Ať už je naše individuální vývojová úroveň jakákoliv, momentálně se všichni nacházíme na úrovni 3D. Někdo sem možná zrovna dorazil ze 2D, někdo se tu plácá už hodně dlouho, a někdo se sem možná vrátil z 5D nebo 6D, aby tady těm plácajícím se trochu pomoh se v tom bludišti zorientovat. 3D je totiž tak trochu jako labyrint.
Je to úroveň, na který je duše možná nejvíc “ztracená”. V 1D a 2D nemá vědomí sebe sama, takže si ztracená nepřipadá, protože ani nemůže. Prostě takový témata neřeší, neboť existuje v říši pocitů a instinktů a ne intelektu. Od 4D nahoru naproti tomu nikdo netápe proto, že ví, kdo je a co tu dělá.
Ra to popisuje takhle: “Čtvrtá úroveň je úrovní odhalených informací. ‘Já’ nejsou skrytá sobě ani jiným ‘já’.” Neboli tam už neni aktuální otázka “Kdo jsem?” nebo “Co tady dělám?”, protože odpověď na ni vnímá duše svým vědomím přímo, v důsledku vyšší frekvence vlastního vědomí než ve 3D, a protože si pamatuje svoji předchozí existenci včetně všech inkarnací.
Někteří chápou, kdo jsou, už ve 3D, ale je to obvykle spíš intelektuální pochopení než přímý “vědění”, a obvykle je to známka toho, že se blíží ukončení lekcí 3D. (Nebo to jsou ti, co se vrátili z vyšších úrovní.) Neznamená to ale nutně, že se cesta z labyrintu ven otevře už každou chvíli. Samotný pochopení povahy vlastní existence neni klíčem pro výstup z labyrintu.
3D má svoje specifický lekce, stejně jako každá jiná úroveň. Lekce jsou pro každou úroveň specifický proto, že odpovídaji vědomí a chápání daný úrovně, jakožto i tomu prostředí. Určitý věci se duše může učit napříč několika úrovněma – a v některejch směrech se zdokonaluje v podstatě pořád – ale určitý lekce jsou možný jen na tý jedný konkrétní úrovni, neboť na jiný úrovni by nedávaly žádnej smysl.
Například 3D poskytuje možnost učit se komunikovat s jinejma “já” způsobem, kterej neni možnej ani ve 2D, ani ve 4D (o ostatních nemluvě). Ve 2D k tomu neexistuje patřičná intelektuální kapacita ani vědomí, kdo jsem “já” a kdo je ten druhej, a ve 4D naopak vidíte toho druhýho tak jasně (představte si například bezprostřední telepatickej kontakt), že netápete ohledně toho, co ten člověk chce, nebo jestli jste mu neublížili. To všechno prostě “víte”, takže v tomhle směru se neni co učit. 4D má jiný lekce.
Do 1D patří elementy, minerály, jednodušší rostliny a podobně. Pointou je vnímat takovou existenci – zakusit, jaký to je bejt ve hmotě. Takovej “život” může vypadat dlouhej a nudnej, ale všechno má svůj účel. Například kdyby duše šla rovnou do 3D, bez zkušeností z 1D/2D, byla by tu extrémně nesvá a vyděšená, s akutním pocitem, že sem nepatří a tenhle svět nechápe, a byla by tu obrovská pravděpodobnost nervovejch zhroucení, sebevražd a dalších zkušeností, o který asi nikdo tak úplně nestojí.
Ve 2D k tomu máme například pohyb a aktivnější interakci s jinejma bytostma. Vytrénujou se tu nějaký instinkty, pochopí se určitý akce a reakce, a duše se naučí v tý hmotě nejen “bejt”, ale i pohybovat se a zkoumat svoje prostředí a jiný bytosti. Učí se, že ke svýmu přežití musí dělat určitý věci a ne jen sedět na místě.
3D je úrovní chápání sebe sama a vnímání vlastní existence ve vztahu ke zbytku světa. Rozvíjí se tu myšlení, včetně abstraktního, a vztahy s ostatníma se přesouvaji od instinktů ke komplexnějším emocím a intelektuálnímu chápání. Bytost ve 3D se učí chápat, jak její vlastní činnost a chování ovlivňuje její prostředí a ostatní bytosti. Učí se, jak se chovat, na bázi toho, jaký různý chování přináší výsledky.
K učení je tu toho spousta a může trvat tisíce lidskejch nebo podobnejch životů, než se duše dokáže posunout dál. V určitym bodě může mít i pocit, že tahle úroveň už ji nebaví a že chce jít dál. Možná neví, kam přesně, ale tuší, že existuje něco víc než tahle říše malichernejch konfliktů na Zemi. To ale ještě neznamená, že má splněný svoje lekce.
Další úrovní je samozřejmě 4D. Jsou tu tací, kteří si nějak myslí, že 4D “přeskočí” a půjdou “rovnou do 5D”, což je omyl a nedává to ani žádnej smysl. Do 5D nemůžete “postoupit” o nic víc, než můžete stavět 5. patro domu, kterej nemá postavený 4. patro. Prostě to nejde. A kromě toho už jsem zmínil, že každá úroveň má svoje specifický (a poměrně hluboký a rozsáhlý) lekce, a tudíž skok do 5D by znamenal vynechání lekcí 4D a tudíž totální nepřipravenost na takovou existenci.
Kdybysme měli použít nějaký přirovnání, tak průměrnej člověk ve 3D je svým vědomím a intelektem oproti bytosti 4D jako mravenec a oproti bytosti 5D jako bakterie. Jít “rovnou do 5D” by bylo jako hodit někoho s dosavadní zkušeností bakterie do lidskýho těla a čekat, že se tu bude orientovat.
Jak říká Ra, “postup skrz úrovně je posloupnej” a do 5D se dostanete jenom ze 4D. Jinak to nejen nejde, ale ani nedává smysl. Takže po splnění lekcí 3D nás čeká 4D. Postup do další úrovně má ale pokaždý nějaký specifický podmínky a ty jsou na každý úrovni jiný. Co je teda přesně podmínkou postupu ze 3D do 4D?
Polarizace
Podle Ra a Cassiopejců je tím kritériem polarizace bytosti buď ke službě ostatním (STO), nebo ke službě sobě (STS). Což mimo jiné znamená, že bytost ve 3D si musí vybrat, ať už vědomě nebo ne, jestli chce na dalších úrovních pokračovat cestou STO nebo STS.
Tahle volba nemusí bejt vědomá, tj. člověk nemusí o STO/STS nic vědět, ale musí u něj existovat dostatečná míra tý polarizace, což znamená, že člověk se musí chovat tak nebo tak, a ne někde mezi. To je podstatný, protože většina lidí se pohybuje právě někde mezi, a takovej člověk neni kandidátem pro “sklizeň”, neboli pro postup ze třetí úrovně do čtvrtý.
(Pozn.: Polarizace je kritériem jen pro přechod ze 3D do 4D. Sklizně jinejch úrovní maji jiný kritéria.)
Každej skutek má tu povahu, že bytost dělá buď něco pro sebe, nebo pro někoho jinýho. Neboli každej skutek se dá klasifikovat jako STS nebo STO. Jelikož pro postup do 4D je nutná dostatečná polarizace, neboli dostatečně vysokej poměr chování STS versus STO, jedním směrem nebo druhým, postup je nepravděpodobnej u někoho, kdo jedná jen tak automaticky a o povaze svejch činů moc nepřemejšlí.
Povědomí o orientaci STS/STO teda sice neni nutný, ale rozhodně vám dává mnohem větší šanci splnit kritéria pro sklizeň. Samozřejmě člověk se může vědomě rozhodnout konzistentně “konat dobro”, neboli chovat se v souladu s STO, aniž by chápal cokoliv o hyperdimenzionální realitě nebo polarizaci. Je tam ale pořád vědomý rozhodnutí chovat se určitym způsobem, a to vede ke zvýšení polarizace a možnosti “sklizně” do vyšší úrovně.
Je teda jedno, jestli si vyberete STO nebo STS, ale musíte si vybrat, i kdyby ta volba byla podvědomá, bez řádnýho chápání všech souvislostí. Je tudíž omylem, že aby člověk “postoupil dál”, musí “konat dobro”. To je jen jedna ze dvou možností.
V Ra materiálu se ptali na historický příklady někoho, kdo postoupil do 4D s orientací STS, a Ra jako příklady předložil tři jména – Taras Bulba, Čingischán a Rasputin. To může posloužit pro lepší pochopení, jak asi vypadá ta cesta STS. Kdybych si měl vytipovat kandidáty na 4D STS ze současnosti nebo nedávný minulosti, napadli by mě například David Rockefeller, Heinz Kissinger, Klaus Schwab nebo Bill Gates. (Naproti tomu na mentálně labilní blbečky a přizdisráče á la Fiala nebo Vykulenec bych nesázel – ty ještě čeká hodně lekcí a utrpení.)
Jelikož primárním zákonem stvoření je svobodná vůle, volba STS/STO je na každym jednotlivci, žádná volba neni považovaná za “dobrou” či “správnou” nebo “špatnou”, a objektivně neexistuje žádná “preference”.
To je něco, co většina “duchovních škol” buď nechápe nebo opomíjí a zaměřujou se jen na STO. Jejich principy jsou sice dostačující, aby stoupence případně dovedli ke dveřím do 4D, ale jednak to trochu omezuje tu svobodnou vůli, neboť ten stoupenec je informován jen o polovině svejch možností, a jednak zamlčování informací o STS má v našem světě, kterej je jednoznačně pod nadvládou STS, ten tragickej důsledek, že většina lidí totálně nechápe, co se tu děje, což z nich dělá snadný a bezbranný oběti právě toho STS systému.
Že na Antiviru preferujeme a zvolili jsme si cestu STO, není žádným tajemstvím, ale zároveň máme dostatečný chápání kosmickejch procesů na to, abysme nikomu netvrdili, že to je ta “jediná správná cesta”. Jakýkoliv tvrzení, že něco je ta “jediná správná cesta”, je už ve svojí podstatě skutkem STS, ať tu cestu podáte jakkoliv “pozitivně”, protože takový tvrzení svojí podstatou omezuje svobodnou vůli, což je primární záhubou polarizace k STO.
Kromě toho, že žádná cesta neni ta “správná”, neni žádná ani nějak očividně “snadnější”. Tady na Zemi to může někdy vypadat, že ta “negativní” cesta bude asi lehčí, ale to je jen zdání.
Ra popisuje potřebnou polarizaci matematicky tak, že pro postup na straně STO potřebujete polarizaci aspoň 51% k STO (tj. max. 49% k STS) a pro postup na straně STS polarizaci aspoň 95% k STS (tj. max. 5% STO). Že to vypadá nevyváženě, je jasný každýmu, kdo nepropad pětkrát z matematiky, ale ta nevyváženost je jen zdánlivá.
Důvodem je, že tady v říši 3D nezačínáte ve stavu 50/50. Abyste tu mohli přežít, musíte dělat věci, který jsou svojí povahou STS, jako shánět jídlo a cpát si ho do chřtánu – to děláte evidentně pro sebe. Veškerá činnost zaměřená na přežití má povahu STS – služby sobě. Takže výchozí nastavení tu neni 50/50, ale řekněme zhruba 73/27, aby nám to pak hezky vycházelo.
Nejen přežití vyžaduje skutky povahy STS. Když večer koukáte na film, asi to neděláte pro někoho jinýho. Když si koupíte čokoládu, kterou rozhodně nepotřebujete pro přežití, a pak si ji slastně rozpouštíte na jazyku, neděláte to pro ostatní. Ani když si jdete třeba zaplavat, asi to neděláte pro někoho (i když tahle společnost je zmatená a člověk takový věci může dělat, aby splnil očekávání rodičů a podobně.)
Je teda evidentní, že existence ve 3D vyžaduje větší míru STS. Řekněme teda, že průměrnej člověk, kterej o ničem moc neuvažuje, má polarizaci 73% k STS a 27% k STO (neboli zhruba tři čtvrtě toho, co dělá, je “pro sebe”). Aby dosáhl stupně polarizace potřebnýho pro postup do 4D, musí ji zvýšit o 22% buď na jednu stranu, nebo na druhou. (Jestli je to ve skutečnosti všechno matematicky přesně takhle, netušim a je to jedno – podstatný je pochopit ten princip.) Postup v rámci STS teda vyžaduje zhruba stejný úsilí jako postup v rámci STO.
Cesta STO
Kdo se chce vydat cestou STS, nechť se zapojí třeba do politiky a nechá se vtáhnout do světa psychopatů a parazitů, kde mu určitě někdo poskytne “pomocnou ruku”. My se tady zaměříme na cestu STO. Víme, že pro opuštění labyrintu 3D potřebujeme zvýšit polarizaci k STO. Další zásadní otázkou teda je, jak toho přesně docílit.
I na tuhle otázku je odpověď v principu snadná. Opět se vracíme k nejzásadnějšímu konceptu vesmíru – svobodný vůli (SV). Pro polarizaci směrem k STO je nejpodstatnější podmínkou respektovat SV ostatních. Ra to formuluje jednoznačně:
“Když prozkoumáme polaritu práce STO, svobodnou vůli je nutno vidět jako nejzásadnější.”
Stejně tak Cassiopaea nám připomíná:
“Nezapomeňte, že svobodná vůle je nejdůležitějším zákonem vědomí ve vesmíru.”
I STS pracuje s principem SV, ačkoliv někdy se jim k dosažení cílů může vyplatit něčí SV omezit. Ztratí nějakou polarizaci, ale dosažený cíle jim umožní to dohnat a pokud je dosaženo něčeho opravdu velkýho, za tu ztrátu polarizace to stojí. I tak se ale STS snaží dosáhnout všeho se souhlasem svejch poddanejch, i když je toho “souhlasu” často dosaženo zatajením různejch skutečností, což všichni dobře známe.
V případě STO je ale porušení SV někoho jinýho tak zásadně v rozporu s celou pointou STO, že je to prostě vždycky nepřijatelná cesta. Jedinec s orientací STO, kterej má dostatečný chápání vesmírnejch zákonů, v případě nemožnosti dosáhnout něčeho bez porušení něčí SV na dosažení danýho cíle rezignuje a nechá zúčastněný strany jednat podle sebe, protože zasahováním do SV jinejch by v podstatě přestal mít orientaci STO.
Když to řekneme trochu zjednodušeně, tak pro STS obvykle platí, “Když to nepůjde po dobrym, půjde to po zlym”, zatímco pro STO platí něco jako “Když to nepůjde po dobrym, tak se holt nedá nic dělat”. A úvaha pokračuje ve smyslu “Ať si to teda vyzkoušeji takhle a poučí se z toho, co se stane.”
Pravidlo SV nám mimo jiné objasňuje, proč je zdejší kontakt STO bytostí z vyšších vrstev takovýho charakteru, jakej má. Jen někdo, kdo naprosto postrádá chápání základních kosmickejch principů, se ptá, “Proč nám nedaji jasnej důkaz? Proč se nám neukážou?” Důvodem je, že by tim porušili svobodnou vůli mnoha lidí věřit spoustě různejch věcí, jako že “mimozemšťani neexistujou”, a zbořili by kompletně jejich pohled na svět. To je z hlediska STO nepřípustný. Operuje se teda prostřednictvím nabízení informací těm, kteří o to stojí, bez poskytování “jasnejch důkazů”, protože dotyčnej musí mít nějakou možnost věřit, že může bejt taky všechno úplně jinak.
Zatímco na povrchní úrovni většina adeptů 4D potřebu respektovat SV ostatních chápe, jejich pochopení má často značný omezení. Nutnou a logickou součástí respektování SV je to, že se to musí aplikovat na všechny, tj. včetně STS, psychopatů, parazitů, idiotů, a všech ostatních nepříjemnejch elementů.
Spousta lidí, který prokoukli manipulativní systém našich vlád a spřízněnejch institucí, je ochotná respektovat SV jinejch rozumnejch lidí, ale už ne SV parazitů. Jenže tady narážíme na známej princip, kterej někdo formuloval slovy “pokud nevěříte ve svobodu projevu pro svoje nepřátele, nevěříte na ni vůbec”. Je jedno, o jakou konkrétní svobodu jde.
Tohle je něco, co se tu projevuje například častejma výkřikama internetovejch komentátorů ve smyslu, že “všechny politiky je třeba postavit ke zdi a postřílet”, případně pověsit, nebo prostě udělat něco jinýho, co evidentně neni v souladu s respektováním SV nebo respektem obecně.
Pravda, politici by si z hlediska selskýho rozumu “zasloužili” nějakej takovej osud za to, co tu dělaji, a každej se může svobodně rozhodnout, že přesně to potřebujeme, a jít to udělat. V tom problém neni. Jen je třeba mít na paměti, že jakejkoliv takovej skutek, a v menší míře i takový myšlení, vám polarizaci k STO snižuje. O tom neni pochyb.
Pokud někdo chce “postřílet politiky”, protože nesouhlasí s jejich STS systémem a chtěl by mít systém víc na principech STO, zrazuje takovou myšlenkou sám sebe, protože chce na nápravu situace použít přesně ty prostředky, kvůli jejichž používání nesouhlasí s parazitama u moci. Svým myšlením se pak podobá oněm parazitům, protože vlastně říká a dělá stejný věci, jako oni, jen s tím rozdílem, že podle jedněch je A správně a za B by měl někdo dostat přes držku, a podle druhejch je B správně a přes držku by měl někdo dostat za A.
“Postřílet politiky” znamená “zbavit se těch, co se mnou nesouhlasí”, což je metoda STS, na kterou právě ti, co ty politiky chtěji postřílet, neustále nadávaji. Chcete-li střílet politiky, máte úplně stejný postoje a metody jako oni, a je jedno, jestli vaše názory jsou “správnější” než ty jejich. Koneckonců oni si evidentně myslí, že ty jejich jsou “správnější” než ty vaše dezolátský. Takovýhle počínání a myšlení má za následek nárůst polarizace k STS a pryč od STO.
Jsou tu teda lidi, který by intuitivně chtěli společnost na bázi STO, ale dokud je tam jakýkoliv násilí (odmítání SV), kterym chtěji danou situaci “napravit”, drží se stále metod STS, nedochází u nich k žádný podstatný polarizaci k STO a postup do 4D tudíž neni možnej.
Co takový lidi čeká? Možná nic strašnýho, ale jistý je, že se budou plácat ve 3D ještě dlouho – do tý doby, než nějak pochopí, že bez dostatečný polarizace na jednu stranu nebo druhou se dál nedostanou, a že pokoušet se o STO metodama STS neni produktivní.
Tady může mnohý napadnou otázka, “Jak se teda zbavit těch parazitů? Po dobrym to na ně neplatí!” To je pravda. To na ně neplatí. K tomu můžu říct tři věci.
Za prvý, náprava v duchu STO může přijít jen tehdy, když taková náprava bude v rámci SV většiny lidí. Neboli dokud většina lidí podporuje ten parazitickej systém, volí dál Fialy, PePy a Babiše, a vždycky se dá vykoupit ze svejch principů nějakym komfortem, tak bude parazitickej systém pokračovat a elementy STO musí akceptovat, že jsou v menšině a vůlí většiny je podporovat parazitismus.
Za druhý, pro STO vůbec neni relevantní otázkou, jak se někoho “zbavovat”. Relevantní otázkou je, jak pomoct lidem mít se tak, jak by se chtěli mít. Samotný “zbavování se někoho” je ve svý podstatě koncept, kterej je s orientací STO neslučitelnej.
A za třetí, v určitym bodě je vhodný zamyslet se nad tim, co je pro vás vlastně důležitý – jestli změnit politickej systém na Zemi za každou cenu, i kdybyste měli postřílet všechny, co vám stojí v cestě, nebo jestli už těch lekcí 3D máte dost a chcete se posunout někam dál.
Pokoušet se změnit systém metodama STS je možná snazší a metodama STO to vypadá jako (v tuhle chvíli) nemožný, ale je tu spousta důvodů, proč ten první postup stejně ničeho závažnýho nedosáhne – a hlavně neprospěje vám.
Za prvý je to jen nekonečnej bludnej kruh, kdy další a další skopávaji toho na vrcholu, aby se tam usadili místo něj, jen aby dřív nebo pozdějc byli skopnutí někym dalším, kdo je se stávajícím systémem zase nespokojenej. Za druhý metody STS těžko zavedou STO systém. Za třetí tenhle postup nebude nikdy fungovat, dokud se dostatečný množství lidí nevzdělá a nepochopí, jak to všechno funguje. A za čtvrtý každej, kdo se týhle metody chopí, brání sám sobě v polarizaci k STO, čímž si brání v postupu dál (pokud teda nechce úplně přejít na stranu STS).
Duše má ve 3D (mimo jiné) za úkol vybrat si svoji orientaci, se kterou bude postupovat na další úrovni. Jakmile si vyberete vědomě, že chcete STO, nejrychlejší cesta je opustit všechny STS postupy a začít respektovat SV všech, i “nepřátel”. Respektovat jejich svobodnou vůli samozřejmě neznamená nechat je za všech okolností dělat si, co chtěji, a už vůbec ne je v tom nějak podporovat – koneckonců oni konaji v rozporu s vůlí miliónů, a to často dost drastickejma metodama – ale jakmile se proti nim postavíte jakoukoliv násilnou formou, vaše polarizace k STO okamžitě klesá. A pokud většina lidí ve skutečnosti podporuje stávající systém, ať je sebeblbější, nezbejvá vám, než přijmout, že tu ten systém asi ještě nějakou dobu bude. Jediná alternativa je dát se na cestu STS a pokusit se systém změnit k obrazu svýmu násilím.
Nutno podotknout, že důvodem, proč většina lidí podporuje stupidní systémy, je to, že nechápou, co se vlastně děje a jak to celý funguje. Pak se vám nabízí očividná možnost vzdělávat lidi, což je přesně to, o co se tady mnozí z nás pokouší, ale zase to jde jen v rámci respektování SV. To znamená, že informace volně nabízíte a nikomu je nevnucujete a nikoho nepřesvědčujete. Jak s vašima informacema lidi naloží, je na nich, včetně toho, že maji svobodnou volbu je totálně ignorovat nebo vám nadávat do dezolátů. Jestli jejich vývojová úroveň neni dostatečná na to, aby chápali, co jim řikáte, moc s tim nenaděláte.
Pokud jde o politiku obecně, tak tou je podle mě užitečný se zabejvat jen do takový míry, aby člověk pochopil, jak tady co funguje, a nedělal věci, který jsou kontraproduktivní. Ignorovat politiku úplně se nevyplácí, protože tady na Zemi je politickej aparát úzce spojenej i s duchovním vývojem celý společnosti (ve smyslu, že mu záměrně a sofistikovaně brání). Jakmile ale pochopíte, jak to funguje, můžete upravit svůj život v souladu se všema získanejma vědomostma, čimž se vyhnete plejtvání energie na různý neužitečný věci a budete připravenější na cokoliv, co přijde, a pak už nemá moc smysl se tou politikou nějak aktivně zabejvat.
Volit smysl má, protože nevolením přímo nahráváte psychopatům a oni pak ani nemuseji ty volby falšovat, protože vás neutralizovali už před nima, ale podstatný je hlavně vědět, jak to v politice funguje, kdo ty politiky ovládá a jak a proč, a kam to celý směřuje. Pokoušet se to nějak reformovatje v týhle fázi prakticky marný. Daji se jen trochu brzdit ty svinstva, co nám Loutkáři předhazujou, ale i v tom je náš vliv dost omezenej. Naše energie je líp využitá na naše osobní životy a interakci s normálníma lidma bez psychopatickejch rysů.
Koneckonců politika a náboženství jsou obecně STS, přinejmenším v tý podobě, v jaký je máme tady. (O čemž zdroje z vyšších úrovní často řikaji, že tady u nás na Zemi neni mezi náboženstvím a politikou prakticky žádnej rozdíl.) Jak funguje v tomhle směru společnost STO, jsme si ukázali tady.
Každopádně tématem tohodle článku neni náprava globální situace, ale vlastní postup do 4D, takže se vrátíme k tomu. STO teda “končí” ve chvíli, kdy se rozhodnete omezovat něčí SV, což zahrnuje jakýkoliv donucování, manipulaci, přesvědčování a podobně. A důležitý je si uvědomit, že tohle platí hlavně s ohledem na ty, se kterejma zásadně nesouhlasíte nebo je dokonce nemůžete vystát. Dokud se nenaučíte respektovat i vůli těch, který podle vás dělaji všechno špatně, tak se z 3D labyrintu nedostanete – nebo aspoň ne cestou STO.
Tady je ale nutný poznamenat, že se bavíme specificky o přechodu ze 3D do 4D, což se týká jen těch, co víceméně splnili lekce 3D, což znamená naprostá menšina lidí – jen pár procent. Neznamená to, že by takhle měli operovat ve 3D všichni a pořád. 99% zkušeností 3D má za cíl naučit se spoustu jinejch, základnějších věcí a až potom si člověk vybírá orientaci (STO/STS) a zvyšuje svoji polarizaci pro postup dál.
Je tu kolem nás spousta lidí se spoustou vlastních lekcí a ty lekce můžou zahrnovat pokoušet se dosáhnout nějaký reformy stávajícího systému způsobem, kterej vyžaduje trochu drsnější přístup. Nikomu to neberu a ať si každej dělá, co chce a jak chce. Tenhle článek rozhodně neni pro většinu lidí (stejně jako většina ostatních na Antiviru). Je pro ty, kdo už se nechtěji dál plácat ve 3D a nevědí, na co se zaměřovat a na co ne – což po pravdě řečeno v dnešním chaotickym, zrychlenym světě, přeplněnym přemírou zbytečnejch podnětů, rozhodně neni lehký.
Pro zvýšení polarizace směrem k STO je třeba trochu přehodnotit svoje priority a žebříček hodnot a zreorganizovat si vlastní postoje a myšlení. Ujasnit si, co vlastně chcete a proč tu jste. Nemusí to nutně znamenat vzdát se určitejch snah a cílů, ale možná bude zapotřebí změnit způsob, jakým ty cíle pronásledujete. A zásadním krokem je u každýho vlastního počinu si položit otázku, jestli to omezuje něčí SV.
Že se vám asi nepodaří implementovat nezasahování do SV na 100%, neni třeba vnímat nijak tragicky. Respektování SV funguje parádně ve společnosti, která je celá orientovaná na STO, ale takovou společnost tu nemáme. Jelikož jsme ze všech stran obklopeni elementama STS, někdy si musíme hájit nějaký vlastní hranice, aby nás paraziti neobrali úplně o všechno. Respektování SV ostatních neznamená, že se vzdáme tý vlastní a necháme si všechno líbit.
Každej má ale určitě prostor pro zvýšení vlastní polarizace tim, že si bude víc všímat toho, jak zasahuje do SV ostatních, snažit se to tolik nedělat, a udržovat to v mezích, který neohrožujou jeho samotnýho. Valná část tohodle procesu se odehrává na úrovni, která ani nijak zvlášť neovlivňuje tu existenční část našich životů – neboli posunem vlastního myšlení timhle směrem se nemusíme nutně vzdát něčeho pro nás důležitýho.
Mezi první elementy, na který se člověk může zaměřit, patří všímat si toho, jak často někoho k něčemu nutí (i mírnějšíma metodama) nebo někoho o něčem přesvědčuje. Pro osvojení si postoje STO je dobrý všímat si vlastního jednání a posunovat se systematicky od postoje “takhle je to správně a tak by to měli lidi dělat” k postoji “takhle to mně připadá správně (z důvodu toho a toho), ale ať si každej dělá, co chce”.
Obzvlášť je to relevantní v případech, kdy vás někdo ve skutečnosti opravdu poslouchá a dá se očekávat, že by ho váš názor moh ovlivnit. Pokud jde jen o tlachání v hospodě, o moc nejde, protože nikdo nečeká, že se podle vašich hospodskejch keců někdo zařídí. V hospodě i to “všechny politiky by měli postřílet” obvykle neni nijak závažnej prohřešek, pokud se v daný společnosti rozumí samo sebou, že to je jen vyjádření určitýho dojmu ze situace a nikdo ve skutečnosti nemíní nikoho střílet. (Jiný je to na Internetu, kde nevíte, kdo to čte a jak si to přebere.) Ale i tak je dobrý ze svýho myšlení postupně takový postoje eliminovat a dávat si na vlastní myšlenky větší pozor.
V situacích, kdy je možný buď na něčem tvrdohlavě trvat nebo se podřídit vůli někoho jinýho, je dobrý zvážit všechny pro a proti a posoudit, jestli je opravdu nutný, abyste si trvali na svym, když to někoho omezuje. Samozřejmě záleží na povaze problému a počtu všech zúčastněnejch a jejich názorech, takže každou situaci musíte posoudit sami dle vlastního uvážení, ale mějte na paměti, že přirozeností STO je nikoho k ničemu nenutit – a podle všeho čím pokročilejší STO, tím víc se odklání od prosazování čehokoliv ke “skromnýmu nabídnutí vlastního názoru, pokud o něj někdo stojí”.
Většina lidí si v životě vytvoří nějakou představu o tom, co je “správný”, nebo “jak by měly věci bejt”, a tu se pak snaží prosazovat. “Prosazování” je ale víceméně postup STS. STO se nesnaží “prosadit si svoje”, ale víc se zajímá o to, co vlastně chtěji lidi okolo a jak by se jim dalo pomoct toho dosáhnout. Pak nabízí svoje vědomosti a schopnosti tak, aby jich ostatní mohli využít pro svůj vlastní rozvoj.
Je tu teda míň zaměření na to, “co chci já”, a víc na to, co chtěji ostatní. Je možný se zaměřit na to, co chce většina, a poskytnout jí nástroje k dosažení jejích cílů. Když je ale většina orientovaná na věci, se kterejma se STO entita nedokáže ztotožnit, je možný se zaměřit na asistování menšině, i kdyby to nemělo valnej dopad na společnost jako celek, ale jen na těch pár jedinců, který pomoc přijmou.
Nakolik se věci změní, v jakym rozsahu, neni něčím, s čim by se STO entita trápila. Operuje vždy s vědomím, že když se podaří pomoct jednomu jedinci v jeho osobním vývoji v rámci kosmickýho řádu (tj. bez omezování SV a podobně), jakýkoliv vynaložený úsilí za to stálo.
STO vede ostatní ke změně společnosti jako celku vzděláváním těch, co o to stojí, s vědomím, že změna nastane teprve ve chvíli, kdy takovejch lidí bude dostatečný množství a jejich kolektivní SV dosáhne dostatečnejch rozměrů na to, aby byla globálně relevantní. STO jedinec chápe, že dokud taková situace nenastane, nemá právo zavádět změny, o který většina společnosti dobrovolně nestojí.
Všechno má svůj čas a musí uzrát, a pokud společnost nedosáhla stavu připravenosti na pozitivní změnu, je pořád ve fázi, kdy se mnozí učí z “negativních” lekcí a asistovat je možný jen menšině. Přínos je potom spíš pro tu menšinu než pro celou společnost a globálnějších pozitivních změn se dosáhne teprve až proběhnou všechny nutný procesy, což může podle situace trvat hodně dlouho.
V Zákonech Jednoty byla Ra položena otázka, jestli by měl(i) dnes stejnej postoj k entitám, který nejsou připravený na sklizeň, nebo by postupovali jinak, než když ze 4D pomáhali entitám ve 3D. Ra odpovídá výstižně a nadčasově:
“To those who wish to sleep we could only offer those comforts designed for the sleeping. Service is only possible to the extent it is requested.”
Neboli těm, kdo chtěji spát, můžeme nabídnout jen takovou úlevu, která je vhodná pro spící. Služba (pomoc/asistence) je možná pouze do tý míry, do jaký je vyžádaná.
Tohle by se klidně mohlo tesat do kamene a dobře to popisuje postoj STO. Ra dodává, že by nic neměnil(i) a že jejich dřívější přístup i z dnešního pohledu vypadá jako smysluplná volba.
STO znamená dát ostatním právo bejt, co si vyberou – právo na vlastní SV. Neznamená to dát jim svoji energii, pokud tam neni souhlas pro nějakou vzájemnou výměnu. Nenabízí se, kde neni zájem, a nic neni zatížený nějakejma požadavkama. Veškerá interakce je na bázi dobrovolnosti.
Součástí STO je vzdát se snahy něco ovládat a mít všechno pod kontrolou – což je snaha naopak naprosto typická pro STS. V STO je obsažená velká míra přijetí a smířenosti. Je tu určitá uvolněnost a oproštěnost od představy, že “by něco mělo bejt jinak”. STO nemá iluze o tom, jak by věci “měly bejt”, protože taková myšlenka je opět v rozporu s principem SV. Věci prostě jsou, jak jsou, a měnit se daji jen tam, kde k tomu existuje nějaká ochota.
Chce-li někdo zvýšit pravděpodobnost svojí “sklizně”, bude zřejmě muset pečlivě pozorovat svoje myšlenky a postoje a podle potřeby je transformovat, obzvlášť uprostřed dnešní společnosti, která ho ve všem vede na scestí a do pastí STS. I značná část lidí s přirozeným zaměřením STO se totiž drží metod a postojů STS, který jsou často maskovaný jako něco pozitivního.
Už jsme tu zmínili například biblický přikázání – ačkoliv “nezabiješ” je obecně celkem dobrej nápad, jakýkoliv “přikázání” je v přímym rozporu s principem SV a operování s takovým nastavením mysli – “to se musí a to se nesmí” – neudělá nic dobrýho pro vaši STO polarizaci. STO nikdy nepřikazuje a nezakazuje.
Podobně hnutí jako New Age a další jsou prolezlý elementama CIA a dalšíma parazitama, který tam sendvičujou jednu negativní myšlenku mezi dvě pozitivní, aby si toho většina lidí nevšimla. Následek je, že spousta lidí operuje s nastavením mysli STS a myslí si při tom, že “konaji dobro”.
Do toho patří i vlna “pozitivního myšlení” na konci minulýho století, která spočívala v tom, že bubáci naučili lidi nevšímat si ničeho negativního. Protože co může bejt lepší pro bubáky a jejich negativní počínání, než že si ho programově nikdo nevšímá? Pozitivní myšlení je dobrá věc, ale nesmí se to zvrhnout v ignorování všeho negativního – pak jen umožňujete bubákům operovat bez zábran a sami nemáte žádnou ochranu před “negativitou”, protože vám chybí základní element jakýkoliv obrany – vědomosti. Zavírání očí před něčim vysílá vesmíru signál, že potřebujete nějakou lekci.
Negativních vlivů, který se maskujou jako pozitivní, je tu přehršel a člověk musí bejt ve střehu a žít vědomě a ne automaticky, aby takový vlivy zaregistroval a rozeznal. Nejjednodušším způsobem, jak posoudit, co je STS a co je STO, je zaměřit se na to, jak to zachází se SV ostatních. Jakmile to něco nařizuje, předepisuje, zakazuje a podobně, je to vliv, kterej nechápe nebo nerespektuje princip SV, a tudíž neni na straně STO. Buď je to podloudnej STSák, kterej to dělá naprosto záměrně, nebo dobře mínící ale naivní hňup, kterej nechápe základní kosmický principy.
Kdo chce bejt “sklizenej” do 4D, měl by si ve svym jednání všímat toho, jak zachází se SV ostatních a nakolik jeho myšlenky rezonujou s nastavením STO. Kdo je pořád uvězněnej v koloběhu stěžování si, nadávání, proklínání, vyhrožování, ublíženosti a pocitu, že je nějakou nevinnou obětí, má zřejmě ještě co dohánět.
Dala by se očekávat otázka, jak se pozná, jestli má někdo dostatečnou polarizaci, nebo kdo rozhoduje o tom, kdo je kandidát na sklizeň a kdo ne. To všechno se děje automaticky a nikde neni žádná entita, která by rozhodovala o vašem osudu. Rozhodujete o něm jen vy, vlastním jednáním a myšlením.
Jestli jste adepty pro sklizeň, je daný vaší frekvencí/vibracema. Vstup do vyšší úrovně vyžaduje určitou frekvenci (související s vaší polarizací) a pokud jí dosáhnete, tak vás to tam pustí. Když ne, tak ne. Je to podobný, jako když musíte kopat nohama a mávat rukama s dostatečnou efektivitou, abyste se udrželi nad vodou a nepotopili se. Nikdo mimo vás nerozhoduje o tom, jestli to děláte dobře nebo ne. Prostě když to děláte dobře, tak se držíte nad vodou, a když to děláte špatně, tak se topíte. Je to automatický a je to jen na vás.
Cestu za hranice 3D labyrintu maji někteří z vás možná na dosah ruky, ale možná to ještě bude vyžadovat nějaký změny a úsilí, jelikož jsme v říši, jejíž Loutkáři (hlavně ti ze 4D) se snaží ze všech sil vás v tom labyrintu udržet a nepustit vás ven. V konečný fázi je to ale jen na vás, jestli tu bariéru prolomíte nebo ne.
https://antivirus.22web.org/av/241204-za-hranice-3d-labyrintu.htm
