pro svět není Írán, Čína či Pákistán, ale země, která jako doposud jediná v historii jadernou pumu proti člověku použila a to hned dvakrát a neváhala by ji použít kdykoli a kdekoli opět. Ostatně pumy s ochuzeným uranem používá zcela běžně i dnes na humanitární bombardování či „ochranu civilistů“. Hádejte, o jakou zemi jde? Dám vám jednu nápovědu. Ostrovní apendix této supervelmoci, ještě před pár lety hrozil, že použije jaderné zbraně proti Argentině. Osobně se obávám zcela jiných zemí, než je Írán.
Možná tomu nebudete věřit, ale i Česko má několik komparativních výhod ve světovém byznysu. Jak tvrdí jeden analytik, Česko by si díky své průmyslové základně mohlo žít jako Norsko z ropy, nebýt českých politiků, kteří všechno rozkradou. Ale ne tuto komparativní „výhodu“ jsem měl na mysli. Česko má kromě průmyslové základny a tradice ještě jednu výhodu a to zcela poslušné a oddané otroky, jenž jsou ochotni dřít v montovnách a fabrikách za čtvrtinové mzdy, teda ve srovnání s vyspělou Evropou či Amerikou (v případě Emirátů či Saudské Arábie by to byly nejspíš mzdy desetinové) a rovněž u toho dýchat všechny ty jedy, které by si žádná fabrika na světě nedovolila do ovzduší v jiné civilizované zemi vypouštět. České vládě to samozřejmě nevadí, poněvadž na důchody stejně nebude mít peníze. Dalo by se říct, že toto je ideální propojení soukromého byznysu s veřejným sektorem. Vyždímat a otrávit Čechy v soukromých fabrikách tak, že se státního důchodu ani nedožijí. Odborně a ve zkratce se tomu říká PPP.
Ale zpátky k Dubaji. V Dubaji jsem měl jenom krátkou šestihodinovou pauzu, takže jsem si prozatím prohlédl jen letiště, a to bylo samozřejmě pompézní. Pozlacené kopule, i když nedivil bych se, kdyby byly celé ze zlata, parčíky s palmami a jehličnany, s jezírky, ve kterých plavaly zlaté rybky, na každém rohu pitná studená a velice chutná voda, počítám dovezená z Alp či z Himalájí, která se s naší teplou, chlórovanou, vltavskou na ruzyňském „Havlově“ letišti nedá ani srovnat.
Jen záchody mě trošku nemile překvapily. Byly takové ty turecké, bez sedátka, i když musím uznat, že se sprchou. Trochu mnou ta představa, že si bývalý ministr Topolánkovy vlády, dnešní fotbalový magnát a doufejme, že i budoucí mukl Řebíček na dubajském letišti při vykonávání potřeby v průběhu návštěvy svého dubajského sídla jen tak dřepne nad díru do země, lehce otřásla. Na druhou stranu jako příprava na kriminál by to bylo adekvátní. Po kratším průzkumu místních toalet jsem naštěstí několik kabinek vybavených i klasickou, abych tak řekl, evropskou toaletní mísou nalezl.
Burdž Chalífu a Řebíčkovo apartmá si prohlédnu až na zpáteční cestě. Strávím totiž v Dubaji jednu celou noc, protože budu na spoj do Prahy čekat přes osm hodin. Emirates mě proto zdarma odvezou do centra a ubytují v dubajském hotelu. Doufejme jen, že Dubaj do té doby vydrží. Jeho strategická poloha u Hormuzského průlivu a hlavně proamerická zahraniční politika by z něj v případě konfliktu Íránu s Izraelem či USA bohužel mohly udělat vhodný terč pro íránské rakety.
