Udo Ulfkotte, bývalý redaktor Frankfurter Allgemeine Zeitung, jedněch z největších německých novin přiznává, že i on pracoval pro CIA.

„Byl jsem asi 25 let žurnalista a byl jsem vzdělán ve lhaní a zrazování veřejnosti a v zamlčování pravdy pro veřejnost,“ řekl Ulfkotte Russia Today.

„A podporovala mě Centrální zpravodajská služba, tj. CIA. Proč? Protože jsem pro-Američan.“

Řekl, že se rozhodl říci pravdu o korporátních médiích kontrolovaných finanční třídou, protože má strach z války v Evropě.

„Německá a americká média zkouší přinést lidu Evropy válku a vnést válku do Ruska. To je bod, za kterým už není návratu, a já se tomu postavím a řeknu… to, co jsem dělal v minulosti, nebylo správné, když jsem manipuloval lidi a dělal propagandu proti Rusku.“

Ulfkotte řekl, že většina žurnalistů korporátních médií ve Spojených státech a v Evropě jsou „tzv. neoficiálně kryti,“ tj. pracují pro zpravodajskou agenturu. „Myslím, že to zvláště platí pro britské žurnalisty, protože s nimi mají daleko užší vztahy. Zvláště to platí i u izraelských žurnalistů. Je to tak samozřejmě i u francouzských žurnalistů. … Je to tak i u Australanů, u žurnalistů z Nového Zélandu, z Taiwanu, no, a s mnoha zeměmi,“ řekl.

Operace Mockingbird (drozd – tj. pták schopný zpívat nesčetnými různými hlasy)

Subverze korporátních médií od CIA je dobře zadokumentovaná. Počínaje rokem 1948, kdy bývalý právník Wall Streetu Frank Wisner jako ředitel Kanceláře speciálních projektů (která se brzy stala divizí CIA) rozběhl Mockingbird, operaci konstruovanou k zapřažení korporátních médií do propagandistické mašinérie pro finanční elitu. Wisner do vedení operace zapojil Philipa Grahama z Washington Post, zrovna tak jako rekrutování žurnalistů, z nichž mnozí už během Druhé světové války pracovali pro vojenské zpravodajství.

„Do počátku 50. let Wisner už ‚měl v kapse‘ členy New York Times, Newsweek, CBS a z dalších lokomotiv komunikace s veřejností,“ píše Deborah Davis ve své knize Kateřina Veliká: Katharine Graham a Washington Post.

Do roku 1953 tuto operaci vedl ředitel CIA Allen Dulles a měla dosah do téměř všech velkých korporátních mediálních organizací včetně The New York Times a magazínů Time a Life spolu s televizními zprávami, zvláště CBS News pod vedením Williama Paleyho. Navíc k novinám a sítím televizního zpravodajství kontrolovala CIA i Hollywood a produkci filmů.

„Složky CIA dokumentují další krycí aranžmá s následujícími zprávy shromažďujícími organizacemi, mj.: New York Herald Tribune, Saturday Evening Post, Scripps-Nowar Newspapers, Hearst Newspapers, Associated Press, United Press International, Mutual Broacasting System, Reuters a The Miami Herald,“ napsal renomovaný žurnalista z Watergate Carl Bernstein v článku do Rolling Stone v roce 1977.

Důkazy o CIA propagandistickém síti, o jejím „mohutném Harmoniu“, jak to nazýval Wisner, které existovaly až hluboko do 70. let, odhalila Churchova (kongresová) komise.

„CIA v současnosti udržuje síť několika stovek zahraničních pracovníků po celém světě, kteří pro CIA zajišťují zpravodajství a občas zkouší ovlivňovat veřejné mínění pomocí skryté propagandy. Tito lidé poskytují CIA přímý přístup k velkému počtu novin a periodik, ke spoustě tiskových agentur a mediálních agentur, k rádiovým a televizním stanicím, ke komerčním vydavatelství knih a k jiným zahraničním mediálním kanálům,“ uváděla zpráva této komise Kongresu v roce 1976.

Jak dokumentuje Alex Constantine, tak Mockingbird pořád ještě i dodnes funguje pod rozmanitými zástěrkami. Jeden z jeho hlavních zakladatelů Richard Mellon Scaife nedávno zesnul.

Média CIA tlačí na katastrofickou válku s Ruskem

Udo Ulfkotte vystoupil, protože má strach z války mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem.

„Německá a americká média zkouší přinést lidu Evropy válku a vnést válku do Ruska. To je bod, za kterým už není návratu, a já se tomu postavím a řeknu… to, co jsem dělal v minulosti, nebylo správné, když jsem manipuloval lidi a dělal propagandu proti Rusku, a není správné to, co dělají moji kolegové, a co já dělal v minulosti, protože jsou podplaceni, aby lidi zrazovali, a to ne jen v Německu, po celé Evropě. … Mám velký strach z nové války v Evropě, a nelíbí se mi, že je tu ta situace zase, protože válka nikdy nepřijde sama od sebe, vždy jsou tu lidé, kteří tlačí na válku, a to nejsou jenom politici, to jsou také žurnalisté… My jsme zrazovali své čtenáře, jen abychom tlačili na válku. … Už to nechci; mám už dost té propagandy. Žijeme v banánové republice, a ne v demokratické zemi, kde máme svobodu tisku.“

Pro vládnoucí elitu, tj. finanční oligarchii, co kontroluje Spojené státy, je válka na míru střižený nástroj pro centralizaci a udržení moci a k nastolení světového monetárního řádu. Ta bohorovností a arogancí zaslepená elita věří, že válka s Ruskem dostane pod kontrolu geopolitické aspirace tohoto národa, který vnímají jako hrozbu, stejně jako u aspirací Číny. Střetnutí a srážka s Ruskem je tím, o čem je válka na Ukrajině, která se na nás v poslední době odevšad sype z titulků.

Rusko ví, o co jde, připravuje se teď na nevyhnutelné – na termonukleární válku. Což by bylo před pouhými dvěma či třemi lety nemyslitelné, Rusko teď uvažuje o ohromném vzkříšení svých vojenských schopností a o možném prvním úderu proti NATO a US.

„Podle mého názoru jsou primárním nepřítelem US a Severoatlantický blok,“ řekl minulý měsíc vedoucí ruský obranný činitel generál Jurij Jakubov.

Jakubov řekl, že Rusko sloučilo své síly Vzdušné a Kosmické obrany se svými pozemními, námořními a vzdušnými jadernými silami.

„Navíc je nezbytné novelizovat podmínky, za kterých by Rusko mohlo provést preventivní úder ruskými Strategickými raketovými silami,“ řekl.

Zdroj: prisonplanet.com, reformy.cz