„Už v roce 1997, kdy do Bulharska zavítal MMF, začal masový rozprodej státu. Elektroenergetické sítě byly prodány Čechům, Rakušanům a Němcům. Francouzi dostali vodovodní a kanalizační sítě, a měděná ruda byla předána Belgičanům,“ řekl jeden z vůdců nacionalistů, Angel Džambazki. „To byly tajné podmínky vstupu Bulharska do EU.“
Bulharsko bylo připraveno i o energetickou nezávislost. Před vstupem do EU Bulharsko vyváželo elektřinu do Turecka, Řecka, Makedonie, Albánie, a dokonce i do Itálie, díky jaderné elektrárně „Kozloduj“, kterou postavilo SSSR. Po bezpečnostní stránce stanice pracovala bezchybně.
Ale EU dala přísnou podmínku: Bulharsko musí zavřít čtyři bloky ze šesti, a později „Kozloduj“ úplně zastavit. Místo toho EU požadovala nahradit 16 % tradičních zdrojů elektrické energie „zelenou“ energií (větrné elektrárny a solární panely), která je desetkrát dražší než obyčejná. Mezitím byly i dvě staré sovětské tepelné elektrárny „Marica-Východ 1“ a „Marica-Východ 3“ předány neznámým americkým společnostem.
„Bulhaři ani neví, kdo je vlastníkem jejich podniků,“ stěžuje si Džambazki. „Například máme bulharskou vodu, bulharské potrubí a bulharské spotřebitele, a zisk z toho získávají britští vlastníci. A společnost, které byl prodán největší zlatý důl Čelopeč za pouhé 2 miliony dolarů, je registrována v Kanadě. Bulharsko dostává směšné 2 % z vytěženého zlata. A přitom nemáme ani právo vědět, kolik zlata se v dole vytěží.“
Také vstupem do EU, Bulharsko, které mělo dobrý průmysl a nejlepší zemědělskou půdu v regionu, se stalo nejchudší zemí Evropy. 80 % ze vší zeleniny a ovoce je z dovozu. Například v bulharském městě Samokov, které je bramborovým centrem země, jsou v hypermarketu na pultě… brambory z Francie! Místní tu však nenajdete. Kromě toho Bulharsko v roce 2013 ztratilo 60 % pracovních míst, bylo vylidněno a změnilo se na kolonii pod politickou vládou EU.
