Záhada neporušených těl

Nic není věčné a vše podléhá rozkladu. Je to téměř jako fyzikální zákon. Ale existují případy mrtvých, kteří se mu zdánlivě odmítají podřídit. Podle katolické církve je to zázrak a argument pro vyhlášení, že dotyčný byl svatý. Ale jsou tyto případy opravdu tak nevysvětlitelné?

Poutníkům, kteří vstupují do kaple kláštera Saint-Gildard ve Francii, se naskytne jedinečný pohled na prosklený sarkofág. Uvnitř něj se nachází tělo Bernadetty Soubirousové, kterou katolická církev považuje za svatou. Má propletené prsty, tvář lehce nakloněnou na stranu a na první pohled vypadá, že jen spí. Ve skutečnosti je ale po smrti již více než 130 let. Fakt, že její tělo zdánlivě vůbec nepodléhá rozkladu, považují mnozí věřící za zázrak. Svaté Bernadettě se během života údajně zjevovala v Lurdech panna Marie a na ono místo od té doby proudí davy poutníků doufající v zázračné vyléčení svých nemocí. Bernadetta není jediná svatá, jejíž tělo je působivě zachovalé mnoho let po její smrti, ale zcela jistě patří mezi nejslavnější. Co na tyto případy říká moderní věda?

Tělo v chladu vydrží i tisíce let
Ihned po smrti začne každé tělo podléhat rozkladným procesům. Existuje však řada faktorů, které ovlivňují, jak rychle se to děje. Pokud se tělo nachází v chladu, může vydržet dlouhou dobu poměrně v dobrém stavu – rekordmanem je v tomto ohledu známý muž z ledovce – Ötzi. Jeho tělo vyčnívající z ledovce bylo v roce 1991 objeveno v tak dobrém stavu, že ho nálezci považovali za horolezce, který tam nedávno umrznul. K překvapení všech následná analýza ukázala, že tělo je staré přes 5000 let. Dalším důležitým faktorem je, zda k tělu má přístup hmyz, jehož larvy měkkým tkáním způsobují největší škodu. Neméně podstatná je hloubka, v jaké jsou pozůstatky pohřbené. Při hloubce 30–60 centimetrů z nich do roka zpravidla zůstane jen kostra. V hloubce jednoho metru to může trvat i mnoho let. Zkázu těla může urychlit i větší velikost těla, zranění jako bodné rány a také vlhkost.

Jak otrávit bakterie
Pro pochopení případu Bernadetty, ale i dalších neporušených těl svatých má patrně největší význam fakt, že byla po své smrti uložena do dvojité rakve z dubového dřeva a olova. Podle některých vědců může tento jedovatý kov otrávit bakterie, čímž vlastně tělo sterilizuje a ochraňuje před zkázou. Tímto způsobem byl vysvětlován i obdivuhodný stav pozůstatků plukovníka Williama Shye, které se dostaly na povrch díky vykradačům hrobů. Když jej poté objevily úřady, zpočátku se domnívaly, že je po smrti jen asi rok. Při bližším zkoumání ale vyšlo najevo, že plukovník Shy zemřel v bitvě u amerického Nashvillu, ke které došlo o 113 let dříve. Úžasně zachovalý stav jeho těla je tak důkazem, že člověk nemusí být právě svatý, aby jeho ostatky nepodlehly rozkladu.

Byznys s rakvemi
V druhé půlce 19. století bylo pohřbívání v kovových rakvích ve Spojených státech poměrně rozšířené. Výrobci rakví se dokonce předháněli v tom, že právě díky nim ostatky nebožtíků nebudou podléhat zkáze i desítky let. Citují přitom řady spokojených zákazníků, kteří v těchto rakvích pochovali své blízké. Jeden reklamní leták z té doby píše o dítěti, jehož rakev byla otevřena 40 let po pohřbu, a vypadá „tak přirozeně, jako by spalo.“ A letáky zase tak nepřeháněly. Ostatky, které v současnosti zkoumají vědci, bývají mnohdy ve skutečně velmi zachovalém stavu. V nejlepším stavu se nacházejí těla, kterým k tomu trochu pomohlo například použití arzenu jako prostředku k nabalzamování těla. Zdá se ale, že často stačilo jen to, že pozůstatky jsou v kovové rakvi neprodyšně uzavřeny, což podle odborníků funguje jako určitá přírodní forma mumifikace.

Není to zase tak vzácné
„Stává se to častěji, než si možná myslíte,“ tvrdí Vincenzo Pascali z univerzity v Římě o jiném pozoruhodně zachovaném těle – papeže Jana XXIII. „Tělo svatého otce bylo dobře chráněné. Do rakve se nemohl dostat kyslík a ten, který byl uvnitř, se rychle spotřeboval. Použili materiály jako olovo a zinek, které oxidují a zpomalují proces rozkladu.“ Svatá Bernadetta byla několikrát exhumována a ohledána doktory, poprvé 30 let po její smrti a poté ještě při dalších dvou příležitostech. Ačkoliv lékaři konstatovali, že se nachází v pozoruhodně zachovalém stavu, z jejich zpráv přesto vyplývá, že se na ní podepsal zub času. To byl také důvod, proč byly v roce 1925 její ruce a obličej potřeny vrstvou vosku – to je přitom jediná část těla, kterou návštěvníci místa jejího posledního odpočinku vidí. Za svůj dokonalý vzhled
tedy svatá Bernadetta vděčí částečně i tomuto „make-upu“.

Záhada vysvětlena?
Zdá se, že přinejmenším v některých případech si je katolická církev vědoma, že existují i přirozená vysvětlení těchto jevů. V případě papeže Jana XXIII se nechal mluvčí Vatikánu Ciro Benedettini z Vatikánu slyšet: „Tělo je dobře zachovalé, což nepotřebuje komentář ani hypotézy zahrnující nadpřirozený zásah.“ Je tedy možné, že se jednou fenomén neporušených těl přesune z kategorie nevysvětlitelných do vědou objasněných.

Zdroj: RF Hobby – Svět na dlani