Extrémně nadpřirozená událost ve vztahu k Titanicu se stala 14. dubna 1972, kdy radiotelegraf americké výletní lodi obdržel signál SOS. Přestože zpráva byla přerušovaná a nebyla zcela zřejmá, katastrofický radiogram obsahoval žádost o pomoc od dávno mrtvého Titanicu! Operátor se obával se, že bude považován za nenormálního, ale přesto odeslal zprávu dál. Kapitán lodi poté pobřežní stráži nařídil zprávu ignorovat a vydal se po své vlastní trase.
V přístavu se s Američanem setkala skupina mužů, kteří mluvili o falešných SOS signálech jako o něčím špatném vtipu. Nedůvěřivý telegrafní operátor však vysvětlení tajných agentů nevěřil a pokusil se provést vlastní vyšetřování. Podařilo se mu vyměnit si informace se svými kolegy a k jeho překvapení se ukázalo, že ″mimozemské″ radiogramy potopeného Titanicu zní každých šest let od roku 1924!
Další zvláštnost se stala v září 1990. Norský rybářský člun našel 29letou mladou ženu v severním Atlantiku, asi 340 kilometrů jihozápadně od Islandu, téměř zmrzlou na ledovci. Představila se rybářům jako Vinnie Coates, která údajně unikla z potápějícího se Titanicu! Předpokládali, že dívčina mysl byla mírně poškozena. Další vyšetřování však potvrdila její slova, protože podle informací britské flotily byla mezi posádkou Titanicu skutečně žena s tímto jménem. Další podivnou skutečností bylo oblečení zachráněné, její šaty pocházely z počátku 20. století.
Neméně podivný nález se objevil 9. srpna 1991, kdy další norská loď v této oblasti zachránila staršího gentlemana. Záchranář byl oblečen v uniformě společnosti White Starline, společnosti, která vlastnila Titanic. Muž byl odvezen do Norska, nazval se kapitán Titanicu. Otisky prstů potvrdily, že patří kapitánovi Titanicu jménem Edward John Smith.
1992 (podle jiných zdrojů v roce 1994) zachytili rybáři norské lodi ve vodách Atlantiku roční dítě – dívku, na záchranném kruhu z Titanicu. Byla velmi prochladlá, ale stále naživu. Byla zachráněna a o něco později odborníci zjistili, že se zřejmě jednalo o desetiměsíční dítě, které bylo uvedeno mezi cestujícími parníku.
14. prosince 1992 norští rybáři, jejichž motor se náhle zastavil v severním Atlantiku, objevili legendární Titanic, který se jako by vynořoval z propasti vod. Na palubě potápějící se lodi byli lidé, kteří křičeli a prosili o pomoc. Kvůli poškozené lodi rybáři nemohli doplout k Titaniku, jejich vlastní loď byla unášena vlnami Atlantiku. Jak rybáři řekli později, ″Titanic″ byl ″na vodě″ jen několik minut, během nichž se několika cestujícím podařilo z něj seskočit. Poté znovu zmizel do propasti vody. V reakci na nouzový signál norských rybářů se k místu přiblížil křižník amerického námořnictva a 13 cestujících, kteří vyskočili ze strašidelného Titanicu, bylo vyzvednuto z ledové vody. Odborník na námořní tragédie, novinář a spisovatel Phillin Starnes, tvrdí, že mluvčí amerického námořnictva na jeho otázku dal vyhýbavou odpověď. Důstojnická čest mu bránila lhát a přísaha mu zjevně neumožňovala odhalit tajemství . Norští rybáři, kteří byli svědky fantastické záchrany pasažérů Titanicu, rovněž potvrdili přísný zákaz o tomto případu něco říkat.
Hustá opona tajemství zakrývala všechny případy záchrany cestujících z Titanicu. Nikdo nezná osud Winnie Coatesové, ani kapitána Smitha, ani malé holčičky, ani třináct icestujících zachráněných Američany. Po odtajnění archivů ″Vyšetřování úmrtí 1 500 pasažérů lodi Titanic″ 20. července 2008 se vyšetřovací komise Senátu dozvěděla, že v noci po katastrofě se téměř 200 cestujícím podařilo nastoupit na čluny a odplout z potápějící se lodi. Někteří z nich popisují zvláštní jev. Přibližně v jednu ráno cestující uviděli poblíž světelné lodi velký světelný objekt. Muži věřili, že jsou světla jiného plavidla, které by je mohlo zachránit. Asi 10 lodí plavalo ke světlu, ale po půl hodině světla zhasla. Ukázalo se, že poblíž nebyla žádná loď , Carpathia dorazila až po 1 hodině. Mnoho očitých svědků popsalo podivná světla poblíž místa havárie Titanicu. Tato svědectví byla dlouho pečlivě skryta.
Dalším tajemstvím je skutečnost, že majitel společnosti ″White Star Line″, která vlastnila Titanic – multimilionář John Pierpont Morgan Jr. zrušil svůj lístek 24 hodin před vyplutím a z lodi odnesl slavnou sbírku obrazů, které se chystal vzít do New Yorku. Kromě Morgana odmítlo cestovat na Titaniku během jediného dne dalších 55 cestujících první třídy, většinou partneři a známí milionáře – John Rockefeller, Henry Frick, americký velvyslanec ve Francii Alfred Wandelfield. Morgana od plavby údajně odradil Tesla, který předvídal něco hrozného.
Co se stalo s ″nepotopitelným″ Titanicem? Proč jsou někteří z jeho cestujících uváznutí v čase? Jaké tajemství věděl Nikola Tesla a byl nějak zapojen do této události?
… tma obklopila všechno kolem. Ledové vlny se navzájem bičují. Jejich hluk pomalu mizí. Na inkoustové obloze se třpytí hvězdy. Najednou se v dálce objevila světla a byl slyšet zvuk hudby …
Na obrovské lodi se lidé tlačí na palubě … Staré šaty, dámské čepice, rukavice … vyděšené výkřiky, zmatek. Některé čluny spadly do vody, výraz hrůzy za kulatými skly …
Náhle se loď z nějakého důvodu začala krčit. Ozvalo se děsivé praskání, záď se zvedla, spousta loděk okolo, lidé skákají přes palubu, ticho naplňují výkřiky a ten nejhroznější výkřik za kulatým sklem potápějícím se pod vodu …
Obloha najednou zazářila tisíci sluncí a zaznělo bolestivě smrtící … ticho. Vše mrknutím oka utichlo a obloha se otevřela jako smršť hurikánu. A na obloze byla najednou vidět celá planeta. Někde na ní stále spí města a někde slunce září ve sklech mrakodrapů. Oceánem plují obrovské parníky a ten, který se ponořil hluboko do tmy – vypadal jako rozbitá hračka … obrovská letadla létají po nebi, moderní vlaky spěchají do propasti, budovy a víceúrovňové nadjezdy najednou přeskočí .a objeví se parní lokomotiva … po prašné ulici běží kůň a za zatáčkou … se blýskají meče z minulých dob a dáma se psem z 15. století se vyhýbá loužím na dřevěných chodníčcích.
… těžká voda se zavřela, poslední výkřiky utichly ve tmě…. Zdá se, že nebesa se také zavřela, ale viděl to někdo? … zbytek světla pulzuje mezi hvězdami. Najednou ho neznámá síla zvětšila a bílé světlo se stalo bolestně nesnesitelným…..
Ve víru světla se začal otevírat podivný nezemský svět. Na obloze za bílého dne visel měsíc a … poblíž obrovský měsíc. Podivné namodralé Slunce se zdálo obrovské. Viselo nad horami pokrytými podivnými fialovými lesy. Dole bylo údolí, podél kterého byly rozptýleny bílé koule a třpytivé pyramidy… přesně tato celá krajina se nachází za obrovským sférickým oknem. Již jsem ji viděla. Je to další planeta, namísto Slunce má Polární hvězdu.
Objevil se Tesla:
Mnoho toho stále nemůže být řečeno a publikováno pro veřejnost. Kdyby to bylo možné, nezničil bych své poznámky a kresby. Na Zemi se vědomí těch u moci od té doby nezměnilo.
Nyní samozřejmě smutně vzpomínám, kdo má rád selhání a chyby. Ale tam, v pozemském těle a vědomí, je nemožné nedělat chyby. A díky skromné sadě nástrojů, které jsem měl v době svého výzkumu na Zemi, je selhání spíše pravidlo, než náhoda. Ale ani ostatní lidé neměli takové nástroje a znalosti. Nejraději by mě prohlásili za šíleného …
S tím minimálním množstvím znalostí a nástrojů jsem nemohl stát stranou, musel jsem udělat alespoň něco …
Dnes bych chtěl trochu otevřít závoj nad tragédií Titanicu v dubnu 1912. Musím říct, že jsem byl daleko od plavby. Přitahovaly mě jiné oblasti. Ale moji práci financoval John Morgan. Po výbuchu v roce 1908 ve Wardencliffe náhle přerušil financování projektu bezdrátové energie. V tuto chvíli mi nějaké prostředky na můj výzkum převedl John Jacob Astor. Poté se začal zajímat o možnosti elektromotorů pro automobily. Nebyl to obyčejný člověk, sám byl vynálezcem a inženýrem, zabýval se motory s plynovými turbínami a také napsal futuristický román ″Cesta do jiných světů″. Navíc měl skvělé finanční zdroje.
Nezajímal jsem se o Morganovy záležitosti a jeho projekt výstavby obrovské zámořské lodi. Jednoho dne mě Morgan pozval a zajímal se o novou ″výnosnou″ podle jeho slov dohodu. Když jsem čekal v přijímací místnosti na setkání s mým bývalým filantropem, slyšel jsem útržky jeho rozhovoru se dvěma neznámými muži. Mluvili o Titanicu, který se již připravoval na cestu. Někdo jasně řekl, že šéf potvrdil, že je vše hotové, že kov byl použit nejlevnější, nýty by měly vydržet až do poloviny Atlantiku, ale pokud budou držet dál, pak je další možnost, která byla předem dohodnuta …
Lístky že jsou téměř vyprodané a každý, kdo je měl koupit, je koupil. Byly to jen úryvky konverzace, nemohl jsem všechno správně pochopit ani slyšet, ale cítil jsem, že je něco špatně, neodolal jsem a vešel do kanceláře. Morgan okamžitě změnil výraz a s úsměvem mě pozval ke stolu, aby předvedl svůj nápad. Začal s obdivem popisovat postavený ″nepotopitelný plovoucí palác″, kde se mu podařilo pozvat výkvět národa na cestu přes Atlantik. Mimochodem, řekl, že si sám koupil letenku, aby nezmeškal historickou událost století – výlet na zázračné lodi.
Nechápal jsem nic. Morganova nálada a slova byla tak radostná a dokonce pompézní. To bylo úplně jiné, než minutu před mým vstupem do místnosti. Tehdy jsem si pomyslel, jsem se mohl zmýlit. Přesto jsem se zeptal, jestli je loď opravdu bezpečná. Možná, že tělo takovou zátěž nevydrží, a nedej bože, rozpadne se v oceánu. Morgan podivně poznamenal – ″Opravdu si to myslíte, že by to mohlo být …?″
Odpověděl jsem, že nevím, jen mě to zajímá, protože takovou loď ještě nikdy nikdo nevyrobil.
A Morgan se naoko rozhořčil: ″Nesnižujte své schopnosti. Máte fenomenální smysl pro realitu. Co když je to pravda …! Co když vidíte budoucnost! To je hrůza! Věřím ti! Musíme lístek urgentně vrátit!″
Tisíce lidí si již koupilo lístky. Navrhl jsem, jestli má slova bere vážně, ať zruší plavbu.
Morgan byl proti. Zrušení plavby by prý vedlo k nenapravitelným ztrátám. Doporučil jsem alespoň zkontrolovat loď, ale vstupenky již byly vyprodány, bylo uvedeno datum odjezdu, a měl k dispozici znalecké posudky. Proběhla neslýchaná reklamní kampaň! Údajně neexistoval způsob, jak to zastavit. ″Toto je obchod, ne dětská hračka!″ Morgan netrpělivě odpověděl.
Morgan zahájil své obvyklé projevy o výhodách, lukrativní nabídce, že do mého projektu elektromobilu investuje kolosální částku, mnohem víc, než Astor, jen když to nepřijde do výroby. Že by to mělo zůstat pro vyvolené a tak dále a tak dále.
Konverzace nevyšla … Slíbil jsem, že budu uvažovat o Morganově návrhu, ale přemýšlel jsem o jeho podivné frázy o mé domnělé předpovědi, i když jsem nic nepředpověděl … Morgan zamumlal, že lístek na Titanic mohou stále vrátit, a že určitě bude sdílet náš rozhovor s těmi, kteří si lístky koupili.
Následujícího dne jsem se dozvěděl, že Morgan lístek skutečně odevzdal. Kromě toho mi Morganovi lidé řekli, že splnil svůj údajný slib, a odradil dalších 55 lidí. Rovněž neváhal oznámit, že Astor, který financoval můj projekt elektromobilu, neposlechl Morgana a neuvěřil, že jsem něco takového předpověděl a vydal se na loď. Jak se ukázalo, jeho poslední plavba.
Ve skutečnosti to nebyla předpověď. Jen jsem se snažil přimět Morgana mluvit, ale chytře využil situaci a jak jsem si později uvědomil, otočil ji ve svůj prospěch. Nakonec, když přišla zpráva o havárii, začal všude šířit zvěsti o této předpovědi, že byl údajně díky mně zachráněn a také odradil mnoho důležitých lidí. Falešná sláva věštce byla pro mě v té době velkou zátěží. Stále jasněji mi v mozku rolovaly zbytky frází pro mě neznámé osoby, adresované Morganovi, v té kanceláři: ″… všechno je hotové, kov byl použit nejlevnější, nýty by měly vydržet až do poloviny Atlantiku … ″.
Ptal jsem se sám sebe, jestli dosáhl Morgan takového cynismu a nalákal lidi na plovoucí rakev reklamou, a kvůli pověsti si spolu se svými přáteli koupil lístek. Určitě byli také zapojeni do tohoto případu! Začal jsem tomu rozumět! Všechno bylo stále jasnější! Jednoduše hledal výmluvu, aby se po vyprodání všech lístků chytře vzdal lístku sám. Já, se svými pochybnostmi před svědky, jsem mu poskytl alibi. Ukázalo se, že všichni Morgani se od cesty odradili, a ukázalo se, že věděli mnohem víc o nadcházející tragédii než moje vymyšlená předpověď! Hledali záminku k vrácení lístků, které si zakoupili kvůli reklamní kampani!
Již v prosinci 1913, tedy zhruba šest měsíců po tragédii, byla zorganizována nová banka Federálního rezervního systému – FED. Při jejímž organizování hrál obrovskou roli Morgan a Rockefeller. Po analýze této skutečnosti jsem si uvědomil, že všichni bankéři, kteří byli proti nadnárodní bance, byli cestujícími nešťastného Titanicu. Bylo jich 13. Byli to nejbohatší lidé v Evropě. Bez jejich souhlasu nemohl být ″FED″ zorganizován. V následujících letech FED zcela uchvátil světovou ekonomiku a umožnil hrstce bankéřů, aby se ″oficiálně″ stali tajnou vládou světa. Ukázalo se, že zúčastněné strany uvízly v neshodách, a aby mohly uskutečnit své sobecké plány na světovou nadvládu peněz, neváhali zabít patnáct set nevinných lidí!
A pak mě napadla opravdu šílená myšlenka! Už jsem věděl, že čas v zásadě neexistuje! Rozhodl jsem se vytáhnout Titanic z času, zrušit katastrofu, vrátit mrtvé do našeho ještě živého světa, zachránit nevinně zničené životy a podívat se do očí této hrstce vládců světových osudů. Chtěl jsem vidět jejich ohromené tváře, chtěl jsem vidět vyšetřování bezduchých parchantů, vidět kolaps jejich ekonomiky, kolaps jejich nové banky a celého nového systému! Tyto šílené myšlenky mě úplně přemohly při hledání spravedlnosti.
Věřil jsem, že nemožné je možné, protože to dokázaly mé experimenty. Odsunul jsem projekt elektromobilu, který od pozůstalých Astora odkoupil Morgan. Spálil jsem plány generátoru volné energie, protože mohl být použit i pro jiné, než mírové účely. Morgan je ode mě nedostal. Do svého archivu jsem pohřbil i kresby samotného motoru. Teprve v posledních letech jsem začal spolupracovat na elektrických vozidlech. Generátor volné energie ale do auta nikdy nevloží, i když ho již mají. Připravil by je o nekonečné zisky.
Takže jsem se rozhodl řešit projekt šíleného stroje času. Nechtěl jsem žádné finanční prostředky, abych ho nemusel věnovat někomu, kdo poslal bez váhání tisíce životů na smrt. Později jsem se přesvědčil, že to jsou miliony životů, které ti samí poslali na smrt organizováním válek a kvůli byznisu. Všechny své další vynálezy jsem začal poměřovat tím, jestli mohou být zneužity ve válce. Ke konci svého života jsem jim musel nabídnout myšlenku na paprsek smrti, ale nechtěl jsem jim dát skutečnou zbraň. Jen mě zlikvidovali dřív, než jsem plány zničil.
Ve Wardencliffu jsem se ponořil do studia fenoménu času ve snaze nahlédnout do minulosti a získat skutečné důkazy o svých předpokladech a analýzách. Samotná technologie časového stroje je blízká teleportačním technologiím, pracuje pouze s dalšími parametry elektromagnetického pole. Je velmi nebezpečné jej otevřít i ve vašich dnech. Mohlo by to vést ke zničení planety. Tuto technologii velmi hledají samotní potomci bankovních magnátů a jejich mimozemští vlastníci.
Se svou myšlenkou vrátit Titanic jsem bojoval šest let. Za ta léta jsem vybudoval zařízení, jehož prostřednictvím jsem mohl sledovat události z minulosti. Někdy do toho vklouzly události, které visely jako možnosti do budoucna. Něco bylo velmi jasné, něco méně viditelné. Někdy jsem se snažil zkontrolovat instalaci o událostech budoucnosti, které byly viděny obzvláště jasně. Ve skutečnosti se hodně z toho, co jsem takto viděl, projevilo v životě. Pověst ze mě udělala věštce znovu.
Přesně šest let po havárii se mi podařilo v osudnou noc vidět Titanic! Začal jsem ho zkoumat jako člen odborné komise. Viděl jsem doutnající oheň v podpalubí. Pak jsem převinul čas zpět a uvědomil jsem si, že oheň začal v irském přístavu. Kapitán i posádka o tom věděli. Ohlásili to ve správní radě společnosti, která loď stavěla. Viděl jsem Morgana, který vydal příkaz k plavbě, bez ohledu na to, co se stalo. Pak jsem začal zkoumat nákladový prostor a na samém dně pod tunami uhlí jsem našel krabice s výbušninami.
To se mi zdálo velmi zvláštní. Znovu jsem přetočil čas a ukázalo se, že byly záměrně naloženy na dno do samého středu lodi a shora pokryty uhlím, a že dělníci nevěděli, co je to za krabice. Celé nakládání řídil ten cizinec, kterého jsem potkal v Morganově kanceláři před katastrofou. Náhodou při pohledu do minulosti jsem si všiml, jak vážně se kapitán modlí a slibuje, že splní svou povinnost vůči určitému zpovědníkovi z jezuitského řádu. Zjevně byl úplně oklamán a ve své misi viděl nějaký křesťanský čin. To, co považoval za svou misi, jsem nepoznal, ale před odplutím vystoupil zástupce Vatikánu na břeh.
Vypočítal jsem čas katastrofy a přesně v tuto dobu jsem se otočil k mysli, abych viděl, co se stalo. Dlouho jsem se díval do černých vod kolem plovoucího Titanicu s doutnajícím ohněm v nákladním prostoru z nedopalku cigarety odhozeného osobou, která se vrátila na břeh. Ale vody byly čisté. V dohledu nebyl žádný ledovec! Nejbližší ledovec plaval stovky kilometrů od lodi. Najednou se ozvalo monstrózní skřípění kovu. V tomto bodě jsem přiblížil obraz nákladového prostoru.
Oheň dosáhl výbušných krabic … na palubách první a druhé třídy to byl téměř neslyšitelný tupý třesk. Jen cestující třetí třídy začali hrůzně spěchat, ale všechny východy byly již zamčené. Ještě před výbuchem nebo podle oficiální verze před srážkou s ledovcem! Výbušná vlna šla dolů, protože horní boxy byly nahromaděny uhlím. Oheň, který vypukl velkou silou, přehnala oceánská voda … Trup bylo roztrhaný, ne na kousky, ale jako podříznutý. Zdá se, že šev držely pohromadě nýty, o kterých jednali v té kanceláři … Musel jsem něco udělat, ale nemohl jsem poskytnout tento důkaz, protože tím bych prozradil existenci stroje času.
Bláznivé myšlenky mě tlačily, abych čas v minulosti zastavil, a ne se na to jen díval. Z celého srdce jsem chtěl zabránit katastrofě, jako bych tam byl, a zapomenout na minulé roky. V minulosti jsem zatím nezkoušel možnosti nastavení pro intervenci. Zpočátku mě nenapadlo to udělat. Ale hodina a minuty dne mého prohlížení a tragédie v minulosti se shodovaly a já jsem využil příležitosti … Poslední věc, kterou jsem viděl, byl záblesk ohně na obloze nad potápějícím se Titanicem. To rozbilo elektromagnetické pole …
Bohužel moje instalace začala kouřit a velmi rychle vyhořela a zůstal jen popel a spálené dráty. Musel jsem všechno rychle uklidit. Je dobré, že se nezapálila záclona … Majitel hotelu předložil účet a já jsem musel do druhého dne opustit provozovnu.
.. Uplynulo několik dalších let, než jsem znovu sestavil svoji instalaci. Byl už rok 1924. Od potopení Titanicu uplynulo 12 let. Z nějakého důvodu jsem si byl jist, že něco lze opravit přesně o tolik let, kolik jsem se dostal do historie, ale pochopil jsem, že moje instalace nemusí mít dostatečnou kapacitu a ještě více nemusí být proces dokončen. Neměl jsem prostředky na velkou instalaci. Nic jsem tehdy neudělal, jak jsem chtěl. Nakonec se nic nestalo. Titanic nepřistál v přístavu v New Yorku …
A tak jsem se rozhodl tyto události znovu zkontrolovat. Záblesk, který jsem vytvořil, byl v minulosti navrstven do vzdálenější minulosti samotné katastrofy. Účastníci akcí to vidí! Dokonce plují na člunech ve směru ohnivé koule, která vznikla na obloze. Později jsem si myslel, že to byl kulový blesk, ale nebyl. Ukázalo se, že jde o portál, ale byl spontánní a zkroucený ve spirále. Utvrdil jsem se v tom v roce 24. Pronikl časem od potopení Titaniku do budoucnosti, která ještě nenastala, respektive do jejích variant, které se pozemšťanům mohou nebo nemusí stát. Zůstávají v paralelní dimenzi plné přízraků. Tyto fantomové světy mohly dostat živé duše zachycené vírem portálu. Nad budoucností jsem neměl žádnou moc, jako nikdo na světě, a dokonce ani tady na této planetě u Polární hvězdy.
Uvědomil jsem si, že jsem udělal obludnou věc. Pokud živé duše vstoupí do paralelních fantomových světů nevyvinuté budoucnosti, mohou tam vytvořit skutečné světy nebo se zbavit těla. Ještě jsem neznal zákony, podle nichž existují možnosti do budoucna. Budou-li zde vytvořeny skutečné světy, pak mnoho duší žijících za starých časů nebude mít právo volby, což může vést k planetární katastrofě …
Ale vesmír se ukázal být moudřejší. Duše v jejich tělech se projevily ve světech budoucnosti, pouze když se projevily ve vaší realitě. Pro ně to trvalo jen několik minut od okamžiku katastrofy do tohoto projevu! Ti, kteří upadli do neprojevené reality se odmaterializovali a byli nuceni se reinkarnovat stejně jako ti, kteří se jednoduše utopili. Většina utopených se odmaterializovat nemusela.
Procesy na portálu šly nekontrolovatelně. Několik lidí upadlo do podmíněné minulosti. Někteří upadly do scénářů podmíněné budoucnosti, které jste dosud nedosáhli. To znamená, že je to vaše budoucnost. Tyto duše stále čekají v nadčasovosti, zda váš svět projeví tu jejich verzi budoucnosti, i když pro ně od okamžiku katastrofy uběhl jen zlomek sekundy. Pokud se tato možnost zobrazí, vy nebo někdo z vašeho světa uvidíte tyto lidi ve stejných šatech a mohou být zachráněni, stejně jako jste zachránili některé cestující v devadesátých letech. Je pravda, že vše bylo utajeno a zachránění byli hlavně zařazeni do internátních škol pro lidi s mentálním postižením.
Pokud se varianta neobjeví v podmíněné souřadnici podle vašeho času, pak se tito lidé disinkarnují, a jejich těla se zhmotní. Budou se muset vtělit do nových těl, to znamená, že se prostě budou muset někde znovu narodit s některými rodiči, s nimiž jsou spojeni nití karmy.
Je těžké to vysvětlit, ale stává se to, protože čas neexistuje jako něco absolutního. Jedná se o čistě podmíněný koncept a objevuje se před vědomím živé osoby pouze pod určitým zorným úhlem, abych tak řekl. Lze to přirovnat k tomu, že za deset minut můžete stihnout sen, který podrobně popisuje téměř celý život, nebo se naopak některé sekundy mohou zdát jako věčnost.
Instalace nebo ″stroj času″ pracuje přesně s tímto podmíněným zorným úhlem nebo s lomem dočasného jevu éteru, samozřejmě s přihlédnutím k prostorově shodnému podmíněnému jevu éteru. Protože čas ani prostor v našem chápání neexistuje. Kromě etheru neexistuje vůbec nic, zbytek je jeho lom pro vědomí (nebo jednodušeji pro vás, duše), které mimochodem také sestávají ze stejného éteru.
Pravděpodobně to málokdo z vás bude schopen pochopit, protože je velmi těžké si to představit, být iluzí lomu (refrakcí), v níž je váš a náš život a život jiných světů různých prostorů nazývaných mylně dimenze. Lom éteru sám o sobě vytváří narušení a superpozice tohoto etheru. Frekvence vibrací tohoto etheru se tedy mění, .. Je to jako když nanesete dvě vrstvy barvy. Barva bude zdát bohatší a pokud máte sto vrstev, pak bude hustota. Pokud se tedy podíváme na stokrát lomený vír éteru, uvidíme těžké světy, a pokud se podíváme na nejtenčí proudy stejného etheru, pak to budou světy vyšších dimenzí podle vašeho ne zcela správného porozumění.
Jediné, co mohu dodat, je, že cestování do budoucnosti nezávisí na tom, kdo cestuje pomocí ″stroje času″, ale na tom, zda váš svět ve vašem životě tuto verzi budoucnosti projeví nebo ne. Pokud tak učiní, cestovatel se také projeví a ocitne se v budoucnu, pokud ne, pak se nematerializuje, to znamená, že ztratí své tělo nebo podle vašeho názoru zemře. Může být zachráněn pouze naléhavým návratem zpět do okamžiku projevu jiné varianty událostí ve vašem světě v této konkrétní souřadnici. Po návratu však popíše ne tak docela budoucnost, ale pouze viděnou verzi. A to, zda váš svět projeví tu či onou možnost, závisí na výsledné síle volby každého z vás a na soutoku karmických procesů všech těch, kteří žijí v té či oné době.
Další možnost pro jeho záchranu je spadnout do zcela nespojeného světa s vaším – paralelního, kde žijí duše těch, kteří ve vás nejsou ztělesněni, ale jsou ztělesněni tam. Existuje mnoho takových světů. Duše z těchto světů se někdy mohou inkarnovat do vašeho světa a naopak, ale ne současně, jak by si mnozí mysleli. Duše může být vtělena najednou pouze do jednoho světa, na jednom místě a v jedné éře. Její minulé i budoucí inkarnace mohou být kdekoli.
Několik lidí z Titanicu tedy stále zůstává v možnostech pro budoucnost, o osudu ostatních je prakticky rozhodnuto. Kapitán zůstal v iluzích o všemohoucím Bohu, který vyslyšel jeho modlitby a prodloužil jeho život … v penzionu pro slabomyslné v jezuitském klášteře. Někteří stále žijí ve vašich dobách, ale pod pečlivou ochranou a zkoumáním… Nepřál jsem jim takový osud a znovu jsem se přesvědčil o určité nelidskosti pozemské společnosti, která do vašich dnů přetrvává.
Důvod je samozřejmě v neznalosti lidí o zákonech a struktuře kosmické hmoty a v jejich touze všechno vykuchat, aby zjistili, z čeho se skládá svět. Bohužel je vědomí dítěte vykuchávajícího hračky pro lidstvo stále zásadní. Toho využívají mimozemští útočníci – paraziti na vaší civilizaci, kterým říkáte Anunnaki nebo Reptiliáni nebo Šedí, i když jsou to jen různá odvětví parazitů, která mají stejný cíl a dodržují stejnou absorpční strukturu – duch Lucifera.
V době, kdy jsem si poprvé prohlédl Titanic, tedy šest let po tragédii, když jsem neohrabaně otevřel nekontrolovaný portál v té konkrétní časové a prostorové souřadnici, žádná z duší cestujících ještě nespustila reinkarnaci. Později v roce 1924 jsem dostal signál do svého vědomí, že již není možné portál opravit a dále zasahovat. Některé duše utopených a ty, které upadly do neprojevených verzí historie za uplynulých 12 let, se již dokázaly narodit jako děti v nových rodinách. Proto bylo nemožné celou situaci změnit.
Nevěděl jsem, jak změnit situace s konkrétními dušemi, které ještě nebyly ztělesněny, a ani že to nelze provést bez souhlasu těchto samotných duší. Svobodu volby nelze porušit. Už jsem to částečně pro některé duše porušil z nevědomosti, kterou jsem v té době měl, a za kterou jsem dostával dost těžké karmické uzly, které, obrazně řečeno, stále rozvazuji. Proto jsem zničil instalaci ″stroje času″ a všechny plány, abych nepoškodil éterické struktury planety Země.
Věděl jsem, že je možné zobrazit možnosti pro budoucnost, minulost nebo neprojevené možnosti pro budoucnost, nebo projevené, které se staly paralelními světy, ale aby se někde něco změnilo, jsou zapotřebí virtuózní dovednosti a absolutní znalosti, a porušit zákon svobody volby pro každého. Toho nejsou schopni pouze pozemšťané, ale také mnoho vysoce rozvinutých civilizací. Hodí se na to vědci z nejrozvinutějších civilizací vesmíru, a toto je nejtajnější studie těchto civilizací, protože pokud tyto znalosti použijí temné civilizace pro své vlastní účely, celý vesmír bude zničen.
Proto představitelé jogínských civilizací, kteří rozvíjejí pouze svého vlastního ducha a svá těla, vystupují obecně proti těmto studiím a považují za důležitou pouze individuální cestu vývoje každé duše. Jedná se o velmi pomalý způsob sebezdokonalování vesmíru testovaného v minulých manvantarách. Ale jak naznačují některé světlé civilizace technického zaměření, tj. kromě zlepšení ducha a těla využívající také zlepšení mechanických a fyzikálních procesů vesmíru pomocí vynalezených zařízení, jejich cesta povede k rychlejšímu osvobození vesmíru ze světů temnoty… i když to zvyšuje riziko úmrtí vesmíru.
Ale zjevně si nakonec vybere sám velký Absolut, která cesta je mu bližší, a svým výběrem odhalí nové nápady pro technické světelné civilizace. Chce využít tento nový zdroj, který se v něm zrodil, až dojde na konec Manvantary a intenzivně to rozvíjí. Podstatou Absolutna je neustálé zdokonalování a zrod nových energií a nových myšlenek a zároveň zdokonalování starých, jejichž přívrženci jsou nejstarší jogínské civilizace. Velký duch vesmíru nebo absolutna tlačí jogínské a technické civilizace světla do spolupráce. Vyvíjí se tím, riskuje sám sebe, ale bez toho neexistuje život, žádný vývoj, a tedy ani existence. Civilizace světla proto spolupracují a používají různé metody, jógínské síly ducha a znalosti fyzikálních, chemických a jiných zákonů různých světů vesmíru, na nichž je postavena technická civilizace světelných sil.
Mnoho civilizací kosmických lodí je schopno se pohybovat mezi světy a v časové mřížce souřadnic, ale v tom či onom světě a čase nemohou nic změnit, ledaže by to bylo podmíněně ″skutečné″ pro ten či onen svět. Ačkoli tato hnutí nejsou pro jogínské civilizace nová, podle jejich starodávných etických zákonů nemohou cestovatelé těchto civilizací v jiných světech nic měnit, snad kromě nějakých znalostí a rady.
Od mého šíleného pokusu změnit situaci s Titanicem uplynulo asi sto let. Souřadnice vaší existence reality postupně projdou hranicí posledního narušení způsobeného portálem. Poté se zastaví všechny neobvyklé věci spojené s tímto místem. Všechny byly generovány portálem umístěným mezi světy a táhnoucími se po dvě století směrem do minulosti a hlavně do budoucnosti z bodu katastrofy Titanicu. Možná sám budu muset napravit staré chyby, když se bod vaší reality bude rovnat poslednímu zakřivení éteru, který tento portál vytváří.
Zatím jsem ti řekl, že vím o tomto příběhu ″nepotopitelné lodi″ a bezmezné lidské chamtivosti po moci a penězích služebníků temné civilizace Anunaki, kteří si představovali, že jsou guvernéry a vládci kolonií. Šílenci na Zemi budují nový světový řád. Mohu také dodat, že některé mé práce založené na výzkumu týkajícího se tohoto portálu se dostaly do rukou milovníků války. Tento vývoj jsem použil v jiných teleportačních projektech. Podařilo se mi zničit téměř všechno, ale některé papíry byly v mých posledních dnech na Zemi mimo můj dosah. Právě oni byli později použity šílenými válečníky ve filadelfském experimentu. Když ale viděli jeho obludné důsledky, zastavili další vývoj.
Ve vašich dnech se to snaží kombinovat s vývojem prováděným v urychlovači částic. To je to, co nejvíce znepokojuje civilizaci světla. Ale to je jiný příběh. Komunita světelných civilizací samozřejmě sleduje aktivity vašich šílených vědců, a pokud to bude nutné, zasáhnou, abychom zachránili planetu, sluneční soustavu a galaxii Mléčné dráhy …
Převzato: http://channeling.safo.cz/
Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2020/03/blog-post.html
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.