Tajuplní osadníci byli pohřbíváni i se svými koňmi! Krásná dívka rozhodí hustou plavou hřívu a několik 15letých čínských výrostků zalapá po dechu. Je dokonalá! Nalézáme se ve střední Asii, 2000 let před naším letopočtem. Mladá krása oslní i dnešní archeology. Navíc vůbec netuší, kde se mezi Asiaty najednou vzal evropsky vypadají kmen? A jak to, že jejich těla můžeme obdivovat i dnes?
Plavé vlasy, světlá pleť, zářivě barevné oblečení a hlavně desítky klobouků. Díváme se na pod sklem ukrytá zachovalá lidská těla v Urumči, hlavním městě čínské autonomní oblasti Sin-ťiang. Zdejší vlastivědné muzeum vlastní podivné mumie od 70. let minulého století. Zpočátku mumie nevzbuzují žádný rozruch, to se ale změní v roce 1987. Do oblasti zavítá Victor Mair (*1943), profesor z Pensylvánské univerzity, náruživý cestovatel a znalec Číny. Na netradiční výstavku zírá vytřeštěným pohledem a ihned píše do Států, že se jeho pobyt v Asii poněkud prodlouží…
Na víčka modré kamení
Nad mělkým hrobem skrápí solnou zem slzami mladá Kami. Její prvorozené dítě, chlapeček Tako, zemřel pouhé tři měsíce po porodu! Díru v zemi vystýlá žena kůžemi i květinami. Bezvládné tělíčko zabalené do vlněné látky ukládá na ně. Na zavřené oči klade modravé kamínky. Do zásvětní říše mu přidá i vak na vodu a mléko zhotovený z ovčího měchýře, a dokonce i malý roh na pití. Příbuzní pokládají na hrob dlouhá stébla rákosu a zahazují jej vrstvou přeschlé hlíny. Přibližně za 3500 let dopadnou na Takovu tvář opět sluneční paprsky. Výprava německého archeologa a kartografa centrální Asie Alberta von Le Coq (1860–1930) právě s úžasem vykopává další lidské tělo.
Přišli hedvábnou stezkou?
Propadlé tváře, jaké vídáme po dlouhém hladovění, kůže připomínající papír a pohled bez jiskry. To je to jediné, co po 4000 letech prozrazuje, že záhadní obyvatelé již dávno nepatří do světa živých. Nehluboké hroby plné kožešin a rákosí někde střídají vyzděné jámy. Ve všech výprava Alberta von Le Coqa nalézá blonďaté až světle hnědovlasé muže i ženy všeho věku. „Jde o famózní objev! Ti lidé jsou dozajista Evropané, musíme je odvézt k dalšímu zkoumání!“ láteří Albert, leč marně. Čínské úřady vývoz těl razantně zakazují. To se už v destinaci činí i britský archeolog maďarského původu Marc Aurel Stein (1862–1943). Zjistí, že zpočátku izolovaná kultura časem navázala blízké kontakty s Asiaty. V některých hrobech totiž objeví i manželské dvojice, někdy smíšené s původním obyvatelstvem. „Pravděpodobně doputovali po hedvábné stezce a usadili se tu,“ dumá Stein. Skutečně, hedvábná stezka vedle okrajem dnes 327 000 kilometrů čtverečních velké pouště Taklamakan v Tarimské pánvi, kde se nalézají i pohřebiště dávné kultury. Jeho teorie ale chronologicky nesedí. 8000kilometrová hedvábná stezka před 4000 lety ještě nefunguje…
Mágové by záviděli
V tajemných hrobech nesmí chybět zásoba halen, zimní plášť, náhradní kalhoty, a dokonce i předchůdce spodního prádla. Místní vynikají ve spřádání ovčí vlny, ze které tkají látky se složitými vzory. Haleny barví do veselých odstínů a obzvláštní vášeň mají pro pokrývky hlavy. V hrobu muže středního věku je díky tomu k nalezení hned 10 klobouků a čepic! Zatímco jedna připomíná baret české vojenské policie, za další klobouk by se zase nemusel stydět ani čarodějnický učeň Harry Potter! Najdete tu ale i klasické tkané čepice na zimu a klobouky proti slunci. Světle hnědovlasý majitel má navíc propíchnuté uši, ve kterých místo náušnic nosí rituální červené provázky z ovčí vlny.
Modelka ze starověku
Zatímco ve starém Sumeru užívají kolo ke kárkám už 4000 let před naším letopočtem, mnohá místa Evropy ho neumějí použít ani o 2000 let později. To Tarimští, kteří se usadí v nadmořské výšce 780 až 1300 metrů, tou dobou již kolo bezpečně znají. Archeologové odhadují, že poslední plavovlasí obyvatelé tu kráčí kolem roku 200 našeho letopočtu. Pak mizí ze zemského povrchu beze stop. Písčitá půda s vysokým obsahem soli však zachová jen lid ze starého pohřebiště, tedy z let 2000 až 1000 před naším letopočtem. Podobně jako maso prosolujeme, aby déle vydrželo, tak zdejší solná půda přírodně zmumifikuje těla nejstarších osadníků. Dodnes díky ní a tuhým zimám muži zatajují dech nad neznámou dívku, přezdívanou Kráska z Lulanu. Její dokonale symetrický obličej doplňují bohaté, do copů spletené vlasy.
Že by Tataři?
Drobné Číňanky se pochechtávají, když si měří pohledem své příbuzné a modrooké cizince. Vždyť jsou všichni běloši alespoň o hlavu či dvě vyšší! S dnešním Evropanem by si Tarim hleděl z očí do očí. Ty jeho by jen byly zasazeny hlouběji do lebky. I končetiny se zdají, jako kdyby dorostly o pár centimetrů dál, než samy chtěly. Neschovají je ani vysoké kožené boty, končící až nad koleny. V obratnosti jim to ale nebrání. Na koni jsou jako doma. Nezanedbávají ani umění. Ženy se ve vzorech látek přímo vyžívají a torza výtvarného projevu můžeme dodnes vidět i na tvářích nebožtíků. Zdobí je žlutá slunce. Zatímco jedni historikové to považují za indický vliv, jiní zase ukazují na jasné tatarské předky.
Perská návštěva
Tarimští si koní váží skoro stejně jako Slunečního boha a Velkého býka, které uctívají oběťmi z úrody. Nejlepší z jezdců mají privilegium vzít si svého koně do záhrobní říše. Však se čínští archeologové, kteří se do průzkumu oblasti pustí začátkem 70. let minulého století, nestačí divit – v některých hrobech stojí kůň i s jezdcem! Aby zmatků nebylo málo, mezi pohřbenou modrookou civilizací a jejich čínskými přáteli najdou vědci i několik cizinců pocházejících až z Persie! To trochu kazí teorii, že sem lidé dorazili během velkého postupného stěhování z Uralu přes Altaj až do Tarimské pánve mezi roky 4000 až 2000 před naším letopočtem. Existenci velkého národa, jehož jedna část měla zůstala u Altajského úpatí a další se po několika staletích vydala dál, by potvrzoval i genetický rozbor. DNA většiny mumií totiž jeví shodné znaky se 40 procenty dnešních Evropanů.
A co na to Keltové?
Podle čínských vědců modroocí lidé Tarimskou pánev obývali ale ještě mnohem dřív, jen jejich těla pozřela poušť a až 300metrové duny. Svědčí o tom i kostry Evropanů nalezené na úpatí Pamíru. Pocházejí přibližně z 3. až 4. tisíciletí před naším letopočtem, tedy z doby, kdy mají být běloši teprve na Uralu. Navíc zdejší mumie nápadně připomínají keltský styl oblékání. Kostkované vzory látek ale od možných příbuzných převzít nemohli. I kdyby platila teorie stěhování národů přes Ural, v Číně plavovlasí obyvatelé s velkými nosy sídlí již v době, kdy se keltská civilizace v Evropě teprve rodí! Vypadá to, že budeme ještě drahné roky tápat v temnotách…
Michaela Wilhelmová
Co bylo dál?
• Když poslední příslušníci tarimských modrookých lidí ve 2. století zmizí stejně záhadně, jak se objevili, obsadí oblast Turci.
• Ty časem vyženou Číňané, kteří chtějí získat kontrolu nad hedvábnou stezkou.
• Číňané zvládnou odrážet útoky Turků, Tibeťanů i Mongolů.
• Dnes v oblasti sídlí ale Kazaši a turkické etnikum Ujgurové.
Zdroj: EPOCHA
