,,Nekonečná agonie a velké utrpení, když rozhoduje čas na zamrzlých stopkách. Tik tik tik, odtikává smrt a nová doba ledová je den za dnem blíž. Až nás ledové závěje pohltí, nic nás od konce nezachrání.“ Text písně New Ice Age, tedy Nová doba ledová, od britské hudební skupiny The Horrors otevřeně vyjadřuje pocity strachu a frustrace, symbolicky propojené s vidinou příchodu nového mrazivého období. Co když tato varovná slova nejsou daleko od pravdy?
Zatímco v zábavním průmyslu je inspirace dobou ledovou stále oblíbenější, politici celého světa zaujímají zcela odlišný postoj. Ekologové varují před globálními změnami klimatu, Země je sužována extrémními vedry střídanými drsnými mrazy. Část vědců uklidňuje veřejnost tvrzením, že klima je nestabilní dlouhodobě a v příštím tisíciletí tento fakt nemůže lidstvo nijak ohrozit. Jiní však upozorňují na zvláštnosti ve slunečním cyklu. Kdo bude mít poslední slovo v souboji s klimatem?
Zmatek ve vodách ordoviku
Před 450 miliony let (období ordoviku) je na Zemi pozoruhodný vodní svět s mnoha úžasnými tvory. Na hladinu tohoto mořského ráje se však z vesmíru řítí smrtelné nebezpečí. Koncem ordoviku zastihne naši planetu první velké vymírání druhů. V době před 450–440 miliony let dojde ke katastrofické události, při níž je rychlým zmražením vyhubeno až 85 % druhů organismů. Dokládají to nálezy z celého světa, nejvíce však z Jižní Ameriky a Afriky, kde různé expedice doposud nacházejí stopy po pohybu ledovců. První vlna vymírání postihla mořské organismy, které doplatily na intenzivní oceánské proudění a promíchání mořských vrstev. Dochází k poklesu hladiny celosvětového oceánu v důsledku přimrzání obrovského objemu vody k ledovcům a živočichové z mělkých zón jsou smeteni do víru oceánu. Většina organismů podlehne drastickému ochlazení a vysušení klimatu, přestože doposud přežívali s ovzduším 16x bohatším na koncentraci oxidu uhličitého na rozdíl od současného stavu. Jaké jsou nejčastější teorie o příčině prvního zaledňování, jehož následky jsou na planetě pozorovatelné ještě další miliony let?
Fytoplankton versus zvětrávání
Vědci přicházejí se stále novými důkazy a přesvědčují veřejnost o pravdivosti svých tvrzení. Jedna z teorií o příčině prvního masového vymírání před půl miliardou let má za viníka působení teplých proudů na fytoplankton (především řasy, sinice a další prvoci – pozn. red.), který ohromnou spotřebou oxidu uhličitého zmírní skleníkový efekt natolik, že nastane snížení teploty a zaledňování. Američtí vědci však roku 2003 tuto takzvanou produkční teorii dementují. Využijí přitom výsledků zkoumání chemických procesů během zvětrávání křemíkových hornin, díky nimž klesá množství CO2 (oxid uhličitý) v atmosféře a narušuje se skleníkový efekt. Jednou z nejkontroverznějších teorií pak je exploze supernovy přibližně 6000 světelných let od Země. Po výbuchu hvězdy se rodí žhnoucí supernova, z níž proudí nepředstavitelná kvanta energie v podobě gama paprsků. Během vteřiny je do vesmíru vyzářeno více energie, než by Slunce bylo schopno vyprodukovat za miliardy let! Rychlostí světla se tak k zemskému povrchu řítí nebezpečné paprsky. „Kdybychom byli dostatečně blízko, odfouklo by to atmosféru planety někam daleko do vesmíru,“ tvrdí americký univerzitní profesor Peter Ward. Kdo přežije vpád kosmického ničitele?
Život ve věčné tmě a zimě
Smršť gama záření za sebou nechává hrozivou spoušť, ihned po dosažení naší planety rozloží její atmosféru a poškodí ochrannou ozonovou vrstvu. Dovnitř nerušeně proniká intenzivní sluneční svit a ničí potravinový řetězec. Ovzduší je přesyceno oxidem dusičným a proměňuje se v silnou vrstvu smogu, skrze niž přestávají pronikat sluneční paprsky. Nastává období temna a hlavně celoplanetárního ochlazení. Na jižním pólu se hromadí led a sníh. Rostoucí ledovce vážou ohromné množství oceánských vod a jsou příčinou téměř sedmdesátimetrového poklesu hladiny moří. „Došlo k odčerpání vody z oceánů a hladina moří poklesla. Čím více ledu, tím nižší hladina moře, což připraví kontinenty o jejich mělká moře a organismy zde žijící nemají žádný životní prostor a jsou odsouzeny k vymření,“ přibližuje situaci po hypotetické katastrofě americký vědec Dr. Peter Sheehan. Po další stovky tisíc let mořská hladina neustále klesá. Slunce, vítr a déšť způsobují erozi útesů, jež jsou přeměňovány na rozlehlé nehostinné pouště. Život ustupuje spolu s oceánem a koncentruje se do směšně malých oblastí.
Roj meteoritů, nebo žhavá láva?
Meteorický roj je považován za původce fatálního zaledňování i v dalších etapách masového vymírání. V období devonu před 377 miliony let mají údajně naši planetu zasypat dokonce hned dva roje meteoritů za sebou. Jiná teorie zase hovoří o tichém nepříteli, který napadl planetu Zemi přímo z jejích útrob. Masivní erupce rozžhaveného magmatu v okamžiku zasáhne území o rozloze mnoha tisíc kilometrů, život v epicentru je zahuben okamžitě. V dokumentu televizní stanice BBC popisuje následný chod událostí Dr. Jared Morrow z Univerzity v San Diegu: „Došlo nejen k vulkanickým erupcím s chrlením lávy, ale také k velkému posunu tektonických desek, které způsobí zkázu většiny živého a ve vodě utváří novou podobu mořského dna s podmořskými vulkány.“ Žhavá láva po kontaktu s mořskou vodou vytváří mnoho jedovatých sloučenin s velkým obsahem kovů, chrómu, hořčíku a dalších prvků. Kontaminace se šíří napříč celosvětovými vodami a postupně hubí živořící zbytky organismů. Jak dlouho se planeta bude vzpamatovávat z děsivé apokalypsy?
Od supervulkánu k nové době ledové
Další tisíce let je život na Zemi sužován znečištěním, skleníkovým efektem a globálními klimatickými změnami. Globální oteplování je přerušováno nukleární zimou neboli krátkodobými úseky s prudkým ochlazováním. Podobná situace se opakuje v pleistocénním období před 74 000 lety, kdy na ostrově Sumatra vybuchne supervulkán Toba. Z něj na povrch začnou vyvěrat miliony tun lávy a během dvou dnů pokryje celou planetu vrstva popela. Co začalo jako ohnivé peklo, změní se v ledový hrob. Po utichnutí supersopky Toba zůstávají v atmosféře znečišťující látky, jež uvádějí do pohybu změnu světového klimatu. „Podstatnou věcí na sopkách je fakt, že vyvolávají zpětné reakce, v tomto případě nástup nové doby ledové. Výbuch způsobí na několik let celosvětovou zimu, jež má za následek úbytek rostlinstva a méně zvířat k lovu pro lidi, a to v podstatě zapříčinilo jejich vyhladovění,“ poznamenává paleontoložka Jenny L. McGuire. Co vyčtou z drastických změn klimatu v dávné historii současní vědci?
Zastaví globální oteplování?
V současné době je celosvětovým tématem číslo jedna souboj s globálním oteplováním. Avšak mnozí klimatologové upozorňují na opačný problém. V polovině 19. století je poprvé vyřčena myšlenka, že v minulosti byla velká část naší planety pokryta vrstvou ledu. Odvážné prohlášení odstartuje řadu konferencí a přednášek, na nichž se řeší příčiny tak rozsáhlých klimatických změn. Někteří obviňují vesmír, přičemž vycházejí z vědomostí o zemské ose, oběžné dráze či naší sluneční soustavě. Těmto myšlenkám oponuje hrstka vědců s tvrzením o existenci cyklu globálního ozimování. Jejich teorie jsou však označeny za neprokazatelné. Až v roce 1911 přichází mladý srbský matematik Milutin Milanković (1879–1958), který se rozhodne zmapovat minulé doby ledové a dospěje k překvapivému závěru. Opravdu se střídají s dobami meziledovými v pravidelných intervalech! Může nově pozorovaný pokles sluneční činnosti znamenat počátek nové malé doby ledové? Kdyby ano, znamenalo by toto solární ochlazení hrozbu pro pozemský život, nebo vítanou pomoc při boji s globálním oteplováním?
Radka Čulejová
