Málokterá smrt vyvolá takový rozruch, že ji vyšetřuje pět tajných služeb. V historii k tomu došlo jen párkrát – třeba při skonu amerického biochemika Dr. Franka Olsona, odborníka na biologické zbraně. Kromě sovětské KGB, izraelského MOSADU, východoněmecké STASI a britské MI6 jeho smrt zajímá hlavně americkou CIA. Postupně ovšem vychází najevo, že elitního vědce zřejmě odstranila právě americká tajná služba!
Po Sedmé avenue na newyorském Manhattanu proudí žluté taxíky a po chodníku se plouží opoždění chodci. Je krátce po druhé hodině ranní, sychravý 28. listopad 1953, a na dlažbu před hotelem Statler dopadne tělo. Noční recepční Armand Pastore vyběhne ven a spatří muže oblečeného jen v nátělníku a trenýrkách. „Ten muž ležel na zádech, nohy měl úplně rozdrcené a hrozně zkroucené. Nevím proč, ale podíval jsem se nahoru, abych viděl, odkud spadl. Všiml jsem si, že v 10. patře hotelu je v jednom okně vytažená roleta. Napadlo mě: Bože, jak mohl nabrat takovou rychlost, aby prorazil dvojité okenní sklo?“ vzpomíná Pastore. Neznámý se snaží ještě cosi říct, ale není mu rozumět. Než dorazí sanitka, vydechne naposledy. Je to Dr. Frank Olson (1910–1953). Jeho smrt vyvolá skandál, jenž odhalí smrtící praktiky tajné služby CIA (Central Intelligence Agency – Ústřední zpravodajská služba). Zašli agenti tak daleko, že vyhodili z okna vlastního vědce?
Byl na pohřbu i vrah?
Mrtvé tělo odváží pohřební vůz a policisté stoupají s recepčním do 10. patra hotelu Statler, do pokoje 1018A, kde muž bydlel. Na toaletě objeví biochemika Dr. Roberta Lashbrooka, který s Olsonem pracoval na vojenské základně ve Fort Detrick v Marylandu. Ten ale kromě jména odmítá cokoliv říct a stále opakuje, že pracuje pro vládu. Detektivové tedy vyslechnou recepčního, ale další svědky nehledají a případ uzavřou s verdiktem, že jde o sebevraždu. Ještě té noci navštíví vdovu Alici Olson plukovník Vincent Ruwet, Olsonův nadřízený a důstojník CIA, aby rodině sdělil zprávu o jeho tragické smrti. Prý sebevražda skokem z okna zaviněná depresemi. Tělo však rodina spatřit nemůže, protože má být zohavené a tvář prý nese hluboké tržné a řezné rány. Pohřeb se tak odehrává bez posledního rozloučení. Mezi truchlícími jsou nejvýše postavení vědci z Fort Detrick včetně nejvyššího šéfa, chemika a pohlavára CIA Dr. Sidneyho Gottlieba (1918–1999). Jak se poté ukáže, právě on možná dal rozkaz k vraždě!
Biochemik ve službách CIA
Vedení základny Olsonově rodině, ženě Alici a třem dětem, devítiletému Erikovi, sedmileté Lise a pětiletému Nilsovi, zapomene říci to nejdůležitější – že Frank nebyl běžným civilním zaměstnancem, ale šéfem tajné sekce ve Fort Detricku ve službách CIA. „Vědci pracující pro Divizi zvláštních operací CIA (SOD), nejtajnější ze všech tajných oddělení tajné služby, neměli morální pochybnosti. Laboratoře hlídali ozbrojení strážci, kteří měli příkaz vetřelce bez varování zastřelit. Uvnitř zatím vědci pěstovali smrtící buňky a kultivovali zabijácké viry,“ popisuje britský expert na tajné služby Gordon Thomas (*1933) v knize Tajnosti a lži CIA. Na základně má totiž fungovat tajné vládní středisko chemicko-biologického výzkumu, budující největší arzenál biologických zbraní na světě, a to z části zásluhou Franka Olsona. Ten zkoumá látky umožňující ovládnutí mysli a má mít značnou roli při rozšiřování počtu vojensky využitelných biologických a chemických látek. Také díky němu prý armáda USA disponuje 19 bakteriemi, 43 viry a 14 toxiny, jež lze použít jako biologické zbraně. Cítil snad Olson morální pochybnosti, což se mu stalo osudným?
Nic už netajíme
Od jeho skonu uběhne 22 let, když v červnu 1975 přichází zlom. Deník Washington Post otiskne článek Okolnosti sebevraždy odhaleny. Autor uvádí, že civilní zaměstnanec ministerstva obrany vyskočil z okna hotelu poté, co měl být v rámci tajného vládního projektu MK-ULTRA (výzkum kontroly lidské mysli – pozn. red.) nadopován drogou LSD. Jednatřicetiletému Eriku Olsonovi dochází, že článek pojednává o jeho otci! A začne jednat. Je uspořádána tisková konference, jíž se účastní média z celého světa a tlumočí požadavek rodiny na zveřejnění informací o smrti Dr. Olsona. Události poté naberou spád. Rodina je pozvána do Bílého domu k prezidentovi Geraldu Fordovi (1913–2006), který se za smrt vědce veřejně omluví. A přidá odškodnění 750 000 dolarů! Pár dní poté ředitel CIA William Colby (1920–1996) předá rodině spisy o vyšetřování. Právě z nich se Erik dozví, že jeho otec byl klíčovým článkem dvou tajných programů CIA! „Je tam všechno. Celá ta historie. Nic dalšího netajíme,“ tvrdí Colby. Jenže to není pravda!
Buď mě vyhoďte, nebo končím!
Erik zanechá kariéry psychologa a začne pátrat. Obchází otcovy kolegy a pomalu sestavuje skládačku událostí, jež vedly ke skonu jeho otce. Vědec byl v 50. letech vysílán na mise do zahraničí a jednou měl sledovat, jak byly jím vyvinuté látky testovány na lidech! „Po jedné takové cestě koncem léta 1953 se můj otec vrátil do CIA viditelně rozrušený. Byl svědkem experimentů, při nichž subjekty zemřely. Agenti CIA je usmrtili. Tehdy se otec také dozvěděl, že z výsledků jeho práce byly vyrobeny biologické zbraně, jež tehdy Spojené státy používaly v korejské válce (1950–1953),“ tvrdí jeho syn. Po návratu dojde k nečekané scéně – Olson přiběhne do kanceláře nadřízeného Ruweta a podle svědků křičí: „Buď mě vyhoďte, nebo končím sám!“ K tomu však nedojde. Vzhledem k faktu, že mu krátce předtím v rámci projektu MK-ULTRA bylo podáno LSD, tak nadřízení jeho psychický stav přikládají vlivu drogy. Proto Ruwet s Dr. Lashbrookem odvážejí Olsona do New Yorku, kde ho má vyšetřit lékař CIA Dr. Harold Abramson. Trojice mužů se ubytuje v hotelu Statler. A za pár dní je Dr. Olson mrtvý.
Díra v hlavě o velikosti pěsti
Nejasností je víc než dost, proto se Erik 2. června 1994 odhodlá k exhumaci. Pitvu provede světový expert soudní patologie prof. James E. Starrs, jenž odhalí šokující fakta. CIA rodině tvrdila, že tělo je pořezané a znetvořené, ale v rakvi leží prakticky nedotčená mrtvola. Patologa zarazí hlavně to, že vědec nemá na hlavě a krku žádné řezné rány, přestože měl při skoku roztříštit okno. „Nejvíce zarážející byla modřina nad levým okem, v blízkosti spánku, která mi ihned evokovala velmi silnou ránu do hlavy,“ prohlašuje Starrs. Nakonec dojde k názoru, že „způsob, jakým Olson zemřel, naznačuje, že šlo o vraždu.“ Svědčí o tom díra velikosti pěsti na levé straně lebky. Podle krevního výronu je zřejmé, že ránu utrpěl dřív, než spadl z okna!
Problém vyřeší elitní zabiják
Na základě pitevní zprávy návladní Robert Morgenthau (*1919) otevírá vyšetřování smrti Dr. Franka Olsona. Ale pátrání není snadné. Klíčoví svědci mizí a další, jako Dr. Lashbrook, se vymlouvají na výpadky paměti. Světlo do případu nakonec vnese svědectví agenta CIA Williama Buckleyho (1928–1985), jenž měl při vyšetřování k dispozici složky o Olsonově smrti, včetně přísně tajných. Část těchto materiálů i se svým svědectvím předá expertu Thomasovi, který je zveřejní v knize Tajnosti a lži CIA. Právě díky nim se podaří identifikovat vraha. Možnost, že by vědec prozradil tajné projekty, je pro CIA nepřípustná. Problém má vyřešit elitní agent George Hunter White, specialista na likvidování „nepohodlných cílů“. Podle rekonstrukce vytvořené Buckleym, Thomasem a Erikem Olsonem právě on vstoupil ve dvě ráno do Olsonova pokoje, zasadil mu smrtící ránu pěstí do spánku a poté ho prohodil oknem.
Největší americké tajemství
V době, kdy to vyjde najevo, je White již po smrti. Z dokumentů ovšem vysvítá i to, kdo dal k vraždě pokyn – šéf projektu MK-ULTRA Sidney Gottlieb! Státní zástupce Steve Sorocco pracuje na žalobě, která má dostat Gottlieba před soud za vraždu. Pohlavár CIA však trestu unikne, 7. března 1999 umírá na selhání srdce. Erik Olson však o příčině smrti svého otce nepochybuje: „Můj otec byl zavražděn, protože se CIA obávala, že by mohl prozradit největší americké tajemství z dob studené války, možná všech dob. Jedná se o tajemství podílu CIA na biologickém zbrojení a práci na ovládnutí lidské mysli. Můj otec hrál klíčovou roli v obou těchto programech.“ Kolik dalších lidí bylo odstraněno, aby neprozradili smrtící praktiky CIA?
Lenka Kabeláčová
