Afrika – Velké Zimbabw

Už celá staletí zůstává největší kamenná stavba Afriky na jih od Sahary záhadou pro historiky a archeology. Různí lidé ji, ve snaze objasnit její původ, spojují s tak impozantními postavami, jako byl král Šalomoun či královna ze Sáby. Zříceniny Velkého Zimbabwe si však své tajemství podržely dodnes.

Dlouho předtím, než se v Africe usadili arabští obchodníci, kvetla zde postupně celá řada civilizací. V oblasti mezi řekami Zambezi a Limpopo bylo objeveno několik desítek zřícenin kamenných staveb. Nejpůsobivější mezi nimi zůstává Velké Zimbabwe, od něhož své jméno odvozuje novodobý africký stát (bývalá Jižní Rhodesie).Zimbabwe je poangličtělou podobou domorodého výrazu označujícího „kamenné domy”. Zdejší zříceniny jsou skutečně zbytky kamenných staveb a pozoruhodné na tom je, že z tohoto materiálu se přitom v Africe běžně nestaví. Komplex Velkého Zimbabwe je rozeset na více než 24 hektarech v nejvyšší části jednoho údolí. Místu vévodí takzvaná Velká ohrada, ohraničená oválnou vnější zdí o obvodu 250 metrů. Tři úzké otvory v ní umožňují přístup do vnitřního prostoru rozděleného dalšími kamennými zdmi, chodbami a síněmi. Nejzajímavější prvek Velké ohrady představuje kuželovitá věž poblíž vnější zdi.Tento devět metrů vysoký válec s obvodem základny 17 metrů je skvělou ukázkou stavby na sucho (bez použití malty). Svým tvarem připomíná sýpky, jaké si stavějí zemědělci z místního kmene Soňa, protože je však zcela uzavřená, archeologové si marně lámou hlavu, čemu asi sloužila.Necelý kilometr na sever od Velké ohrady stojí na žulovém pahorku další komplex, známý jako Hradiště nebo Akropolis. I ten byl postaven na sucho. Úzká schodiště, široká právě jen pro jednoho človìka, vedou do vnitřního prostoru, tvořeného radou malých ohrad a připomínajícího bludiště. V jedné z těchto vnitřních svatyní se našlo sedm mašíkových ptáků. Existuje předpoklad, že měli jistý náboženský význam; ptáka má dnes Zimbabwe ve státním znaku.

První Evropané, kteří se o Velkém Zimbabwe dozvěděli, byli portugalští obchodníci, když do Afriky přišli v 16. století hledat zlato. Roku 1552 vydal portugalský historik Joao de Barros knihu, v níž popisuje zdejší bohatá zlatá pole a velké budovy, jež prý místní obyvatelé zbudovali bez použití malty a jimž říkají simbaoe.Asi padesát let po něm psal o těchto budovách portugalský misionář Jolo dos Samos. Někteří Afričané prý věří, uvádí dos Santos, že tyto stavby jsou zřícené zlaté doly, které patřily královně ze Sáby nebo snad králi Šalamounovi. Dos Santos sám se domníval, že se jednalo o zlaté doly Ofír, z nichž podle bible Šalomounově zlato pocházelo.Žádný Portugalec tehdy Velké Zimbabwe na vlastní oči nespatřil, o jeho existenci věděli z vyprávění afrických obchodníků. Ve shodě s dos Santosem nicméně soudili, že objevili biblickou zemi Ofír.

Tato myšlenka se rozšířila do Evropy a zůstala zde zachována v národních literaturách. Kamenné zříceniny Ofíru se později bez úspěchu pokusili najít Holanďané, kteří se v jižní Africe usadili v polovině 17. století.Roku 1867 navštívil Velké Zimbabwe německý geolog Karl Mauch, podrobně toto místo popsal a prohlásil je za zříceniny paláce královny ze Sáby. Roku 1905 jeho názor ostře odmítl britský archeolog David Randall-Mac-Iver a začal s archeologickým výzkumem Velké ohrady a Akropole. Vyslovil domněnku, že komplex ani v nejmenším nepochází ze starověku, ale že vznikl mezi 11. a 15. stoletím n. 1. Jeho názor potvrdily následné archeologické práce, které také prokázaly, že toto místo bylo trvale osídleno od 3. století n. 1.Většina odborníků se shoduje, že Velké Zimbabwe je africké svým původem a rozvržením, nedovedou však vysvětlit, proč je vystavěli z kamene, a ne z tradičních materiálů, jako je dřevo a hlína. Blízké zasuté doly (odkud se získávaly vzácné kovy) naznačují, že toto místo bylo střediskem nějaké africké kultury založené na těžbě kovů a ta v 15. století zanikla. Britský archeolog Ro-ger Summers, který místní doly zkoumal v roce 1958, došel k závěru, že se zde používalo týchž těžebních metod jako v kólárské oblasti v Indii, a vyslovil předpoklad, že tento indický vliv ve Velkém Zimbabwe působil.

Řemeslné výrobky pocházející z oblasti Arábie a Persie.jež se tu našly, skutečně dokazují, že Velké Zimbabwe udržovalo styky s okolním světem a čile s ním obchodovalo. Podle některých historiků bylo Zimbabwe v 9. století centrem obchodu s otroky: dopravovali se prý odtud Afričané do arabských zemí.Některé skutečnosti o Velkém Zimbabwe lze považovat za prokázané, vcelku však zůstávají jen jednotli­vými díly skládačky, která zdaleka není hotova. Záhadou zůstává totožnost lidí, kteří tyto velkolepé budovy postavili, a málo je známo o tom, proč je kdysi opustili. Bez písemných dokladů se skutečné důkazy získávají těžko. A tak tu na návrší dál stojí majestátní kamenné ruiny, poslední svědectví o jedné civilizaci ztracené v čase.

Asie – Angkor Vat, největší chrámový komplex světa

Zvolna se rozpadající velebné chrámy Angkoru, hlavního města středověké khmerské říše, zůstaly po staletí ukryty v hlubinách kambodžské džungle. Dnes patří k největším pokladům světové kultury.Když si francouzský katolický misionář Charles-Emile Bouillevaux v roce 1848 klestil cestu neprostupnou kambodžskou džunglí, narazil na rozvaliny jakéhosi velkého dávného města.

Mezi nimi našel Angkor Vat, jeden z největších svatostánků světa. „Narazil jsem,” napsal Bouillevaux, „na několik obrovských zřícenin. Prý se jednalo o pozůstatky královského paláce. Na zdech odshora až dolů pokrytých reliéfy jsem spatřil muže bojující holemi a oštěpy a zápasy slonů. Další bojovníci vystřelovali z luku tři šípy najednou.”Stejně ohromen byl francouzský přírodovědec Henri Mouhot, který se o deset let později vydal v Bouillevauxových stopách, když uprostřed džungle spatřil více než sto vatù (chrámů) z 9. až 13. století. Na angkurských chrámech je patrný postupný přechod od hinduismu k buddhismu. V sochách, reliéfech a řezbách ožívají výjevy z hindské mytologie, exotické tanečnice, králové jedou na slonech a císařové táhnou v čele vojska do boje. Angkor zdobí nesčetná zpodobení klidného a vyrovnaného Buddhy. Mouhotovy nadšené zprávy vedly k mnoha otázkám: Kdo tento nádherný komplex vybudoval? A co způsobilo jeho vzestup a pád?

Nejstarší kambodžské písemné prameny pocházejí teprve z 15. století; nyní, když byl objeven Angkor, začala vycházet na světlo do té doby neznámá epocha khmerské civilizace.Trosky Angkoru leží poblíž velkého jezera Tonlesap, asi 240 kilometrů severozápadně od Phnompenhu, hlavního města Kambodže (dřívější Kampučie). V dobách největšího rozkvětu kolem roku 1000 n. 1. zaujímal Angkor plochu 190 čtverečních kilometrů a byl tak největším městem středověkého světa. V jeho ulicích, na náměstích a terasách i v chrámech žilo na 600 000 obyvatel. V okolí žil další milion lidí.Angkor obývali Khmerové. Jejich náboženství, variantu hinduismu, přinesli do jihovýchodní Asie indičtí obchodníci v l. století n. l. Dnes si badatelé stále lámou hlavu nad tím, že v této oblasti, která byla hustě osídlena a technicky vyspělá již kolem roku 1000 před n. l., se nedochovaly žádné starší doklady o existenci měst před 7. stoletím našeho letopočtu, kdy začala khmerská civilizace vzkvétat.

Nejdokonalejším výrazem nadání Khmerů pro umění a monumentální architekturu se stal Angkor.Khmerové pořizovali dokumenty na materiálech, které se časem rozpadly – na palmových listech či kožkách zvířat. Archeologové tedy museli získávat informace o minulosti města z více než jednoho tisíce vyrytých nápisů, většinou v khmerštině a sanskrtu. Nápisy odhalují, že hlavní postavou Khmerů v době jejich vzestupu byl Džajavarman II., který na začátku 9. století vysvobodil svůj lid zpod jávského jařma. Uctíval Šivu, jedno z hlavních hindských božstev, a založil kult boha-krále. Tím svoji moc pouhého smrtelníka znásobil tvůrčí energií Sivý. Džajavarman II, – stejné jako všichni jeho nástupci – vybudoval chrám pro lingam, falický symbol své duchovní a pozemské moci. Po smrti vladařů se tyto chrámy staly jejich hrobkami.Město Angkor (v khmerštiné „město”) vyrostlo v obrovskou metropoli o rozměrech dnešního Manhattanu.

Jeho zdaleka nejkrásnější budovou se stal Angkor Vat, který dal na počátku 12. století vybudovat Súrjavarman II.jako svůj chrání a hrobku. Angkor Vat je zasvěcen hindskému bohu Višnuovi a jeho plocha dosahuje téměř dvou a půl kilometrů čtverečních. Tento obrovsky svatostánek je pravděpodobné největším náboženským komplexem, jaký kdy byl postaven. Jeho půdorys tvoří rada obdélníkových soustředných zdí. Nejvyšší věže vyčnívají 60 metrů nad okolní džungli. O zimním slunovratu dopadá na Angkor Vat stín nedalekého chrámu Prasat Kuk Bangro. Zdá se tak, že khmerèské stavby měly i jakousi astronomickou funkci. Angkor byl bohaté město: úrodná půda okolních polí dávala tři sklizně rýže ročnì, jezero Tonlesap skýtalo hojnost ryb a v hustých lesích se těžil dostatek teakového i jiného dřeva ke zhotovování chrámových podlah a budování ochozů. Při takové hojnosti potravin a stavebního materiálu je stěží pochopitelné, proč byl Angkor náhle opuštěn. Proč se toto kdysi kvetoucí město proměnilo v opuštěné trosky? Pád Angkoru se pokoušejí vysvětlit dvě různé teorie, obě založené na náboženském základu.

Podle první z nich vyplenili Angkor v roce 1177 bojovní sousedé Khmerů Čamové a Džajavarman VII. ztratil víru v ochrannou moc hinduistických božstev. Khmerové přijali formu buddhismu, která se zřekla násilí a přihlásila se k pacifismu. Džajavarman zasvětil Buddhovi Bajon, svůj chrám na náměstí Angkoru. V důsledku této náboženské konverze se thajská armáda, která v roce 1431 zaútočila na Angkor, setkala jen se slabým odporem a po sedmiměsíčním obléhání město vyplenila. Poté Angkor již nikdy nedosáhl bývalé slávy.Druhá, fantastičtější teorie vychází z buddhístické legendy. Jednoho khmerského krále natolik urazil syn jakéhosi kněze, že dal chlapce utopit ve vodách jezera Tonlesap. Rozhněvaný bůh se pomstil: jezero se vylilo z břehů a Angkor zničilo. Protože se jezero Tonlesap v období monzunů často rozvodňuje, může být na tomto příběhu alespoň zrnko pravdy.Dnes okolí Angkoru opět zarůstá džunglí. Vegetace působí ve zbývajících stavbách trhliny a kamenné zdi obrůstají mechy a lišejníky. I když byly nedávno proti postupující džungli použity chemikálie, dlouhodobé účinky takovéto metody nikdo nezná. Ještě ničivěji se projevily rozsáhlé důsledky dvou desetiletí války i vykrádání chrámů – zloději loupí reliéfy a sochy a prodávají je do ciziny. Želá se, že nad budoucností tohoto jedinečného komplexu visí opět otazník.

Zdroj: http://www.forum.tajemstvi.eu/stare-civilizace.p34.html